Zbývalo 24 vteřin a génius Ivkovič překvapil Ameriku

Jak fikaní jsou tihle Evropané! A jak inovativní přístup má tenhle srbský mág Ivkovič. Amerika se topí ve své aktuální podkošové prázdnotě a obrací svou pozornost čím dál víc do Evropy. A Zach Lowe ze Sports Illustrated se zaměřil na jednu zásadní odlišnost NBA a současné evropské hry - taktiku pro koncovky. Svou stať ilustroval příkladem z pár dní staré koncovky zápasu mezi Srby a Francouzi na mistrovství Evropy.

Co se tam stalo?

Nejdřív se z amerického pohledu nic zvláštního nedělo. Srbsko se díky trojce Kešelje ujalo 24,1 vteřiny před koncem prodloužení vedení 96-95. Ale po timeoutu Francouzů to přišlo. Prohrávající tým vyhodil na Tonyho Parkera. A toho se na půlce hřiště velmi riskantně a agresivně pokusil zbavit míče Markovič.

Jenže zkušený Tony se z jeho spárů vymanil, aniž byl odpískán faul, a mířil ke koši. Až pak ho zastavil srbský faul. 19,4 vteřiny do sirény.

A v zámořské kariéře 73procentní šestkař Tony poslal Francii do bodového vedení.

Lowe podotýká, že pokud by (americký) člověk nikdy neviděl jediný zápas evropských týmů, myslel by si, že se Markovič zbláznil. Jenže vše je docela jinak. Evropští kouči totiž mají ve srovnání s trenéry v NBA i USA obecně velmi odlišný přístup k využívání faulů v koncovkách.



Srbové samozřejmě faulovali cíleně. Markovič se měl buď pokusit maximální agresivitou získat při vhazování míč, nebo se (v případě neúspěchu) vzápětí uchýlit k faulu.

Ivkovič jednoduše věřil, že se vyplatí poslat Francii do vedení a mít pak s královsky dostatečným časem možnost posledního zakončení. Pokud by tedy Francie vzápětí nepoužila totožnou taktiku.

Lowe zdůrazňuje, že ho nenapadá jediný kouč z NBA, který by se rozhodl pro totéž (jeden z fanoušků v diskusi k článku zmínil, že jeden takový ho napadá - Gregg Popovich, který jednou připravil signál, kde Tim Duncan zcela volný, protože soupeři tak daleko od koše nebráněný, srovnal v koncovce zápas trojkou). Trenéři v nejlepší lize prý vždy hovoří o důvěře v obranu svého týmu, která dokáže zastavit poslední útok soupeře, a radši soupeři tu poslednní střelu nechávají.

Autor tu dodává, že v NBA, kde jsou střelci potenciálně vyrovnávacích nebo vítězných pokusů v této činnosti dost zoufalí, to možná dává smysl. Ne tak v Evropě. A jak Lowe říká, rozhodnutí kouče Srbska v Evropě vlastně nikoho nepřekvapilo.

Srbové na turnaji stříleli dvojky s úspěšností 53 procent, věřili si. A měli na vítěznou střelu spoustu času, který by neměli, pokud by Francii nechali hrát a dát jí potenciálně rozhodující koš třeba jednu dvě vteřiny před koncem. Pak už by čas na reakci nezbyl.

A Srbům to málem vyšlo! Krstič byl zdvojen pod košem, poslal míč na perimetr, odkud bleskově putoval do rukou Savanoviče, po náběhu z trojky zcela volného pod košem. Ten však při dětsky snadném pokusu o desku selhal.

Lowe zdůrazňuje, že po procesní stránce Ivkovič neudělal chybu. A doplňuje, že Francie, nabitá hráči z NBA, zvolila možnost proti poslednímu srbskému útoku nefaulovat.

A podtrhuje, že právě takové strategické šachy činí z ME ohromně zajímavý turnaj.

"Mezinárodní basketbal nás trvale upozorňuje na to, že není jen jedna cesta, jakou se ve hře ubírat. Ať už jde o evropské systémy daleko náročnější na pohyb hráčů, nebo o tyto detaily," říká.

"Trenéři v Evropě podnikají tolik různých věcí, co by v NBA nebyly možné. Rotace se mění zápas od zápasu, takže jeden hráč může být důležitým členem rotace jeden den a zahřívačem lavičky hned den na to. Třeba Nenad Krstič, hlavní střelec i doskakovač Srbska, nebyl na hřišti na začátku třetí čtvrtky s Francií, což by v NBA nebylo možné. Ivkovič ho zřejmě chtěl mít čerstvého do pozdější fáze utkání a dal mu oddych radši hned po přestávce, než na konci třetí čtvrtiny."

Pozice hlavního kouče je v NBA hodně vratká (ne že by v Evropě byla kdovíjak stabilní) a trenéři se tak podle Lowea snaží spíš neriskovat. Sázejí na jistotu v podobě tradičních řešení. Pak je nemůže jen tak někdo napadnout, že chybovali.

To, co udělal Ivkovič, je prý velkým námětem k zamyšlení. Kouč chladně kalkuloval, ale na druhé straně ve hře byly faktory jako únava hráčů, jejich kvalita a pevnost nervů v takové situaci.

"Jenže ti, kteří odmítají být nápadití, nebo aspoň zvažovat netradiční řešení, budou vždy pozadu. Dallas vyhrál letošní titul díky spoustě standardních řešení situací, ale nejspíš i díky ochotě pracovat například s vyvinutějším systémem statistik i zdánlivě podivnými tréninkovými metodami. Ty nejchytřejší organizace jsou vždycky otevřeny dalším novým možnostem."


Přeložil
Petr Hamták