Zapomeňte na Hráče z Indiany! Německo má parádní reality dokument o celé sezoně nováčka bundesligy!

Jens Pfeifer je jedním slovem machr. Na stříbrné plátno dostal něco, co žádný, byť sebelepší film nemůže nikdy dokázat. Ve strhujícím dokumentu "Phoenix v popelu", kde byl jen tichým kamerou vybaveným svědkem a nikoliv zpovědníkem hlavních aktérů, poskytl divákům zcela ojedinělou reality show z prostředí vrcholového sportu, v níž po celou jednu sezonu sledoval pohnuté osudy bundesligového nováčka Phoenixu Hagen. Týmu z jeho rodného města, kde i sám hrával. Jak na tenhle geniální nápad vůbec přišel?

"Bydlím v Mnichově a jednou jsem narazil v Süddeutsche Zeitung na článek, že klub z Hagenu chce hrát první ligu v cirkusovém stanu. Okamžitě jsem si to živě představil, protože město dobře znám. A vlastně hned mě napadlo, že bych o tom mohl natočit dokument," vypráví tvůrce, který tým Hagenu stopoval na jeho strastiplné cestě, mající jediný cíl - udržení nejvyšší soutěže v sezoně 2009/10.

Aniž to dopředu mohl tušit, jeho snímek, který zažil premiéru na nedávném Mnichovském festivalu, přichází do víru dění v nejlepší možný moment. Německo zažívá bezprecedentní podkošový boom, a to díky titulu Nowitzkiho Mavericks v NBA, dramatům posledního bundesligového play-off i dunivému vstupu mocného Bayernu Mnichov na elitní basketbalová kolbiště.

Přesto všechno je Phoenix in der Asche především holdem režisérovu rodnému městu a úsilí malého klubu přestavět cirkusový přístřešek na basketbalovou halu pro nejvyšší soutěž.

Pfeifer provázel tým prakticky na každém kroku a divákovi poskytuje jedinečné zážitky ze sledování každodenního fungování profesionálního klubu. Ukazuje mu starosti a problémy, naděje i pochybnosti, pochvaly i kritiku, okamžiky štěstí i absolutního zklamání. Nechybí konflikty mezi hráči, ale ani ukázky týmové soudržnosti, dramatické chvíle i nejistota, a to vše opepřené vychytanými záběry z ligových zápasů.      

Pfeifer je ovšem po celých 88 minut pouhým pozorovatelem dění za kulisami. "Nedělal jsem žádná interview, nechtěl jsem nikoho nikam směrovat nebo řídit. Jen jsem všechno sledoval, natáčel a na konci to dal dohromady."

Pfeiferův tým natočil ohromujících 120 hodin hrubého materiálu, kde nechybělo téměř nic. Má tam tedy až dojemnou scénu, zachycující ochotu hráčů trénovat uprostřed zimy v hale za teploty necelých 12 stupňů Celsia. Má tam i mnohé sekvence ze společných porad kouče Inga Freyera a asistenta Stevea Wriedta. A má tam i záběry z autobusových výjezdů za zápasy ven, aby divákům vykreslil, jak často a hlavně jak daleko musí ligový tým cestovat.

Klíčovou částí dokumentu a tedy i celé sezony je příchod a nakonec i odchod Michaela Jordana. S prostředním jménem Hakim. Hráči se v sezoně střídavě dařilo i nedařilo a jeho působení vrcholí rozmíškou se spoluhráčem Chasem Griffinem za zavřenými dveřmi, kde jsou dále už jen trenéři a pár lidí z vedení.

"Konflikt mezi těmito hráči byl zcela zásadní. Šlo o spor dvou mladíků, kteří dělají všechno možné pro to, aby tým pořád jen neprohrával. Mají ale odlišný pohled na to, jak toho docílit. A to pro mě bylo velmi zajímavé," popisuje Pfeifer, který tuto scénu natáčel zcela sám. Přiznal, že ač byl jen dokumentaristou, který se leckdy cítil jako špion, v tuto chvíli měl pocit, jakoby se už stával součástí týmu Hagenu.



Pfeifer velmi opatrně dávkoval záběry ze zápasů, a když už je do filmu vložil, natáčel akci kamerami z vice úhlů a vybíral především okamžiky důležité pro boj Hagenu o záchranu.

Jedním z vrcholů dokumentu je i scéna, kde kamera doprovází trenéry na poslední zápas sezony düsseldorfských Obrů, jež by domácí porážka s Göttingenem odsoudila k sestupu a zároveň zachránila v soutěži Hagen, ještě před jeho závěrečnou bitvou venku.

Diváci se bohužel nedočkají zajímavé (protože nakonec vystřižené) scény, kde by bylo zřejmější, jak v týmu se sedmi Američany a dvěma Litevci funguje komunikace. Kouč Freyer obvykle s hráči hovořil německy, což mohlo způsobovat nedorozumění mezi ním a právě cizinci, ač asistent Wriedt trenérovy pokyny, včetně dlouhých monologů, překládal.

Zachycení takového typu scény by podle jednoho z recenzentů umožnilo divákům nahlédnout lépe vnitřní dynamiku týmu na této úrovni.

Na premiéře filmu byli 29. června kouč Freyer, asistent Wriedt, generální manažer Oliver Herkelmann i prezident Thomas Haensel.

"Trenér Freyer řekl, že i pro něj šlo o velmi důležitou sezonu. Byla to jeho první v nejvyšší soutěži. A teď se může díky dokumentu vždycky vrátit k uzlovým situacím, aby našel chyby, ale taky prožitou radost a smutek. Pro všechny tam byly zásadní okamžiky, i management si uvědomil, že se musí chovat profesionálněji."

Hráč Hagenu Matthias Grothe po premiéře řekl: "Ještě teď se potím! Všechno, co tam je, jsem zažíval od samého začátku z první ruky. A musím říct, že to byla nezapomenutelná sezona. Od začátku filmu se mi všechno vracelo, ty ohromné emoce mě zahlcovaly znova a znova. Teď, když jsem to dokoukal, jsem vážně vyčerpaný. A šťastný za to, co jsme dokázali. Až teď si ale uvědomuju, jak těsné to bylo."

Mezi prvními diváky seděl i rozehrávač národního týmu a Bayernu Mnichov Steffen Hamann, který byl rovněž unešen.

"Pro basketbal je super, že se čím dál víc zviditelňuje a míří dokonce do kin. Doufám, že si to spousta lidí nenechá ujít. Pro mě to bylo něco, protože znám každého hráče, který tam vystupoval. A bylo skutečně zajímavé vidět, jak funguje tým mimo špičku. Sám jsem totiž vždycky hrál jen za celky ze špičky ligy."

"Třeba tréninky ve dvanácti stupních jsem nezažil za celou kariéru! Měl jsem za to, že takové věci v elitní soutěži nejsou možné. A taky musím říct, že jsem nikdy nezažil týmovou chemii, jakou měli v Hagenu."

Režisér a producent filmu nyní jednají s distributory o uvedení snímku do kin. Pfeifer doufá, že jeho dílo se na plátna dostane se začátkem ligové sezony v říjnu. A co teprve, kdyby se Německu s Dirkem zadařilo na ME v Litvě?

Nyní již jen otázka na závěr: Jak Phoenix Hagen dopadli v oné sezoně, jež bude již navždy zachycena ve filmových archivech?


Petr Hamták