Závěr ME: Zázrační Španělé na trůnu, Navarro málem dohnal kouče Colleta na (v) ARO! Bronz bere Rusko

Skončil evropský šampionát mužů roku 2011, jenž byl podle trenéra Ivkoviće nejsilnějším turnajem starého kontinentu v historii. Málokdo by si troufnul s lodivodem srbské dvanáctiveslice polemizovat: celý turnaj byl vskutku mimořádný a jeho nedělní rozuzlení celý podnik ještě povýšilo! Závěrečné boje o třetí a první místo nabídly momenty, které túrovaly tlukot srdcí fanoušků do nevídaných otáček. Byla to hypnotizující oslava basketbalu, zhmotněná esence sportovní nádhery. Především to ale byla španělská pohádka o nezdolném tuctu rytířů, jejíž sugestivnost byla natolik silná, že se ze svého fikčního světa propasírovala až na světlo reality.

FINÁLE: Španělsko - Francie 98-85

Finálový duel evropského mistrovství potvrdil, že se do něj prodrala skutečně dvě nejlepší družstva turnaje. Zároveň odpověděl na otázku, zdali jsou Španělé v kompletní sestavě a při plné koncentraci zastavitelní. "Nejsou," hleslo finále už v průběhu první čtvrtiny a všichni nestranní milovníci vyrovnaných bitev museli smutně sklopit zraky.

Po nesmírně ofenzivních úvodních minutách to byla právě ekipa Sergia Scariola, kdo vrátil své obranné dvěře zpět do pantů. Díky tomu si mužstvo favoritů vytvořilo po osmi odehraných minutách stylově osmibodový náskok (22-14). Galští kohouti však dokázali promptně zareagovat a do konce prvního hracího období snížili na přijatelný rozdíl pěti bodů.

Hru francouzského mužstva provázely v průběhu téměř celého střetnutí dva charakteristické rysy: a) schopnost zkorigovat skóre a utéci hrobíkovi z lopaty v okamžicích, kdy španělský náskok začal povážlivě bobtnat, b) neschopnost dotáhnout se v takových situacích na bližší, nežli pětibodový deficit.

Z výše zmíněného už je patrné, jak další průběh duelu probíhal. Ve druhé desetiminutovce strhujícího prvního poločasu byli Španělé stále vepředu, družstvo Vincenta Colleta ale odmítalo i pod nátlakem hispánské kvality odhodit své střelné zbraně do žita. A tak se stalo, že ze španělského vedení 46-34 minutu a čtyřicet jedna sekund před koncem půle dokázali Francouzi  za třicet šest sekund umazat sedm bodů (Batum 5).

Úvodní poločas, který si ani v nejmenším nezadal se sny milovníků basketbalu o dokonalé hře, nakonec vyhrál tým zpod Pyrenejí 50-41.

Druhých dvacet minut se neslo v podobném duchu, jenom s tím rozdílem, že se převaha vedoucího mužstva stávala stále výraznější. O to se přičinilo hned několik faktorů:

Tím prvním byla báječná španělská obrana (zejména trojice rozehrávačů Calderón, Rubio, Sada), jež si vetkla za cíl uštvat Tonyho Parkera, a to se jí do značné míry povedlo: ve druhé polovině třetího kvartálu byl sice hvězdný playmaker San AnTonya stále přítomen na hřišti, nechával ale rozehrávat Nanda DeCola a do útoků svého týmu se zapojoval jen sporadicky. Francie neměla v tu chvíli co hrát.

Tím druhým byla nedisciplinovanost některých francouzských borců v útoku - tenhle nešvar byl nejvíce patrný u Aliho Traoreho. Zatímco ve španělském družstvu každý hráč dokonale plnil svou týmovou roli, urostlý pivotman - ačkoliv si o pozici útočného lídra může nechat jenom zdát - několikrát bral důležitou situaci na sebe nepřipraveným střeleckým pokusem.

Tím třetím byla živoucí legenda basketbalové originality Juan Carlos Navarro. Byl to znovu barcelonský diblík se sedmičkou na dresu, kdo máchal v natřískané sestavě kouče Scariola dirigentskou hůlkou. Ba co víc, narozdíl od dirigentů hudebních těles sám sebe opakovaně vyzýval k ekvilibristickým sólovým partům, jež zpravdila končily frenetickým aplausem tribun (tzn. míčem v koši).

Poslední náznak šance měl francouzský výběr patnáct minut před koncem po koši Joakima Noaha, kterým se rozdíl ve skóre ztlačil na pouhých šest bodů. Hned z následujícího útoku však znovu zaúřadovala Navarrova trojkařská pravice. Pravice, která mít ústa, směje se naivní snaze svých obránců na celé kolo.

Poslední kvartál už příliš vzruchu nenabídl. Tempo přeci jen opadlo a oba týmy věděly, že sady medailí jsou už prakticky rozdány. Suverénní triumf hochů od středozemních vln tak nemohl ohrozit ani znovu se chytnuvší Tony Parker.

Přestože se moderní basketbal ubírá podle mnohých cestou obrany, dva roky po památném olympijském finále v Pekingu se opět ukázalo, že střetnutí těch nejkvalitnějších mužstev přináší i spousty bodů. Španělé na konečný účet zápasu namarkovali skóre 98-85, tuzér v podobě většího výprasku soupeři odpustili.

Hlavní postavou utkání byl nepolapitelný přízrak Juan Carlos, který se po opulentní semifinálové hostině (proti Makedonii 35 bodů) ani ve finále nijak nežinýroval a zaznamenal 27 bodů (tr. hody: 12/12!), které doplnil o krásných 5 asistencí. Navarrův výkon podtrhují i zdánlivé detaily v podobě bravurně volených taktických faulů, které španělský kanonýr uplatňoval i v okamžicích, kdy už měl na svém kontě více, nežli dvě osobní chyby.

Parádní zápas odehráli také José Calderón (17 bodů, 4 zisky) a Rudy Fernandéz (14 bodů, 4 doskoky), svůj hodnotný standard odvedli i bratři Gasolové (dohromady: 28 bodů, 16 doskoků, 6 asistencí, 5 bloků).

Za zvláštní odstavec pak stojí na evropských palubovkách nevídané představené Serge Ibaky, který se do historie Eura zapsal svou děsivou osmiminutovkou v prvním poločase. V jejím průběhu si připsal proti zoufalým soupeřům pět bloků!

Na straně poražených znovu čněl Tony Parker (26 bodů, 5 doskoků, 5 asistencí, ale i 5 ztrát), ani jeho neskutečná individuální kvalita však nemohla udolat bezchybně pracující španělské soukolí. Dobrý part odehrál i Joakim Noah (11 bodů, 8 doskoků, 2 asistence), jehož o ještě významnější úlohu v zápase připravilo pět spáchaných faulů (z nichž dobré dva byly odpískány mylně). Boris Diaw přiložil 12 bodů a 7 asistencí, Nicolas Batum pak 10 bodů a 4 doskoky.

Okénko do zahrady statistik nám jednoznačně určuje dvě klíčové příčiny španělského triumfu. Těmi jsou a) střelba (z pole: 55,6 %, tr. hody: 91,7%), b) poměr zisků a ztrát (vítězové: 10/8 - poražení: 4/15). Víc čísel netřeba. Víc slov také ne.

O 3. MÍSTO: Rusko - Makedonie 72-68

Ještě před finálovým chodem došlo na aperitiv v podobě souboje o třetí flek. Z pohledu celého utkání je bronzová medaile ve správných rukou, neboť ruská skvadra vedla po drtivou část zápasu. Makedonci ovšem opět ukázali svou sílu a vůli, když se ze stavu 35-45 v polovině třetí čtvrtiny dokázali šňůrou 20-7 vydrásat až k vedení 55-52.

Do konce střetnutí v tu chvíli zbývalo sedm minut a z basketbalového klání se rázem stala přetahovaná bodovým lanem. Velkou část posledního kvartálu byli sice o píď vpředu Rusové, Makedonci ale přesto měli dobrou možnost, jak dostat duel do prodloužení! To by ovšem deset sekund před finálním vzdychem sirény nesměl hrdina předchozích dnů Damjan Stojanovski - zcela paralyzován vypjatou situací - zaznamenat z bezprostřední blízkosti koše těžko uvěřitelný airball...

Vítěze k bronzu dotlačili především Kirilenko (18 bodů, 7 doskoků, 2 asistence) a trojice desetibodových střelců (Vorontsevič, Mozgov a Monja), udatnou družinu Makedonie znovu táhl na zteč soupeře Bo McCalebb (22 bodů, 4 doskoky, 3 asistence a 4 zisky). Rusko zvítězilo zejména díky širší rotaci, lepší střelbě z pole (41,8% - 34,5%) a drtivé dominanci na doskoku (43, z toho 22 v útoku - 25).