Zápas utopený v slzách od začátku do konce

DUEL O BRONZ NA DÍVČÍM MS U17   Jsou v životě okamžiky, kdy slova jsou zbytečná. Kdy místo tisíce vět stačí jediný obraz. A právě takový výjev se naskytl fanouškům v zaplněné plzeňské hale, když naposledy zazněla siréna českého utkání o bronz. Jedna lvice za druhou se propadala do oceánu slz, v němž tak pro ně utkání začalo i skončilo. Ten, který je až sem dovedl, k nim už v šatně před bitvou s Maďarkami o světovou medaili promluvil natolik emotivně, až je rozplakal. A i když jste v té šatně neseděli, dost dobře si umíte představit, co takové super skvadře její trenér pověděl.

Ještě zhruba před rokem a půl byla zralá na "divizi E" a od náročného Richarda Fouska si toho vyslechla opravdu hodně. Pak to ale začalo létat - triumf na olympiádě mládeže, stříbro na Evropě a nyní, nyní už chyběl jen malinký krůček k bronzu na světovém šampionátu U17.   

Není divu, že lvice chtěly kouči nejen tuhle děkovnou řeč hned od startu duelu s Maďarskem náležitě splatit. A za vedení 30-15 už po 13 minutách se zdálo, že brána do ráje se začíná otevírat. V sedmém zápase v devíti dnech to byl úvod snů. Po trojkách Šípové a Holešínské rychle naskočil trhák 8-0, za první čtvrtinu měl do koše aktivně hrající tým 7 střelkyň a halou střídavě duněla skandování "TO JE VONO" a "SE-BE-REM".     

Od samého startu však narůstající vedení provázel i jeden zlověstný trend - fauly klíčových opor. Rozehrávačka Malečková měla dva po dvou minutách, pivotka Reisingerová po třech, elitní obránkyně Šoukalová po 13 a v úvodu střelecky nastartovanou power forwardku Šípovou ve stejnou dobu tížily už osobní chyby tři.



Češky doplácely jak na hrůznou kvalitu sudích na tomto turnaji, tak na někdy až přílišnou snahu jít do každého souboje naplno, i s rizikem hrozícího faulu. Maďarky tak jen do poločasu házely 21 šestek, z nichž proměnily 12. Za celý zápas pak měly bilanci 37/24 (Češky 16/11).   

Přibývající fauly nutily kouče Fouska šetřit obě podkošové hráčky, a ty pak chyběly jak v útoku, tak na obranném doskoku, kde český tým nechal soupeři jen do půle 13 odražených míčů (v zápase celkem 19). Sám získal v útoku doskoky jen čtyři (za poločas), a to jde o jeho výstavní disciplínu.

I tady se už v závěru MS projevoval úbytek sil, který byl během zápasu postupně čím dál víc citelný. Hráčky medaili strašně chtěly, ale zároveň už přiznávaly i křeče v nohách. Čtvrtfinále s Austrálií, které se rovnalo gladiátorskému souboji, je vyčerpalo nesmírně a na dvou posledních utkáních to bylo velmi znát.   

Přesto bojovaly do zemdlení. Křídelnice Lenka Šoukalová, jejíž strhaný výraz i usedavý pláč po utkání doslova trhal srdce, ve čtvrté čtvrtině zůstala ležet na útočné půlce s vyraženým dechem. Na lavičce pak vypadala, že pro tenhle zápas je s ní konec, přesto už za pár minut stála znovu na hřišti.



Češky si tentokrát daly extrémní pozor na dvě popravčí z prvního utkání ve skupině, Maďarky Dubei a Studer. Jenže soupeř vytasil docela jiné zbraně. Když obě zmíněné hráčky byly v zápase dlouho bez bodu, zastoupily je podkošové ženy Nagy (18 bodů, 9 doskoků, TH 13/8) a 194 vysoká Kiss (21 bodů, 10 doskoků, TH 12/11), byť ta měla velmi brzy na kontě dva fauly.

Za nejvyššího vedení lvice začaly kupit i chyby (do půle 8). Míče klouzaly z rukou, zakončení zblízka nekončila v koši a Maďarky se bod po bodu dostaly až na minimální poločasovou ztrátu (36-37). Navíc poměr osobních chyb 15-6 nedával do druhého poločasu velké naděje, že by se Maďarky dostávaly do potíží s fauly.

Třetí a čtvrtá čtvrtina už byla především krutým bojem - se soupeřkami, s únavou, s jen málo přibývajícím bodovým kontem. Maďarky získávaly půdu pod nohama útočnými doskoky, lvice přidaly 13 dalších ztrát a trápily se i s defenzivou soupeřek, jež i během českých útoků měnily obranné systémy. K tomu Tereza Šípová nabrala už po 23 minutách 4. faul.

Na rozdíl od prvního vzájemného zápasu, v němž 27 body kralovala, tentokrát skončila na skromných 7 bodech ze 6 střel (plus 13 doskoků i 8 ztrát) Julia Reisingerová, jež se téměř nedostala ke své obvyklé hře zády ke koši. Každý další zápas na turnaji bylo znát, jak se na ni soupeři připravují, a dopravit na ni míč do dobré pozice bylo pro lvice čím dál těžší.



Od startu čtvrté čtvrtky už si Maďarky vybudovaly mírný náskok, který narostl až na 7 bodů, a Češky už se jej pak marně snažily vymazat. Nasadily to nejlepší, co měly, ale "oranžová kontrolka jejich palivoměru" už v tu dobu nějakou dobu svítila.  

Jednou z mála nadějí byl už 4. týmový faul Maďarek po pěti minutách této části, díky čemuž se lvice alespoň dostávaly na trestnou čáru. Poslední naděje svitla po snížení na 58-61, další zázrak už se však v západočeské metropoli nestal. Češky padly 61-67 (Holešínská 16, Šípová 13) a končí čtvrté na světě.  

V záplavě slzavého údolí po poslední siréně, z něhož všechny ostatní zachraňovala - jako jediná "tvrďačka" - kapitánka Karolína Malečková, bylo nádherně vidět jedno. A v tomto stále ještě náctiletém věku nad jiné průzračně. Celý tým dával svými emocemi ohromně najevo, jak moc po oné medaili z domácího šampionátu, před svými nejbližšími, toužil.

Nikdo nikdy nechce být čtvrtý, na tom nejméně populárním místě, těsně pod vrcholem. Přesto je to pro tenhle celek víc než velké vyznamenání. Žádná z hráček zatím neví, kam, jak a zda vůbec se vyvine jejich kariéra mezi dospělými, právě teď jsou ale čtvrté na světě. A to dosud mohl říct jen málokterý český nebo československý tým zpod bezedných košů.

A ještě jedna věc je v tomhle věku krásná - reprezentační dres je pro tyhle skvělé mladé dámy vším. Ať to tak dlouho zůstane.  

Nyní už dostane slovo trenér Richard Fousek a dvě z jeho hrdinek: vlevo sedící Petra Holešínská a vpravo hovořící Karolína Malečková. Řeč přišla nejen na potíže v duelu o bronz, ale i na sudí, celé MS, mráz běhající po zádech a také na tu divizi E. Nebo F.