02.11.2010 - Michal Gabaš
počet přečtení: 1976
vytvořeno 02.11.2010, upraveno 02.11.2010
Jason Kidd před sezónou zmínil, že přes léto piloval střelbu trojek. Veterán Dallasu Mavericks byl odjakživa vyhlášeným distributorem nepředvídatelných pasů a mezi rozehrávači v NBA patřil vždy mezi špičku v doskocích na zápas. Jeho slabinou ale byla střelba za 3 body. Jak se zdá, na "trojácích" přes léto slušně zamakal.
Po svém přestupu do Dallasu Mavericks si dal Jason Kidd za úkol zlepšit svou střelbu za 3 body. Do té chvíle se totiž rozhodně nemohl chlubit na rozehrávače mizernou kariérní úspěšnosti někde okolo 33%. Jak moc se toho od přestupu v roce 2008 změnilo? Hodně! Je to až k nevíře, ale ihned po příchodu do Mavericks stoupla Kiddova procentuální úspěšnost na skvělých 46%.
Loni pro změnu nastřílel Kidd své dosavadní maximum 176 trojek v sezóně, o dobrých 40 víc než kdy předtím v dresu Nets.
Letos navázal tam, kde loni přestal. S úspěšností přes 40% se ve svých 37 letech dokázal přeučit na solidního trojkaře. Kdo viděl první poločas včerejšího utkání Dallasu proti Clippers, jen potvrdí. Kidd měl trojky 3/4 a zvlášť ta poslední, s klaksonem, stála za to!
Clippers měli na poslední útok prvního poločasu cca 12 vteřin a odražený míč se po neúspěšném nájezdu domácí hvězdy, Barona Davise, dostal právě ke Kiddovi. Ten měl na pokus o "buzzer beater" méně než 2 vteřiny, a proto nestihl víc než vydriblovat na obrannou trojku Mavericks a vypálit.
Míč současně s klaksonem čistě propadl obroučkou a umlčel domácí fanoušky, předčasně slavící poločasové vedení Los Angeles Clippers v poměru 47:46.
(http://www.youtube.com/watch?v=gSXFz3lWszM)
Komentátoři na ESPN se shodli: "Je vidět, že Jason Kidd na své trojkové střelbě přes léto opravdu zapracoval."
Samozřejmě, je to myšleno hodně s nadsázkou. Při vší úctě ke hvězdě Mavericks, jeho "buzzer beater" byl spíše dílem štěstěny. Okamžitě se nám ale se slovy komentátorů nabízí otázka: "Z jak velké dálky dokážou nejlepší hráči NBA v zápasech spolehlivě zakončit?"
Současná hvězda Miami Heat, LeBron James na to má více než jasný názor. Po své "step back jump shot" z dobré poloviny hřiště v semifinále play off NBA 2009 (ještě v dresu Cavs) proti Atlantě Hawks prohlásil: "Myslím, že podobné střely můžu proměňovat úplně suše." Nafoukané? Můžete se na vlastní oči přesvědčit, vypadá to asi tak, jako když my normální smrtelníci střílíme z rohu šestky.
(http://www.youtube.com/watch?v=6UTwcAyMzKs)
Ostatně ten samý týden přinesl další zakončení v podobném stylu. Hvězdný Kobe Bryant se nenechal zahanbit svým rivalem z východní konference a v zápase proti Houstonu Rockets skóroval z podobné pozice, i když jeho střela rozhodně nevypadala tak lehce jako Jamesův pokus. Bryant míč do obroučky doslova tlačil vším, čím jen mohl.
Velký rozruch okolo síly paží "krále" Jamese vyvolala firmou Powerade zveřejněná reklama, kde LeBron na počátku své kariéry v NBA bez větších potíží proměňuje během tréninku Clevelandu střely z jumpu po otočce přes celé hřiště. Někteří fandové střelce z Miami si doteď myslí, že se o žádný podfuk nejedná.
(http://www.youtube.com/watch?v=dnxIITeNftE&feature=related)
Není se ostatně čemu divit, u některých kousků předváděných hráči NBA je složité nalézt hranici mezi realitou a fotomontáží. Video natočené po tréninku Orlanda Magic totiž rozhodně žádný podfuk není. Vince Carter v něm promění střelu přes celé hřiště a aby toho nebylo málo pro jistotu si na svůj rekordní střelecký pokus, z více než 25 metrů, sedne.
(http://www.youtube.com/watch?v=GqxwUWw4ibE)
Slova LeBrona Jamese, že z poloviny hřiště se mu střílí pohodlně, asi nelze brát úplně tak vážně. Člověk s tetováním "the chosen one" na zádech má sebevědomí tak veliké, že podobná prohlášení k němu jako k hráči jednoduše patří. Kdyby prohlásil, že ve Slam Dunk Contestu příští rok přeskočí slona a zarve, nikdo se divit nebude a část naší populace mu to snad i uvěří.
Selsky uvažujícího člověka pak ihned napadá, proč se o podobné zakončení z velké dálky nepokouší pravidelně, když si je tak jistý svou úspěšností. Na půlce hřiště obránci zpravidla nepřistupují k útočníkovi tak natěsno, aby nebylo možné vystřelit.
Přeci jen, u střel ze 14 a více metrů se jedná o pořádnou dálku a nejde pak už ani tak o sílu v rukou (která hráčům v NBA rozhodně nechybí). Míření na takovouto vzdálenost je extrémně těžká záležitost a asi nadále budou podobné proměněné koše v zápasech platit spíše za dílo štěstěny.
I v případě LeBrona Jamese..
Copyright © 2015 - 2025 Basketmag. Created by: LERIS.cz