Z francouzského přístavu Dunkerque kdysi útočili korzáři, teď jsou postrachem tamní basketbalisté

Má přezdívku "Le Sorcier" (Kouzelník), což není nijak originální, a sám by určitě řekl, že na čáry máry nevěří. Christian Monschau dostal po třech letech tým z Dunkerque na evropskou scénu a tlačí ho výš. "Je to nadějné," komentoval vstup do Eurocupu.

A je to vstup impozantní, zatím má na kontě dvě jasná vítězství. V prvním kole si hráči BCM Gravelines vysloveně pohráli s Cibonou Záhřeb, na jejím hřišti vyhráli třicetibodovým rozdílem a o jeden bod dokonce překročili stovku.

"My svůj tým teprve dáváme dohromady," posteskl si trenér poražených Jerko Vrankovič a nepřímo poukázal na to, že v tomto ohledu je soupeř daleko vpředu. Vždyť Monschau ho buduje už třetím rokem a smlouvu má zatím do roku 2013. To už je v plánu Euroliga...

Po veleúspěšném roce 2005 se dvěma domácími trofejemi totiž přišel pokles. Už tehdy klubové vedení plánovalo průnik mezi kontinentální elitu, ale byl to nezdařený pokus. Ke druhému byl angažován nový kouč a dostal to, po čem všichni koučové touží: čas.

Ne snad nekonečně času, ale dost na to, aby sestavil tým dle svého. A byl to Monschau, kdo prosadil, aby páteř tvořili domácí basketbalisté. V současném kádru jsou jen tři Američané, jinak není zapotřebí žádné zahraniční posily.

Třiapadesátiletý odborník našel společnou řeč se svým kolegou, momentálně ovšem nadřízeným. Ve funkci generálního manažera působí v Gravelines jiný licencovaný trenér Romuald Coustre, takže konzultace obou mužů nejsou jen rozhovorem odborníka na hru a specialisty na byznys.

Však také po losování základních skupin Coustre okamžitě vykázal dokonalou znalost problematiky, když ze sebe vysypal pečlivou znalost všech tří soupeřů. A v hovoru o postupových šancích zároveň vyslovil to, co jiní manažeři v jeho roli příliš často nežíkají: "Pojďme hrát basketbal a uvidíme."

Je však pravda, že ambice jsou v klubu ze severofrancouzského přístavu dost velké, aby odpovídaly historickému významu města. Coustre má ekonomické vzdělání a jeden čas pracoval pro městské kongresové centrum. Když přijal angažmá v basketbalovém klubu, využil kontaktů a zkušeností a přilákal do velkoryse pojatého byznys klubu v hale Sportica spoustu významných lidí.

A tak se stane, že platících diváků jsou v desetitisícovém hledišti při zápase třeba jen tři tisíce, ale ve VIP sektoru, který pojme 800 osob, je plno. Sportovního vzestupu bylo dosaženo ruku v ruce se štědrými sponzory a také s podporou politiků regionu Nord-Pas-de-Calais.

A tak z města, zabraného v roce 1940 nacistickým Německem a dobytého spojenci zpět v těžké bitvě o čtyři roky později, vyjíždějí zdejší basketbalisté dobývat Evropu po vzoru korzárů, kteří tu měli základnu, než je v 17. století vyhnala vojska Ludvíka XIII.

Obavy z příletu Monschauových hochů teď trochu mají v Jeruzalémě. Tamní Hapoel bude třetím soupeřem Gravelines v základní skupině Evropského poháru a dobře tam vědí, že francouzský soupeř už si poradil nejen s Cibonou, ale v tomto týdnu doma také s Doněckem.

"Je to dobrý tým a velké problémy s ním bude mít kdokoli," varoval před nájezdníky z Dunkerque kouč ukrajinského celku Saša Obradovič. Také on musel spolknout prohru vysokým rozdílem 53:78.

Monschau zkrátka zatím kouzlí, ale dle svého zvyku se takřka neusměje, dokud není dobojováno. "Tohle je nabitá soutěž a my ještě nevíme, co s námi udělá. Odhadl jsem, že v ní můžeme překvapit, ale nikdo nesmí překvapit nás," dodal kouč.