Wonder boy! Niňo maravilla! 14. nejmladší v ACB

Vám, kterým je víc, zkuste se nyní vrátit do roku, kdy vám bylo pouhých a sladkých 16 a všechno jste ještě měli před sebou. Už jste tam? Tak teď už si určitě lépe představíte, co prožívá 14. nejmladší hráč, který od roku 1989 nastoupil v utkání nejlepší národní soutěže kontinentu - španělské ACB. Hráč s českým původem, vicemistr Evropy kadetů - stále ještě 16letý rozehrávač Alicante Radovan Kouřil.

V neděli, v den utkání 21. kola ACB, mu bylo přesně  16 let, 10 měsíců a 18 dnů. Stal se zároveň nejmladším hráčem, který v této sezoně v soutěži debutoval. V dlouhodobém žebříčku z 13 hráčů před ním bylo jedenácti 16 let, jednomu 15 a jedinému dokonce 14. Ano, samozřejmě šlo o fenoména Rickyho Rubia.

Speciální článek Čechovi věnovaly i webové stránky soutěže s velkolepým titulkem Nejnovější ze zázračných chlapců. Ve španělštině "Ultimo niňo maravilla" V anglické verzi "Latest wonder boy". Jaký tedy jeho 49 vteřin z první čtvrtiny zápasu s Obradoirem vzbudilo ohlas?

"V klubu o nějakém ohlasu moc nevím, ale všude kolem mi všichni gratulujou, jakej to je úspěch," řekl Basketmagu Radovan v úterý pozdě v noci na svém pokoji v Alicante. Tou dobou, kolem jedenácté, se tradičně vracívá z tréninku a večeře. Jindy ho během dne prakticky nejde zastihnout.



Půl roku po srpnovém stříbru z ME kadetů, kde patřil do All-Star pětky a - jak sami Španělé připomínají - zničil ve vzájemném zápase jejich národní tým, si připsal další velký zářez své mladé kariéry.

"Jak to říct...? Nedokážu popsat ten pocit, když jsem nastupoval na hřiště, ale bylo to něco neskutečného. Psychicky mi i těch pár desítek vteřin hodně pomohlo. Začínám už si víc věřit. Doufám, že mi to jen prospělo," trochu ztuha hledá slova, podobně jako loni v srpnu při tažení českých lvů.

V okamžiku vstupu na palubovku - před 4000 fanoušků v domácí hale - byl řádně nervózní, ale "naštěstí to dopadlo dobře".

Kouč Txus Vidorreta mladého svěřence pochválil, že faul, který udělal, byl takticky dobře zvolen. "Je to chytrý kluk," řekl a další z klubových činovníků Oscar Urios dodal:  "Umí velmi dobře přihrávat a má kontrolu nad prostorem i spoluhráči. Když bude takhle pokračovat a zlepší obranu, na úroveň ACB se vypracuje."

S muži Alicante Radovan trénuje už téměř tři měsíce, většinou to jsou dvě jednotky denně. Výjimečná herní příležitost přišla díky tomu, že z cizinecké kvóty, jež mu jinak do velmi mezinárodní zápasové sestavy nedovoluje nakouknout, vypadl kvůli zranění kolega Ellis, a nad to se zranil i druhý hlavní rozehrávač týmu.

Jak to bude s počtem cizinců v týmu v další sezoně, Radovan zatím netuší. On sám bude považován za "Španěla" až po třech odehraných sezonách na Pyrenejském poloostrově.



Když na něj kouč Vidorreta v závěru první čtvrtky ukázal, docela ho překvapil. "Zničehonic se ke mně otočil, řekl mi, jaké systémy mám hrát, koho budu bránit a poslal mě tam."

Jen mimochodem, pokyny zněly v angličtině. S tou si mladý Čech vystačí i na tréninku. "Polovina týmu nemluví španělsky, takže hlavní trenér sice mluví španělsky, ale k ruce má člověka, co všechno překládá. Já tak něco rozumím v jedné, něco ve druhé řeči," popisuje rozehrávač, který od začátku pobytu v Alicante dochází na lekce španělštiny.   

Jak na úsek s mladičkým rozehrávačem reagoval tým? "Nečekal jsem, že mě spoluhráči tak podrží. Stáli za mnou a věřili mi, byl jsem prostě jedním z nich. Po zápase už ale nikdo nic neříkal. Nikomu po zbytečné porážce (o bod s týmem z chvostu tabulky) nebylo moc do řeči. A nějací novináři? Ne, to se ještě nestalo, že by se mnou někdo chtěl mluvit."

Jak se se svou postavou, která se stále vyvíjí, aktuálně pere s fyzicky nadupanějšími rozehrávači při tréninku v klubu? A jací nabušenci jsou na pozici 1 v ACB obecně?

"Většinou jsou kolem 185 až 190 čísel, výjimkou je asi jen (dvoumetrový) Tomáš Satoranský. A pak záleží na typu. U nás třeba Llompart není nějak nabouchaný, ale zrovna v tomhle zápase jsem nastoupil na Palacia (na snímku), a ten mohl mít i sto kilo. Vypadal hrozně namakaný," směje se Radovan při zmínce o soupeři, který podle fotografie vypadá, že je skoro o dvě generace starší.  

"Záleží tým od týmu. Někteří rozehrávači vypadají úplně normálně, ale jsou i takoví, co vypadají, jako by zvedali 150 na benči," dodává.

Když by takový kulturista chtěl někdy příště Čecha nacpat až pod koš, má Radovan pokyny tlačit co nejvíc do něj.  A o zbytek se postarají systémy týmu, které jsou pro tyto situace určeny. Stejně jako je má celek připravené na cokoliv jiného.



Důležitá otázka - co zápisné?

"No, už se mě na to v týmu ptali, že bych měl něco přinést. Ještě ale nevím, co mě to nakonec bude stát," směje se jeden ze tří členů juniorského týmu Alicante (spodní snímek), který nyní trénuje s muži. "U zápasů ACB jsem z nich ale jenom já."

Radovan je s mužstvem při ligových bitvách na lavičce už několik týdnů, i když až dosud nemohl (kvůli obsazené cizinecké kvótě) nastoupit. Klub chtěl, aby si vše co nejvíc osahal, okoukal, prostě aby byl u toho.

"Osobně jsem ale nepočítal s tím, že bych se už tuhle sezonu na hřiště dostal."

Prvnímu startu v ACB předcházel ještě jeden peckový zážitek - výjezd na Copu del Rey do Barcelony. Tam se v olympijské hala Palau Sant Jordi jeho kolegové postavili ve čtvrtfinále právě domácím obhájcům trofeje. A Radovan mohl nasávat atmosféru plného stánku přímo u hrací plochy.

"Tam mě nejvíc překvapilo, že v okamžiku, kdy jsme přicházeli do haly, tak našich asi tisíc fanoušků přehlušilo celý zbytek publika a ovládli atmosféru," podivil se teenager, který si po prohraném zápase šel podat ruku se všemi hvězdami Barcelony, které dosud jako většina ostatních smrtelníků mohl sledovat jen v televizi.

"Už jenom sedět na lavičce byl pro mě neskutečný zážitek," vyřkne Radovan opět slova, jež používá pro situace, které jsou - prostě nejvíc.


Petr Hamták