Welsch s 1. českým: Gabriel se divil, co jsme vyhráli za obra! Rickyho? Zvládl bych. A synovec? Možná i repre

Už jedenáct let nevyhrál ligový titul. Po dvou slovinských a jednom v Adriatické lize přišlo víc než dekádu dlouhé sucho. Až ve středu se Jiří Welsch, pár měsíců po dovršení Kristových let, opět dočkal, když nad hlavu poprvé pozvedl trofej pro šampiona Mattoni NBL. Basketmag ho vyzpovídal nedlouho po oslavě, jejíž byl sprinterem, jak sám sebe trefně nazval.  

Jirko, splnilo se vám vše, co jste si od první sezony v Česku po 12 letech v zahraničí sliboval?
Víceméně jo. Jsem rád, že jsem ten krok udělal a do Nymburka přišel, že jsem se vrátil domů a hrál za český tým. I to zakončení s oslavou bylo fajn, takže ano, splnilo.

Po šesti letech od konce v NBA jste si znovu mohl vyzkoušet sezonu s množstvím zápasů, jaké se hraje v zámoří. Připomnělo vám to ty 4 roky strávené v NBA, včetně "želatinových nohou", na které někdy při velké únavě a kumulaci zápasů dojde?
Na želatinové nohy tedy nevím, jestli došlo. Ta doba se samozřejmě připomněla, ale je to něco úplně jiného. Možná počtem zápasů se to srovnat dá, ale tím, jak je to dělané, je to mnohem náročnější. V NBA se sice hraje v extrémním zápasovém rytmu, ale všechno kolem, kdy se hlavně cestuje najmutým nebo soukromým letadlem, je tomu uzpůsobené. Tady jsme kromě tří zápasů týdně ještě dny mezi nimi trávili po letištích nebo autobusech a čas na trénink, přípravu a odpočinek nebyl žádný. Myslím, že to už je moc. Hrát tři soutěže středa-pátek-neděle pět nebo šest měsíců v deseti až dvanácti lidech je prostě dost.      

Máte za sebou středeční nočně-ranní oslavu, takže jak se slaví tady oproti tomu, co jste jako mladík zažil ve Slovinsku, když třeba kolega Hruban přiznal, že vaše nasazené tempo nestíhal už od začátku?
(smích) Slovinsko si už moc nepamatuju, ale určitě to bylo bouřlivé. Na Balkáně se slavit umí. A pokud jde o středu po posledním zápase finále, tak jsme si to užili. Jistěže jsme čekali, že vyhrajeme, nicméně pocit být mistrem je příjemný tak jako tak. A tím, že už na hřišti se objevilo poměrně dost lahví šampaňského, které se nám dostávaly do rukou, to odstartovalo vlastně hned. Když bych to měl nějak popsat, tak já jsem byl sprinterem oslav a spoluhráč Ráďa Nečas byl jejich maratoncem.



Už se někdo ze známých či spoluhráčů ze zahraničí dotázal, co se to tu ve finále přihodilo?
Ne, nikdo se mě neptal, ale ve čtvrtek jsem obdržel zprávu od Germana Gabriela, spoluhráče z Malagy i Estudiantes, který se ptal, co jsme to vyhráli za pohár, že je pomalu větší než někteří hráči. Nikdy prý tak obrovskou trofej neviděl. Tak jsme se nad tím zasmáli.

Bylo pro vás zcela v pohodě hrát v NBL na pozici rozehrávače?
Ano, bylo.

V čem jste se na rozehře během sezony zlepšil?
Naší snahou bylo v závěru sezony a vůbec v NBL hrát hlavně rychle dopředu, s protiútoky a body z nich. Myslím, že jsem se zlepšil v tom, jak posílat tým právě rychle dopředu. Já nejsem extrémně rychlej hráč, ale snažil jsem se tlačit protiútok třeba i po obdrženém koši nebo poslat rychlou přihrávku na křídla, která mohla okamžitě atakovat koš. Takže v tom rozběhnutí protiútoku a dostání týmu do rychlejšího tempa hry jsem se zlepšil.

Kde jste naopak na jedničce cítil potíže při zápasech Eurocupu a VTB ligy, zejména proti špičkovým týmům?
To nejtěžší je to, že se jakoby hraje po celém hřišti. Rozehrávači hlavně v evropských týmech mají ve zvyku se navzájem dostávat pod tlak, bránit se po celém hřišti. Takže to není v uvozovkách jako na pozici křídla, kde po obdrženém koši vyběhnete na útočnou polovinu a teprve tam hrajete. Tady se musí vynaložit energie a úsilí už do toho se do útoku přesunout. Uvolnit se pro míč, chránit si ho před dotírajícím soupeřem - to stojí dost námahy. A pokud na to člověk není naučený, musí si na to zvyknout.

Spekulativní dotaz: zůstal-li byste na své standardní křídelní pozici, v roli najížděče, rozvraceče obran i střelce, mohl byste mít pro tým větší vklad? Nebo jím byl spíš všestranný přínos včetně třeba doskoků na pozici 1?
Osobně myslím, že v té roli, kde jsem byl, do níž mě (trenér) Neno dal. A to proto, že klukům, kteří jsou agresivní ve hře na koš, jsou to střelci, najížděči a skóreři, kterých jsme tu měli dost, jsem mohl pomoct udělat je lepší, což je jednou z mých silných basketbalových vlastností. A právě tohle se dělá líp z pozice rozehrávače než z pozice křídla.



Jste tedy nyní připraven v této roli pokračovat i na ME, kde ve skupině mohou na rozehrávce být Rubio, Logan (v dresu Polska), Dragič a další super hráči?
Tak já nepočítám, že v národním týmu budu středním rozehrávačem na plný úvazek. Budu tam zřejmě alternovat, stejně jako v kvalifikaci. Rozehrávačskou jedničkou je Tomáš Satoranský a pak máme další kluky, kteří tam můžou hrát.

V těch úsecích na rozehrávce byste pak musel nahánět i Rubia a další, nebo by to dostali za úkol kolegové z křídel?
Myslím, že bych to ještě zvládnul. Už nejsem nejmladší, ale ještě bych to dal. Rickyho už jsem taky bránil...

Když jste dřív jen slýchával nebo četl o tom, jak Nymburk vládne české lize, jaké to bylo zažít to zevnitř, zejména letos s jedinou porážkou za celý rok?
Nemůžu to porovnávat, protože jsem tu dřív nebyl, ale kluci říkali, že ten rozdíl mezi námi a ostatními v lize byl letos asi nejvýraznější za těch deset titulových let. Je to škoda, protože atraktivitě soutěže by víc prospělo, kdyby tu byla možnost, že boj o titul je víc otevřený nebo že nás někdo může porazit. Já neříkám, že nás nikdo nemůže porazit, jednou jsme i v Děčíně prohráli, ale upřímně, letos nebyl tým, který by nás v play-off sérii mohl porazit, to znamená vyhrát nad námi třikrát nebo dokonce čtyřikrát.

Skoro všechny větší mužské kolektivní sporty v Česku zažily letos vyrovnané play-off a hlavně dramatické finále. Snad jen u basketbalu to tak nebylo. Při dalším předpokládaném navýšení hráčské kvality vašeho týmu, jaký další smysl vám, soupeřům nebo fanouškům bude dávat další celosezónní působení v lize?
Podle mě ten největší přínos je v tom, že i když soupeře porážíme, přece jen jsme tým, který tu předvádí nejlepší basketbal a to je pro diváky nějaké lákadlo. Když někam přijedeme, je znát, že se to hlediště zaplní a diváci mají šanci vidět tým evropské úrovně. Takže to svůj význam má.

I s těmi velkými rozdíly ve skore?
Třeba to, co proběhlo ve finále, je určitý extrém. A podobné to bylo i proti soupeřům ze spodní poloviny tabulky. Kdybychom ve finále hráli proti Pardubicím nebo Děčínu, tak ačkoliv bychom vyhráli, bylo by to něco jiného. Tyto týmy by z toho byly schopné udělat mnohem zajímavější podívanou.



Na podzim jste řekl, že byste chtěl být u toho, až se první český tým probije do Euroligy. Ve světle posledních informací to asi ještě letos nebude, leda že byste s Nymburkem uspěli v kvalifikaci. Bude to pro vás zkraje podzimu velká motivace?
To určitě ano. Půjde o čtvrtý pokus, samozřejmě to bude těžké, je tam osm kvalitních týmů a jen jeden postoupí. Boj o Euroligu je velký, zájem se tam probít mají hlavně ruské kluby. Určitě jedním z cílů našeho klubu bude vstupovat do kvalifikace v top formě a uvidíme, jak to dopadne.

Podívejme se ještě na evropskou scénu - proč se to podle vás v Eurocupu zaseklo po senzační první výhře v Last 16 v Bilbau? Projevil se oproti předchozí sezoně přece jen užší kádr?
Myslím, že jo. To už byl leden, únor, začali jsme se dostávat do velkého zatížení a bezpochyby jsme hráli proti silným týmům. Vlastně jedněm z nejlepších ? Valencie se dostala do semifinále, Bilbao do finále. V Bilbau jsme vyhráli po výkonu na hranici možností tohoto týmu a na to, abychom porazili další, bychom tak museli hrát i dál. Takové výkony se ale samozřejmě nedají opakovat pokaždé, aby se hrálo až na hranici vlastních limitů.

Jde podobné věty aplikovat i na VTB ligu, kde v této sezoně měl tým bilanci 5-13 oproti 8-8 z té minulé?
Jasně. Podle mě VTB liga je svým způsobem ještě silnější než Eurocup, v základní fázi jednoznačně. Konkurovat tam není vůbec jednoduché.

A teď z trochu jiného soudku - váš synovec Marek se nedávno stal MVP finálového turnaje kategorie U14. Díky komu je tak dobrý a kam má našlápnuto?
Dobrý je z několika důvodů - něco zdědil po bráchovi Petrovi, tedy bývalém sportovci a výborném basketbalistovi, něco je zřejmě dané i trenérským vedením, kdy ho trénuje můj táta, který umí děti naučit dobrým základům. A je to i díky němu samotnému, že ho sport baví a dělá ho s láskou, má ambice a už v tomhle věku se basketu věnuje hodně zaníceně a dává mu sto procent.

Dohoní jednou tátu nebo strejdu, tedy dva reprezentanty v rodině?  
To je ve 14 letech těžké říct. Uvidíme, čekají ho těžší období, puberta a tak dále, nicméně basket je pro něj natolik významný a natolik ho baví, že pokud mu ten zodpovědný přístup vydrží, tak liga i reprezentace by tam mohly být.  


 

-trh-