Veselý pro BASKETMAG: "V Česku bych hrál rád"

Zkuste si to představit. Je vám 19 let a sami sebe obsadíte do hlavní role bělehradského derby mezi dvěma klubovými legendami. V zemi, kde je hra pod bezednými koši něčím jako vzduchem k dýchání. Nasázíte prvních deset bodů svého týmu a celkově 21, střelbu dvojek i šestek máte 7/7, sedmkrát doskočíte, devětkrát získáte faul a na konci s užitečností 31 dosáhnete na titul MVP bitvy s Crvenou Zvezdou. Tak jako "fantasy small forward" Jan Veselý. Hlavně díky němu Partizan v pětitisícové kulise arény Pionir ovládl jako host derby Adriatické ligy 84-74.  

Honzo, berete fakt, že jste se včera stal MVP takového zápasu, jako potvrzení vzestupu formy a odvedené práce?
Určitě jo. Včera to bylo neskutečné!

Počítám pět set až tisíc. V tomhle případě měli k dispozici omezený počet lístků.  

Prvních 10 bodů Partizanu přišlo z vašich rukou. Mělo se hrát na vás, nebo jste to prostě na sebe vzal sám?
Vyplynulo to z nějakých back-doorů (seběhnutí pro přihrávku ke koši za zády obránce), nebo rychlého protiútoku. Takže se nehrálo na mě, ani jsem to nijak nebral na sebe.

Pivot Marič byl včera poprvé zpátky po zranění kolena. Za 19 minut dal 13 bodů, to byl po návratu slušný výkon. Jak na tom je?
V pohodě, akorát musí dohnat fyzičku. S tím měl problémy a často si říkal o střídání. To ale rychle dožene.

Je to víceméně jedno. Jde jen o to, že ve Final Four hraje první se čtvrtým a druhý se třetím, ale v tom není velký rozdíl.

Čím jste po přestávce derby definitivně zlomili?
Obranou a útočným doskokem. V první půlce jsme v útoku doskočili možná dvakrát.  

Já spíš toho, že jsme porazili Červenou Hvězdu.

Podle sestřihu jste si minulý týden při Eurolize v Aténách proti Maroussi i zasmečoval. Konečně. Nechybělo vám to už?
(směje se) Musím říct, že ano. S Červenou Hvězdou jsem si to trochu vynahradil.

Když jsme u dunků, sledoval jste v noci All-Star NBA, nebo jste radši spal?
Určitě jsem se koukal. Já stejně po každém zápase minimálně do čtyř ráno nemůžu usnout. Takže mi to vyšlo akorát.

Podruhé ve dvou týdnech jste hráli v aténské OAKA aréně, ale s Maroussi to nevyšlo jako s Panathinaikosem a prohráli jste. Vyšťavili jste se v zápasech proti gigantům Panathinaikosu a Barceloně? Procento střelby jste měli s Maroussi hodně slabé. Třeba elitní snajpr Rašič si připsal do kolonky trojek bilanci 7/0.
Nevím, jestli to bylo vyčerpáním. Po zápasech s takovými týmy jako Panathinaikos a Barcelona bylo těžší se zkoncentrovat proti slabšímu soupeři. Chyběla nám bojovnost a nějaké to sebevědomí v útoku. Když minete tolik střel, pak už nemáte chuť a nevíte, co máte hrát za útok, abyste konečně dali koš.

Jak zvládáte náročné cestování? Kolik to bere energie, když připočtete i cesty v rámci Adriatické ligy?
V Adriatické lize většinou delší cesty jako do Lublaně létáme a celkově toho je fakt hodně. Je to ale součástí toho sportu.

Víte, že jste - v nadsázce řečeno - svým výkonem v utkání s Pantahinaikosem málem přispěl ke konci kouče Obradoviče, na jehož podporu muselo před pár dny přijít demonstrovat k hale Panathinaikosu několikasethlavé tvrdé jádro fanoušků?
Tak o tomhle jsem nevěděl.

Byli při zápase s Barcelonou už během utkání hráči hostů "přemrzlí", když to s nimi u vás dopadalo zle? Bylo to na nich znát?
Rozhodně ano. V prvním poločase na nich nervozita byla jasně patrná. I z té atmosféry s devíti tisíci fanoušků v hale pro sedm.

Spoluhráč Rašič po zápase pravil, že taková atmosféra ve vaší aréně ještě nebyla. A myslel tím hlavně ten nepopsatelný řev a rachot, který i na videech z utkání nahání husí kůži. Asi nepřeháněl, že?
Měl pravdu. Za košem a hned vedle střídačky už začínaly tribuny, které se na zápas o něco zvětšily. Hlediště začínalo za košem tak tři čtyři metry od palubovky. Ta atmosféra byla neskutečná, hrnula se na vás odevšad.  

 

Už to nějak rukama zvládáme, dávat si signály a podobně. Když po sobě řveme, není to v podstatě slyšet.

Jak daleko je teď podle vás euroligové čtvrtfinále?
Máme před sebou ještě tři zápasy TOP 16. Nejdůležitější bude ten nejbližší doma s Maroussi, abychom vyhráli o víc než o osm bodů (kvůli vzájemnému skore). Šanci máme. Uvidíme, jak dopadne Panathinaikos doma s Barcelonou. Pokud by prohrál, zbyli bychom ve hře jen tři. Myslím, že příští kolo rozhodne. 

Mimochodem, zaznamenali jste v klubu jednání Nymburka o vstupu do Adriatické ligy? Co říkají spoluhráči na případnou cestu do Česka?

Ví se o tom, ale kluci to nějak neřeší. Já bych byl jenom rád, kdyby Nymburk vzali, protože bych pak mohl přijet hrát do Česka. Vidím to pozitivně a doufám, že se tam dostanou.

Při aktuálně rostoucí popularitě je na místě i otázka, proč ustrnula v činnosti webová stránka, která se vaší kariéře před časem podrobně věnovala?

(směje se) Jo, to dělá ségra. Psala tam, ale teď má hodně učení ve škole. Takže v poslední době tam nové věci nepřibývaly. Možná si teď budu dělat svoje stránky sám.  

VELKÝ ROZHOVOR S NOVOU ČESKOU SUPERSTAR JANEM VESELÝM O JEHO ROZHODOVÁNÍ SMĚREM K NBA, RADÁCH RODIČŮ A KOUČE, DESETI TROJKÁCH ZA SEBOU, LÍBÁNÍ SE SPOLUHRÁČI I JANOVĚ OBLÍBENÉM KLUBU V ZÁMOŘSKÉ LIZE NAJDETE UŽ V BŘEZNOVÉM BASKET MAGAZÍNU!