Veselá po 6. Final Four o porážce v semifinále, chrtící kolegyni, změně kouče, škatulatech a nedobré sezoně

Jako se stal kdysi pro Borise Beckera a později Rogera Federera wimbledonský centrkurt obývacím pokojem, pro Janu Veselou je tímtéž euroligové Final Four. Z posledních osmi vydání se jí osobně týkalo šest, čtyřikrát s Brnem a dvakrát s Valencií. Jen jediné, to z roku 2006, pro ni však znamenalo i konečné vykoupení v podobě získané trofeje. S Valencií loni zůstala ve finále před branami ráje, letos z toho nakonec nebyl ani titulový souboj. Proč její tým o víkendu v ruském Jekatěrinburgu neuspěl, o tom detailně vyprávěla pro Basketmag, a tedy i pro vás.

Jano, byla pro vás větším zklamáním loňská finálová porážka se Spartakem Moskva, nebo letošní semifinálová prohra 49-61 se Salamancou?
Letos to zklamání určitě je, protože jsme chtěly do finále a vyhrát titul. Ten je ale v Eurolize hodně těžké získat. Jinak pro nás celkově tahle sezona není moc dobrá. I ve španělské lize jsme až druhé a ve Final-4 jsme nevyhrály ani jeden zápas.

Jste tedy asi hodně ráda, že s Brnem jeden euroligový titul už máte v kapse, když s Valencií vám pořád nějak uniká...
To určitě. Za to jsem hodně šťastná. Ale i do Valencie jsem šla s tím, že bych tu tenhle titul chtěla vyhrát. Uvidíme, jestli se to ještě podaří.

Vlastně ani letos jste možná nebyly tak daleko. Ještě v půlce třetí čtvrtiny jste o tři body vedly, pak ale jako když utne a v útoku jste se přestaly prosazovat. Ve třetí i čtvrté čtvrtině jste daly jen po 10 bodech. Co se stalo?
Celkově máme užší kádr než Salamanca. Ony střídají osm hráček, možná i víc. A každá je kvalitní a může rozhodovat. Nás se tolik nestřídá a to je škoda. Přitom lavičku máme, myslím, kvalitní, ale bohužel nás hraje míň a to podle mě rozhodlo. Ke konci už nám docházela trochu šťáva a bylo to vidět. Neprosazovaly jsme se v útoku a v obraně jsme dělaly chyby.



Vaše hlavní opory Brunson a Douglas měly slabší úspěšnost střelby a Brunson se až příliš často nutila do těžkých střel a individuální hry. Byl tohle hlavní problém?
Ona tak hraje pořád, její hra je hodně individuální. Chodí i do tří a moc to nepřihrává. V tomhle ten zápas nebyl výjimkou, prostě to je její herní styl. A Katie Douglas se někdy rozstřílí a někdy má zase procento nižší, záleží na zápase. Obě jsou to kvalitní hráčky, ale je fakt, že větší sehranost a týmová hra nám chybí. Další hráčky se pak do útoku nezapojují, škoda...

Byla tohle tedy hlavní potíž, že vaše hra byla pro Salamancu příliš čitelná?
Nevím, jestli hlavní. Salamanca má hodně kvalitní tým. Nám chybí i větší pivotmanka, která by se prosadila proti jejich robustní Brazilce De Souze.  

Jak divné je prohrát o 12 bodů, když jste měly 17 útočných doskoků a soupeřky 21 ztrát?
Asi tam rozhodovala střelba, kterou jsme měly horší. (Valencie z pole 68/19, Salamanca 45/18)

A taky jste daly třikrát méně šestek (13/7 vs. 27/22). Tlačily jste se málo do koše, pro fauly?
Zvenku jsme střílely hodně, takže najíždět jsme víc měly. Tohle nám chybí celkově. Hráčka, co najede dovnitř, vyhodí, znova najede, jde na faul. I tohle je škoda.  

Vy sama jste měla dobrý začátek, včetně bodů, proč to nešlo dál? Přestaly vám vaše hvězdy půjčovat míče?
Nevím, jestli to bylo tím, že bych měla míň příležitostí. Celkově jsem pak byla už unavenější, hlavně v té poslední čtvrtině. Člověk potom víc přihrává, nemá tolik síly na zakončení. (Jana dosáhla 9 bodů a 6 doskoků za 31 minut)

Když vás tak poslouchám, zdá se, že ani se španělským titulem to letos moc nevypadá...
Jít za ním chceme, určitě nebudu říkat, že to je předem prohrané. Teď nás čeká v semifinále Zaragoza a finále bude náš cíl. Tam nás asi opět bude čekat Salamanca, pokud porazí Rivas Madrid. Budeme se ji snažit potrápit, i když to bude dřina. Tuhle sezonu má i lepší kádr, my jsme ho oproti nim hodně vyměnily, máme jiné hráčky, jiného trenéra. (před sezonou odešly Valdemoro, De Souza, Montaňana, Milton-Jones, Aguilar i kouč Canto, kterého vystřídal Jordi Fernandez)

V čem ještě je váš rival letos silnější?
Má vyrovnanou hru zpod koše i zvenku. Dole jsou dvě kvalitní pivotmanky a na křídlech je taky kvalita. Není tam na žádném postu slabina, lavička je taky výborná. Je znát, že posílily.



Bylo ve Final-4 velkým překvapením, že se do finále dostal Spartak Moskva, když vše bylo "nachystané" pro domácí Jekatěrinburg (Spartak ho v semifinále porazil 54-43)?
Asi každý čekal, že Jekatěrinburg bude doma ve finále a našlápne za titulem. Se Spartakem jim ale semifinále nevyšlo. Překvapení bylo vlastně už to, že Spartak byl letos ve Final-4. Jenže rozhoduje jeden zápas a dopadlo to takhle.

Ve finále už Salamanca proti Spartaku byla favoritem?
Spartak Salamancu chtěl potrápit, už ale nemá tak kvalitní sestavu, jakou míval. Takže Salamanca asi měla vyhrát.

Hypoteticky: Vy byste si se Spartakem poradily?
Říkaly jsme si, že letos není tak dobrý, ale těžko říct. Ve Final-4 už to je všechno vabank.

Jaká cesta to na turnaj vůbec byla, prakticky přes celou Evropu, až na hranice s Asií (4700 kilometrů)?
Byla hodně náročná, strávily jsme na ní celý den. Ale šlo to dobře, přiletěly jsme ve středu ráno a měly dva dny na to zregenerovat a připravit se. Celkově to cestování byl docela "zážitek", ale náš výkon to neovlivnilo.  

V únoru trenéra Fernandeze vystřídala na vaší lavičce slovenská legenda Hejková. Jak se tato výměna projevila na posledním období i výsledku ve Final-4?
Za trenéra Fernandeze to od začátku moc nefungovalo. Nehrály jsme příliš dobře a ta změna nám podle mě prospěla. Možná to teď nebylo na naší hře vidět, když nevyhráváme a ty výsledky moc nemáme, ale hrajeme líp. Otázka je, jestli to zlepšení bude stačit.