Veselá Part I: Každý zápas znamená modřinu navíc

Co zakouší tohle české křídlo v zámoří, jen tak někdo ze zdejší kotliny na vlastní kůži nezažil. Proto stojí za to vyposlechnout, přesně tedy přečíst, jak to v WNBA a kolem ní chodí. Jana Veselá neváhala a s basketmag.cz se o své jedinečné zkušenosti podělila. V první části rozhovoru například zjistíte, kdo je největší hranou WNBA, kde mrzla na "lávce", a kdy by tato reprezentantka už nejradši řekla trenérovi, aby se místo analýz... šlo hrát.

Jano, jaká očekávání vzbudil famózní vstup vašeho týmu do sezony? Už se ve městě mluví při suverénním vládnutí soutěži o titulu? A co u vás v šatně?
Tak určitě je to zatím obrovskej úspěch, je to znát i na fanoušcích, že opravdu chodí pravidelně a žijí tím. Samozřejmě tím pádem nás už všichni vidí ve finále. Já jsem v WNBA sice první rok, ale i tak vím, že základní část a play-off jsou dvě rozdílné věci, takže teď by bylo hodně brzo mluvit o titulu. Víme, že momentálně máme jedno z nejlepších družstev, ale může se stát cokoli. Je před námi ještě dlouhá cesta.

Když jste hráli zápas s LA pod širým nebem, za dobu trvání WNBA druhý takový experiment, přišlo 6000 lidí. Mělo to podle vás smysl, nebo se taková akce dělá hlavně proto, aby to bylo "jako v NBA"? Jaký ten zápas v Kalifornii díky tomu prostředí byl?
Tady je vše prostě bráno jako show, takže jakákoli obměna a přiblížení se NBA je vítaná. Určitě to byl odlišný a unikátní zápas pro nás pro všechny. Trénovat na venkovním hřišti, když vám slunko pere do očí a sem tam zafouká vítr, se jen tak nezažije. A večerní zápasová atmosféra byla taky super. Byl to jedinečný zápas a musím říct, že sem byla ráda jeho součástí, i když ke konci už byla na lavičce trochu zima (úsměv).

 

Pokud jde o fyzickou stránku hry, kolikátá největší "hrana" v týmu jste?
Tak já moc neposilováno nemám, takže většina Američanek je určitě "hranatější" než já (směje se).

Jakou největší hranu jste zatím bránila a kolik modřin z toho rezultovalo?
Asi tak na minutu jsem bránila Sylwii Fowles nebo Rebekku Brunson a to teda stálo za to.

Jste teď v posilovně častěji? Kolik dáváte třeba na benchi?
Záleží na programu a jak často hrajeme nebo cestujeme, ale aspoň jednou týdně se snažím do posilovny zajít.

Jak jste vůbec po zápase za těch 12-14 minut potlučená?
Musím říct, že pokaždé nějaká ta nová modřina přibude, ale není to tak hrozné, těch mých pár minut se dá přežít (smích).

Když trénujete s chlapy, jak je zajištěno, aby to nepřehnali a nezranili vás? Už se vám při tom něco stalo?
Chlapi, co s námi trénují, přesně vědí, co si můžou dovolit, a co ne. Uvědomují si, že jsou tam pro nás, aby nám pomohli a pomohli nám se zlepšovat a ne aby se na nás předváděli. Takže to funguje bez problémů.

Trénují s chlapy všechny týmy?
To bohužel nevím.

Doporučila byste to v Česku?
Tak určitě je to pro mě přínosem. Člověk si zvykne rychle na tvrdost a při zápase už ho nic nepřekvapí. Na druhou stranu nevím, zda by se v Čechách našli dobrovolníci, kteří by s družstvem trénovali každý den. Žádné družstvo totiž asi nedá další peníze za tyto hráče.

Jak tohle funguje v Evropě?
Nikde jinde jsem se s tím nesetkala. Ve Valencii jsme v přípravě hráli akorát asi dva zápasy proti chlapskému týmu.

Jak stíháte pokyny v angličtině? Když třeba přesně nerozumíte trenérovi, přiznáte to, nebo radši děláte, že rozumíte a snažíte se to pak odkoukat?
Tak teď už vcelku rozumím vše, a i když nevím přesně, tak prostě trénuju podle ostatních, nebo se zeptám někoho okolo, kdo mi poradí.

Řekla jste už, že taktice se věnuje v WNBA hodně. Čemu nejvíc a do jakých detailů se až jde? Je to pro vás až absurdní ve srovnání s Evropou?
Největší rozdíl je, že tady koukáme na video každý den a to někdy i 45 minut. Plus pak trenér rozebírá další detaily a třeba se i ptá na názory hráček. A potom ještě na hřišti rozebíráme každý systém soupeře, jak co bránit a jak se na všechno připravit. Rozebírá se tu každá maličkost, až si někdy říkám, pojďme prostě už hrát ten basket.

Kolik systémů je při zápase připravených pro vás? Nebo si prostě musíte tu střelu nebo zakončení vzít sama?
Máme pár akcí na větší křídla, což jsem já a Swin Cash, takže sem tam, když jsem na hřišti, se na mě něco hraje, ale moc často to není.

Jednou jsem se zaměřil v zápase NBA na to, kolik přihrávek si tým dá po přechodu půlky a většinou to bylo 0, 1, maximálně 2. Jak je tohle v WNBA, jak u vás ve Storm a kolik útoků si vyloženě jen odstojíte?
Tak určitě to záleží na týmu a na herním stylu. Ale je fakt, že pokud se hraje protiútok, tak je běžné, že se zakončuje po jedné dvou přihrávkách. A když už se postaví nějaká akce, je to tak o přihrávku až dvě delší (směje se).

Zářijové mistrovství světa se blíží čím dál víc, kdo vás nejvíc informuje o dění v nároďáku?
Nejvíc jsem v kontaktu v Veronikou Bortelovou a Hanou Machovou.

Už jste viděla fotky z módní přehlídky a televizní klip k šampionátu a co jste na spoluhráčky říkala?
Sleduji stránku na Facebooku, takže videa i fotky z přehlídky jsem zhlédla a holkám to mooooc slušelo!

Když jsme u reprezentace, kouč Blažek udělal menší revoluci a začal v červnu s nácvikem zóny, která se prý v nároďáku dosud nehrála. Jak do ní zapadnete, když dorazíte na poslední chvíli?
No, je pravda, že kvalitní zóna se musí trénovat delší dobu, aby fungovala. Na druhou stranu už mám nějaké ty roky za sebou a zónu sem tam hrajeme i ve Valencii. Proto si myslím, že to nebude až tak velký problém. S panem Blažkem to probereme a i holky na hřišti mi určitě pomůžou.

 

 

Petr Hamták

Foto: archiv Jany Veselé