Veselý o konci a návratu do NBA, pokoření Satyho, propojení s Obradovičem a omluvě z reprezentace

INTERVIEW S JANEM VESELÝM V TEXTOVÉM I VIDEO ZNĚNÍ   Byl to první rozhovor pro česká média po hodně dlouhé době. Mezitím uplynulo v jeho kariéře mnoho vody. Skončil - možná dočasně - v NBA, podepsal dvouletý kontrakt v jednom z nejnadupanějších klubů současné Evropy a také se omluvil z kvalifikace mistrovství Evropy. To je jen několik vykopnutí k velkému interview s Janem Veselým, které vzniklo v polském Lubinu před euroligovým střetem Fenerbahce Istanbul s domácím Zhořelcem. Nabízíme vám ho jak v kompletním přepisu, tak v originálním znění.   

Honzo, mohl byste detailněji odkrýt pozadí svého letního rozhodování o budoucím angažmá. Byl ve hře i nějaký klub NBA, anebo bylo Fenerbahce prvním týmem, který se ozval, a vám se od začátku zamlouval?
V tu dobu jsem byl v Americe a čekalo se, až kluby NBA podepíšou hlavní hvězdy. Pak už se ale ozvalo Fenerbahce. Já jsem to nechal ještě nějakou dobu stranou a čekal, jestli se objeví něco v NBA. Ty nabídky ale nebyly takové, jaké bych si představoval. Bylo to třeba na jednu sezonu a pak by se znovu rozhodovalo, co dál. A to by mi nevyhovovalo. Ve Fenerbahce jsem oproti tomu dostal smlouvu na dva roky s šancí hrát a to jsem bral jako nejdůležitější.

Které kluby v NBA by o vás na ten rok přemýšlely?
To bych nechtěl komentovat.

Hrála ve vašem rozhodování roli i zkušenost z Denveru ve smyslu, že když se hráč neukáže hned, tak už se s ním moc nepočítá?
To ne. Ty měsíce v Denveru jsem hrál víc než ve Washingtonu, ale žádnou roli to nehrálo. Já už se nechci někde ukazovat nebo přemýšlet nad tím, že bych se ukazovat měl. Chci prostě hrát.  

Ozvaly se vám i další kluby z Evropy? Jeden čas se mluvilo dokonce o Realu.
O Realu se mluvilo ještě někdy během minulé sezony, ale to jsem jenom četl. Nic o tom nevím. Ještě před Fenerbahce se ale nikdo další neozval.



Vyhrálo to u vás Fenerbahce hlavně díky srbské stopě v týmu?
Samozřejmě první otázka byla, kdo tým vede, a že jde o kouče Obradoviče. To byla pro mě ta první věc.

O kontaktu s trenérem Obradovičem jste hovořil už za svého působení v Partizanu. Chtěl vás už tehdy do Panathinaikosu?
Teď to bylo určitě vážnější. Znali jsme se ale už od působení v Partizanu, hráli jsme proti Panathinaikosu i přípravné zápasy a máme vlastně i stejného agenta. A pokud jde o Panathinaikos, tak myslím, že už tehdy mě tam chtěl, ale tehdy jsem byl ještě jako mladý hráč pod koučem Vujoševičem v Partizanu, kde v tu dobu bylo rozumnější zůstat.

Kolikrát jste za tu krátkou dobu v klubu byl už od Obradoviče zpucovaný?
To je někdo každý den. Už se mi to taky párkrát přihodilo. Jde o to být stále koncentrovaný a nedělat chyby.

Co je podle vás hlavním důvodem toho, že v NBA nepokračujete dál a po třech letech se vracíte do Evropy?
Nehrál jsem a nedostal šanci, jakou jsem si představoval. To je jediný důvod mého návratu. Nechci dál sedět na lavičce a něco (klubům v NBA) dokazovat. Muset přemýšlet nad tím, že to nebo to musím udělat. Teď hraju a tady (ve Fenerbahce) hráči mají podporu (trenéra), proto jsem tu spokojený.

Měl jste v NBA i smůlu na klub a trenéra, který třeba nevyužil vaše schopnosti?
Tohle je o celém tom byznysu NBA. Buď se s ním smířím, nebo s ním budu nějak bojovat. Já už nevím, jak ještě jsem s tím bojovat měl, ale taky nedokážu říct, jestli jsem měl smůlu na trenéra nebo klub.



Ve kterých týmech byste si představoval, že byste mohl fungovat efektivněji?
Byl jsem jen ve dvou a nedokážu říct, jak by to vypadalo v San Antoniu nebo někde jinde. Proto nemůžu zhodnotit, jestli by to jinde bylo lepší. Zato vím, jaký styl hry a trénování mají srbští trenéři.

Když jste nedávno v přípravě hráli se San Antoniem, přepadla vás i trocha nostalgie?
Byl to dobrý zápas. V podstatě vždycky, když jsem proti nim hrál, se mi dařilo. Oni v obraně i útoku hrají evropským stylem, což mi vyhovuje. Jinak jsem to ale bral jen jako normální utkání. Byl to jeden z prvních zápasů před našimi fanoušky a chtěli jsme zanechat dobrý dojem.

Se Spurs jste hráli vyrovnaně, oni předtím prohráli s Albou Berlín. Znamená to, že úroveň euroligových týmů není o tolik za NBA?
Když přijede nejlepší klubový tým světa, tak se samozřejmě vyhecujete. Tak to bylo i v Partizanu, kde jsme nemohli nic vypustit, protože každý se proti nám chtěl vytáhnout. Takový tým pak najde energii navíc, i když je papírově slabší.



Přes aktuální dvouleté angažmá ve Fenerbahce jste ještě za NBA dveře nezavřel?
Ne. Na konci téhle smlouvy mi bude 26 let. Hlavou jsem teď ale ve Fenerbahce a snažím se dělat maximum jak pro tým, tak pro sebe.

Vracelo by se po takové pauze do NBA složitěji?
To jsem neřešil. Nezůstával bych tam jenom kvůli tomu, že se tam hůř vrací, a přitom bych dál nehrál a dál se trápil. To je pak lepší odejít do Evropy, což jsem udělal.

Jaké máte s Fenerbahce ambice?
Vysoké. Chceme jít co nejdál v Eurolize a vyhrát turecký titul.



Tým máte hodně kvalitní, dá se svým složením a konkurencí přirovnat k tomu, co jste zažil v NBA?
Tohle bych nesrovnával. Týmy v NBA jsou kvalitní všechny, ale to v Eurolize taky. Takže pak jde o složení jednotlivých sestav, a jak je trenér dokáže využít.

Pokud se ohlédnete zpět, splnilo - i v rámci přípravy v klubu - rozhodnutí omluvit se v létě z reprezentace tem smysl, s kterým jste toto rozhodnutí udělal?
Samozřejmě ano. Abych šel do repre a využil ji jen na to, abych odehrál zápasy... V tu dobu jsem netrénoval tři měsíce 5 na 5, všechno to bylo jen 1 na 1, nebo 1 na 0. Přijít do národního týmu a hned hrát zápasy, kdy by se ode mě čekalo nevím co,... A naopak v případě, že by to nevyšlo, hodnotilo by se to špatně. Proto už když jsem v pondělí (několik dnů před startem kvalifikace) přijel podepsat smlouvu do Istanbulu, řekl jsem, že kvalifikaci nestihnu a že se z ní omlouvám. Ve středu pak klub oznámil podpis smlouvy, ale až do pátku trvaly fyzické testy. Co se pak objevilo v novinách, tam prostě bylo, ale já nemůžu říct, že jsem s reprezentací nekomunikoval.

Z vyjádření vedení reprezentace jsem měl dojem, že by vás bralo, i kdybyste se měl připojit až těsně před prvním utkáním v Gruzii. Bylo to tak?
To nevím. Já jsem už v pondělí věděl, že to nestihnu, a proto jsem to řekl. Pak se očekávalo, že to stihnu ještě v pátek, nebo i během kvalifikace. Jenže po třech měsících nehraní nevím, co bych tam předváděl. Proto jsem to rozhodnutí udělal.



Nesnažili se vás někteří spoluhráči z reprezentace přemlouvat ke změně názoru?
Nikdo mě nepřemlouval, jen jsme si párkrát zavolali.

A jak vidíte situaci s vaší účastí na ME 2015?
Sezona bude dlouhá a skončí později než v NBA. Uvidíme, jak se vše vyvine. Já jsem ale nikdy neměl tendenci nereprezentovat a jsem nakloněn tomu, abych v létě v týmu byl.

Pojďme zpět k Fenerbahce. Váš nový klub se na jaře stal mistrem Turecka po nedohraném finále, kdy soupeř z Galatasaraye odmítl nastoupit k rozhodujícímu sedmému zápasu. Jsou v klubu dozvuky tohoto skandálu stále patrné a bude nejbližší derby o to vyhecovanější?
Nebyl jsem u toho, takže to nedokážu říct, ale jak znám třeba Srby, tak derby jsou vždycky vyhrocená. I kdyby se to sedmé finále odehrálo. Pokud jde ale o nějaké dozvuky, tak myslím, že už se to tu neřeší.



V zápase proti Spurs jste měl v úvodu druhé půlky asi čtyři alley-oopy za pár minut. Bylo to nějak tak naplánované od trenéra, nebo šlo o momentální improvizaci?
To tak prostě vyšlo. V tu dobu jsme dobře bránili a rychle vybíhali do protiútoků, kde je nejjednodušší mi to dát, zvlášť když jsem tam byl první. A jeden alley-oop byl i z postupného útoku, kde na to máme udělanou akci.

Budete takhle využívaný v zápasech častěji?
To doufám. (úsměv)

Fenerbahce má i slovutný fotbalový tým. Jak je vůbec fotbal s basketbalem v klubu propojený? Máte šanci se navzájem setkávat?
Fotbalisti trénují celkem daleko a v istanbulských zácpách se někam dostat je dost blázinec. Třeba s (reprezentantem) Michalem Kadlecem už jsme ale byli na večeři a sem tam se podaří nám setkat. Ještě jsem tu v kontaktu se srbským fotbalistou Milošem Krasičem, který ve Fenerbahce taky hraje.



Je to velká změna, přesídlit po téměř třech letech z plus minus půlmilionového Washingtonu do zhruba dvacetimilionového euroasijského Istanbulu?
Mně to přijde jako trochu větší Bělehrad. Všichni tu řídí jako blázni a v podstatě nikdo v Istanbulu nemluví anglicky, což je rozdíl oproti Bělehradu, kde se nějakým cizím jazykem domluvit dá. Když v Turecku jdete někam do obchodu nebo restaurace, tak je to problém. Je to pak rukama nohama, dokud se nenaučím turecky.

Zvládnete do sebe za ty dva roky něco vpravit?
Na začátku jsem si řekl, že se něco zkusím naučit, ale po měsíci jsem to vzdal. (směje se)

Vynechat nejde ani blížící se euroligový souboj s Tomášem Satoranským a jeho Barcelonou. Těšíte se hodně?
Určitě. První zápase se hraje u nás, což bude naše výhoda. Půjde o vůbec první oficiální zápas, kdy proti sobě nastoupíme.

A jak to dopadne?
Samozřejmě Fenerbahce oba zápasy vyhraje.