Veselý o 80 tisících TH informací, madridském selhání, jež ho pořád šíleně štve, a o tom jediném, co potřebuje

30 DNÍ DO EUROBASKETU - INTERVIEW Z TÁBORA LVŮ    Má za sebou parádní sezonu. Bez nadsázky se dá říct, že nejlepší v kariéře. Také však sezonu plnou zklamání. Co ji rámovalo? Ztracené finále Tureckého poháru s Efesem a pak především výbuch v semifinále Euroligy s Realem a vzápětí další v tureckém semifinále s Izmirem. Hodně smíšené tak byly v prvním ponávratovém roce z NBA pocity 25letého létajícího centra Jana Veselého, který se jako předposlední muž v pondělí připojil ke kempu české reprezentace. Nyní už vám předkládáme bilanční interview, mapující jeho posledních hořko-sladkých deset měsíců.

Honzo, byla pro vás první sezona po třech letech v NBA lepší, než byste býval čekal?
Čekal jsem, že ta adaptace zpátky na Evropu bude horší, ale šlo to celkem rychle. Jsem za to rád, stejně jako za to, jak jsme s Fenerbahce hráli.

Na kolik tu rychlost můžete připsat na vrub zkušeností kouče Željka Obradoviče a jeho asistentů?
Před Amerikou jsem odehrál tři roky v Partizanu a ten styl Obradoviče se podobá tomu, co vyznával trenér Vujoševič. Takže jsem do toho jen znovu naskočil. Komunikace s trenérem je jednoduchá, oba víme, co od sebe můžeme vzájemně čekat. Pokud jde o srovnání s Vujoševičem, tak Obradovič je taky tvrdý kouč a má rád tvrdé tréninky.

Kolik má k ruce asistentů, kdo z nich se vám nejvíc věnoval a nakolik se jednotlivým hráčům věnuje sám Obradovič?
Tři jsou na basket, jeden na kondici a pak je tam ještě jeden. Dva jsou Srbové, dva Turci a jeden Španěl. Obradovič sám nechodí na tréninky moc předem, aby se tam třeba někomu věnoval, od toho jsou asistenti. Jinak během tréninku se věnuje všem hráčům a snaží se každému s něčím poradit. Se mnou hodně pracoval srbský kondiční trenér, chodil jsem s ním do posilovny nebo si zastřílet, tak zhruba půl hodiny před tréninkem. Pokud jde o basketbalové asistenty, s těmi jsme řešili taktické věci a to už bylo v rámci tréninků.



Během sezony jste viditelně zlepšil dvě věci: pivotmanskou hru zády ke koši a pak i šestky. Komu připsat zásluhy tady?
Asi Željkovi, protože mi dal tu možnost a sebevědomí na pozici 5 hrát. Abych si tam říkal o balony a dostával je. Na začátku sezony mi k fungování na pivotu něco řekl - jak bych to asi měl hrát. Toho jsem se držel a on už mi to pak nemusel na tréninku nějak opakovat. Navíc po trénincích jsem se na tom ještě dvacet třicet minut pravidelně snažil pracovat.   

A co šestky, s kterými jste se nejdřív hodně trápil?
Na těch jsme pracovali před tréninky. Na šestkové čáře jsem stál a střílel prakticky pořád. Snažím se koncentrovat na jednu věc, a tou je dát to rovně. To je všechno. Když to dám dlouhé, tak tam balon ještě nějak spadne, a když je střela kratší, může se tam míč ještě překulit. Jak to ale jde moc do stran, už balon letí pryč.

V čem byl rozdíl v důrazech při šestkových pokynech v NBA a ve Fenerbahce?
Rozdíl byl v tom, že v Americe mi dali 80 tisíc informací, jak šestku vystřelit, a to je blbost. Já potřebuju jednu věc a na tu jsem se soustředil. Pak to fungovalo. Poslední dva měsíce sezony, třeba v tureckém play-off, jsem měl šestky 75 procent. Ta změna tam je a celé to je jen o hlavě.

Ještě k trenérovi - co vám hráčům nikdy neodpustí, co ho nejvíc naštve?
Když netrénujeme na sto procent a chybí nám koncentrace. To ho vytáčí nejvíc a za to pak dostáváme nejvíc (trestných) sprintů a podobně.



Repre kolega Švrdlík zmínil, že v druholigovém DSI Istanbul při tréninku zažíval u tureckých hráčů poměrně ležérní přístup až lenost. A vy jste mu to prý potvrdil, což se týkalo i reprezentantů. Musel s tímhle Obradovič hodně bojovat?
Občas jo. Zase to ale nebylo tak jako u Kamila. Tím, že tam působí Željko, se nikdo flákat nesmí. Ta koncentrace ale někdy spadla a to ho fakt žralo. Netýkalo se to ale jen Turků, jeli jsme v tom i my ostatní.

Dalo by se před sezonou čekat, že v našlapané sestavě Fenerbahce budete vy a power forward Nemanja Bjelica často těmi ústředními oporami s největší produkcí?
Když jsem tam přišel, tak bych to nečekal. Počítal jsem, že spolu budeme na čtyřce a pětce hrát v zápase tak pět minut. Nakonec se z toho vyvinuly celé druhé poločasy s námi oběma na hřišti. Željko zjistil, že to tak funguje a můžeme tak vyhrávat. Já s touhle souhrou neměl vůbec problém a bylo to pro nás výhodné. Roztáhli jsme celou šestku, protože Nemanja se pohyboval na trojce a já jsem hrál pick and rolly.

Je Bjelica nejlepší spoluhráč, s jakým jste zatím mohl spolupracovat?
Pod košem jo. On je kreativní hráč, v podstatě je braný jako křídlo. My jsme tedy hráli v uvozovkách na 4 malé a se mnou na pětce. Rád jsem si s ním ten rok zahrál.

Čím bylo dané, že jste často celou první čtvrtinu proseděl a pak zase hrál celou druhou, mnohdy právě s Bjelicou?
Željko říkal, že první pětka, co začíná zápasy, neexistuje. Že je jen první pětka, která je končí. (usmívá se) Tím se řídí. Asi počítal s tím, že budu hrát většinu nebo celé druhé poločasy, a proto mě v prvních čtvrtinách šetřil. Později už jsem věděl přesný čas, kdy půjdu do hry, což bylo minutu do konce první čtvrtiny.



Jak náročné je prostředí velkoklubu typu Fenerbahce?
Je to velký klub s velkým rozpočtem, takže to tam musí fungovat. Turecká nátura je sice taková, že všechno je v pohodě, a když něco potřebujeme, občas se to zpozdí, protože na všechno je čas. Důležité věci ale fungují a já si nestěžuju. Pokud jde o tlak na hráče, tak po nás šlape Željko. To není věc klubu, ale jeho. Třeba noc před každým domácím zápasem jsme na hotelu, takže ten tlak tam je.

Přijdete někdy do kontaktu s fotbalisty anebo s dalšími sportovními složkami klubu?
Měli jsme jednu společnou večeři s představovačkou s volejbalovými týmy mužů i žen, s fotbalisty a dalšími. Jinak já byl jednou na pivu s Michalem Kadlecem (reprezentační fotbalový obránce). Tahle setkání ale nebyla snadná, řada fotbalistů bydlí v Evropě (v evropské části, Fenerbahce sídlí jako jeden z mála istanbulských klubů na asijské straně), kam se ve večerní zácpě jede i hodinu a půl. (Srbský fotbalový záložník) Miloš Krasič, který hrál dřív i za Juventus a CSKA, ale bydlel na naší straně a s tím jsem se scházel v podstatě pořád. Nebyl jsem tak v kontaktu jen s basketbalisty.

Fotbal to ve Fenerbahce nejspíš válcuje hodně, že? Třeba na společném facebookovém profilu klubu to je hodně znát...
Je to samozřejmě číslo 1. My ale máme i svůj twitterový účet, stejně tak Instagram. A tam se dění v klubu objevuje. Hlavní stránka a Facebook se nejvíc věnují fotbalu, někdy se tam ale dostane i na basket.

Jakou ránu znamená čerstvé odstoupení hlavního sponzora Ulkeru, který zajišťoval většinu basketbalového rozpočtu?
To není můj problém. Já jsem tam od toho, abych hrál a odváděl maximální výkony. Tohle je věc vedení.



Po sezoně odešli čtyři z pěti dlouhých, tedy Erden, Savaš, Žorič a Bjelica, dále hlavní rozehrávač druhé poloviny sezony Zisis a také top skórer Goudelock. To jsou dost radikální změny.
Že odejde tolik hráčů, se asi nečekalo, ale zase jsme to nahradili hodně dobrými a zkušenými hráči. A nový tým může být stejně dobrý jako uplynulou sezonu.

Nahradíte i nenahraditelnou všestrannost Bjelici?
Ano, Nemanja byl skvělý, ale i Pero Antič je výborný hráč a střelec, který navíc umí přihrát. Takže náhrada je to adekvátní a bude jen na nás, jak rychle se sehrajeme.

Jak vůbec hráči jako Erden, Savaš nebo Žorič, kteří by ve spoustě týmů hráli dlouhé minuty a byli i v základu, snášeli svůj dost omezený herní čas?
To nevím, jak to brali osobně. Všichni hráči se ale během sezony podřídili týmu, věděli, že každý může nějak pomoct, i když to je na kratší dobu. A byla z toho vítězství. Někdy se nám třeba nedařilo, přišel Semih Erden a dal 15 bodů.

Právě Erden i na různých klubových videích vystupuje v roli vtipálka. Je takový skutečně?
Jo, je. On hlavně mluví i srbsky, takže sranda v šatně s ním byla.

Porovnejte trochu obě fanouškovské obce ze svého evropského působení, tedy tu partizanskou s tou současnou ve Fenerbahce.
Srovnávat bych nechtěl, rád mám obě. Je pravda, že na rozdíl od srbštiny turecky až na pár výrazů neumím, takže na fanoušky teď nemůžu moc křičet, ale tu energii z nich cítím, a to je jediné, co potřebuju.



Vynechat nejde ani hořké zklamání ve Final-4 Euroligy, do kterého jste přišli ve skvělé formě, když venku jste vyhrávali skoro snadněji než doma, ale pak přišel výbuch ve druhé čtvrtině semifinále s Realem. Co se tam stalo?
Podcenili jsme to. Po první čtvrtině jsme si mysleli, že s nimi můžeme hrát vyrovnaně, na začátku druhé čtvrtky jsme povolili, jim začaly padat trojky a všechno šlo do kytek.

Vy jste nicméně hrál svůj životní zápas v soutěži. Štvalo vás pak o to víc, že takový výkon byl vlastně k ničemu?
Štvalo mě to šíleně. A ještě pořád štve. (do rozhovoru tu vstupuje kolem procházející Tomáš Satoranský): "Řekni o tom, jak jsme vás v Barceloně nechali dát poslední koš a vyhrát." (Veselý rychle udeří zpět): "Neumíte bránit, tak co?!" (poté se už vrací k původní otázce): Podcenit to takhle po sezoně, jakou jsme měli, byla škoda. Škoda, že jsme do toho nedali 200 procent.

Rozebírali jste to po Final-4 i interně v týmu?
K tomu už se nedalo moc říct, je to stejně pryč. Akorát bysme se tam mezi sebou všichni pobili, kdyby došlo na nějaké vyčítání.

Jak dlouho s vámi po turnaji "nemluvil" trenér?
Nebylo to tak hrozné, ale zklamání bylo samozřejmě vidět na všech.

Pomohla vám v něčem osobní zkušenost s Final-4 z roku 2010?
Pomohlo to v tom, že vím, o čem ten turnaj je. Že je to jeden zápas, na který se tým připravuje deset dní, a buď z toho je finále, nebo nic.



Nedlouho poté přišel průšvih ještě většího rázu, když jste jako vítězové základní části senzačně vypadli s pozdějším šampionem Izmirem už v semifinále turecké ligy, kde vás dost rozebírala vaše nová americká posila a nový turecký reprezentant Bobby Dixon.
Byl to důsledek toho nepovedeného Final-4. Nedokázali jsme na další zápasy už najít motivaci.

Šlo o skutečně až o takovou pecku pro týmovou psychiku?
Šlo. Všichni jsme čekali, že v Madridu něco zahrajeme, hlavně po sezoně, kdy jsme vyhráli 11 ze 13 zápasů venku. A takhle jsme to projeli.

Novými tvářemi jsou vedle rozehrávače Dixona italský power forward Datome a Makedonec na stejné pozici Antič, tedy duo přicházející z NBA, dále power forward Hersek z Izmiru, small forward z CZ Bělehrad Kalinič, guard z Olympiacosu Sloukas a šestka draftu 2010 americký centr Udoh, který v minulé sezoně odehrál 33 zápasů za LA Clippers. Jaká síla to je ve srovnání s letošní sestavou?
Ta síla tam je. Třeba Kalinič je ohromný srdcař, co bojuje o každý balon, takže to je velká posila na pozici 3. Pero Antič je zkušený borec z NBA, Datome přichází jako další skvělý hráč a kapitán italské repre, Sloukas je další velké jméno, v Olympiacosu se učil od nejlepšího rozehrávače v Eurolize Spanoulise. A samozřejmě Bobby Dixon s formou, s jakou hrál za Izmir, nám taky pomůže.

Mohli byste být i lepší než letos?
Já v to pevně doufám, i když teď je ještě brzy něco hodnotit. 
 


Pojďme krátce i k aktuálnímu dění v reprezentaci. Z jakého důvodu jste se připojoval do přípravy až 4. srpna?
Měl jsem ještě své povinnosti. Takže šlo o osobní důvody.

Budete v národním týmu i letos jasnou pětkou?
Budeme se nějak mixovat na čtyřce a pětce. Když Balvan (Ondřej Balvín) v úterý netrénoval, byl jsem při tréninku jen na pivotu. Když bude zapojený on, asi mě trenér občas zkusí dát na čtyřku. Pětka mi ale vůbec nevadí.    

I vy berete postup ze skupiny na Eurobasketu jako "minimální cíl"?
Já si to takhle nestavím. Uvidíme podle jednotlivých zápasů. Postup by byl super, ale je to Evropa a tam není žádný slabý tým.