Veronika B.: Jak se tmelí reprezentace

 

Při angažmá v Polsku se příliš netmelila, v Bulharsku se tmelila jen s jednou americkou a jednou domácí kolegyní, za to z USK má s procesem teambuildingu většinou ty nejlepší zkušenosti.

A ty současné z letního působení v reprezentaci si nemůže vynachválit. Basketmag.cz hovořil s rozehrávačkou Veronikou Bortelovou o tom, jak se sžívá a jak "vnitřně" funguje současný nároďák, chystající se na svou dějinnou akci - domácí světový šampionát. 

 

Na tmelení celku se začalo pracovat už při úvodním pobytu v Tunisku. "Naše první dvě soustředění byla zaměřená hlavně na regeneraci, kdy se nejelo na dva tréninky denně. Tunisko tomuhle pomohlo - trénovalo se pouze dopoledne a odpoledne byla jen cvičení na posilování s atletickým trenérem. Jinak si každý dělal, co chtěl. Vídaly jsme se celé odpoledne a to bylo dobré," soudí čerstvě 32letá rodačka z Prahy.

 

Tým měl i dva speciální tmelící večery. "Blbnuly jsme a poznávaly se, i když se s holkama z dřívějška celkem hodně známe. Bylo super, že se do toho zapojily všechny, nikdo to nesabotoval. Vyřádily jsme se."

 

To, že tým spolu fungoval během června poměrně dlouhou dobu, je podle 169 vysoké rozehrávačky polského týmu CCC Polkowice znát nejvíc na tom, jak spolupracuje na hřišti.

 

"A doufám, že to bude znát čím dál víc," řekla během přípravného turnaje v Karlových Varech.

 

"Může sice nastat nějaká ponorková krize, protože před těmito velkými akcemi je tým spolu dlouho. Je to normální a každý s tím už počítá. Snad ale k ničemu významnému nedojde."

 

Co na "ponorku" v ženském kolektivu platí jako lék?

"Každý musí začít u sebe a doufám, že to vycítí i trenéři. Náš atletický trenér je na tohle super. Umí pozvednout náladu a relativně nás z útlumu dostat."

 

Když má Veronika vybrat, kdo z hráček na budování týmového ducha pracuje nejvíc, nejmenuje jen jednu, nebo dvě.

"Podílí se na tom všechny. Kdo má lepší náladu, tak to pozvedne. Občas se třeba někomu nedaří, spadne do toho, tak ho jiný povzbudí. Fakt držíme jedna druhou."

 

Tmelící funkci má i přítomnost u hřiště těch hráček, které ze sedmnáctky nejsou nominované k danému utkání. "To je pravidlo. Aby se nikdo neflákal, atletický trenér si je vezme na starosti a cvičí vedle hrací plochy." 

 

Nikoliv zanedbatelnou veličinou je i složení jednotlivých dvojic, které spolu bydlí na pokoji. "Já jsem se třeba domluvila s Ilčou Burgrovkou, kterou už jsem znala dřív."

 

A jaké že má Veronika zkušenosti s teambuildingováním odjinud?

"V USK to bylo ve většině super. Sedli jsme si po tréninku na jedno, na večeři. To v Polsku takové nebylo, nefungovalo to. Ne že bychom byly vyloženě rozdělené na partičky, ale celé družstvo, nebo aspoň tři čtvrtiny se nedomluvilo, aby někam vyrazilo nebo udělalo cokoliv společně. A v Bulharsku jsme se zteambuildingovaly samy s bulharskou a americkou spoluhráčkou."  

 

V červnu narozená hráčka ví, že nominaci na MS nemá vůbec nijak jistou. Stejně jako mnohé její kolegyně. Je z hráček "na hraně" na tréninku, nebo v zápasech vidět, že do toho jdou po hlavě, s nadstandardním nasazením, nebo že třeba pořádně brousí i spoluhráčky při tréninkové hře?

 

"Že bychom po sobě nějak šly, tak to vůbec není. Trenéři chtějí po všech tvrdou agresivní obranu a každá z nás do toho taky jdeme na plné pecky. Nikdo nemá nic jisté a každý musí bojovat!"

 

Pro vrcholné výkony sportovce i v basketbale platí, že klíčová je hlava. To, aby se cítil v pohodě. Co pro takový stav mysli potřebuje Veronika Bortelová? 

 

"Potřebuju jedině to, abych byla zdravá. A pak se musím hlavně soustředit na to, abych sama nepokazila nic na hřišti," vysvětluje.

 

Petr Hamták

Foto: ČBF