Velká obrana, velká show! Chyběl jen knockout

Dvorana Zlatorog se klepala strachem. Velkým strachem. Očekávaný úspěch v entrée největší sportovní události slovinských dějin visel doslova na vlásku. Na hodně tenkém vlásku. A kdo že to stál proti domácím na druhé straně kurtu? Jeden z největších outsiderů, který v přípravě jen dvakrát vyhrál? Jak je ale možné, že medailový aspirant vede 18 vteřin do konce o jediný bod a slovinský idol Nachbar, letošní posila Barcelony, je tak vynervovaný, že minul obě šestky a dal těm druhým šanci na výhru? Takhle to přece být nemělo!

Jenže míč je kulatý a...

Tím nepravděpodobným strašákem a potenciální děsivou noční můrou je tým ze země, která už 14 let na mistrovství Evropy nevyhrála zápas. Tým České republiky, který tohle ošklivé stigma chce letos za každou cenu z tváře země smýt.  

A je zcela symbolické, že poté, co první šanci obrátit skore 60-61 nevyužívá nyní už nezpochybnitelný nový lídr reprezentace Tomáš Satoranský, jehož střela ze tří metrů po hře zády se nešťastně vykroutí z koše, si bere 8 vteřin do konce slovo jeden ze dvou mužů, který byl a je u dosud všech tří českých evropských účastí - Jiří Welsch.

Ač do té doby zápasí se střelbou z pole 7/1, po přechodu půlky vyšle zprava ránu o všechno. Ta však po odrazu o desku míří mimo tu proklatě malou obruč a - Češi musí faulovat.

Opět Nachbar ale trefuje jedinou šestku a po timeoutu je tu poslední ofenziva Čechů. Naneštěstí pro ně ale Slovinci nemají nafaulováno a lvi tak musí počítat s ještě nějakým přerušením už tak krátkého času na útok.

Míč si bere ten druhý, co pamatuje všechny české zápasy na Eurobasketech - nový kapitán Luboš Bartoň. Pokouší se protlouct ke koši, sápou se po něm dva obránci a najednou se ozve hvizd. Není to však kýžený faul, teprve čtvrtý slovinský, nýbrž kroky českého forwarda. Tím jsou naděje na alespoň prodloužení obráceny v prach. Dvorana Zlatorog se proměňuje ve vulkán chrlící ohňostroj radosti, lví družina se naopak halí do říše smutku.     

Stála tak blízko. Tak blízko senzace. A teď má jen ten dobrý pocit. Pocit, že na to má. Že 14letou periodu bez vítězství během těchto dnů může zlomit. A to je už slušná naděje na to, s kolika limity tenhle celek bojuje. Nemá střelce z dálky, nemá zdola nebezpečné podkošové muže, trápí se i se zakončeními zpod obruče a stále nemá ani to zcela zásadní - aspoň trochu spolehlivé proměňování šestek.

Ten hlavní důvod, proč i v duelech s favority má šanci se bít o vítězství, se jmenuje obrana. I když to tak ještě po první čtvrtině nevypadalo. Slunce z Phoenixu Goran Dragič totiž po clonách rozebíral defenzivu až příliš snadno, nabíjel pod koš i na volné trojky, a byť sám to měl do půle z pole 6/0, poslal obřích 7 asistencí. Za zbytek zápasu však přidal už jen dvě a k tomu nabral hned šest ztrát z tuctu celého týmu.

Lvi podobně jako ve většině přípravy postupně nalézali řešení na útočné tahy soupeře, kterému nechávali spíš trojky (po třech v úvodní čtvrtině za zbytek zápasu trefil jen dvě a celkově měl bilanci 23/5) než zakončení zpod koše, fantasticky se vraceli do obrany, zdvojovali malé hráče s míčem i dlouhé pod košem a máloco Slovincům dali zadarmo.

Pevná obrana je jejich jedinou šancí, jak uspět na tomto turnaji. A k tomu potřebují konzistentní výkony především Tomáše Satoranského. Češi jako tým bez typického skórera hodně závisejí nejen na jeho řízení hry a nacházení spoluhráčů, ale ve stejné míře také na jeho bodech, kterých proti Slovincům bylo vedle 5 získaných faulů a 4 asistencí (na 2 ztráty) 12 (8 do půle) za 31 minut, což byl po Veselém (33) druhý nejdelší čas na hřišti.   

Pokud se připočtou třeba i jeho návraty proti brejkům soupeře v první půli, kdy znemožnil snadné zakončení, nebo zatím jen skromně využívaná hra zády do většinou menších playmakerů protivníků, jde v 21 letech už o univerzálního vojáka a aktuálně lva číslo 1.

Vedle několika dalších důležitých příspěvků výrazněji bezpochyby vynikl i top skórer utkání (17) a top rebounder Čechů (7) Veselý, mimo jiné střelec prvního koše týmu na ME. Jeho výkon jakoby se oproti přípravě zvedl o řadu procent: zlepšil pevnost postoje na obranném doskoku, udílel bloky jako stroj a zvýšit ještě o něco agresi v blízkosti koše, mohl se přehoupnout i přes dvacítku bodů.

Na nejvyšší úrovni jsou ale přece jen znát i jeho handicapy v obraně na nové pozici pivota, kdy při pick and rollech bleska Dragiče místy v šestce zamrzal. Ovšem po několikerém zápasovém přesunu na svou dávnou "partizanskou" pozici 3 - hojně sycen spoluhráči - jakoby našel své někdejší kouzlo.    

Pro tým je jen škoda, že z pěti šestek trefil jedinou a nejvíc se tak podílel na trýznivé bilanci 15/6 (Slovinci "férově" kontrovali s 24/13), jež hned na úvod naplnila předturnajové obavy kouče Budínského, že by právě bídné šestky mohly sebrat možnost překlopit na českou stranu herně vyrovnaný zápas.  



Jakoby z ničeho vylepil svých 9 bodů (7 v první půlce) třetí a poslední nadpětibodový střelec lvů Bartoň, který se jistě nikoli náhodou právě v tomto duelu vyšrouboval hned ke dvěma dunkům. Snad jen mohl zapsat víc než jen jednu trojku (Češi 10/2, druhou trefil Satoranský), kterých lvi na rozdíl od soupeře raději nezkoušeli mnoho.  

Češi vstoupili do utkání s pěticí Satoranský, Pumprla, Bartoň, Veselý a Jelínek, který dostal přednost před Hrubanem. Ani jeden z obou křídelníků za sebou nicméně v utkání výraznější stopu nezanechal.

Lvi i při zřetelné nervozitě a ostychu z první čtvrtiny (5 většinou hloupých ztrát a 0 útočných doskoků proti pěti soupeře) dokázali udržet skore na uzdě a za zbylých 30 minut měli vedle 12 útočných doskoků (Slovinci celkově 15) také jen 7 ztrát (celkově 12 jako soupeř).

Podle svého lepšího zvyku využívali každý možný rychlejší přechod do útoku k těžbě bodů, jež na turnaji budou potřebovat jako vzduch k dýchání. A při remíze 32-32 museli napěchovanou Dvoranu Zlatorog před koncem první půle už notně znervózňovat.

Stejně jako ve druhé čtvrtině i ve třetí Čechy postihlo střelecké sucho se schytanými bloky nebo trestuhodně nezavršenými nájezdy i řešitelnými pokusy s faulem zpod koše. Právě to byly body, které vedle šestek lvům nakonec fatálně chyběly.

Z manka 36-45 se však celek vyhrabal opět body z rychlých protiútoků a přece jen i několika šestkami a byl tu závěr. Ve čtvrté stejně jako v první čtvrtině však týmu chyběla větší agrese směrem do koše, neboť v obou těchto periodách neházel jedinou šestku. Všech svých 15 pokusů natlačil mezi 13. a 30. minutu.        

Po vyrovnání na 60-60 se pak nashromáždilo příliš mnoho nedostatků na to, aby se zápas dal domácím ukrást. Vedle nevyužitých šancí v útoku to byl především nepohlídaný obranný doskok.

I přes smutek z porážky 60-62 je ale důležité jedno: Češi dokázali vyvážit své zřetelné limity jinými kvalitami tak dobře, že stáli vteřiny od senzace. Jsou zpátky v nejvyšším patře evropského basketbalu. Nesedí ušlápnutě v rohu, ale cpou se ke stolu s hlavní hostinou. A to je zjištění, na které by si ještě ve středu ráno vsadil málokdo.

Teď bude záležet, kolik toho ze středeční noci dokážou přenést do čtvrtečního podvečera, kdy na ně čekají Poláci, na úvod krutě spláchnutí gruzínskou mašinou. Tenhle sousedský souboj už hodně napoví... 



-trh-