Velký countdown na úsvitu draftu NBA 2013: Štěstí a trable posledních 30 jedniček očima Luboše Bartoně

Poslední dobou se často hovoří o možnostech klubů NBA změnit kurz své hodnoty pomocí štěstí v loterii a zisku práva na první volbu v draftu. Když se podíváme na historii draftu a na to, kdo byl kým draftován jako číslo 1, tak existuje opravdu několik případů, kdy si daný tým hodně polepšil, a v některých případech šel i hodně vysoko. Pokusím se teď - necelý týden před letošním draftem - porovnat posledních 30 jedniček, tedy od roku 1982 až po rok 2012, a seřadit je od těch největších propadáků až po ty úplně TOP. Samozřejmě půjde o můj subjektivní názor, který se však budu snažit podložit fakty a statistikami. 

30. Michael Olowokandi (1998, LA Clippers)

KandiMan měl pouze jednoho konkurenta na poslední místo, a to Kwamea Browna. "Předčil" ho však hned v několika směrech. Draft v roce 1998 byl mnohem silnější než rok 2001, "Olowo" byl vybrán před hráči jako Paul Pierce, Dirk Nowitzki, Vince Carter nebo Antawn Jamison. Rok 2001 byl naopak jedním z nejslabších ze všech 30 posledních draftů, dominovali v něm středoškoláci, s kupou talentu, ale taky s nůšemi otazníků. Nepochopím, že Clippers draftovali tohoto centra jako jedničku, když měli na jeho skauting celé čtyři roky, neboť Olowokandi byl draftovaný až po ukončení univerzity.

Jeho první sezona byla jednou z těch nejhorších ze všech jedniček, byť téměř 9 bodů a 8 doskoků na zápas nejsou úplně nejhorší (v této kategorii doslova kraluje Kwame Brown). Nakonec vydržel v NBA 9 sezon, jeho kariéra však neskončila těžkým zraněním, nýbrž spíš "těžkým zadkem". Jeho poslední štací byli Boston Celtics v roce 2007. Clippers si jeho výběrem prostě vůbec nepomohli.

29. Kwame Brown (2001, Washington Wizards)

Podle mnohých největší propadák draftů všech dob a nelze než souhlasit. Kwame u mě unikl poslednímu místu o fous a jenom díky tomu, že byl draftovaný hned ze střední školy. Jeho nováčkovské průměry 4,5 bodu a 3,5 doskoku jsou jinak jasně nejhorší ze všech jedniček.

Kdyz se podíváme na draftované borce ve stejném roce, tak pouze hrstka hráčů stála za to být "top pick" (číslo 1). V době draftu byli však velkou neznámou: Pau Gasol (číslo 3), Tyson Chandler (číslo 2 a musím připomenout, že Tyson prvních 7 sezon doslova promarnil, než našel svou roli v dresu Mavericks), Joe Johnson (číslo 10) a Tony Parker (číslo 28). Nikdo z uvedených ale v době draftu nebyl starší 20 let, tudíž by týmy NBA musely jít do většího rizika. Michael Jordan zariskoval jako první a vybral toho nejhoršího.

Kwame je pořád v NBA, obléká dres (a hlavně tepláky) Sixers a váží 132 kilo. Většina hráčů má na YouTube "highlighty", Kwame tam má pouze "lowlighty".



28. Greg Oden (2007, Portland Trail Blazers)

Oden by nemusel figurovat v těchto místech, kdyby mu bývalo sloužilo zdraví. Bohužel zdraví a štěstí má hodně co dočinění se světem sportu. Trail Blazers vybrali Odena jako číslo 1 i přes jeho známé zdravotní potíže (kolena). Kdyby byl Oden jasně nejlepším hráčem draftu, tak by se tento risk dal trochu tolerovat. V draftu byl však další hráč, Kevin Durant, ktery měl fantastickou sezonu v NCAA (jedinou, kterou na univerzitě odehrál), a měl všechny předpoklady (především zdravá kolena) být hvězdou NBA, což se nakonec i potvrdilo.

Oden vynechal hned svou nováčkovskou sezonu (tu, která jí měla původně být). Následovaly další dvě neúplné sezony, kdy se Greg jen stěží udržel delší dobu na hřišti. Jeho průměry nebyly vůbec špatné, ale jeho minutáž byla vždy velmi limitovaná. Jeho nejlepší ročník (2008/09), kdy za 24 minut dával přes 11 bodů, doskočil 8,5 míče a zblokoval 2,5 střely, skončil predčasně po 21 zápasech.

Od té doby bylo pouze pár planých návratů na hřiště a na jeho dřívější porovnávání s Billem Russellem se už dávno zapomnělo.

27. Pervis Ellison (1989, Sacramento Kings)

"Never Nervous" Pervis byl draftován nejhorším týmem NBA a jeho nováčkovská sezona byla dost nevýrazná (8 bodů, 6 doskoků na zápas) a taky zpola promaroděná. Jeho tehdejší spoluhráč Danny Ainge ho kvůli tomu přezdíval "Out of service Pervis".

Ellison se však zlepšil a v roce 1992 dokonce vyhrál  trofej MIP (Most Improved Player) za největší zlepšení, to již v dresu Washingtonu (20 bodů, 11 doskoků, 2,3 bloku). Zároveň šlo ovšem o jeho labutí píseň. Následovala další zranění (kolena) a jeho kariéra skončila v roce 2000.

Jde o jedinou jedničku draftu, co byla vytrejdovaná hned po první sezoně! (Chris Webber byl trejdován za Pennyho Hardawaye v roce 1993 už v rámci draftu a rok na to si sám vymohl odchod z Golden State do Washingtonu).

Abych nezapomněl, Ellison je také vítězem NCAA v dresu Louisville (1986). 



26. Andrew Bogut (2005, Milwaukee Bucks)

Další center, který téměř celou kariéru laboruje se zraněními různého typu. Po slabším začátku se Bogut stal jedním z nejsolidnějších centrů ligy, v roce 2009 měl i svou nejlepší sezonu (průměry 14 bodů, 10 doskoků, 2 bloky). Po těžkém zranění ruky (po pádu) v roce 2010 však Bogut téměř nehrál a až teď se v dresu Golden State začal dostávat opět do tempa.

25. Andrea Bargnani (2006, Toronto Raptors)

Il Mago je dost zvláštní případ. Když se podíváme na jeho původní "projekce", tak až do sezony 2010/11 se zdálo být vše v pořádku. Nikdy jsem nebyl jeho velkým fanouškem (pivot, který nebrání a nedoskakuje), ale jeho ostatní statistiky byly velmi dobré. Na druhou stranu vždy dostával velkou minutáž, hrál v průměrném týmu, a tak se statistiky dají líp udržovat nebo zlepšovat. V posledních letech však Bargnani prožívá velký útlum, a je asi už na čase opustit Kanadu.

24. Joe Smith (1995, Golden State Warriors)

Po slibném začátku v NBA se ze Smithe stal opravdový "regular Joe". Jeho dlouhá kariéra měla hodně zastávek (15krát se stěhoval, několikrát se vracel na místa, kde už dřív hrál) a z jedničky draftu se stal spíš "cestovatel" než základní kámen některého z týmů. Jeho kariéra přesto není úplným propadákem, spíš bych ji bral jako nemastnou-neslanou.

23. Ralph Sampson (1983, Houston Rockets)

222 vysoký hubeňour začal v NBA impozantně (i když však jeho čísla byla vynikající, jeho Rockets byli stále jedněmi z nejhorších v lize). Během svých prvních pěti sezon patřil hned 4krát do All-Star. Pak však přišlo zranění a Ralph už nikdy nebyl tím samým hráčem. Po odchodu z Houstonu nenašel nikde své pevné místo a z NBA se poroučel v roce 1991.

Jako útěchou pro Houston může být fakt, že snad kromě Clydea Drexlera (číslo 14) nebyl v onom draftu žádný lepší hráč než právě Sampson.



Jedna zajímavost: Sampson podepsal v roce 1992 kontrakt s Unicajou Malaga a v roce 1995 hrál CBA za Rockford. Opravdu smutný konec jedničky draftu, která měla skórovat jako Wilt Chamberlain a vyhrávat jako Bill Russell.

22. Kenyon Martin (2000, New Jersey Nets)

Kmart byl vybrán jako první i navzdory zlomenině nohy, kterou si přivodil ve své poslední sezoně na univerzitě Cincinnati. Nets rozhodně nešlápli vedle, protože s odstupem času je evidentní, že v draftu nebyl žádný lepší hráč než on. Podle mého názoru byl ročník 2000 nejslabší ze všech draftů vůbec.

Explozivní power forward měl vrátit Nets zpět do pozic pro play-off. To se nakonec stalo a dokonce hrál dvakrát Finále NBA.  Martin nebyl nikdy velký střelec, většinu bodů dával z pozic kolem koše a ze smečí. Přítomnost Jasona Kidda mu určitě taky dost pomohla a své nejlepší roky v NBA prožil Kmart právě po jeho boku. V roce 2004 byl zvolen i do All-Star.

Výtečný doskakovač a obránce, který vždy brání na hranici faulu. Druhou polovinu kariéry strávil v Denveru vedle Carmela Anthonyho a udržoval si průměry 14 bodů a 9 doskoků. Letos se stal novou akvizicí New York Knicks.

21. Anthony Davis (2012, New Orleans Hornets)

Je těžké hodnotit a zařazovat hráče, který stěží dokončil svou první sezonu v NBA. Podle mě může být Davis podobným hráčem jako Martin a pomoct Hornets zpět mezi elitu. Vyniká fyzickou postavou a svou obrannou hrou. V útoku většinou využívá fyzických předpokladů, ale jen těžko se od něj dá čekat pravidelný velký bodový příděl.

Hornets udělali správný tah, Davis byl nejlepším hráčem loňského draftu. Čas ukáže, jestli bude Kmartem II., nebo se z něj stane pravidelný účastník All-Star a dotáhne Hornets (nově Pelicans) do play-off.



20. John Wall (2010, Washington Wizards)

Další mladík, který má ještě všechno před sebou. Nejsem jeho velkým obdivovatelem, ale musím uznat, že tenhle kluk má velký potenciál. Nachází se ve složité situaci, protože hraje v týmu, kde není nikdo, kdo by ho naučil jeho potenciál správně využívat (trenér nebo zkušení spoluhráči na jeho postu). Čas ukáže, kam až se John dostane. Momentálně ho vidím v té druhé polovině všech jedniček posledních 30 let.

19. Derrick Coleman (1990, New Jersey Nets)

Přichází skupinka nováčků, kteří měli podobný vstup do NBA a také podobný konec. Derrick Coleman byl velkou hvězdou na univerzitě Syracuse a šel do draftu jako jasně nejlepší hráč. Hned od začátku patřil mezi špičku a pod zkušeným trenérem Chuckem Dalym se vypracoval až do základu All-Star v roce 1994. To byla však i jeho labutí píseň.

Kontroverzní levák, který byl těžko branitelný kolem koše i z větší dálky, podepsal tučný kontrakt a z hvězdy se stal přeplacený frajer. I když jeho statistiky vždy byly dost dobré, nikdy nedosáhl na status superhvězdy. To se týká i dalších členů této miniskupinky.

18. Glenn Robinson (1994, Milwaukee Bucks)

Další podobný příběh. Naprosto dominantní hráč v NCAA (v dresu Purdue) šel do nejhoršího týmu ligy, kde jednoznačně kraloval (statistiky 22 bodů a 6,5 doskoku ho řadí mezi nejlepší v nováčkovské sezoně).

Během let se kolem něj postavil solidní tým, který pod trenérem Georgem Karlem došel až do finále Východní konference. "Big Dog" byl zvolen do All-Star pouze dvakrát (když Milwaukee už nebrázdilo pozice na konci tabulky). Svou relativně krátkou kariéru zakončil titulem v San Antoniu (2005).



Určitě zajímavou skutečností zůstává, že Robinson ještě před startem své první sezony chtěl po Bucks 13letý kontrakt, který mu měl vynést 100 milionů dolarů. Nakonec podepsal 10letý na 68 milionů, což je jasný rekord pro nováčka NBA (hned od další sezony se udělal vícestupňový systém pro platy nováčků, který platí dodnes). 

17. Larry Johnson (1991, Charlotte Hornets)

LJ zahájil kariéru stejně impozantně jako jeho kolegové. Během prvních sezon si udržoval velmi dobré průměry přes 20 bodů a 10 doskoků a v roce 1993  byl zvolen do All-Star, což zopakoval ještě jednou o dva roky později.

Zranění zad ho však hodně zpomalilo a s limitovanou výbušností se začal vzdalovat dál a dál od koše. Nakonec se z něj stal dost dobrý trojkař. Jeho kariéra skončila v New York Knicks v roce 2001. Ještě předtím si "Grandmama" zahrál Finále NBA 1999. 

16. Elton Brand (1999, Chicago Bulls)

Šestinásobní šampioni Chicago Bulls v roce 1998 sletěli z nebe rovnou do pekla (po druhém odchodu Jordana). Už za rok však spadla manažerovi Jerrymu Krauseovi do klína první volba draftu a Elton Brand byl jeho. Dominantní power forward z Duke nezklamal a hned od prvních zápasů měl velmi dobré průměry (20 bodů a 10 doskoků). V Chicagu se však moc neohřál a po dvou sezonách si balil kufry do L.A. (Clippers, bohužel). Jerry Krause vsadil svou kariéru na dvojici středoškoláků Eddyho Currryho a Tysona Chandlera.

Brand měl smůlu v tom, že vždy hrál pro slabé týmy (jedna výhoda přesto byla, že si mohl udržovat velmi dobré průměry kolem 20+10) a do play-off se podíval pouze třikrát (v play-off odehrál 30 zápasů).



15. Danny Manning (1988, Los Angeles Clippers)

Manning měl smolnou hned první sezonu, kdy si zranil koleno a musel na operaci. I tak byl dost všestranným hráčem a vypracoval se až ke dvěma účastem v All-Star (22 bodů na zápas). Během jednoho roku byl dvakrát vyměněn a skončil ve Phoenixu, kde našel svou roli - šestého hráče. V roce 1998 byl zvolen jako nejlepší náhradník. To byla i jeho poslední schopná sezona. Následovalo pět let útlumu a konec kariéry v roce 2003.

Manning je i vítězem NCAA s Kansasem z roku 1988, pod vedením kouče Larryho Browna.

Teď se dostávám k hráčům, kteří hodně pomohli k obratu svých týmů. Někdo měl větší vliv než druhý, ale příštích 5 až 6 jedniček se postaralo, aby se jejich týmy dostaly z konce tabulky do play-off.

14. Kyrie Irving (2011, Cleveland Cavaliers)

Ve své druhé sezoně už o sobě Kyrie dal dost vědět a nebudu přehánět, když řeknu, že je jedním z budoucích All-Star. Bude záležet na dalších okolnostech, jak daleko a hlavně jak vysoko vystoupá tento rozehrávač z univerzity Duke. Cleveland se ho bude stůj co stůj snažit uchránit, protože na trhu bude velký zájem o služby takto výtečného rozehrávače, ktery se nebojí chodit až do koše. Jeho styl mi trochu připomíná Isiaha Thomase, který v 80. letech vedl Detroit Pistons.

Cavaliers rozhodně měli štěstí a po odchodu LeBrona Jamese dostali pro roli lídra rychlou náhradu.

13. Brad Daugherty (1986, Cleveland Cavaliers)

Další jednička draftu, která šla do Clevelandu. Daugherty byl pilířem všech úspěšných sezon Cavaliers až do roku 1994, kdy skončil kvůli vleklým zraněním kolen. Osm let v NBA není přehnaně mnoho, ale Daugherty je využil naplno. Byl pětkrát zvolen do Utkání hvězd a jeho průměry v kariéře (19 bodů, 9,5 doskoku, 3,7 asistence) jsou velmi dobré. Není náhodou, že po jeho odchodu Cavaliers spadli zpět do podprůměru, na celých 9 let, než je vysvobodila další jednička draftu (z roku 2003).



12. Blake Griffin (2009, Los Angeles Clippers)

Clippers byli do nedávné minulosti pasováni na nejtrapnější, nejchudší a možná i nejsmůlovatější klub NBA. Jejich štěstí, volba jedničky draftu Blakea Griffina, se navíc hned obrátilo proti nim, když si Griffin vážně poranil koleno, ještě než začala sezona, a musel celý rok vynechat.

Napřesrok už Griffin naskočil v plné formě a obdržel cenu pro Nováčka roku za průměry přes 22 bodů a 12 doskoků. Během jednoho roku Clippers navíc získali Chrise Paula, který by měl Griffinovi pomoct v dalším rozvoji. Blake by měl hodně zlepšit střelbu ze střední vzdálenosti a hlavně trestné hody. To by ho automaticky katapultovalo na nejlepšího power forwarda současné NBA.

11. Yao Ming (2002, Houston Rockets)

Čínský obr (229) byl jedním z nejočekávanějších hráčů všech dob. Nejen pro výšku a talent, ale hlavně proto, že pochází z Číny, nejlidnatější země světa. Yao se stal přes noc senzací a jeho "popularita" a početná podpora krajanů mu vynesla hned základní pětku v Utkání hvězd. Během 4 sezon se Yao dostal na výborné průměry 25 bodů a 10 doskoků, s velmi dobrou úspěšností střelby z pole a zvlášť z čáry trestného hodu, kde má nevídanou kariérní bilanci přes 83 procent. Jeho Rockets se téměř okamžitě dostali do play-off, tam je ale vždy čekal těžký soupeř hned v prvním kole a Yao tak s Rockets hrál pouze jednou druhé kolo, kde se čínský kolos shodou okolností zranil a to byl vlastně jeho konec. V NBA oficiálně skončil v roce 2011.

10. Dwight Howard (2004, Orlando Magic)

Draftován rovnou ze střední školy, skvělý atlet s velkou budoucností. Netrvalo dlouho a Howard se stal nejdominantnějším pivotem ligy. Taky musíme podotknout, že v posledních letech moc centrů v NBA není. Posledním super pivotem byl Shaquille O´Neal. Dwight se podobá v mnoha směrech právě Shaqovi. Oba byli draftováni Orlandem, oba se rozhodli změnit dres i přes velkou popularitu právě v Magic. A oba šli na druhou stranu USA, do LA Lakers.

Dwight je velmi dobrý obránce a doskakovač, horší to už má se střelbou a trestnými hody. V letech 2009 a 2010 byl jedním z velkých kandidátů na MVP celé ligy, ale potom jako by tento "Superman" začal stagnovat. V letošním roce se v dresu Lakers hodně dlouho trápil a po operaci zad nevypadal vůbec dobře.

Aby se dostal na tomto seznamu výš, potřeboval by zlepšení na čáře trestných hodů, všeobecně pozvednout svou hru 1 na 1 a hlavně se pravidelně dostávat k boji o titul a také aspoň jeden získat. Do té doby bude považován jen za hráče, který má všechny předpoklady být jedním z nejlepších v dějinách ligy, ale radši se stará o hrátky a divadlo.



9. Patrick Ewing (1985, New York Knicks)

Podle mého názoru je Ewing nejlepší hráč dějin, který kdy hrál za Knicks. Plných 15 let byly týmy New Yorku postaveny kolem něj, pravda ale je, že se jim nikdy nepodařilo vyhrát titul. Ewing je jedním z nemnoha skutečně elitních hráčů, kteří nikdy nevyhráli titul. Nejblíž k tomu měl v roce 1994, kdy Knicks prohráli s Rockets až ve Finále - v posledním sedmém zápase.

Ewing je šampionem NCAA s Georgetownem (1984) a dvakrát získal olympijské zlato. Jeho kariérní průměry jsou vynikající (21 bodů, 10 doskoků, 2,3 bloku), k tomu byl 11krát hráčem All-Star.

8. James Worthy (1982, Los Angeles Lakers)

Před 30 lety ještě generální manažeři (aspoň někteří, v tomto případě Cavaliers) nezacházeli s právy v draftu tak opatrně jako v posledních letech (abych Clevelandu tolik nekřivdil, tehdy ještě neexistovala chráněná práva draftu, která by Cavs neumožnila trejdovat svou volbu z předních míst v prvním kole). Proto bylo možné, aby jeden z nejlepších celků ligy, Lakers, měl právo draftovat jako vůbec první (jediný tým dějin, který draftoval jako první vzápětí po sezoně, v níž dobyl titul. Stalo se tak díky trejdu z roku 1979 právě s Cavaliers (mimochodem nejhorší tým sezony 1981/82), kteří v jeho rámci Lakers poskytli právo na volbu v prvním kole draftu 1982. Lakers k získání volby čísla 1 museli ještě vyhrát los skrze házení mincí proti San Diego Clippers).

Lakers se líbili dva hráči, James Worthy a jistý Dominique Wilkins. Oba forwardi měli velmi podobnou hru, Lakers se nakonec rozhodli pro Worthyho, vítěze NCAA s North Carolinou.

"Big Game" James náramně zapadl do "Showtime" Lakers, vedených Magicem Johnsonem. Worthy byl vlastně až třetí hvězdou, právě za Magicem a za Kareemem Abdul-Jabbarem. I tak byla jeho kariéra individuálně hodně pestrá. Získal tři tituly NBA, v roce 1988 byl zvolen dokonce MVP finálové série a jeho přezdívka "Big Game" se zrodila, když Worthy vždy pozvedl svou produktivitu v play-off a obecně v důležitých zápasech. Sedmkrát byl zvolen do All-Star a celou kariéru odehrál pouze ve žlutomodrém dresu Lakers. Boty pověsil na hřebík v roce 1994. 

7. Allen Iverson (1996, Philadelphia 76ers)

Jeden z vůbec z nejpopulárnějších hráčů poslední doby dokázal, že i přes svou relativně malou postavu může hrát velký basket. Jeho styl hry nebyl vždy nejefektivnější a Sixers dlouho trvalo, než kolem své super hvězdy sestavili ten správný tým. Podařilo se jim to až v roce 2001, kdy právě A.I. prožil svou nejlepší sezonu a byl po právu MVP ligy. Sixers došli až do Finále, kde však podlehli Lakers jasně 1-4.

Osobně si myslím, že Iversonova popularita má hodně co dočinění s jeho výškou. Basketbal je v USA hrozně populární a hraje ho téměř každý. Bohužel, aby někdo pronikl až do nejvyšších pater, musí mít náležitou výšku a dispozice. Proto je dost logické, že hráči menšího vzrůstu jako Iverson, Marbury, Isiah Thomas a další jsou populárnější než ostatní "normální" hráči, jako třeba Grant Hill, Kevin Garnett a jiní.



6. Chris Webber (1993, Orlando Magic/Golden State Warriors)

Chris Webber byl draftovaný Orlandem rok po Shaqu O´Nealovi!!! Představte si situaci, kdyby ho Magic nevyměnili za Penny Hardawaye hned při draftu! Podle mého názoru je vždy mnohem těžší získat vynikajícího vysokého hráče (centra nebo power forwarda) než guarda (pozice 1 a 2).

Webber se i přes dost úspěšnou první sezonu s Golden State nepohodl s tehdejším trenérem Donem Nelsonem a požádal o trejd. Následovaly 4 nemastné-neslané sezony s Washington Wizards, kde odehrál celkem jen 3 zápasy play-off (proti Bulls v roce 1998). Jeho průměry byly sice velmi slušné (21 bodů, 9 doskoků, 4 asistence), ale vždy se o něm mluvilo jako o promrhaném talentu.

Následovala změna - přestup do Sacramenta, který měl nastartovat Webberovu kariéru. Tam prožil svoje nejlepší léta, stal se pětinásobným All-Star a vedl své Kings až hluboko do play-off, kde ale vždy ztroskotali na Lakers. Webber byl jedním z nejvšestrannějších hráčů NBA, během kariéry dosáhl (v různých sezonách) průměru 27 bodů, nebo 13 doskoků, nebo 5,5 asistence, nebo 2,2 bloku.

Měl však i těžké zranění kolena, a to na vrcholu kariéry (2003), což ho vykolejilo na poněkud jinou dráhu. Už se nemohl spoléhat na svoje fyzické schopnosti tolik jako dřív a čím dál víc střílel z dálky. Jeho úspěšnost i efektivita už pak nebyly na předchozí úrovni. Nakonec završil kariéru se skvělou bilancí 20,7 bodu, 10 doskoků a 4 asistence na zápas. 

5. Derrick Rose (2008, Chicago Bulls)

U Derricka Rose je jeden velký otazník. V play-off předminulé sezony si přetrhl vazy v koleni a ještě se stále nevrátil na palubovku. Bulls nechtěli vůbec riskovat a do minulého ročníku tak vůbec nezasáhl. Jednička draftu z roku 2008 měla strmý vzestup a v roce 2011 byla zvolena MVP celé NBA, i přes velmi dobré výkony LeBrona Jamese. Jeho Bulls nicméně hráli líp a Rose byl v daný moment populárnější volbou. Bulls však právě s Miami ve finále Východu prohráli a rok poté se Rose v play-off zranil.

Derrick má zatím vynikající průměry (21 bodů, 7 asistencí, 4 doskoky) a je stále velmi mladý. Otázkou zůstává, jak se vrátí po zranění. Jestli bude schopen navázat na svou formu z roku 2011, tak uvidíme jasný duel ve Východní konferenci mezi Bulls a Heat a mezi DRosem a LeBronem.

Poslední skupinka pěti hráčů jsou superhvězdy největšího kalibru. Tito borci se postarali i o dlouhodobý úspěch svých týmů, většina z nich zůstala věrna jednomu jedinému nebo nejvýš dvěma, se kterými získali minimálně jeden titul. Těžko je seřadit, ale i tak musí mít každý hráč na tomto pořadníku své číslo: 



4. David Robinson (1987, San Antonio Spurs)

David Robinson měl start do NBA vůbec nejzajímavější. 216 vysokého pivota z "Navy" si vybralo San Antonio již v roce 1987, ale "Admirál" musel sloužit ještě další dva roky u amerického námořnictva, než mohl naskočit do profesionálního basketbalu. V roce 1989 už však pomohl Spurs k největšímu zlepšení během jedné sezony, což znamenalo nárůst o 35 vítězství.

Spurs v jeho prvních 8 letech vždy hráli v play-off, ale nikdy se neprobojovali dál než do finále Západní konference. Robinson sice získal trofeje jako nejlepší hráč (1995) a nejlepší střelec ligy (1994, když v posledním zápase sezony nastřílel neuvěřitelných 71 bodů a překonal tak Shaquilla O?Neala o pouhých několik desetin bodu. Jen tři další hráči se dostali přes hranici 70 bodů v jednom zápase).

V roce 1997 ale přišlo zranění, Robinson vynechal téměř celou sezonu a Spurs kvůli (nebo spíš díky) velmi špatné bilanci dostali právo volit v draftu jako první. Vybrali si Tima Duncana a Spurs se mohli rázem pyšnit nejlepší podkošovou dvojicí v NBA - možná tou vůbec nej v celé historii ligy.

Robinson je považován za jednu z nejukázněnějších hvězd dějin NBA a byl to právě on, kdo Duncanovi hodně pomohl k adaptaci v profesionálním sportu. Netrvalo dlouho a Spurs se dostali na vrchol. Vyhráli v roce 1999 a pak ještě jednou v roce 2003, kdy Robinson ukončil kariéru.

Nedávno jsem slyšel historku týkající se "trash talku" a někdo zmínil, že i Admirál semtam utrousil pár perliček. Když kdysi zblokoval jednoho hráče už potřetí v rozmezí pár minut, ve vší slušnosti prohodil: "Don´t bring that stuff to Mr. Robinson´s neighborhood!" Volně přeloženo: "Tady vládnu já, nechoď mi sem s tou zoufalou střelou."

Určitě stojí za zmínku i to, že se Robinsonovi povedl i takzvaný quadruple double, když v roce 1994 proti Detroit Pistons zaznamenal 34 bodů, 10 doskoků, 10 asistencí a neuvěřitelných 10 bloků! Jen třem dalším hráčům se něco takového někdy podařilo. Byli to Nate Thurmond (1974 za Bulls, 22 bodů, 14 doskoků, 13 asistencí, 12 bloků), Alvin Robertson (1986 za Spurs, 20 bodů, 11 doskoků, 10 asistencí, 10 zisků) a Hakeem Olajuwon (1990 za Rockets, 18 bodů, 16 doskoků, 10 asistencí, 11 bloků).



3. Hakeem Olajuwon (1984, Houston Rockets)

Olajuwon patří mezi nejvšestrannější pivoty všech dob. Uměl to v útoku i v obraně a z Houstonu udělal super tým hned po svém vstupu do NBA. Už v roce 1986 Rockets došli až do Finále, kde prohráli s Bostonem. Bývali mohli vytvořit dynastii, ale zranění a následný odchod Sampsona znamenal konec nadějí. Olajuwon pak kolem sebe neměl natolik kvalitní parťáky, a možná proto se z něj stal tak všestranný hráč. V roce 1989 měl "The Dream" průměry 24 bodů, 14 doskoků a 4,6 bloku!

Michael Jordan jednou prohlásil, že kdyby si vybíral pivota pro svůj tým, dal by přednost před všemi ostatními právě Olajuwonovi. Důvod? Jeho neuvěřitelná všestrannost a cit pro hru.

Houston kolem Hakeema sestavil opět výborný tým až po dlouhých 9 letech a Rockets se konečně radovali z titulů (ano, v době, kdy Jordan odešel hrát baseball). Olajuwon ve Finále 1994 jasně přehrál Patricka Ewinga a hned v následujícím roce to zopakoval, tentokrát proti mladíkovi O´Nealovi z Orlanda.

Nigerijec, který dostal americké občanství, získal s týmem USA i zlatou olympijskou medaili v roce 1996. Jeho kariéra skončila v roce 2001, paradoxně však v dresu Toronta Raptors.

Olajuwon v roce 2006 otevřel svou akademii, kde "trénuje" během letních měsíců i hvězdné borce (Dwighta Howarda, LeBrona Jamese, Kobeho Bryanta a další). Učí je základy hry zády ke koši a hlavně práci nohou, pro kterou dostal trefnou přezdívku "The Dream" (Sen, Přelud). Jeho "Dream Shake" je jedním z jeho nejznámějších manévrů v podkošovém prostoru, kdy dvakrát nafintuje obránci a pak jednoduše zakončí.



2. Shaquille O´Neal (1992, Orlando Magic)

Podle mě je Shaq nejdominantnějším pivotem všech dob. Jeho neuvěřitelná síla, výška a hlavně pohyblivost ho udělaly téměř nebranitelným. Kdyby nebyl takový srandista a měl v sobě větší zápal, podobně jako ostatní velikáni, tak myslím, že mohl být i nejlepším hráčem historie. Shaq hrál opravdu naplno pouze jednu sezonu (1999/2000, téměř 30 bodů a 13,5 doskoku), což mu vysloužilo jediné ocenění MVP základní části. Jeho kouč Phil Jackson jednou řekl, že Shaq měl být MVP deset sezon v řadě. K tomu není co dodat.

Shaq nakonec vyhrál 4 tituly, třikrát s Lakers (třikrát MVP Finále) a jednou s Miami Heat (2006).

Shaqova kariéra pokračovala ještě pár let poté, když po Miami následovaly štace ve Phoenixu, Clevelandu a v Bostonu. Kariéru zvršil před dvěma lety.

Teď se věnuje komentování na stanici TNT po boku Charlese Barkleyho a Kennyho Smithe. Jeho parodie Shaqtin´ a Fool pokrývající srandovní počínání hráčů je fakt skvělá!

1. Tim Duncan (1997, San Antonio Spurs)
a
LeBron James (2003, Cleveland Cavaliers) 

Dostali jsme se ke dvěma mužům, kteří se dají jen těžko seřadit. Duncan je o deset let starší než James, ale hraje v NBA pouze o 6 let déle. Na rozdíl od Jamese měl Duncan velmi brzy lví podíl na úspěších Spurs. Získal s nimi 4 tituly (1999, 2003, 2005, 2007) a byl jasně nejlepším hráčem svého týmu, byť ne vždy se mu za to dostalo náležitých poct.



Byl dvakrát MVP ligy, 9krát zvolen do první pětky NBA, 14krát do All-Star a hlavně - jeho Spurs nikdy nechyběli v play-off. Není co dodat.

Duncan dostal "vysokou" školu od Robinsona a později to byl už on sám, kdo předával zkušenosti mladším hráčům, mimo jiné Parkerovi nebo Splitterovi.

LeBron James naskočil do NBA rovnou ze střední a chvilku mu trvalo, než jeho tým začal vyhrávat. Cleveland Cavaliers sice hned v jeho třetí sezoně prošli do play-off a ve čtvrté dokonce až do Finále NBA (kde je smetli právě Spurs s Duncanem), když LeBron jako jeden z nejvšestrannějších hráčů dějin dovedl tým dvakrát po sobě k top bilanci po základní části. V play-off ale Cavs vždy ztroskotali a nikdy z toho nebyl titul.

Následoval jeho kontroverzní odchod do Miami, kde se spojil s Wadem a Boshem. Chvilku mu trvalo, než našel svou roli, ale posledních 18 měsíců již hrál v nevídané formě a pohodě.

Miami má teď už dva tituly v řadě. LeBron získal už 4 trofeje pro MVP. Jestli získá 5 až 6 titulů, tak se o něm opravdu může hovořit jako o nejlepším hráči všech dob.

Tak tohle byl můj pohled na posledních 30 jedniček draftů.
Příště to už bude zase něco jiného.
Zdravím vás všechny

Luboš Bartoň