V Temešváru se hraje ME. Ale jak se to má poznat?

15.6. TÉMA Z EUROBASKETU ŽEN    Při pohledu do prázdného hlediště ztichlé haly, v níž během přestávek a přerušení nehraje ani hudba, musíte nutně nabýt pocitu, že sledujete nějaké bezvýznamné přípravné zápasy. Opak je však pravdou. V takto smutných kulisách se v 300tisícovém rumunském Temešváru odehrává nejvrcholnější turnaj kontinentálního ženského basketbalu - mistrovství Evropy. A aby toho nebylo málo, skupina A s účastí českého týmu se v 47 let staré hale Constantin Jude vlastně hrát ani neměla. Turnaj měl dostat do vínku novou víceúčelovou arénu hned vedle fotbalového stadionu, jenže ta se jaksi nestihla dokončit včas. Ještě teď jí chybí cela jedna strana a zakrytá je zhruba z poloviny.

A tak se na poslední chvíli rumunští organizátoři museli uchýlit k variantě Constantine Jude, přihodit skromné mobilní tribuny za koše a udávat kapacitu 2200, když podle zástupců českého týmu maximem může být něco kolem 1500. S last minute řešením také souviselo to, že vstupenky na ME se dostaly do distribuce zhruba jen měsíc před turnajem.

Paradoxem je, že v Temešváru sídlí hned dva ženské ligové kluby, a když na to přijde, i na ženském basketbalu v Rumunsku dokážou vytvořit pořádné peklo. To díky mnoha vlastním zkušenostem ze Středovevropské ligy potvrdila i Kateřina Hindráková (na horním snímku).

"V Aradu to bylo vždycky bouřlivé, agresivní prostředí, kde jsme neslyšely vlastního slova. Takže tohle je opravdu netypické. Ještě bych pochopila, když moc místních nepřijde na nás, ale že ani na Rumunky... Přitom tady v Temešváru se ženská liga hraje," podivuje se guardka výběru Lubora Blažka.



"Kulisu jsme určitě čekaly lepší. A že lidí moc není ani na zápasech domácích, to je překvapení," adresuje téma také křídelnice Romana Hejdová (na spodním snímku), kroutící hlavou nad tím, že rumunští fanoušci na bitvy svého celku, který - pravda - patří k outsiderům šampionátu, zaplní stěží půlku hlediště.

Smutný zápasový dojem z prázdných tribun ještě umocňuje ticho v přestávkách, kdy z reproduktorů nezní hudba. "Toho jsem si ani nevšimla, ale taky je to překvapení. My si na to ovšem neštěžujeme, protože repráky máme hned za střídačkami, a když moderátor hlásí, trhá nám to ušní bubínky," bere negativum z druhé strany Romana.

Nevýhodou ztichlé haly je i to, že ruchové mikrofony při TV přenosech sem tam mohou zachytit i peprnější výraz hráček například po zkažené přihrávce. "Já se na hřišti nebojím utrousit ostřejší slovo ani tak. Emoce k tomu prostě patří, i když jsme holky. Tohle se nedá nějak uměle korigovat, a jestli něco je slyšet, dozvíme se to až doma. Zatím ale takové ohlasy nemáme," usmála se Hejdová.

Ta je se spoluhráčkami ráda, že v hledišti nejde přeslechnout povzbuzování skupinky českých tifosi, která se prý ze šampionátu na šampionát prakticky nemění. "Patří tam Elhotovic klan, Rosťa Páv nebo pan Březina. Všichni jsou výborní," veřejně fanouškům děkuje Romana.



Hráčka s posledními dvěma sezonami odslouženými ve francouzském Angers si nemyslí, že by pro tým byl problém se v neatmosféře vyhecovat k maximálnímu nasazení. Naopak spíš kvituje, že v dnešním večerním duelu s domácím celkem bude prázdnější hala spíš českou výhodou. "Čekala jsem, že Rumunsko bude mít větší podporu, protože zatím pro ně domácí prostředí výhodou není."

Stáří téměř půlstoleté haly demonstruje i hrací plocha, která má k moderní palubovce světlené míle daleko. "Zázemí tu není špatné, ale podlaha je dalším překvapením. Vypadá jako natřené parkety, na kterých jsme hrávaly ve svých začátcích na základních školách. Na profi úrovni ale něco takového nepamatuju," glosuje další nezvyklý prvek Hejdová.

Ta také přiznala, že si ve městě dosud nevšimla ani žádných výrazných upoutávek na mistrovství. A proto doufá, že v případě postupu do osmifinálové skupiny v Debrecínu na tým atmfosféra ME dýchne o něco znatelněji. "Maďaři jsou na tom basketově líp a třeba by nás z Česka přijelo podpořit i víc lidí," doufá Romana Hejdová.

O tom, že maďarský ženský basketbal je aktuálně silnější, potvrzují i čísla. V minulém ročníku ženské Euroligy a Eurocupu nehrál ani jeden rumunský zástupce. Maďarsko sice vyklidilo Euroligu, ale v Eurocupu mělo hned pět celků. Jenže i tak reprezentaci osmifinálová fáze zůstala na aktuálním ME zapovězena.



Výhodou Češek v dnešním střetu s Rumunskem (od 19:20, živě vysílá ČT Sport) bude, že domácí celek bude hrát čtvrté utkání ve čtyřech dnech, navíc má jen omezený počet opěrných hráček. "Nebude to ale nic lehkého, což nám ukázal už zápas s Ukrajinou," varuje Hejdová.

Ale ještě zpět k prázdným hledištím. Platí-li, že sport na té nejvyšší úrovni představuje i určité odvětví "zábavního průmyslu" a dělá se hodně kvůli divákům a fanouškům, bez nichž nedává smysl, je na dalším zamyšlení FIBA, jakým směrem se vydat.

Jako krok tím nejlogičtějším směrem se jeví letošní Eurobasket mužů, pořádaný v revolučním počtu čtyř zemí, kdy si navíc pořadatelské federace mohly do základní skupiny vybrat jednu partnerskou reprezentaci, která dá záruku co největšího zaplnění hal. Bohužel, letošní formát se 4 zeměmi je v podstatě nouzový, protože vynucený last minute odebráním pořadatelství Ukrajině.

Možná ale ještě existuje prostor na trvalejší úpravy. Ostatně už před třemi lety prezident Španělské federace Jose Luis Saez navrhl, aby se ME hrálo dokonce v ještě větším počtu zemí a měst a tehdy se k tomu kladně vyjádřili například Litevci. Nakonec se Saezův plán de facto naplnil, ač byl vynucen smutnými politickými okolnostmi.

Minimálně pro nejbližší ME žen může mít FIBA jednu slušnou jistotu - málokdo umí v posledních letech zaplnit hlediště při mezinárodních akcích tak jako Češi, a právě ti mají velkou šanci vyhrát kandidaturu na dámský Eurobasket pro rok 2017...