Vítězky z USK se těšily na pivní oslavu, Eva hovořila o novém životě a legendární koučka šla o další patro výš

ECHO POSTUPU USK DO F-4 EUROLIGY   Když se tyhle dvě VIP česko-slovenského basketbalu spojily v jednom týmu, pražský ZVVZ USK prostě musel do závěrečného turnaje Euroligy postoupit. Trenérka Natália Hejková na úsvitu druhého čtvrtfinále se Salamankou měla u pasu už 10 účastí. A univerzální forwardka Jana Veselá v podkošovém světě vyhrála prakticky všechno, co jako hráčka z tak malé země vyhrát mohla. A když tyhle dva magnety na úspěch zaštítila ještě tak úžasná rozehrávačka jako Laia Palau, která je srdcem, duší i motorem tohoto celku, nemohlo to dopadnout jinak než dobře. Pražanky si sice během sezony vytrpěly nejeden problém a zdolat musely řadu vysokých překážek, ale domácí čtvrtfinále se Salamankou a její obávanou obranou zvládly jako mávnutím kouzelného proutku. Výsledek 72-43, který znamenal druhé a postupové vítězství, měl po dramatu ze španělské půdy až senzační podobu. Především pak ale klubu z hlavního města přinesl, po letech marných pokusů, jeho první postup mezi nejlepší čtyři celky kontinentu.

Laiou Palau a jejími sedmi body odzátkovaný duel ovládaly domácí hráčky od prvních minut, a nebýt trochu zadrženého útočného projevu do poločasu, mohl být rozhodnut ještě dřív. Na Salamance bylo znát, jak jí chybí ústřední křídelní střelkyně Murphy, jež si odnesla zraněné koleno z prvního utkání, a nebýt třech trojek Ferrari, která jediná dala za první dvě čtvrtiny (11) vedle pivotky Robinson (11) víc než dva body, stěží by tým přesáhl hranici 20 bodů. Po třetí čtvrtině (11-8) náskok USK narostl jen nepatrně, ale ta poslední se při jeho skvělé obraně, jež soupeře donutila k 22 ztrátám, už změnila v exhibici.



Střeleckými tahounkami byly Petrovič se 16 body, Robinson s 15 a Hanušová se 14. Palau k 9 bodům přidala stejně jako v Salamace 10 doskoků.    

Final Four se bude hrát 10. až 12. dubna v hale jednoho ze čtyř účastníků. O pořadatelství se uchází i USK, který by chtěl klání uspořádat ve své hale Královka. A po řadě let, kdy se Final-4 konalo na ruské nebo turecké půdě, věří, že šanci má. Tým podle rozvrhu soutěže v semifinále narazí buď na Kursk, nebo na Bourges, jejichž čtvrtfinálová série je zatím vyrovnaná. Ve druhém semifinále si to rozdá Jekatěrinburg s Fenerbahce nebo s Galatasarayem.



Teď už se přenesme na palubovku letenské haly, kde utkání hrané ve skvělé atmosféře sledovalo 1280 diváků. Jako první bude sdílet svou radost reprezentační křídelnice Jana Veselá, jež svá Final-4 s Brnem, Valencií a nyní USK už ani nespočítá. Přesto má tohle poslední pro rodačku z Prahy své specifické kouzlo. A je i náplastí svého druhu po přestátých útrapách se zraněním z ME 2013.



"S Brnem to pár Final-4 bylo, pak i s Valencií, ale upřímně nevím, kolik jich už dohromady mám," přiznala Veselá, že osobní statistiky a zápisy příliš neřeší.



O pár metrů dál v družné rozmluvě možná i trochu utěšovala repre spoluhráčku Martu Xargay další důležitá postava dne Laia Palau. Obě point guardky už byly samý úsměv a výsledek zápasu nehrál pro tuhle chvíli zásadní roli. A po posledním obejmutí krajanky už Laia přeladila ze španělské na anglickou frekvenci a zapředla hovor i na téma letitého nepřátelství mezi Salamankou a Valencií.

Laio, přijmětě gratulaci. Právě jste se bavila se spoluhráčkami z národního týmu. Jaké to bylo válčit spolu týden jako soupeřky a hned po zápase už být zase samý úsměv?
Nepřátelství se Salamankou trvá celou mou kariéru. Když jsem hrála za Valencii, bylo to proti nim pořád. Už bych za ně ani nemohla hrát. Ale respektuju je a uznávám jako skvělý španělský klub. Měla jsem tam navíc vždycky spoustu přátel a po zápase jsme se spoluhráčkami z repre zase kámošky.

Jak tahle série pro vás byla unikátní, jako pro Španělku, která musí hrát právě proti soupeřkám z národního týmu? Navíc v Salamance jste rozuměla i každé nadávce z hlediště.
Hrát proti Salamance je pokaždé speciální, protože to byl vždycky tým, který se musel porazit. Ať s Valencií, s Polkowicemi anebo i loni s USK. Je to pro mě vždycky těžké tam hrát, protože to je pokaždé dost emotivní zápas. Pro nás bylo vítězství u nich klíčové, naklonilo to sérii v náš prospěch a dnes to byla bitva o život, protože znovu se tam vracet by pro nás bylo vážně složité.

I spoluhráčka Kateřina Elhotová mi řekla, jak je pro ni nepochopitelné, jak vám můžou v Salamance z hlediště nadávat jako opoře národního týmu a mistryni Evropy. Je ta nenávist tak velká?
Před národním týmem má klub vždycky přednost. Za 6 let ve Valencii jsme proti sobě hrály každé finále, o každý titul a oni si pamatují, kam jsem patřila. Možná když už nehraju za Valencii, není to taková síla, ale prostě jsem ta, co hrála vždycky proti nim. Ale to je v pohodě, jsem v klidu.



Jak je možné, že domácí zápas vypadal tak snadno?
Podle mě jsme je psychicky zlomily. A zranění střelkyně Murphy je už dorazilo. My jsme navíc dobře začaly a ukázaly jim, že to chceme ukončit. Pořád jsme vedly zhruba o deset bodů a pro ně nebylo snadné nás pořád honit. A později už věděly, že to nezvládnou otočit.

A jak složité bylo přijít o Evu Vítečkovou před nejdůležitějšími zápasy sezony?
Za sebe můžu říct, že jsem za Evžu šťastná. Pro mě to ale bylo dost zásadní, přece jen to byl můj střelec a velmi důležitá hráčka tohoto týmu. Na druhou stranu bych řekla, že nás to semklo a zvládly jsme to i tak. V tomhle případě nešlo o zranění, bylo to něco jiného, pro Evu jde o radostnou situaci. A navíc s námi stále zůstala.  

Když jsem pár minut sledoval jen vás, byla to skutečně podívaná. Vy skoro nezavřete pusu, pořád gestikulujete, s míčem i bez míče, svoláváte si v každou volnou chvíli spoluhráčky do hloučku, pořád někomu něco radíte. Je právě tohle váš styl?
Prostě jsem rozehrávačka a tohle je moje práce. Musím ostatní řídit a držet tým pohrormadě. Možná nejsem typický střelec, ale snažím se kolektiv sdružovat, aby se každý cítil dobře a neztrácela se kontrola nad utkáním.



A jaká bude oslava ve vašem podání? Jen s vodou, nebo...?
Water? Never water! Pivo, a lot of pivo! (Vodu? Nikdy! Pivo, spoustu piva!) Vždyť pro tenhle klub je to velký milník, poprvé se dostal do Final-4. Jsem za to tak šťastná. Tohle ani nešlo čekat. Matovič už tu není, Robinson byla několik měsíců sezony zraněná, teď nehrála ani Evža. A přesto jsme to dokázaly. Je to velká věc a oslava podle toho bude vypadat. Ani nechtějte vědět!

Na šíři hřiště od Laii Palau stála v dalším hloučku - už jen v teplákové soupravě a nalíčená - Eva Vítečková, která historický postup slaví v roli hráčky, která už vlastně nehraje. Protože uprostřed sezony - pro zasvěcené nikoli překvapivě, ale pro všechny ostatní nečekaně - ukončila svou závratnou kariéru, jež v dějinách nejen tuzemského basketbalu nenalezne mnoho konkurence.  Ostatně podívejme se nyní na výstavku jejích hlavních dosažených úspěchů.



V "Kristových letech" však pro forwardku nastal čas říct profesionálnímu sportu sbohem. Navždy. Protože některé "události" mají v životě přednost. A jelikož sportovkyně to mají v oblasti plánování rodičovství nekonečně těžší než sportovci, musí někdy stranou i postup do Final-4. Tak se stalo i v případě letošní nové rekordmanky v počtu startů v Eurolize a klubové i reprezentační věci dosud vždy oddané Evě Vítečkové, jež v létě očekává narození prvního potomka. Tou dobou už bude navíc vdaná paní, s prodlouženým příjmením Hlaváčková-Vítečková.

Teď už bude spanilá snajperka hovořit o svém novém životě osobně. Bez slz a s úsměvem.



A ještě jednu paní nešlo v páteční večer na Královce nevyzpovídat. Hlavní strůjkyni úspěšné sezony, jež se na závěrečný turnaj Euroligy podívá se svým týmem už pojedenácté! A zatím čtyřikrát uspěla, dvakrát s Ružomberkem a dvakrát se Spartakem Moskva. Po Ružomberku navíc nyní dovedla mezi eurosmetánku i druhý klub, za který dřív sama hrála. Rekordmanka Final-4 a Obradovič nebo Messina kontinentálního ženského basketbalu - Natália Hejková.



Když slovenská koučka s českými a ruskými kořeny domluvila, rázovala sem a tam a pořád na ní byla vidět obrovská radost. "Asi si dnes dám jedno pořádné pivo. A možná i dvě. Jen nevím, jestli to bude desítka, nebo dvanáctka," váhala ještě kormidelnice, než odešla zpět za svým týmem...