Válečnický kvíz a zpověď Luboše Strii před strašlivou řeží s Orly a 6. útokem na finálovou bránu za 10 roků

INTERVIEW S HVĚZDOU NBL    Pod děčínskou skálou zažil i velkou semifinálovou bitvu NBL s Nymburkem z roku 2011, a i proto se cítí už jako plnoprávný Válečník. Se vším, co k tomu patří. "Momentálně už jediný Kouba Houška působí v klubu výrazněji déle než my ostatní. Před čtvrtfinále s NH, kdy nám chyběl, jsme s Bobem Landou vzpomínali, že krom Kouby už jen my dva pamatujeme vítěznou čtvrtfinálovou sérii s Ostravou zpřed čtyř let. Zdejším prostředním jsem už tedy hodně nasáklej a duši Válečníka mám hodně zalezlou pod kůží," neskrývá 34letý křídelník Luboš Stria, jehož klub ve svých dějinách stále čeká na jednu podstatnou událost - postup do finále ligy. Za poslední dekádu se už pošesté probojoval do semifinále, jenže všechny dosavadní pokusy zůstaly neúspěšné. O přesilné touze odejít ze semifinálového patra směrem vzhůru bude před velkou sérií s Prostějovem hovořit zkušený small forward s náležitým zaujetím. Ale řeč přijde i na mnohé jiné.

Luboši, začněme malým kvizem správného Válečníka: Kdy naposledy byl Děčín v semifinále?
V roce 2012 s Prostějovem. Prohráli jsme 2-3 a rozhodovalo se v Prostějově.

Kolikáté play-off v řadě to pro Děčín letos je?
Myslím, že desáté.

Je to dokonce třinácté. Opravdu slušná tradice.
Tak to je hezké.

Dostal už se Děčín někdy do finále?
Ne, nikdy. Je to náš letošní cíl.

Kolikáté semifinále je to pro klub za posledních 10 let?
Sám jsem hrál dvě, tak tipuju páté.

Správná odpověď je 6. Bylo to v letech 2006, 2007, 2009, 2011, 2012 a letos.
Tak takový pamětník už nejsem.

Poslední kvízová otázka: Které tři týmy Děčín z oněch 5 dosavadních semifinále vyřadily?
Určitě to byly Prostějov, Nymburk a počítám, že Nový Jičín.



Volně přecházíme k předsemifinálovým tématům. Děčín byl ukrutně blízko postupu v pátém semifinále doma s Prostějovem v roce 2007, dva roky nato přišly v půlfinále tři velmi těsné porážky s Novým Jičínem a opět blízko byl celek před třemi lety v pátém duelu v Prostějově. Je tedy ten tlak na vás i to chtění finále konečně urvat až extrémní?
To zase ne. Nejsme pod žádným extra tlakem, část sezonního úspěchu už jsme dosáhli tím dobrým pojetím hry, které je důležitá pro nás i trenéra - kvůli tomu, aby chodili diváci. A navíc jsme skončili na druhém místě po základní části, k čemuž jsme přidali i finále poháru. Nechtěl bych proto situaci tak dramatizovat, že to je zásadní věc našich životů. V našem celoročním snažení to důležité je, ale když finále nevyjde, tak víme, že jsme odvedli dobrou práci a nikdo se z toho věšet nebude.

Pro civilní život to možná zásadní není, ale platí to i pro ten sportovní? Jen připomenu, že trenér Budínský točí u týmu už jedenáctý rok v kuse, šesté semifinále za deset let už také po jednom postupu vysloveně volá, pro klub by bylo vůbec první, navíc jdete do semifinále z druhého místa s výhodou domácího prostředí. Ani tímhle vás nezviklám, i při vědomí, že soupeř hraje o své šesté finále v řadě?
Jde o to, že bych nechtěl vyhlašovat nijak veřejně, že tahle série je pro nás životně důležitá. Nicméně tu touhu konečně se dostat do finále máme určitě obrovskou, stejně tak fanoušci i celá organizace BK Děčín. A my pro to uděláme všechno.

Lze projevy této touhy cítit i v aktuálním denním provozu padesátitisícového města?
Ne, zas tak extrémní to není. Spousta fanoušků chodí, myslím, jen na zápasy a město tím nějak extra nežije, že by třeba v oknech visely vlajky. (usměje se) Možná jen cítíme ta očekávání, když nás fanoušci potkají na ulici, a přejí nám v semifinále hodně štěstí. Máme společný sen, oni k nám patří, chodí celou sezonu, kdy téměř pokaždé zaplní celé hlediště, a i pro ně by to byla velká věc.

Jak moc pro vás jako člena týmu je překvapivé to druhé místo po základní části, navíc s nejvyšším počtem výher v dějinách klubu (32)? Ptám se i proto, že jste na podzim měli nového amerického playmakera a především jste sezonou prošli s nejmladším základním rozehrávačem děčínských dějin Vyoralem.
Já tolik překvapený nejsem. V létě se tým moc nezměnil, přišli jen Jirka Jelínek a Tony Tucker, kteří skvěle zapadli. Já jsem už na začátku cítil, že by to mohlo šlapat. Mladí kluci jako Tomáš Vyoral, Filip Kroutil a snad mezi ně můžu započíst i Lukáše Bažanta, tak všichni za poslední rok nasbírali zkušenosti a letos hrají výrazně líp než loni, což nám hodně pomáhá. Tíha utkání a zodpovědnost za výsledek už tedy není pokaždé na nás starších. V osmi lidech teď dokážeme krásně odtáhnout celý zápas a to je moc důležité. O naší obrovské kvalitě jsem prostě byl přesvědčen už před sezonou. Trenér do toho i díky zkušenostem z reprezentace vnesl modernější pojetí, celé léto jsme na tom makali a směřovali hru do rychlého basketu, který jsme v tom tempu a fyzické náročnosti hráli podle mě jako jediní v lize. A já věděl, že nám to přinese úspěchy, protože individuální kvalita je u nás velká. Všichni to navíc dokážeme podřídit týmovosti, což je taky důležité.

Děčín díky rokům 2007 a 2012 ví, jaké to je s Orly prohrát páté semifinále doma i venku. Jak velkou výhodou bude sérii startovat a mít i případné Utkání 5 na domácím kurtu?
To se ukáže až po ní. Z dlouhodobého hlediska to pro nás ale velká výhoda je. Statisticky máme daleko lepší procento střelby i celkové úspěšnosti v domácích zápasech, proto vědomí začátku doma i z hlediska cestování je pro nás důležité. Věřím, že to bude ten pověstný X-faktor, i když na druhé straně nás může trochu limitovat, že tam bude tlak od fanoušků a nebude lehké se s ním popasovat. Fanoušci někdy očekávají mimořádné zápasy, ale v play-off to bývá mnohem těžší.   

Jak moc ve vás hlodají ty dvě poslední porážky od Prostějova, ve finále poháru a doma v lize?
Vzpomínka na finále poháru není příjemná, ale už je to dávno za námi. Doma v lize to pro nás bylo z hlediska druhého místa extrémně důležité. A tou snahou skončit druzí jsme měli zbytečně svázané ruce. V obou těch zápasech jsme byli takoví svázaní, vůbec jsme nehráli svou hru, což jistě bylo zapříčiněné i dobrým výkonem Prostějova. My jsme tam ale podali velmi špatné výkony a to už se nebude opakovat.

Jak jste se tedy poučili?
(směje se) I to se teprve ukáže. Už jsme k tomu ale měli od trenéra určitý seminář s videem, protože jsme opravdu zahráli pod naše možnosti. Věřím, že máme tak inteligentní a zkušený tým, že se poučíme a tak mizerné výkony už nepodáme.

Orlům se po svalovém zranění už zase rozjel křídelník Talley, který bude hodně i vaší starostí. Půjde o super klíčový match-up celé série?
Jeden z těch nej, co může sérii i rozhodnout, to určitě bude. Talley proti nám vždycky zahrál výborné zápasy, atakoval hranici 20 bodů a v útoku vedl celý tým. Přitom je to i dobrý obránce. Kde nejvíc hrozí? Svou komplexností. Ač nevypadá, je poměrně rychlý, má dobrou ruku, a aniž bych ho porovnával s LeBronem Jamesem, tak na českou ligu má na křídlo hodně robustní tělo a do soubojů jde hlava nehlava. Při jeho tvrdosti je nepříjemné ho v nájezdu bránit a právě tím je v lize výjimečný. Navíc má dobrou ruku, takže jako obránce si nemůžu moc vybírat.

Co sérii rozhodne? Jen pro malou nápovědu: Orli ve čtvrtfinále nešli pod 37 doskoků, pokaždé jich měli aspoň 10 v útoku a k tomu i vysoké úspěšnosti dvojek.
Vědět, co rozhodne, řeknu to trenérovi, zaměříme se na to a v sérii zvítězíme. Bude to určitě hodně o doskoku. Obě obrany jsou velice kvalitní, takže defenziva bude o něco upřednostněná před útokem. A jelikož Prostějov má velmi silné pivoty a v některých match-upech má dole výškovou i váhovou převahu, bude záležet, jak se s jeho hráči popasujeme na doskoku pod oběma koši. A pak bude hrát roli procento střelby, jestli se z toho někdo "nepodělá", kdo bude mít ty zkušenosti a taky větší touhu zvítězit. Prostějov hrál už několik finále v řadě a v tom jsou zkušenosti na jeho straně. Proti tomu je naše touha a týmové pojetí, takže šance vidím 50 na 50.

V podkošových soubojích lze čekat velkou tvrdost, bude to tam všechny zúčastněné bolet opravdu hodně?
My se na to připravujeme celý týden. Vím, že to tak bude. Jde už o hodně, rivalita je mezi námi velká a úspěchem pro oba týmy bude už jen postup do finále. Zápasy s Prostějovem bývají hodně tvrdé, nepadá moc lehkých košů a tady ta tvrdost bude extrémní.

A na závěr jedna otázka ke startu Utkání 1: Jak dlouho budou při tradičním rituálu čekání na první koš vašeho týmu stát v hledišti vaši fanoušci?
Jelikož nevyhráváme moc rozskoky, tak věřím, že to bude 40 vteřin.