Válečnice Ivana: I ve čtvrtfinále máme pořád šanci. Necháme tam všechno, aby na nás lidi mohli být hrdí!

 

Když vám zbývají do konce kariéry tři národní hymny, jste připraveni "položit za reprezentaci život". Ať smolně prohrajete, nebo velkolepě triumfujete, vaše oči jsou jedno slzavé údolí. Třese se vám celé tělo a nejste sto se soustředit na své promluvy. Minimálně v některých případech to platí téměř do slova. Tohle všechno totiž ztělesňovala po vítězné bitvě s Brazílií na mistrovství světa její princezna-válečnice Ivana Večeřová.

 

Ji i celý tým odmítala nadšená třítisícová masa fanoušků pustit po utkání ze hřiště. Skandování střídal potlesk, hluk stále nabíral na obrátkách. Brněnská část světového šampionátu byla právě završena, pro české lvice bilancí 4 výher a 2 porážek. A hlavně hrou, která přes některá "ale" měla po dlouhé sekvence zápasů strhující parametry. Dosud nepoznaná kulisa totiž hráčky nutila chodit až na hranu sebezničení.



Ač se to nejednou nezdálo, tenhle tým ze sebe vymačkal, co mohl. A když proti vám sedí "Prožijte si krásu hry Ivana" a o uběhlých dvou hodinách i půltuctu hektických střetnutí v sedmi dnech vypráví, uvěříte z jejích upřímně vlhkých očí, že to tak je. Poslyšte nyní po kapitolách její brazilský příběh i příběh celého šampionátu.

 

"Bylo to ohromně těžké. Nejsem zvyklá tak moc hrát, takže jsem hrozně unavená. Tenhle turnaj je pro mě obrovský závazek. Jsem maximalista, proto mi bere hrozně moc energie se koncentrovat na každou vteřinu při tolika zápasech. Ale já bych pro českou zemi dýchala. Včera (před zápasem se Španělskem) jsem si u hymny uvědomila, že už si poslechnu na hřišti jen tři a pak už ji budu poslouchat jen u televize." (v tu chvíli zbývaly čtyři - s Brazílií, ve čtvrtfinále, a pak v sobotu a neděli)

o stupni dojetí při loučení s fanoušky v Brně
"Bylo to hrozně krásný! A jsem moc šťastná, že jsme to zvládly a ukázaly lidem, že umíme hrát pěkný basket. Hrály jsme svou hru a našly sílu uběhat Brazilky. Oba týmy jsme byly velmi unavené, ale viděly jsme, že ony možná víc než my. Tak jsme se hecnuly a lítaly dopředu. Byl to úžasný zážitek. Jsem ráda, že se takhle s Brnem loučíme, že se nám poslední zápas povedl."

O tom, zda s brazílií šlo o nej zážitek šampionátu
"Atmosféra byla nádherná, dávaly jsme koše, padalo nám to. Dokázaly jsme do toho najet,...(na chvíli ztratí slova, z toho, jak je rozhozená)... Nevzdaly jsme to, nezůstaly stát. I na lavičce jsem pořád říkala holkám, že do toho musíme chodit - najet, vyhodit, vystřelit, doskočit. Měly jsme prostě víc chtíče. A byly jsme pod menším tlakem, protože Brazilky k postupu prostě vyhrát musely."

 

 

"Je to tak, že s Ruskami byla jediná, kdo to táhl dopředu. To bere hrozně sil a v dalších zápasech už toho tolik nemohla dát. Je hrozně důležité, abychom se všechny hecnuly a všechny šly dopředu, pomohly jí s tím. Samozřejmě všichni se na ni soustředí a vědí, že když jí vezmou jeden dva balony, už si nebude tolik věřit. To by utlumilo každého. Bylo hrozně potřeba, aby se do toho každý zapojil, pomohl, vyvezl."

O tom, zda mrzí, že se tým loučí s atmosférou v Brně
"Bude to pro nás změna. V Brně to prostředí bylo nádherné. A vyčerpávající. To si nedokážete představit, když v sedmi dnech odehrajete šest zápasů, navíc ohromné množství minut. A lidi vás ženou dopředu takovým způsobem, že to je na jedno finále, které můžete v takovém tempu odehrát. A odehrát jich šest v téhle euforii, to je vážně vyčerpávající. V zápase člověk cítí, že může, může, může, ale pak druhý den zjistí, že má problémy se rozběhnout. Turnaj je pro ženy, a byl by asi i pro muže, šíleně náročný. Musíte hrát ve dvanácti lidech, jinak se 9 zápasů v 11 dnech nedá zvládnout."

O tom, zda jde o její nejnáročnější turnaj
"Každopádně. Záleží, kolik člověk odehraje. Na minulém MS jsem byla po zranění kolena, tak jsem hrála míň, ale v posledních zápasech jsem tam dokázala přinést moc. Viděla jsem, jak jsou holky unavené. Vletěla jsem na hřiště jako proti Brazilkám Petra Kulichová. Přišla a udělala na hřišti hroznej brajgl, všechny tam zmastila. A soupeřky, které hrají třicet minut za zápas, na to nejsou schopné reagovat. Nemají už sílu."

 

"Takovou hráčku jsme potřebovaly. Své místo tu ale má samozřejmě každý. A tyhle naše mladé holky jsou tu všechny moc šikovné. Už jsem řekla, že si to budou schopné samy uhrát a vybudovat úžasnou generaci. Já jsem chtěla ještě jednou pomoct, uzavřít to tu a nechat v Brně tenhle krásný dojem. A teď už budeme nejhůř osmé a můžeme jít ještě nahoru."

 

 

O splnění cíle v podobě čtvrtfinále
"Trochu nás to odlehčí, ale nesmí nás to ukolébat. Musíme navázat na tuhle hru, nevrátit se k chodivé hře, co jsme předvedly proti Španělkám a Ruskám. Hrát jako za staré éry, kdy jsme byly první a druhé na Evropě. Agresivně ubránit a valit dopředu, to je náš styl."

O odplatě brazilkám za vyřazení ve čtvrtfinále MS v brazílii
"Jasně, že jsme jim porážku oplatit chtěly. Když jsem ale v druhé půlce viděla koše, které nám de Souza dávala z přehozů, nebo po doskocích jako na začátku, říkala jsem si: Kurnik, to je přesně to, čím nás minule porazily. Tentokrát ale za sebou neměly to úžasné publikum, to teď drželo nás. Věděla jsem, že ony už nemůžou, že když vysprintujeme a po třech minutách se necháme vystřídat, je to nejlepší cesta, jak tyhle jižanské týmy porazit. Hlavní je znechutit jim hru. Pořád s nimi běhat, protože když je to baví, tak budou dávat koše z půlky."

O šanci pro čtvrtfinále (v tu chvíli ještě nevěděla, že tým půjde na Austrálii)
"Šance je určitě pořád. Když hrajeme tenhle rychlej basket, tak i lidi to hrozně posílá dopředu. Tlačí nás, jsou nadšení a líbí se jim to. Z takové hry jsou fauly, je to živé. Když tam budeme stát jako mrtvoly, jen si přihrávat a soupeřky nám budou brát balony, necháme lidi studené. Když se to prostřídá jako teď a budeme lítat, bude to hratelné. Chceme odvést to nejlepší a chceme odjet s čistým svědomím, že jsme tu nechaly všechno, aby na nás lidi mohli být hrdí, že ten basket hrát umíme."

 

Petr Hamták
Foto: carlosnovotny.com