Válečník Dedek o víře, hrdosti rodiny, životě lavičky, strašné únavě, kouzelnickém koši a výzvě nehráčům

06.08.2011 - Redakce
počet přečtení: 1712
vytvořeno 06.08.2011, upraveno 06.08.2011

Po bohatých představeních s Řeky a Poláky se jeho bodostroj v dalších bitvách zasekl. Přesto kouč Treml dobře ví, proč mladému muži, který se nečekaně stal členem základní pětky po vypadnutí Adama Pecháčka, svěřuje každý zápas kolem 27 minut. Ač ne všechny míče, jež pomůže získat a vybojovat, nesou ve statistice jeho jméno, práci v obraně, na doskoku a všude, kde se válí nějaký balon volně po zemi, odvádí na oltář týmu nesmírnou. Proto i čtyřbodový střelec z velkého čtvrtfinále ME kadetů má své místo ke zvěčnění ve webovém prostoru Basketmagu. Křídelník Jiří Dedek.

Jirko, každou další koncovkou děláte turnaj pro fanoušky infarktovějším. Kde jste v sobě vzali síly a schopnosti ve čtvrtfinále urvat zápas, kde jste byli ve vedení méně než tři minuty?
Nedali jsme hlavy dolů a makali na sto procent. Věřili jsme tomu, že to dokážeme. A dokázali!

Nicméně když jste v závěru pořád byli pozadu a stáli jste připraveni na doskok při šestkách soupeře, ty hlavy už zdánlivě trochu svěšené byly. Pohledy byly jakoby nepřítomné. Bylo to tedy spíš tím, jak moc jste se každý na průběh koncentrovali?
Koncentrovaní jsme určitě byli a strašně jsme věřili, že ty šestky nedají. Řvali jsme tam a pak přišla euforie, to je nepopsatelné.

Skvělým téměř dvěma tisícům fanoušků jste se po zápase ukláněli do tónů Ody na radost, se zajištěným MS U17 a semifinále mistrovství Evropy jako dvou dalších skalpů u vašeho pasu. Co první vás teď napadne?
Nevím..., strašná radost (zmoženě i dojatě). Nevím teď, co říct.

Co vám vaši nejbližší přáli před zápasem a co tušíte, že uslyšíte po něm?
Přáli, ať se nám to povede zase dotáhnout. A teď nás pochválí a budou taky strašně šťastní a hrdí!

I vy jste jedním z těch, kteří si v pardubické ČEZ aréně nikdy před tím nemohli zahrát, ani pořádně zatrénovat. Jak složité bylo se přeorientovat a jak velká změna to byla přijít do desetitisícové hokejové arény z haliček Dukla a Třebeš?
Změna to byla vážně velká! Koše jsou tu jiné, je za nimi strašně velký prostor. Musíte si zvyknout, jak se tu střílí, což je úplně něco jiného. Ale za jeden trénink jsme si zvykli docela dobře a celkem to i padalo.

Zdají se tu koše při střelbě dál?
Ne, právě naopak - blíž. A když si člověk zvykne, střílí se na ně dobře.

Postupně v závěru čím dál bouřlivější atmosféra zřetelně dolehla na vašeho soupeře, který v koncovce míjel klíčové trestné hody. Jak jste v tomto ohledu viděl podporu z hlediště vy?
My jsme si říkali, že v tom velkém prostoru diváci nebudou tak znát jako v malé hale Dukla, jenže čeští fanoušci ukázali, že nás dokážou protáhnout až do konce, k vítězství. Povzbuzovali nás strašně moc (viz spodní snímek, kde za lavičkou zcela vpravo v bílém tričku sleduje počínání lvů trenérský mág Svetislav Pešič).

Jejich podíl na trestných neúspěších soupeře byl tedy znát?
Určitě soupeře museli rozhodit, ten podíl tam je.

Co vás celý zápas, kdy jste se na Lotyše nemohli dostat, nejvíc drželo ve hře?
Rozhodně bojovnost, to hodně. Lavička pořád povzbuzovala. Když na ní sedíte, vidíte to nejlíp, jak moc týmu střídačka pomáhá. Má na tom tak velkou zásluhu.

Lotyši hráli skoro jako dospělí. Mají velmi organizovaný útok, výborné rozehrávače, perfektně o sobě věděli, mají možná nejlépe hraný pick and roll, co se zatím dal na turnaji vidět. Jak složité bylo proti tomu bránit?
My se na to připravovali a věděli, že jsou strašně rychlí. Oni mají hlavně moc pohybu bez míče. Museli jsme se tak hodně soustředit na všechny clony a další věci. A zvládli jsme to docela dobře, většinu akcí jsme jim zrušili.

Když vám ale dali mnohé body z lehkých podkošových situací (zpod koše nasázeli 38 bodů), kam si leckdy snadno dopodávali míč, co tam nefungovalo?
Chyběla nám především komunikace, v tom hluku to někdy ani nebylo slyšet. Taky jsme si nestihli říct, kde je jaká clona, a co v tu chvíli máme hrát.

Až na pár výjezdů na konci jste po celý zápas prakticky neměli snadné body z brejků. Byli Lotyši tak rychlí a ztráceli tak málo (11), že na to ani nebyl prostor?
Určitě to tím je, protože byli hodně rychlí. My jsme ale ke konci byli rychlejší a nějaké protiútoky jsme dali.

Jak se vy, základní hráči, při sedmém zápase v 9 dnech a stupňující se únavě cítíte?
Celá základní pětka už cítí strašnou únavu, každého už hodně bolí nohy. My to ale vždycky překousneme a jedeme na sto procent.

Dnes to asi dolehlo na Martina Peterku, který navzdory 14 doskokům měl na něj nezvykle jen 6 bodů, pouze 10 střel z pole a žádné šestky. Nebo se na něj soupeř tak soustředil?
To se jistě soustředil, ale bylo vidět, že mu to tak nepadalo. On se ale snažil moc, hlavně v obraně.

Hlavně v první půlce se navíc stal dvorním asistentem Prokopa Slaniny. Je spolupráce těchto vašich dlouhých hráčů čím dál efektivnější?
To jo, Miči (Peterka) je nahoře a Prokop si umí udělat místo dole a z toho to plyne.

Pojďme k vám. Vaší skoro každozápasovou "specialitou" jsou rychlé dva až tři fauly. Čím to je, že si často sáhnete někam, kam byste neměl?
Tak jedna věc jsou fauly, které udělat musím, a druhá jsou ty až zbytečné nebo na hraně. Já hodně chodím po míči a snažím se jít do zisku. Někdy to vyjde, jindy písknou faul. Tak jich mám hodně. Trenér pochválí ty fauly, co zastaví rychlý protiútok, ale ty zbytečné trochu vyčítá. Když se ale neházejí šestky, není to tak hrozné.

Je fakt, že vaše snaha bojovat o každý míč, co je jen trochu dosažitelný, je enormní. A ani vám nezbyl čas na střelbu. Váš jediný střelecký pokus z první půlky stál nicméně za to, když jste zakončoval pod obroučkou, zády k desce, jako kouzelník (horní snímek).
Byla to akce, kdy mám pod koš sbíhat. Já chytil míč, který mi ale vypadl, ale už jsem byl zároveň ve výskoku. Nechtěl jsem to ale zkazit, takže to nakonec vyšlo takhle.

Nejde nezmínit i jednu smutnou věc. Přes postup na MS U17 velkou část tohohle týmu příští rok čekají boje v divizi B s týmem U18, který letos áčko neudržel. Jak perné to bude, po letošní euforii v U16 vybojovávat za rok zpátky elitní příslušnost ve vyšší kategorii?
No, tohle nevím, jak popsat. Zatím jen pár hráčů z tohoto týmu má jistou nominaci na příští rok do U18. Kluci se o tom už bavili, že je čeká boj o návrat, a že se budou snažit, aby Česko mělo zase divizi A.

Na koho z dvojice Německo - Francie byste si v sobotním semifinále víc věřili?
Jasně že na Němce, které jsme už porazili. Sice jsou agresivní v obraně, ale hraje se nám proti nim dobře. Francouzi jsou většinou hodně mohutní, siloví, takže většina našeho týmu si přála Německo. (což se nevyplnilo)

Čím se dá Francouzům čelit?
Hlavně dobrým odstavováním na obranném doskoku, což u jejich vysokých a mohutných pivotů je hodně těžké.

Na co pozvat fanoušky na semifinále, aby se podařilo překonat hranici dvou tisíc lidí?
Ať přijdou všichni, co můžou, mají to poblíž a mají čas. I když nehrají basket! Je to obrovský zážitek, když nám fandí, protože ta atmosféra tady je strašně dobrá.

Petr Hamták
Foto: ČBF