Unikátní kronika ze zákulisí reprezentace mužů "zuřivého amerického reportéra" Mikea Taylora

 

Zdá se to podivuhodné, ba až neuvěřitelné. Nicméně nevídaně detailním a prakticky jediným kronikářem letního dění v české reprezentaci mužů je Američan! Oficiálně má funkci asistenta, ale jinak je "zuřivým reportérem" píšícím o všem, co se šustne, a fotografujícím každé místo, přes něž tým putuje. A samozřejmě je i basketbalovým fanatikem.

Vítejte ve světě zvídavé duše Mikea Taylora, na jehož spisovatelské dílo musí hledět s němým úžasem minimálně každý, kdo miluje psaní. A tedy každý, kdo dobře ví, kolik času zaberou takové hory textu. Nesmírně poutavého textu.

 

Kouč Ulmu na svém webu zahájil vyprávění o měsíci mezi Čechy vzpomínkou na deset let starý zájezd do Česka s americkým celkem studentů pod hlavičkou Planet Basketball, jejž vedl i proti zdejší reprezentaci.

Když tehdy brázdil busem českou krajinou, připomínala mu rodnou pensylvánskou hroudu. Připadal si jako člen královská delegace, již přijímali politici i vedení basketbalové federace. "Tím také začalo moje evropské dobrodružství," píše.

 

Nezapomene podtrhnout, jaká čest pro něj je stát se prvním americkým trenérem u české reprezentace. Stejně pyšný je, když si na letišti koupí čepici v českých národních barvách, kterou nosí jako jediný z celého týmu.

 

 

Mike Taylor, mající v reprezentaci na starosti hlavně útok, každý den něco objevuje, ptá se na nejmenší detaily a o všech pak podrobně píše. Někdy se zdá, že pokrývá den minutu po minutě, vteřinu po vteřině.

 

Představuje například město Liberec i různé sporty provozované v Česku, píše o tom, jak rád chodí do haly už dlouho před tréninkem. Nebo pro své čtenáře přidá dojemný a napínavý příběh o strastiplné třísetkilometrové cestě bez happy endu lachtana Gastona, který při vodokatastrofě před osmi lety uplaval z pražské zoo až do Německa.

 

Kouč také prozradí týmový pokřik a motto "Rvi se jako lev!", které na začátku a na konci tréninku, nebo v každém shluknutí hráčů vykřikne kapitán Benda a zbytek mužstva mu odpovídá: "Lev".

 

Popisuje, jak se hlavní trenér a jeho kamarád Pavel Budínský snaží zachovat v každém drilu formu soutěžení, jak si s ním po tréninku dává střelecké soutěže, a jak se jim konečně splnil společný sen o tom spojit to nejlepší z amerického a evropského basketbalu.

 

Uvědomuje si, jaká se na něj upírá pozornost, protože jeho přítomnost je určitým druhem experimentu. A váží si toho, jak rychle zapadl do realizačního týmu.

 

 

K dobru dává historku, jak před odletem do Bulharska spí na pražské Letné na dřevěné palandě ubytovny akademie Jiřího Welsche.

 

Stejně podrobně popisuje přílet na letiště v Sofii, jako zápasy na turnaji samém. Ty zachycuje strhujícím způsobem, jakoby psal předlohu "Hráčů z Indiany".

Mezi texty přidává odkazy na webové stránky jednotlivých národních týmů a také třeba na bitku ze zápasu Bulharsko - Kypr, jejíž sestřih videospecialista a další asistent Jan Slowiak promítne před finále s Bulharskem hráčům jako bonus.

 

Poznamená, jak mu ostraha v bulharské hale zabouchla před nosem dveře, aby nemohl ani zahlédnout část střeleckého tréninku domácích. Detailně píše o napětí před finále, kdy už rozcvičení budí dojem, že se hraje. A dodá, že nikdo na turnaji nehrál s větším nasazením než Pavel Slezák.

 

Píše o tom, že trenér Budínský chce, aby hráči pořád napadali koš. I o tom, co na palubě letounů servíruje ČSA, a kolik nápojů bývá zdarma.



Pověsí na web fotku, kde trio Chán, Slezák a Marek sleduje animované příběhy o krtkovi. Obrazového materiálu vůbec přikládá ohromné množství. Například i z pohárového fotbalového zápasu Plzeň - Besiktas, který navštívil ve dni volna.

 

Přiznává, že miluje místa, kde má basketbal důležitou roli, tak jako v rodných Státech. I proto se nemohl dočkat zápasu v Litvě. A dlouze se rozepisuje o tom, jak s otcem trenérem dřív trávil nekonečné hodiny basketbalovými diskuzemi, rozbory a návštěvami zápasů.

Po duelu v Litvě se zase s kolegou Budínským připojil k týmu při výklusu kolem jezera a s Lubošem Bartoněm, který prý z klobouku tahá ty nejlepší historky, se dohodnou, že ve finiši zbytek týmu přesprintují.

 

Nyní vám už basketmag.cz nabízí výběr některých zážitků Mikea Taylora tak, jak je reprezentační kronikář z americké Pensylvánie osobitě zachytil:

 

O ČEŠÍCH A KEČUPU
"Jako každé hodování v Česku, i tento týmový oběd začínal polévkou. Kuřecí, cibulová, rajská, maďarská gulášová, nebo ruský boršč - až do teď jsem si nikdy neuvědomil, že tolik různých polévek existuje. Když jsem se zeptal na důvod, vysvětlení bylo, že polévka je "chlapácká" věc. A když po polévce následuje maso s bramborem, jedná se o chlapácké české jídlo.

 

Většina pokrmů, které tým dostává, jsou se vším všudy, tedy se salátem, polévkou a pořádnou porcí hlavního chodu.

 

Vedle polévek jsem byl rovněž v šoku z toho, že si v Česku lidé dávají kečup na špagety. Zatímco jsem maso, brambory a polévku akceptoval jako chlapácké české jídlo, pro kečup na těstovinách jsem nedokázal najít jediný rozumný důvod."

 

 

"Jeden den v Liberci jsme naplánovali procházku do kopců, až do jednoho hotelu vysoko nad městem. Teambuildingová akce fungovala víc než skvěle, navíc šlo o aktivní odpočinek. Jindy jsme zase nachystali hráčům masáže a regeneraci ve špičkově vybavených prostorách šatny hokejistů Bílých tygrů. V prostředí sauny a bazénu s vířivkou mohl tým i trenéři relaxovat a bavit se v odlišném prostředí, než na jaké jsou jinak zvyklí.

 

A ještě jindy jsme udělali teambuilding v české hospodě v horách u tradičního jídla s klobásou, kuřetem a šunkovou kýtou. Ohromná pečená kýta mi fakt moc chutnala. Říkají tomu koleno, což mi přeložili jako "pig knee".  Při vší tvrdé práci na palubovce nový tým z těchto společných akcí při kempu v Liberci určitě profitoval."

 

"Domácí prostředí v Evropě může znamenat spoustu věcí. V jádru to může pro soupeře být neznámá hala, jiná obroučka koše, nebo divný míč. Jenže často to jde daleko dál. Domácí výhodou je třeba zastrašující publikum, hráči a týmy si proto musí na takové venkovní prostředí nejdřív zvyknout a naučit se v něm hrát. Bez podpory vlastních fanoušků. Venku si tým musí vygenerovat energii sám a naopak přemoct energii soupeřova prostředí.

Domácí výhodu mohou vytvořit i sudí. Velmi často "testují" hosty, aby zjistili, zda jsou psychicky i fyzicky připraveni na výzvu venkovního zápasu. Pokud je tým psychicky slabý, domácí celek ho přemůže a dosáhne na výhru. A pokud tým není efektivní v provádění svých systémů, domácí opět uspějí.

 

Při zápase proti bulharské reprezentaci v Sofii jsme dobře věděli, co nás čeká ve druhé půli. Proto Pavel (Budínský) v poločase zdůraznil týmu nutnost udržení psychické a emocionální disciplíny a soustředění na to, co jsme měli hrát.

 

Také to ihned začalo. Rozhodčí dali na začátku třetí čtvrtky na půlce míč domácím, navzdory našim protestům u stolku i sudích samých. Přitom úvodní rozskok zápasu jsme vyhráli my a druhou čtvrtku začínalo držením míče Bulharsko. V první půlce nedošlo k žádné situaci, kdy by se uplatnilo alternativní držení, a stejně dali míč domácím. Až když byl míč uveden do hry, jeden ze sudích přiběhl k naší lavičce a Pavlovi řekl "Sorry".

 

Ještě během toho prvního útoku domácí hráč zřetelně přešlápl do autu, přímo před očima rozhodčího. Celá naše lavička vylétla: "Byl venku!" A opět - nepískalo se nic. A Earl Calloway dal koš. Bylo to tam - domácí prostředí.

 

Při zápase v Litvě jsme se zase brzy dostali do rytmu a byli plní energie. (Litevští) sudí okamžitě rozpoznali, že domácí favorit se na startu utkání trápí a brzy mu pomohli dostat se do bonusu, aby mohl házet trestné hody. Body z šestek se Litevci dostali zpátky do zápasu."

 

 

O ROLI KAPITÁNA
"I když jsme po úspěšném turnaji v Bulharsku už dopředu přemýšleli, že by další den jako odměna pro hráče nebyl žádný trénink, přišel při večeři kapitán Petr Benda a požádal jménem týmu o lehčí trénink výměnou za větší odpočinek o dva dny později. Pavel (Budínský) to akceptoval a zvolil kompromis. Byla to situace výhra-výhra pro obě strany."

 

"Zatímco jsme vtipkovali o mých trablích s letištními bezpečáky, na jiném místě fronty na odbavení se odehrávala jiná a závažnější konverzace. Pavel (Budínský) oznámil mladému pivotovi Tomáši Hamplovi, že bude na soupisce nahrazen třetím rozehrávačem. Talentovaný podkošový hráč, který hrál minulou sezonu v Bilbau v ACB, byl v týmu šestým hráčem pod koš, takže pro větší vyváženost byl po turnaji v Bulharsku vyměněn. Spokojený s reprezentační zkušeností a s tím, že mohl do Bulharska jet, Tomáš tuto zprávu přijal v klidu a dokonce se Pavla zeptal, zda by se měl vrátit do Španělska a chystat se na další sezonu, nebo zůstat v Česku a být připraven v případě potřeby reprezentaci ještě pomoct."

 

O EURU V LITVĚ
"Po příletu do Litvy jsem si na letišti chtěl rychle vyměnit trochu peněz. Zeptal jsem se paní za přepážkou, jestli v Litvě používají Euro. Odpověděla mi jen pohledem beze slov. Okamžitě jsem si vyhodnotil, že můj dotaz byl nepřípadný."

 

"Po jednom tréninku jsme s Lubošem Bartoněm stříleli z půlky o peníze. Trefil jsem se jako první. On chtěl ještě jednu hru o všechno. A teď se trefil první on. Nechali jsme to na remíze. Pak se Luboš ještě zkoušel z půlky trefit střelou přes hlavu zády ke koši. Svůj osmý pokus proměnil. Perfektní konec zábavného dne."

 

"Když se před zápasem v Litvě oba týmy shromáždily na svých lavičkách, ukázala se celá krása reprezentačního basketbalu. Nejdřív představili náš tým, který stál hrdě nastoupený v řadě ve svých modrých dresech. Soupeř v bílých barvách zůstal na své lavičce v hloučku. Než ho začali představovat, spustili motivační videoprojekci. Byla úžasná. Na začátku ukazovali záběry úspěšných litevských sestav z minulosti a k tomu přidali i prostřihy s akcemi legend jako Sabonis, Marčiulionis, Karnišovac a Jasikevičius. Mocná doprovodná hudba ještě navýšila celý dojem. Na konci se na projekci objevilo slovo LIETUVA ve žluté barvě. Písmeno V se najednou změnilo v tlukoucí rudé srdce a hudba se ztišila, takže byly slyšet jen údery srdce. Bum-bum,... bum-bum. Jak by mohl malý litevský kluk nesnít o basketbalové kariéře v národním týmu? Po takovém "intru" jsem si oblíbil i tuhle zemi."

 

Sestavil a přeložil Petr Hamták
Foto: Mike Taylor a macfoto.cz