Unikát ME: dvojčata z Orlu chtějí už navždy hrát spolu

Na světových palubovkách ojedinělý unikát ukrývá na své soupisce ruská sborná. Její barvy hájí Taras a Nikita Klyundikovové. Čísla 8 a 9, synové někdejšího ligového hráče, však nejsou jen obyčejnými bratry. Jsou totiž dvojčaty, narozenými 22. března 1995 ve městě Orel jižně od Moskvy.

"Hrajeme nějakých devět deset let a pořád spolu," chlubí se Taras (na snímku), který každý svůj koš obvykle doprovází mohutným výkřikem se zaťatou pěstí.

Ač v oficiální brožuře k ME je s bratrem udáván jako rozehrávač se shodnou výškou 190 centimetrů, rezolutní ruštinou obojí rozporuje.

"Já jsem o centimetr vyšší než brácha. A na hřišti si nekonkurujeme, protože hrajeme každý na jiné pozici," popisuje Taras, nastupující víc na křídle. S Nikitou patří týmu Sports School CSKA Moskva, která je dvorním dodavatelem současné reprezentace kadetů.

Ač byste možná čekali, že dvojčata budou mít zástup dalších podkošových sourozenců, opak je pravdou. "Máme jen sestru, je jí třiadvacet a normálně pracuje. Basket nehraje."



A kdo to má lepší u trenéra, pánové?

"No, to nevím," kroutí hlavou Taras, který například v duelu s Čechy dostal jako člen základní pětky za úkol bránit hvězdného rozehrávače Kouřila.

Zatím se tedy zdá, že u trenéra má větší důvěru on. Po šesti zápasech si na konto připsal 90 minut, dvakrát víc než bratr. A jako bonus i 15 bodů.  

Otec, který dvojčata odmalička vedl, zjevně odvedl dobrou práci, když z jistě nemalé členské základny v nekonečné zemi protlačil do kadetské repre oba své synky naráz.

Ti by si přáli v klubu i v národním týmu hrát spolu i dál. "Já bych si chtěl za muže CSKA určitě zahrát Euroligu a v reprezentaci bych se taky rád udržel," dodává mluvčí rodinného klanu ve sborné Taras, nyní již čtvrtfinalista ME.

Není bez zajímavosti, že v ruské repre jsou nyní i dva borci s příjmením Martynov. Klíčový rozehrávač týmu Vasilij a křídlo Alexander však spolu prý nic společného krom jména nemají. Stejně jako třeba Houškové v Děčíně.