Už zase Střelec "DJ" o nepřítomném otci "JJ", falešném tušení, nouzové hře, (ne)odměně i nejhorším momentu

Pár vteřin po první otázce mlčel. Až pak řekl to jediné slovo: "Konečně!" A zlehka se usmál. To slovo by zasloužilo třikrát podtrhnout. Křídlo z rodu, kde se "Boží ruka" dědí, jakoby v této evropské kvalifikaci bylo prokleto nejstrašnějším černokněžníkem. Snajper, od kterého se nečeká nic než rána za ranou z dálky, od dvoutrefové premiéry v Minsku nebyl zpoza oblouku sto za celý svět dopravit míč do té zpropadené obruče. Třikrát v řadě vůbec, pak jednou opět s Bělorusy a v Itálii zase nic. Až s Portugalci míč i zápěstí konečně začaly poslouchat. A David Jelínek si zhluboka oddechl. S 25 body a trojkami 7/5 byl lídrem Čechů při korunovaci postupu na Evropu. Tím však rozhodně nekončí, naopak - teprve začíná.

Davide, tak konečně?
... konečně!

Jaký to byl pocit, zase to tam sázet jako chleba do pece?
Dobrej! Potřebovali jsme vyhrát, ale začali jsme zase trochu vlažněji, jako proti Bělorusům. Potom jsme ale měli celkem famózní druhou čtvrtku, kdy nám to konečně začalo padat z dálky. Do dneška jsme sice občas něco dali, ale necítili jsme se všichni vyloženě dobře. Dnes to konečně přišlo a já doufám, že to vydrží i do Turecka a třeba se nám tam podaří i vyhrát.

Napadlo by vás po přípravě i po prvním zápase v Bělorusku, kdy jste to do koše celkem sypal (16 bodů), že vás může potkat taková pětizápasová deka, kterou ne a ne protrhnout?
No, něco takového bych nečekal. Je to ale sport, stát se to může. Doufám, že jsem to teď prolomil a půjde to dál jako v té přípravě.



Co otec Josef, nechtěl už radši na další domácí zápasy nepřijít, když tu na Itálii seděl za střídačkou a po každé vaší minuté střele se nervozitou jen ošíval?
Vím, že rodina nemohla přijet na Bělorusko, kdy se začínalo dřív. Pak jsme odjeli do Itálie a od té doby jsem s nimi nebyl v kontaktu. Po pravdě ani nevím, jestli tu dnes táta byl. A co říkal po tom domácím zápase s Italy? Já s ním ani moc nemluvil. Je mi jasný, že by mi asi řekl, abych si to tolik nebral a abych dělal zase jiné věci. Doufám, že pokud tu dnes nebyl, tak to viděl aspoň v televizi a byl spokojenej.

Jak vás ty poslední hluché zápasy povzbuzoval trenér a spoluhráči?
Všichni mi říkali, když budu volný nebo budu mít pozici, abych vystřelil. Toho jsem se nějak držel a teď tam konečně něco spadlo.

Po domácím zápase s Italy jste vypadal tak zničeně, že jsem ani neměl odvahu vás oslovit. Byl to ten nejhorší moment kvalifikace?
Určitě si myslím, že i přes naši velkou bojovnost a slušnou hru to pro mě bylo nejhorší, protože nějaká moje střela, ale i kohokoli jiného, a klidně i zpod koše, kdyby se dala, mohli jsme vyhrát. Italové jsou jistě kvalitní tým, ale tady nehráli až tak dobře, jako hráli teď doma s podporou svých fanoušků. Byla to škoda, měli jsme velkou šanci je porazit.

Co vlastně může střelec dělat, když ho chytne taková série bídy?
Pro střelce, který se na tuto činnost hodně soustředí, to je samozřejmě špatný. Musím se snažit o nějakou jinou střelu nebo dvojtakt, nebo pomoct týmu jinde: v obraně, na doskoku, asistencemi.



Bylo to o to horší, když jste věděl, že další míjení střel vás bude držet čím dál víc přikovaného k lavičce?
To jsem si taky občas uvědomil, že mě tu hodně lidí bere jako toho střelce. A bylo mi jasné, že když mi to nepadalo, nebo jsem byl - tedy doufám, že byl - v nějaké horší aktuální formě, nebudu minut dostávat tolik. Teď jsem to prolomil a snad klukům pomůžu i v Turecku.

Měl jste ráno před zápasem nějaké tušení, že už? Míváte ho někdy?
A jó, cítil jsem se dobře. Jenže to jsem se cítil i před Italy. (usměje se) Dneska jsem si říkal, že když se dostanu na hřiště, budu se předně snažit hrát víc pro kluky, víc od míče, doskakovat a vytvářet něco pro ostatní A počkám si na tu volnou střelu. To se povedlo, a i když jsem tu první nedal, tak jsem měl další a ty už tam spadly.

Nechal jste si něco i do Turecka, tedy do země svého nového působiště?
Nejdřív doufám, že jsem si nechal něco na zápas v Turecku a potom i na celé angažmá.

Italové vám čerstvo výhrou v Turecku dali šanci být ještě druzí. Je velmi reálné prohrát do těch 17 bodů?
Bude to jistě těžké. I do Itálie jsme jeli s tím, že tam budeme chtít vyhrát, ale oni nám od začátku dali najevo, že to nebudeme mít jednoduché. Turci budou doma taky velmi silní, přijde plná hala, protože pořád hrají o hodně. Mají šanci být druzí. Když se ale vyvarujeme zbytečných chyb, které pořád ještě děláme, budeme mít třeba i šanci vyhrát. Nebo aspoň udržet ten potřebný náskok ze vzájemných zápasů.



Je postup na ME zatím ten nej pocit ve vaší kariéře?
Bude to určitě jeden z těch nej. A myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že budeme chtít být druzí, abychom si to vybojovali sami za sebe? A na mistrovství samotném bychom chtěli skončit lépe, než se to povedlo při předchozích dvou účastech.

Mimochodem, je vypsaná za postup nějaká odměna?
(směje se) To nevím. Kdyby byla, budeme všichni jenom rádi, ale upřímně fakt nevím...

Vraťme se ještě k minulému zápasu v Terstu. O kolik byli Italové jiní než v zápase tady v Chomutově?
My jsme možná nezačali tak aktivně, jak jsme měli, nešli jsme do některých soubojů s takovou silou. Oni do těch fyzických střetů naopak šli naplno, na začátku dali i pár jednoduchých košů. My jsme s nimi neudrželi krok déle než tři minuty a to nás pak stálo vyrovnanou koncovku.