Už zase bystrozraký Pavel o exitu, princích, dvořanech, hlášce Kamila Brabence i vmáčknutí se za 4 supertýmy

17 DNÍ DO EUROBASKETU - INTERVIEW S PAVLEM PUMPRLOU   Takhle někdy dopadají žerty vedoucího národního týmu Radka Nečase... Když v sobotu stoupal na pódium mariánskolázeňského sálu Casino Pavel Pumprla, neměl na sobě ani sako. Důvodem však nebylo ohromné horko v interiéru historické budovy, nýbrž výsledek neméně horké páteční debaty celého týmu. A tak se reprezentační křídelník musel skoro omlouvat za dobytí třetí pozice v anketě Basketbalista roku.

"Vím, že to říkají všichni, ale já jsem opravdu překvapen, že jsem něco dostal. V pátek, po posledním tréninku, jsme měli velkou diskusi, kdo si vlastně má vzít to sako, aby si došel pro trofej za třetí místo. Tak jsme se zeptali vedoucího týmu Radka Nečase a ten řekl, ať si ho vezme "Benďák". Já tu tedy vlastně nemám být, má tu být Petr a asi se nějak vyrovnáme a tuhle trofej si rozřízneme napůl," osvětlil situaci včetně malé nadsázky Pavel.

"Jinak tu diskusi jsme měli proto, že v současném nároďáku bychom si to třetí místo zasloužili všichni, přičemž je jasné, že o první dvě místa se nehraje. Zároveň věřím, že tahle vyrovnanost nám pomůže i na mistrovství Evropy," dodal ještě třetí hráč země, který se o pár desítek minut později utrhl ze společnosti a dlouhé minuty odpovídal na následující otázky.



Pavle, opravdu vás ta bronzová pozice tak zaskočila?
Rozhodně. V šatně jsme to řešili z důvodu předpokládaného vedra v sále, kam si nikdo moc sako brát nechtěl. Tak jsme zjišťovali, kdo si ho ještě bude muset vzít kromě "Satyho" a "Veselky". Až při vyhlášení jsme ale pochopili, že to byl další z řady Radkových vtipů na adresu Petra Bendy. Proto jsem byl překvapen ještě víc, než kdybych netušil vůbec nic.

Je nyní český trůn skutečně obsazen, s tím, že pro řadu z vás zbývá až to třetí místo?
Každopádně. Rád bych řekl, že si počkám, až ti přede mnou skončí s kariérou a pak půjdu na první místo, ale to už věkově nevyjde. A ten rok před odchodem do Obradoira, kdy jsem za sebou měl nejlepší sezonu (mimo jiné druhá pětka Eurocupu), to s lepším umístěním nějak nevyšlo. To, že se teď bojuje až o třetí místo, je pochopitelné. Máme dva - i podle věku - ještě ne krále, ale spíš prince českého basketbalu a my ostatní z nároďáku můžeme být těmi dvořany. A když je někdo třetí, opravdu může být rád.

Během pár měsíců se na vás navalilo a ještě navalí několik velkých událostí - narození druhého potomka, ocenění pro třetího hráče země a za dveřmi je Eurobasket. Jak se s tím vším srovnáváte?
(směje se) Třetí místo v anketě mě tolik nerozhodí, čímž ale neříkám, že by to nemělo svou důležitost. Druhé dítě už rozhodí o něco víc, protože povinností mi doma přibylo, ale ani to přípravu na Evropu neovlivní a na turnaji už se budeme soustředit jen na sebe a vlastní výkon.

V národním týmu teď patříte mezi pětici otců. Teď už máte i syna. Přál jste si ho moc, nebo nejste z těch, co to moc řeší?
Byl jsem z těch, než jsme měli holčičku. Chtěl jsem kluka, což chlapi často chtějí. Pak ale přišla holčička, která je naprosto úžasná, a když jsme čekali druhé, už mi to bylo jedno. Rád bych byl za oboje.

Do jaké míry čerstvé rozšíření rodiny hrálo roli při nejpozdnějším nástupu do přípravného kempu reprezentace ze všech hráčů?
Skládalo se to z více faktorů. Rozšířená rodina hrála svou roli, protože povinností je víc, a já chtěl být přítomen co nejdéle. Ještě jsem ale měl po operaci očí, která už byla nutná, protože jsem špatně viděl na dálku. Nosil jsem sice čočky, v těch už ale nešlo vydržet dlouho. Po operaci teď vidím skvěle, ovšem taky mi dlouho nedovolovala vůbec trénovat, a to ani v posilovně. Mohl jsem maximálně trochu běhat. V době, kdy kluci začínali přípravu, jsem tak ještě nemohl dělat nic. Do akce jsem se dostal až posledních 10 dní před nástupem (k týmu se připojil 10. srpna). Před připojením k nároďáku už jsem taky chtěl mít novou práci, ale to nakonec nevyšlo a já už déle čekat nemohl.

V Obradoiru už při všech jeho letních posilách šance na návrat zhasly?
Věděl jsem už dva tři týdny, že poslední volné místo bylo na rozehrávce a existovala tam už jen teoretická šance. Proto jsem se tou dobou na sociálních sítích i rozloučil s fanoušky. Byly to super tři roky, ale taky už je čas pohnout se zase někam jinam. Dosud jsem vlastně nikde déle než tři roky nehrál, na druhé straně musím říct, že i z těch nějakých tří set vzkazů fanoušků na Twitteru, kteří reagovali na mou kratičkou zprávu s fotkou, ten odchod člověka zamrzí. Přáli mi štěstí, psali, že jsem tam něco zanechal a rádi mě zase uvidí. Fanoušci v Santiagu jsou prostě úžasní a znovu mi dokázali, že jsem jim nějak přirostl k srdci. Jak jsem ale řekl, po sportovní stránce i z pohledu životních zkušeností bychom chtěli vyzkoušet i pobyt jinde, dokud mi zbývají nějaké roky při síle a s pořádnou rolí.



Už se něco rýsuje?
Ještě ne. Nějaké nabídky se sice objevily, ale nebylo to na rozplývání. Na tu ideální stále čekám. Španělské kluby v řadě případů řeší posilování až mezi posledními a ještě několik dveří tak zůstává otevřených. Doufám, že mi bude umožněno do nich i vstoupit.

Co když se ideální nabídka neobjeví ani do začátku ME?
Jestli hráč jde do mistrovství Evropy s angažmá, nebo bez, je teď v podstatě úplně jedno. Díky pojistkám od FIBA bychom měli být pro případ zranění krytí a to je pro mě důležité. Já se tak nemusím soustředit na to, že klub ještě nemám. Doufám, že ta situace nenastane, ale pokud by ani do ME práce nepřišla, tak samotný turnaj může být dobrou příležitostí, jak si ji zajistit.

Letošní ME, hrané ve čtyřech zemích, je to asi nejočekávanější v dějinách. Český tým je jako jeden z nemnoha zcela kompletní a má šanci na možná nejlepší výsledek v éře samostatnosti. Jak to vnímáte ty?
Sám si nikdy nekladu malé cíle, i když se je snažím držet v mantinelech reality. Náš tým by sílu mít měl, papírově je silnější než dřív a hlavně jsme zkušenější než ve Slovinsku před dvěma roky. V teorii bychom měli mít lepší skupinu, což se ale teprve ukáže. Minimálně postup je v našich silách, a pokud si to dobře sedne, tak proč nemířit vysoko?

Lze popsat tu touhu vás hráčů podívat se do play-off, jež se odehraje v ohromné multiaréně v Lille, s hledištěm upraveným pro 27 tisíc diváků?
Ta touha je veliká. A když slyšíme hlášky typu té, co měl pan Brabenec na náměstí Svobody v Brně, že od nás nečeká žádné úspěchy..., tak i za takové jsme rádi a motivují nás k tomu se posouvat dopředu. My samozřejmě víme, jaké úspěchy za sebou mají minulé reprezentační týmy, ale situace je teď trochu jiná a basket se posunul jinam. Já ale věřím, že konečně nějaký úspěch uděláme a za pár desítek let budeme i my moct říkat mladým následovníkům něco podobného. (lehký úsměv)

Umístění do šesté příčky, znamenající účast v olympijské kvalifikaci, je pro vás už jakýmsi absolutním snem, nebo něčím, o čem se dá uvažovat?
Těžko říct. Dva roky zpátky se tam dostala Ukrajina, od níž to nikdo nečekal. I Finsko mělo dobrý turnaj a s takovými zeměmi se můžeme směle srovnávat. A pokud pominu superfavority, jakými jsou Španělsko, Francie, Srbsko a možná Litva, tak za ně už se může zařadit kdokoli a my uděláme vše pro to, abychom se tam vmáčkli.

O víkendu vás čeká velká prověrka v podobě přípravného turnaje v Řecku a 30. srpna přetěžká generálka v Zaragoze se Španělskem. O kolik jiný bude tenhle souboj oproti zápasu na ME 2013?
Doufám, že my dáme víc bodů. Doteď na to vzpomínám, protože moc košů tam nepadlo ani z jedné strany a z naší především. Až to zavánělo nějakými negativními rekordy. Letošní příprava se Španěly už bude generálkou na Evropu, mělo by to mít slušnou intenzitu a oni budou chtít jít do ME s výhrou. Pro nás je to ale taky ohromná motivace. Když vynechám Litvu, tak takhle velký tým ve skupině nemáme, proto i my se proti nim budeme chtít předvést. Ten zápas by mohl stát za to.



Projděme si nyní ještě několik již známých přípravných výsledků vašich soupeřů ve skupině. Začněme s Estonci, kteří dvakrát podlehli Rusům.
Estonci toho ještě příliš neodehráli a Rusko, ač na poslední Evropě nedopadlo nijak slavně, má stále silný tým, proto ty výsledky odpovídají.

Lotyši i s některými výraznými absencemi doma o dva body složili Poláky a o šest Slovince.
Porazit bez několika opor Slovince už je slušné. Stejně jako my i Lotyši jsou na úrovni Poláků, s kterými jsme už hráli, a proto s Lotyšskem čekám vyrovnaný zápas. 

Litva dvakrát pokořila Austrálii, jednou Rakousko a Finsko.
Bylo by dobré vidět, jak by se Litevci poměřili s někým silnějším. Tyhle výsledky žádným překvapením nejsou. Litva bude tradičně silná a bude hrát v podstatě doma. Je favoritem skupiny a uvidíme, jak bude v přípravě hrát dál.

Ukrajina zvítězila na neutrální půdě nad Izraelem o pět.
Ukrajina hodně protočila kádr, má nového naturalizovaného rozehrávače a počítá několik absencí, takže se od ní moc nečeká, ale to se nečekalo ani ve Slovinsku a jak to dopadlo!

Belgie doma porazila Nizozemsko o 16, pak Řeky i bez Lojeskiho a v Gijonu padla jen o tři se Španělskem, což už je dost solidní výsledek.
Sledoval jsem z toho utkání online a ve Španělsku se o něm hodně psalo. Je ale pravda, že pro Belgičany už to byl několikátý zápas, kdežto pro Španělsko první. Mělo hodně ztrát a moc se mu nedařila střelba, takže to není velký ukazatel. Belgie zatím hraje v přípravě velmi slušně, ale pořád jde jen o přípravu. Na turnaji se pak může ukázat něco jiného. Ať už ale budou naši soupeři hrát v přípravě jakkoli, my je budeme respektovat a dávat si pozor na všechny, protože na Evropě už nebude lehkého protivníka.