Tucet hrdinů stříbrného šampionátu pod lorňonem Basketmagu aneb od Rona Dedka k Earlu Zumerovi

Vlasy ztopořující a krev v žilách vzpouzející sága českých kadetů je u konce. Byla strhující, nepochopitelně krásná, absurdní i dojemná. Kromě celého realizačního týmu v čele s trenérskou firmou na úspěch Treml & Treml se o ní nejvíce přičinilo dvanáct borců v dresech. A protože by byl velký hřích, kdyby byť jen jedno ze jmen zapadlo v závěji nových dní, kompletní dvanáctku si pěkně popořádku připomeneme. Pohodlně se posaďte a nechte se unášet na perutích vzpomínek do chvil, kdy soubor českých Davidů zdolával jedno goliáší stádo za druhým.


JIŘÍ DEDEK (číslo: 7, typ: Ron Artest)
Příjmení pevného článku základní pětice sice chtě-nechtě evokuje senilitu, ale Jiří "E bez háčku" Dedek má k nerudnému starci tuze daleko. To, co v útoku odváděl Peterka, Šoula a Kouřil, měl v defenzívě na starosti právě Jiří Dedek. Ač nijak extrémně urostlý, dokázal zkrotit spoustu vzpouzejících se soupeřů.

RADOVAN KOUŘIL (číslo: 6, typ: Marcelinho Huertas)
Když se daří, není příliš složité táhnout svůj tým. Pakliže vám ale - jako důležitému skórerovi - střelba odejde a to tak výrazně, že za sebou práskne dveřmi, musíte být velký hráč, abyste se nevzdal zodpovědnosti. Radovan Kouřil od ní nedal ruce pryč ani na okamžik a buďte si jisti, že nešlo o žádné honění vlastních statistik. Tím potvrdil, že je už ve svém útlém věku hráč nemalý a má zároveň dobře našlápnuto k tomu, aby se jednou stal tím velikým (mimochodem průměry 15,4 b/z, 6,1 as/z a 4,2 d/z jsou mezi evropskou elitou exkluzivní). A pokud stále ještě máte před očima množství jeho minutých střel, pak vězte, že všechny tyhle minely Radovan jednou zužitkuje v důležitých zápasech seniorského nároďáku.

MARTIN PETERKA (číslo: 15, typ: Kevin Love)
Pouze o vyšší umístění svého týmu byl na šampionátu Mario Hezonja lepší Martina Peterky. Česká kometa se semišově jemným zápěstím, vytříbeným čichem na doskoky a kapitánským přehledem ve hře byla na turnaji nejlepším doskakovačem (12,6 d/z), nejlepším trojkařem (společně s Vezenkovem 42,9%) a šestým nejlepším střelcem (17,6 b/z). Není se co divit, že vrabci ve svých pověstných kuloárech na střeše švitoří o zájmu Realu Madrid...

RADEK PUMPRLA (číslo: 9, typ: Pavel Pumprla)
Pampi junior odehrál na mistrovství jenom čtyři minuty. No a co? Jenom člověk, který nikdy nebyl součástí žádného týmu, by si mohl myslet, že je jeho zásluha na českém úspěchu nevelká. Je na omylu ten, kdo soudí, že by družstvo i bez jeho podpory, hecování a permanentího udržování potřebné hladiny dobré nálady doplulo k pokladu na Stříbrném jezeře. Navíc nikde není psáno, že za rok, či dva nebude Radek hecovat i ze hřiště.

MATĚJ RUBEŠ (číslo: 10, typ: Nicolas Batum)
Když se Matěj představuje do telefonu, máte pocit, že vás považuje za horníka a táže se, zdali jste zrovna v rachotě. Tak tomu ale rozhodně není: Matěj neklade otázky, ale sám je tím, kdo zpravidla odpovídá. O tom se ostatně přesvědčila spousta protihráčů, na jejichž hru důležitý střídající borec rychle a účinně nacházel odpovědi. O jeho významu pro tým svědčí fakt, že mezi tři zápasy, do kterých nastoupil na největší porci minut, patří čtvrtfinále (14) a semifinále (21).

PROKOP SLANINA (číslo: 8, typ: Kosta Perović)
Málokdo by se hodil do reklamy na přípravek se sloganem "Vaše forma ihned začne stoupat" tolik, jako Prokop Slanina. Český pivotman je mladý chytrý muž se zapamatovatelným jménem a v intervalu první zápas - čtvrtfinále předvedl dokonalou ukázku gradující výkonnosti. Tohle jsou počty bodů, které v sedmi zápasech postupně nastřílel: 2-8-9-13-13-14-20. Bez Prokopa by český tým ve finále nebyl!



LUKÁŠ STEGBAUER (číslo: 14, typ: Joel Anthony)
Může být hráč spokojený, když na šampionátu odehraje všehovšudy čtyři minuty? Jistěže! Lukáš Stegbauer se do kádru pro mistrovství Evropy dostal symbolicky za čtyři minuty dvanáct, a tak je pro něj už jen samotná účast na turnaji velikou zkušeností. Dosáhne-li navíc ona zkušenost stříbrného lesku, může to basketbalistu do další kariéry nesmírně povzbudit.

MATĚJ SVOBODA (číslo: 12, typ: Udonis Haslem)
Co je Matěj Svoboda zač, naznačil už první duel se Španěly: Ilmane Diop dělal české obraně značné problémy, když tu na něj nasoupil "jakýsi" čtrnáctiletý o hlavu menší jinoch s lýtky jako antickými sloupy. Od té chvíle zněla kurtem (svob)óda na fyzickou obranu, v té chvíli skončila Diopova svoboda dávat si (svo)body, kdy se mu za(Il)mane.

TOMÁŠ ŠOUKAL (číslo: 13, typ: Matt Nielsen)
Nenápadný a šikovný. Tomáš Šoukal odehrál 87 minut, v jejichž průběhu ztratil pouze 3 míče a z 12 střel za dva body proměnil pěkných 7. Být v jiném týmu, možná by na palubovce strávil víc času, jenže v českém výběru měla pozice čtyři jasného vládce. A mimochodem, jeho noblesní finálová obhazovací paráda by směle atakovala Top 10 akcí celého turnaje!

JIŘÍ ŠOULA (číslo: 5, typ: Juan-Carlos Navarro)
Tmel české hry a ztělesněná jistota. Jakmile hrál zápas ze svého klasického křídla, což bylo kromě semifinále s Francií pokaždé, vždy zaznamenal dvouciferný počet bodů. Neplýtval trestnými hody (22/19), získal víc míčů, nežli ztratil (17-15 !) a když bylo nejhůř, dal prostě trojku (celkem 13/6). Jeho stop-jumpy okolo šestky jsou jedním z nejvíce signifikantních "můvů" celého šampionátu.

DAVID ŠUBERT (číslo: 11, typ: Gary Neal)
Známý bonmot "Kdo jiný by vám měl věřit, když si nebudete věřit sami?" pronesl, jak všichni dobře víme, Kobe Bryant... Anebo to byl David Šubert? Křídelník ze Zlína nedůvěrou v sebe sama rozhodně netrpí, a to je dobře - právě takoví hráči vyhrávají zápasy. Na šampionátu střelec David vyprodukoval celkem 39 střel z pole, z čehož plných 31 bylo zpoza trojkové linie! To dělá sympaticky nebojácný průměr 1 trojkový pokus na 3 a půl minuty hry.

DAVID ZUMER (číslo: 4, typ: Earl Boykins)
Jestliže španělský blokař Ilmane Diop s rukama delšíma, nežli povodí Nilu řádil jako vysoký trychtýř tornáda, pak český žolík David Zumer působil na soupeře jako ostrý přízemní mrazík. Back-up Radovana Kouřila se rozjížděl pozvolna, v klíčových utkáních šampionátu ale pokaždé na hřiště vysypal nůši energie, elánu a výtečné nátlakové obrany. Velká to škoda, že do svých obranných spárů nemohl polapit i chorvatské rozehrávače ve finále.