Trenér osmnáctek Bárta v křížovém výslechu po záchraně divize A: Dámy, klobouk dolů! A děkuju

Tahle zkušenost a neopakovatelné momenty na úsvitu jejich sportovních kariér jim jisto jistě daly mnohem víc, než kdyby skončily sedmé nebo osmé. Šest zápasů na život a na smrt. Jeden těsnější než druhý. Obrat z minus 18 proti Belgii. A do jedné zvládnuté dramatické koncovky. Ty chvíle z oddechových časů, semknutost a boj o každý jeden míč i chvíle štěstí a řev v šatně po zápase budou tím, co těm dvanácti dívkám jen tak z paměti nevymizí. Pro některé to bude možná jednou to největší, co při své sportovní dráze zažijí. Po 15 prohraných přípravách z dvaceti a po třech porážkách v základní skupině se vzchopit k šesti vítězstvím k záchraně, to už je husarský kousek. A kouč Jiří Bárta to po mistrovství Evropy osmnáctiletých v Bukurešti dobře věděl. I o tom je následující rozhovor Basketmagu. A také o celém českém basketbale. 

Kouči, do jaké míry se na ME naplnily vaše původní představy?
Odjížděli jsme s tajným cílem pokusit se o umístění v první pětce, které by nám zaručovalo účast na MS příští rok. To se bohužel nepovedlo. Už příprava naznačovala, že dovednosti v aktuálním českém basketu nejsou na úrovni, jakou bychom si představovali. Na ME jsme tak víceméně uhráli výhry až ve skupině o udržení, kde jsme uspěli spíš bojovností než uměním. Tam se i ukázal charakter družstva, kdy jsme všichni táhli za jeden provaz. Byl jsem až pozitivně překvapen, jak jsme dokázali bojovat i přes nepřízeň výsledků. Ať už to bylo v přípravě, kde jsme z dvaceti zápasů 15 prohráli, nebo v základní skupině ME. Tam se nám nepodařilo porazit Slovenky a vzápětí jsme prohráli s velmi šikovnými Chorvatkami. A v zápase, který už nic neřešil, přišla těsná prohra s Nizozemskem. Naštěstí v bojích o udržení se projevila mentální soudržnost týmu.

Pro vás byl v základní skupině stěžejní zápas se Slovenskem, jemuž tato jediná výhra stačila k třetímu místu i postupu a nakonec 9. příčce. Slovensko mělo nyní stejně jako Česko zastoupení v A divizi U16 (Češky 6., Slovenky 8.), ale na rozdíl od nás i v A-divizi U20. Znamená to, že je aktuálně mezi dívčí mládeží o něco lepší?
Já to vezmu z druhé strany. Kromě Rumunska, s námi dovednostně srovnatelného, měla ostatní družstva ve svých řadách velmi dobré hráčky, jak dovednostně, tak po stránce zkušeností s těžkými zápasy v lize, nebo už i z ženské reprezentace. Třeba Hruščáková s Bálintovou ze slovenského týmu jsou hráčky, které od příští sezony už budou hrát za elitní slovenský celek Good Angels Košice. Slovensko má i určitou výhodu, aniž nás tím chci omlouvat, že ve slovenské extralize v uplynulé sezoně hrál Dannax Košice, což bylo družstvo složené z ročníků ´92, ´93, ´94 i ´95, jako je například Hruščáková. Obsadilo 4. místo (ze sedmi účastníků) a ty hráčky za sebou měly těžké zápasy (v nastávající sezoně však už tento pouze roční projekt v extralize pokračovat nebude). To byl jeden z momentů, který rozhodoval o naší porážce. Jinak každé družstvo na ME mělo aspoň tři hráčky, které splňovaly dovednostní parametry evropského basketu a herně už byly vyspělé.



Zeptám se na speciální případ Nizozemek, na ME čtvrtých, které prý turnaj utloukly na zónu, agresi pod košem a rychlé protiútoky. Skutečně v této mládežnické kategorii tohle stačí?
Ono to samozřejmě vypadá, že zóna útokům soupeřů dělá v této věkové kategorii velké problémy. Střelba za 3 tu v minulých letech byla kolem 20 procent. A střelba z delších ale i kratších dvojek se pohybuje kolem 35 procent. Družstva se snaží pokrýt vymezené území a hrát tak, aby soupeř měl v podvědomí, že je možnost střílet pouze za tři anebo z dlouhých dvojek. Nizozemsko zónou dominovalo. Začínalo to už na útočné polovině zónovým presem, kde soupeře zbrzdily a dostávaly ho do časové tísně a nepřipravených střel.

Tohle je prostě psychologický moment, který v této kategorii funguje jako strašák. Obecně komu na ME teklo do bot, k zóně sáhl. Hráčky by se ale zónových obran neměly bát a měly by je disciplinovanou koncentrovanou hrou přehrát. Jak jste ale naznačil, trošku ta zóna stačila, aby jakékoli družstvo mohlo hrát o vyšší umístění. Na druhé straně Francie jako letošní mistr aplikovala zónu minimálně.

Nezačíná už rozsáhlé používání zóny v celoevropském měřítku mládežnický basket zabíjet? Nechybí pak při jejím čím dál větším zapojování hráčkám potřebné návyky a schopnosti v osobní obraně?
Můj názor je, aby se zóna nepoužívala v nejmladších věkových kategoriích. Zatím je to ale věc, která je pravidly povolená. Stává se pak, že pokud tým má už v mládeži delšího hráče nebo hráčku, jednoznačně pak stačí, aby mu nebo jí řekli: "Budeš pod košem a budeš tam blokovat." A to je první krok k tomu, aby toho hráče devastovali, aby ho nenaučili bránit, hrát na silné a slabé straně.

Podle mě by stačil jediný moment a to zavést obranné tři vteřiny v šestce jako v NBA, aby se hráč dostal z vymezeného území. Pokud ale zóny budou povolené, musím hráčky do nich naučit hrát. A pokud je nebudu vést k tomu, že nejde jen o psychologický moment soupeře, aby nás donutil hrát 1 na 5, nepohybovat se a neuvolňovat v prostoru, tak je zabiju. Navíc zóna jako taková je mnohdy těžší než osobka, protože člověk v těch svěřených prostorech brání dva a někdy i tři různé hráče. Je tak třeba se to učit už v mládeži. I když v tréninkovém procesu musí jednoznačně dominovat hra 1 na 1, protože ve finále i v té zóně jde nakonec o situace jeden na jednoho a hráč to musí umět vyřešit.



V Česku se každý rok po mládežnických ME mluví o tom, že klukům i holkám chybí víc fyzična. Přijde už někdy doba, kdy se o tom nebude jen mluvit?
Tohle je otázka, která se ve veškerých hodnoceních reprezentačních trenérů objevuje. Je tu ale třeba rozlišovat to fyzično a oblast agresivity. Já si myslím, že jsme na poli fyzična nepropadli. Český mládežnický basket propadá v kontaktu s tělem soupeře, v obraně i útoku. My se bojíme kontaktu. Nevím, jestli to je dané povahou národa, ale měli bychom jednotlivé hráče nabádat k větší aktivitě směrem do těla, pod oběma koši. Trend pískání už je takový, že se spousta kontaktů nepíská a je to o agresivitě a síle. A my jsme tak propadali v řešení situací, kde šlo o tělesné kontakty. Rozhodčí jsme ani nedokázali donutit k tomu, aby vůbec mohli faul písknout. Spíš jsme se kontaktům bránili, chtěli jsme zakončovat jednoduše, dostávali se do nerovnovážných pozic při střelbě a úspěšnost zakončení nebyla optimální. Všude nám tak chybí kontakt, kontakt, kontakt!

A ještě jedno téma. Vašemu týmu chyběla i výška. Ať už to bylo dané i různými zraněními podkošových hráček, nedá mi nezeptat se, kam se v mládeži schovávají všechny ty vysoké slečny, že v basketu chybí, když podle různých průzkumů patříme k vůbec nejvyšším národům světa?
O té naší výšce to nemám sám zjištěné, ale asi na tom něco bude. Jedna věc je, že s vysokými hráči a hráčkami se musí hodně pracovat, protože jich je málo. Navíc vysocí se rozmělní i do sportů jako volejbal, hokej a dalších. Musím ovšem taky říct, že letos páté Španělky na tom byly s výškou podobně jako my a snad kromě Francie, která byla somatotypy už skoro na úrovni ženského euroligového družstva, nás v tomto ostatní družstva nějak nepřevyšovala.

My jsme spíš měli problémy s vyřešením herních situací hlavně 1 na 1. A tady byly dovednosti soupeřů minimálně u těch tří nej hráček lepší. Ano, máte pravdu, že jsme patřili k nejmenším, na druhé straně bychom se na to neměli vymlouvat. Zároveň bychom ty delší holky měli hledat, i když přiznávám, že v posledních letech je s nimi problém. Když to vezmu zpátky až do ročníků ´91, těch vyšších moc není. V ročníku ´94, který byl pro tohle ME stěžejní, je jediná hráčka nad 190 Salačová (ta však na ME chyběla).    

Čtyři ze šesti zápasů čtyřčlenné skupiny o udržení, z níž se v divizi A zachránil jen vítěz, jste vyhráli velmi těsně. Prokázal tento tým opravdu tak velké srdce?
Jak už jsem naznačil, měl jsem z toho určité obavy, protože i v týmech Belgie a Polska byly hráčky se zkušenostmi z ženských celků a jen Rumunsko bylo dovednostně na naší úrovni. Nejde tak skoro ani slovy popsat, jaký naše družstvo ukázalo charakter. Prohrát v přípravě 15krát z dvaceti zápasů a pak ještě třikrát v základní skupině, s tím jít do záchrany a ještě vyhrávat ty závěry, za to všem hráčkám musím poděkovat. Jejich srdce, bojovnost a nasazení byly enormní a týmová chemie v rozhodujících chvílích fungovala na bezvadné úrovni. Proto jsme čtyři ze šesti zápasů vyhráli do rozdílu čtyř bodů. Opravdu klobouk dolů před holkama!



Vy jste měli čtyři více bodující hráčky. Jak velký problém to byl a kdo všechno vám vlastně na ME chyběl? 
Jistě zranění nějaká byla, ale my jsme věřili té sestavě, jak byla. Bodově jsme očekávali, že by mělo přispět celé družstvo. Tím, že jsme byli malí, jsme hru založili na celoplošném pojetí, do šířky a do hloubky, abychom využili vytažení podkošových hráček soupeře ven. Rozložení bodů vyplynulo hlavně z toho, že ty hlavní střelkyně měly větší minutáž, tedy Opočenská, Severová, Hošková. A Jozová ukázala svou chladnokrevnost a dobrou ruku ve skupině udržení, ač původně chodila na hřiště až jako osmá. Snažili jsme se hrát minimálně v osmi devíti hráčkách, což se i vyplatilo. Třeba v posledním zápase s Belgií jsme v úvodu prohrávali o hodně, ale ta široká rotace ukázala, že umí obracet zápasy i z minus 18.   

Pokud jde o absence, jsem přesvědčen, že charakterově by do týmu zapadla Vyoralová, což se projevilo už v týmu před dvěma lety. Navíc i v ŽBL byla s více než 30 minutami na zápas nejvíc vytížená a na ME by byla tou hráčkou s dovednostmi a hrou těch nejlepších z týmů soupeřů. Dál chyběly Salačová, Dušková, Samková a Andělová, což by byla taková základní pětka, která nemohla jet.  

Češky na ME - základní skupina: Česko - Slovensko 59-70, Česko - Chorvatsko 41-67, Česko - Nizozemsko 51-61. Skupina o udržení, z níž se zachránil jen vítěz: Česko - Rumunsko 85-73, Česko - Polsko 63-52, Česko - Belgie 64-62, Česko - Rumunsko 70-67, Česko - Polsko 58-54, Česko - Belgie 64-60. Top střelkyně týmu: Hošková 11,5, Opočenská 10, Jozová 10, Severová 8,7. Klíčová rozehrávačka Havlíková, hrající 33 minut na zápas, byla na turnaji třetí v asistencích s průměrem 3,3. Tým ve statistikách ME: 9. nejvíc bodující s 61,7 bodu, 11. v obdržených bodech s 62,9 bodu, 2. v trojkách za Francií s 34,9 procenta, 4. v útočném doskoku s 15,4, 6. v obranném s 28,6 a 6. nejhorší ve ztrátách se 17,9.

Pořadí ME: 1. Francie, 2. Rusko, 3. Srbsko, 4. Nizozemsko, 5. Španělsko, 6. Turecko, 7. Chorvatsko, 8. Itálie, 9. Slovensko, 10. Švédsko, 11. Řecko, 12. Slovinsko, 13. Česko, 14. Polsko, 15. Belgie, 16. Rumunsko.