Trenér nejlepší české "dvacítky" o budoucnosti svých mužů, týmovém zákulisí a drsném Pešičově proroctví

ZA KULISAMI NEJÚSPĚŠNĚJŠÍHO ME U20    Po 23 letech málem opsal jeden velký kruh. V roce 1992 byl jako hráč u toho, když federální reprezentace po skolení Španělska dobyla na ME hráčů do 22 let skvělé páté místo. V neděli ke stejnému výsledku na ME U20 chybělo pár lepších minut, v nichž by český tým, jejž už tentokrát vedl jako trenér, dokázal odolávat náporu Lotyšů. I tak ale bude Petr Czudek jako lodivod zapsán u dosud nejlepšího českého výsledku na dvacítkových eurobasketech, neboť šestou příčkou překonal osmé místo party kouče Róna z roku 2004. 

"Bylo by to krásné, kdybychom to s Lotyši zvládli a mohl bych tak být u pátého místa jako hráč i trenér. Vlastně se mi tohle mé "dětství" znovu odkrylo v paměti až teď v Itálii, když se začalo srovnávat s historií," usmál se Petr Czudek při vzpomínce na ME v Aténách.

Šestá pozice v konkurenci 20 nejlepších celků kontinentu o něco předčila trenérova původní očekávání. "Rozhodně je to velký úspěch," podotýká. "Sám jsem si před turnajem myslel na čtvrtfinále. Jako trenér jsem v reprezentaci za sebou měl dva roky u kadetů, kdy jsem sestoupil z divize A a nepostoupil zpátky, což nebyly ideální výsledky. Jako základ jsem si tak vytyčil postup ze skupiny. Když jsem pak ale viděl tu možnost, že v osmifinálové skupině jdeme na Litevce, které jsme dvakrát porazili v přípravě, už to čtvrtfinále bylo i reálným cílem." 

Superlativy pršely i z úst druhého českého top skórera a čísla 14 celého turnaje Adama Pecháčka. "I když nám nevyšel poslední zápas s Lotyšskem, je to obrovský úspěch, už jen podle toho, co se teď o tom říká, i podle srovnání s historií. Něco podobného tu dlouho nebylo a možná ani dlouho nebude," řekl hráč úřadujícího italského vicemistra z Reggio Emilia.



Ten jako jediný ze lvích hvězd ročníku ´95 nemá doma kadetské stříbro z roku 2011 (onemocněl těsně před turnajem) a letošek bral jako poslední šanci na velký mládežnický reprezentační úspěch. "Už proto, že loni jsem chyběl, jsem měl pocit, že bych tam teď být měl. O to víc se mi do Itálie chtělo a jsem za tenhle povedený turnaj moc rád. Měli jsme super kolektiv a udělali skvělý úspěch."

Vidina Petra Czudka mířící až na hranu play-off se posilnila už vydařenou přípravou. "Jenže na Evropě jsme najednou zjistili, že týmy, které jsme v přípravě porazili, jako byly Slovinsko, Chorvatsko nebo domácí Itálie, nebudou patřit mezi ty nejlepší. A jak letos padalo dokonce 7 celků do divize B, i z ostatních soupeřů byla cítit nervozita, kdy už v základní skupině se rozhodovalo o bytí a nebytí, což dřív při třech sestupujících nebylo. Teď se tím turnaj obrovsky ztížil a my jsme rádi, že jsme se vyhnuli záchranné fázi, do které spadly takové velmoci jako Řecko, Chorvatsko, Rusko nebo Slovinsko a z těch silných se jako jediní nakonec zachránili Slovinci," oddychl si Czudek.

Do čtvrtfinále pak podle něj tým nakopl jeden z vůbec nejvydařenějších výkonů, který tým ukázal při desetibodové výhře nad Litvou.

"Všechno to ale bylo ohromně vyrovnané. Záleželo na momentální formě, jak se kdo vyspí. V těch obrovských vedrech hrálo velkou roli i klima a dost záleželo, jestli se hraje od 14:15, nebo až v devět večer. Italové měli problémy se zajištěním klimatizace a podmínky tak nebyly hodné úrovně ME. I když ale jižané jsou na vedra zvyklejší, tak to pro všechny bylo stejné a i my se s tím srovnali slušně."

Horko v hale označil za příšerné i Adam Pecháček. "I když už jsem v Itálii čtyři roky, tak si na tamní vedra nikdy nezvyknu. Vadilo to i mně a tu nefungující klimatizaci taky nechápu. Pořád nám říkali, že tam dají nějaké větráky a podobně, ale nikdy se tam neobjevily anebo nefungovaly. Na téhle úrovni by klimatizace fungovat určitě měla, na druhou stranu - pro všechny to bylo stejné."

Při dosažení čtvrtfinále se kouč s asistentem Sokolovským snažil maximálně potlačovat "klasické české uspokojení."

"V tom jsme vedle závisti mistři světa. Bylo ale vidět, že klukům i díky získané medaili v kadetech to správné uvažování není cizí. Zklamání ze čtvrtfinálové porážky s Francií tak bylo znát, protože možnost sáhnout si ještě výš tam byla. Realita ale je, že ty čtyři týmy ze semifinále, tedy Francie, Turecko, Španělsko a Srbsko, jsou někde jinde - jak agresivitou v obraně i útoku, nebo tím, že hrály 40 minut pořád naplno. Rozdíl mezi nimi a ostatními týmy prostě byl znát."



 Trenérova slova o neuspokojení týmu z dílčích úspěchů potvrdil i Adam Pecháček. "Už za postup ze základní skupiny jsme byli šťastní, i kvůli budoucímu týmu. Taky jsme ale nechtěli usnout na vavřínech a chtěli jít ještě dál," říká power forward Reggia, který za tým popsal i pocity ze čtvrtfinálového duelu se zdánlivě hratelnou Francií.

"Ta šance tam byla opravdu jen zdánlivá. Francie byla na o dost vyšší úrovni - basketbalově, mentalitou i zkušenostmi. My bychom nad ní možná i mohli vyhrát, ale hrát spolu více zápasů, mockrát bychom neuspěli. Aspoň ale víme, co ještě můžeme zlepšovat."

Ve čtvrtfinále více než jednu čtvrtinu Češi skvělým střídáním osobní obrany se zónovými systémy Francii drželi na uzdě, ale soupeř pak vše přetloukl nekompromisním útočným doskokem. A mladí lvi "svěsili prapor" už na konci prvního poločasu, což jejich kormidelník viděl skutečně nerad. A do startu druhé půle poslal velmi nezvyklou sestavu s několika náhradníky.

"Tohle jsme si s hráči probrali a vyříkali už v Itálii. Sestava do druhé půlky šla jiná, protože ti hráči vypadali, že se o to chtějí poprat trochu víc. Z netradičního složení pětice to sice vypadalo, jako bychom to už vzdali, já se s tím ale pořád snažil něco dělat. Základ sice nezačal zápas špatně, první čtvrtinu se nám i dařilo, ale kluci pak sami přiznali, že to v té poslední části první půlky v hlavách zabalili. To by se nemělo stávat, ale stalo se a je to poučení i pro mě, jak připravit kluky na to, že v zápase se může stát cokoli a že je třeba bojovat až do poslední vteřiny. Od nás to tam bylo mrtvé, což se týkalo i lavičky, a druhý poločas už byl odevzdaný, ztratili jsme víru. V ostatních čtvrtfinále, když týmy prohrávaly, pořád tam byla cítit energie," srovnával trenér.

Petra Czudka i přes uvedená slova na turnaji výrazně mrzela jen porážka s Lotyši v utkání o páté místo. "Tam jsme to nezvládli, protože soupeř byl velice hratelný. Lotyši s námi hráli necelý den po prodlužovaném utkání s Litvou a v první půlce tahali nohy za sebou. My to ale nevyužili a špatnou třetí čtvrtinou jim dali šanci, kterou si už nenechali vzít. Oni ale měli snad nejcharakternější tým na turnaji, protože čtyřikrát dokázali v druhé půlce otočit zápas z minus 13 až 20 bodů a nepoložili se ani s námi." 

První pilíř úspěchu na turnaji vidí trenér ve výjimečně plodném ročníku ´95, z něhož v sestavě chyběli "jen" Prokop Slanina (z původně banálního "vyčištění" kolena po sezoně se vyklubaly poškozené vazy) a křídelník Radek Pumprla, který sice nastoupil do přípravy, ale limitovaly ho bolavé achilovky.



"S Láďou Sokolovským jsme věděli, že máme ročník, který vedle kadetského stříbra zažil i všechna mistrovství Evropy, dvakrát dokonce světový šampionát a od začátku bylo cítit, že na zkušenosti těchto hráčů z těžkých turnajů i sehranosti v obraně a útoku budeme moct stavět. Výjimečnost tohoto ročníku a jeho sebevědomí byly pro nás alfou a omegou, byť třeba Radovan Kouřil nebyl v sezoně lídrem Prostějova a Martin Peterka měl trochu problém se najít v nějakém klubu. Radovan ale měl odehraných spoustu slušných minut i v play-off NBL a Martin na sobě pracoval a těžil ze zkušeností i souhry s Kouřilem a ostatními."

Starší kolegy navíc vhodně doplnily i některé šestadevadesátky, zejména Škranc, Půlpán (top asistent ME U18 2014), Svoboda (top skórer ME U16 2012) a Dragoun.

"To jsou kluci, co už nakoukli do NBL, a byli schopní se poprat s agresivní obranou a tlakem, na který u nás nejsme moc zvyklí. Přitom třeba Rosťa Dragoun původně neměl být ani v širší osmnáctce, ale od začátku přípravy jasně ukazoval, že silový basket mu je vlastní, že může být přínosem a tyto zápasy pro něj budou ideální. Ukázal se velice dobře v první přípravě proti týmu americké univerzity, kde se agresivitou a tvrdostí soupeři jako jeden z mála přizpůsobil, my ho vzali dál a v Litvě už patřil k nejlepším, čímž si razantně řekl o místo. Formu z přípravy si pak přenesl i na Evropu. Spousta odborníků byla nejdřív jeho nominací překvapena, ale kdo ho viděl na ME, nám dal za pravdu, že nominován byl oprávněně. Jasně to ukazuje, že šanci má každý a záleží jen na tom, jak se o ni porve," popsal Czudek přínos mladšího ročníku, z nějž jako překvapení vynikl právě Dragoun, přispívající jako šestý střelec více než 7 body za 20 minut.

I na obehrávanosti, jež se u kvarteta výkonných šestadevadesátek pohybovala kolem 20 minut, trenér dokládá jejich velkou důležitost. "Ještě bych přidal Filipa Kroutila, který se zpočátku rozkoukával a později už podával velice solidní výkony. A ke konci turnaje si bral i přes 15 minut. Pokud na sobě budou všichni tito kluci dál pracovat, utvoří páteř týmu pro příští rok, kdy bude obhajoba šestého místa velice těžká."

Za podstatnou ingredienci úspěchu kouč pokládá i dobrou typologii hráčů a pohodu v týmu. "Nebyla to ale ta knedlíková pohoda. Kluci šli hlavně za tím, že chtějí udělat úspěch. Třeba Adam Pecháček s námi nebyl ani den v přípravě a byl risk ho vzít, ale z osobních kontaktů s ním jsme cítili jeho touhu hrát za národní tým. Nakonec bylo plusem, že přišel takový borec, který nám chtěl pomoct, byť jsme neměli moc času na útočnou a obrannou souhru, což nás trochu limitovalo."

Sám Pecháček přiznal, že zapojení do týmu poté, co kvůli finále italské Serie A mohl odjet prakticky až na ME, bylo složité jak z herního pohledu, tak z hlediska psychiky. "Každý kolektiv je totiž specifický. Snažil jsem se přesto o co nejrychlejší začlenění a docela to vyšlo, i když občas jsem byl v útočných systémech trochu mimo. Výhodou bylo, že trenéři mi dopředu poslali videa s akcemi, abych si to nakoukal a na turnaji samotném mi dost pomáhali i kluci na hřišti."



Power forward sebekriticky přiznal řadu chyb včetně nevhodně zvolených střel, zároveň ale znal jejich důvody. "Možná jsem od sebe čekal víc, a jelikož jsem v Reggiu v sezoně tolik nehrál, chtěl jsem do toho na ME dát o to víc a být tahounem. Celkově to ale nebylo zase tak hrozné, řekl bych takový lepší průměr."

Kouč Czudek ovšem musel řešit i jiné úkoly. Třeba jak odehrát 10 zápasů za 13 dní, navíc v extrémním vedru, jen na tři dlouhé. "V těch podmínkách to bylo opravdu těžké. Člověk udělal dřep a už z něj tekly litry vody. Rotovali jsme sice pod košem i křídlo Svobodu, když jsme potřebovali zrychlit a zmenšit sestavu, ale odtáhli to hlavně Peterka, Pecháček a Škranc. Ovšem ani z ostatních týmů kromě snad Srbů, kteří rotovali celou dvanáctku, nikdo neměl ani 10 vyrovnaných hráčů. Osm je na takový turnaj málo, my ale hráli na devět až deset hráčů, což už se uhrát dalo."

Předností Čechů byl jednoznačně útok, nejlepší na turnaji v asistencích (13,6) a druhý ve vstřelených bodech (75,5) i v počtu ztrát (13).

"Kluky jsme tu moc nebrzdili. Jen jsme oprášili věci, co fungovaly v minulosti, jako třeba dvojičku mezi Kouřilem a Peterkou. Dobře se dali využít i naši kvalitní střelci, kdy útočné systémy byly jako dělané hlavně pro otevřené střely dlouhých. Celkově byl útok nápaditý, a dokud jsme měli síly, vesměs jsme odolávali i dobrým obranám. Proti celozápasovému tlaku těch nejlepších už jsme nevydrželi, nicméně s útokem jsme byli jinak velmi spokojeni," pochvaluje si Czudek.

I on si ale všímal, že zhruba půl turnaje pohledný vířivý útok, plný seběhů bez míče do vymezeného území i rychlých brejků, začal postupně na aktivitě ubírat. "Po několik zápasech už se každý tým "odkopal", ukázal své přednosti i slabiny, plus to bylo obrovsky dlouhé a v tom vedru i úmorné. Možná jsme to už pak chtěli i strhnout víc každý na sebe a přestali jsme hrát ten systém, který nás do té doby zdobil."

Podle kouče špatná nebyla ani defenziva (17. na turnaji s 71,5), v níž však tým limitovala "tradiční česká bota tlačící na doskoku".

"Jde tam o tu chuť jít za míčem a doskok si pohlídat. Top čtyřka ME hrála v tomhle ohledu ještě o patro dvě výš. A i když se kluci snažili, co to šlo, to fyzično nám chybělo. Snad kromě Pecháčka, který je atlet, a byl schopný se v těch vyšších patrech se soupeři rvát."



Kormidelník také přiznal, že náročný způsob obrany se spoustou zastupování, výpomocí, rotací a dobíhání k uvolněným střelcům tým postupem turnaje unavoval.

"Kluci do toho šli a měli vůli udělat jednu druhou i třetí rotaci, prostě ty kroky navíc, a dokud mohli, plnili to. V divizi A už se nedá hrát žádný "zanďour", postavit "kolíkovou" zónu 2-3 a čekat, že se soupeři netrefí. Tady už jsou vyzrálí hráči, co mají zkušenosti i z Euroligy. Musí se proto aktivně tlačit na míč a já jsem rád, že si to kluci vzali za své. Chtěli bychom v tom pokračovat, za rok sestavu vhodně doplnit ročníkem ´97 a hrát možná ještě agresivněji než letos," plánuje Petr Czudek.

Vedle doskoku viděl ještě jeden dílčí handicap přenášený z dorosteneckých extralig.

"Dlouhodobou věcí je, že hráči ve svých kategoriích hrávají 30 až 35 minut, což se v tom vysokém tempu, v jakém se jede evropský šampionát, nedá zvládnout. Hráči se (v extralize) někde šetří, většinou jsou šikovní v útoku, takže se šetří v obraně, ale na ME už se musí na sto procent bránit i útočit. Nejde, aby někdo výborně bránil a pak se schovával v útoku nebo naopak. Je nutná maximální aktivita na obou polovinách a každý hráč musí být nebezpečný svým pohybem, chtít míč a být aktivní. Totéž platí i o obraně, kde je třeba být připraven neustále vypomáhat."
 
Podle kouče je dlouhodobým českým limitem, že soutěže dorostu týmy hrají na šest sedm nebo osm hráčů. "I osm je pořád málo. Rotace by měly být větší, aby se vytvořil ten správný tlak, protože i když hráč nemá takový talent v útoku, v obraně může bránit nátlakově a být platný. Nechci teď ale vypadat, že chci někomu radit, jak to má dělat, když leckde jsou trenéři rádi, že mají osm lidí do hry a pak je těžké se bavit o konkurenčním prostředí."

Z pěti výher na turnaji o něco víc čněly ty nad basketbalovými velmocemi Ruskem a Litvou. Šlo v těchto zápasech o shodu letošních okolností, nebo i o něco jiného?



"Je to věc zkušenosti. Hlavní je, kolik už ti hráči mají odehráno. Dalším věcí je, že naše malá zemička nemůže mít každý ročník, jako byl ten ´95. I u větších zemí, jako je Rusko, se ale může vyskytnout slabý ročník, nebo záleží, nakolik ti hráči dostávají šanci v klubech. Litva jako basketbalová země asi tolik hluchých ročníků nemá, ale i jí se to může stát. Další faktory jako individuální činnosti se vždy dají zvládat lépe, plus je zásadní zapojení hráčů do týmů při přechodu z juniorů do mužů, což bývá vždy problém. V 19 letech by už tito kluci měli vynikat ve své soutěži a zároveň hrát minimálně první ligu mužů - a být v ní vidět. Pokud ale k tomu přeskoku do mužů dojde najednou, i dobří hráči pak mají v sestavách jen epizodní role," analyzuje Czudek.

A na závěr přichází na řadu personálnější rozbor turnaje. Než se ale kouč pustí pod poklici svého týmu, vyloví z paměti jednu hodně zajímavou vzpomínku na léto 2011, která se týká českého ročníku ´95, jehož zástupci nyní většinou brázdí vody NBL anebo se ve dvou případech uchytili v nižší i nejvyšší italské soutěži.

"Na Evropě kadetů 2011 jsem byl u toho, když Svetislav Pešič (legendární srbský kouč, aktuálně vedoucí Bayern Mnichov, který v roce 2011 přednášel v Pardubicích na trenérské klinice) na jedné straně pogratuloval českému týmu ke skvělému výsledku, ale také vyslovil domněnku, že nikdo z jeho hráčů v dospělých nebude hrát na té nejvyšší úrovni, když u některých narážel na jejich atletickou výbavu. Naopak tehdy doporučil, abychom se podívali na Srby, kteří hráli o záchranu, ale ve dvacítkách že prý vyhrají. Na jedné straně měl pravdu, letos Srbové opravdu vyhráli, ale naše kluky odsoudil trochu brzy..."

A nyní už trenér zevrubně probere pilíře kadetského stříbra z roku 2011 i některé další opory svého letošního týmu, na které se v předchozím textu tolik nedostalo?

Rozehrávač Radovan Kouřil, v roce 2011 i letos top asistent ME, jenž v Itálii zapisoval 7,7 bodu, 5,5 asistence a 3,3 doskoku za 28 minut. Už půl roku po ME 2011, v 16 letech, poprvé nastoupil v ACB.
"Radovan si od ME 2011 prošel hlavně Španělskem. Je to velice inteligentní kluk a já mu řekl, že už loni a stejně tak i letos by měl být lídrem a stát se hlavním rozehrávačem Prostějova. Před ním jsou zkušení Roman Marko a Pavel Slezák, on to ale v sobě má a lídrem být musí. Nikdy nebude tím, co chodí z lavičky. Musí tým vést, protože pak si to trochu usnadňuje a veze se, což se k němu typově nehodí. To, že se mu na Evropě dařilo, bych si nepřikládal jako nějakou zásluhu. Mám jen k rozehrávačům o něco blíž, dovedu se dostat do toho, jak přemýšlejí, co jim vyhovuje, a snažil jsem se přijít na to, jak Radka "vyprovokovat", rozhodit jeho klídek, ale jak ho zároveň dostat do pohody, aby správně organizoval a řídil tým. Hodně jsem o něm mluvil s trenérem Prostějova Cholevou, který mi říkal: "Zkoušej to po dobrém i po zlém." On je chytrý hráč a musí být lídrem, ale nejde to tak, že se mu umete cestička a řekne se mu: "Teď je to tvoje." On se o to sám musí porvat a na tom musí zapracovat. Říkal jsem mu, že já byl taky druhý nebo třetí, ale po dvou měsících ze mě byla jednička. Trenérovi jsem dokazoval na tréninku a kdekoli jsem mohl, že já jsem ten lídr. A on musí taky - pokud to ze sebe vymačká, je schopen vést i medailový tým NBL."  



Power forward Martin Peterka, v roce 2011 nejlepší doskakovač a šestý střelec ME, letos 5. střelec (15,7) a 8. doskakovač (7,8), v průměru hrál 27 minut.
"O Martinovi se od začátku (kariéry) říkalo, že není rychlý, není atlet a podobně, ale basketbalově jsem na pozici 4 neviděl tak chytrého hráče, který umí vystřelit, hrát v dolním postavení i číst hru. Atleticky na tom už nebude jako Adam Pecháček, ale může být velice kvalitním a dobře vydělávajícím hráčem NBL. Záleží ale, jak se povedou jeho další kroky. Poslední rok uvěřil nějaké cestě, která nevyšla, což se ale stává. Člověk pak přeskakuje z týmu do týmu, což není dobře, protože hráč by měl být stabilně v jednom. Pro něj by bylo ideální se dostat do Nymburka, kde by měl kvalitní trénink, hrál by první ligu za béčko a bral i minuty ve VTB lize a NBL. Jistě bych mu přál i zahraničí, kde by ho ale musel trenér zasadit do systému, a nějak se mu přizpůsobit. Musel by ho dokonale znát a vědět, jaké má předpoklady, a vytěžit z nich maximum. Martin ukázal svou nebezpečnost už před rokem dvěma v NBL a teď je ještě zkušenější. Není to ale jen o něm. Trenér může z jakéhokoli hráče udělat i úplnou "trubku", když po něm chce něco, co v sobě nikdy neměl a mít nebude."

Power forward Adam Pecháček (na ME 2011 nehrál kvůli nemoci), 14. střelec letošního šampionátu 12,5 (plus 5 doskoků), točil něco přes 19 minut.
"Adam je obrovský atlet, který měl v minulé sezoně trochu smůlu na kvótu cizinců v Serii A, kdy se někdy nedostal ani na lavičku, a když ano, odehrál málo minut. Možná by mohl hrát nějakou nižší italskou soutěž, protože hlavně musí hrát, hrát a hrát. Udělal za poslední dobu obrovský posun, což vím i z rozhovorů s Petrem Tremlem, který ho zná od začátku, a řekl mi o něm hodně. Kdo Adama delší čas neviděl, byl teď až překvapen. Už to jen neostřeluje z dálky, snaží se dostat míč do dolního postavení, rvát se kolem koše, vytláčet soupeře, je výborný na vysokém předskoku... My jsme ho na začátku ME chtěli trochu schovat, aby se zapracoval, a proto nastupoval až z lavičky. Pak jsme mu chtěli dát najevo, že už půjdeme s ním a zahajoval, ale v přechodu do protiútoku jsme se tím zároveň zpomalili. David Škranc tam byl živější a na konci turnaje jsme tedy základ zase změnili. Adam se ale i v roli střídajícího cítil dobře."

"Co potřebuje, aby mohl být i pivotem v mužské repre? Zatím udělal velký posun, další věc je, jak se vyhraje, jak bude schopen ctít a vnímat systém svého týmu, a zda své ego dá v jeho prospěch. Na ME se možná chtěl ukázat a byl tak natěšený na hru, že spoustu střel volil zbytečně, což i sám přiznal, ale to vše plynulo z nevyhranosti. Ideální je mít v týmu takového hráče, který je schopen rozhodnout, další věcí je, jak zapadne do kolektivu. Adam je svůj, ale nebyl s ním problém, a pokud bude hrát, může z něj být i zajímavý materiál pro reprezentaci mužů."

Guard Jiří Šoula (člen týmu z ME 2011), který letos přispíval průměrem 4,7 bodu za 13 minut.
"Jirka po sezoně udělal krok ke změně prostředí a Lions jsou podle mě super volba. Dostane tam větší šanci. On je velice obětavý hráč, do každého zápasu dává velkou energii a ač nevyniká fyzičnem, na NBL je to velice slušný hráč v obraně i útoku."

Small forward Jiří Dedek (člen týmu z ME 2011), který letos zapisoval 3 body za 12 minut.
"Jirka je bezcharakterní střelec a nemá problém v krizových situacích, kdy se všichni zbavují míče, vzít to na sebe a rozhodnout. Velice chytrý v obraně i útoku, nemá sice velké fyzické předpoklady, ale když v NBL dostane šanci, je to velmi nepříjemný hráč, kterého chcete mít ve svém týmu a ne v tom soupeřově."



Centr Prokop Slanina (člen týmu z ME 2011), který letos chyběl kvůli operaci kolena.
"Prokopa jsem nikdy neviděl hrát na vlastní oči a hrozně jsem se na něj těšil. Šly o něm výborné reference, hlavně je prý výborný do kolektivu a vždy podává stabilní výkony. My s ním počítali jako se základním podkošovým pilířem, ale operace kolena ho vyřadila. Těžko se mi k němu něco říká, četl jsem jen, že by potřeboval zesílit a přibrat, aby se mohl rohovat se soupeři pod košem, to ale nemůžu potvrdit, ani vyvrátit. Na několika videích jsem nicméně viděl, že je to velice chytrý a šikovný hráč."

Forward David Škranc, který na ME zapisoval 9,1 bodu a 5,1 doskoku za téměř 22 minut.
"David je obrovský talent. Má výbornou roku, jakou jsem u žádného hráče neviděl. Když jsme stříleli 100 daných trojek na čas, kdy se někteří už uprostřed trápili a ztráceli správnou mechaniku, tak on tu stovku dal jako svého času Luboš Bartoň na univerzitě ve Valparaisu, když tam trhal rekordy. David by tam možná atakoval i nejlepší univerzitní čas. Je to skvělý střelec za tři, na pohled flegmatický, kdy se zdá, jako že ho to nezajímá. Já ho ale znal už z U16 a on prostě je taková povaha. Dušan Bohunický s ním v Pardubicích pracuje velice dobře, podle počtu pivotů v týmu bude teď spíš nasazován na trojce, což je pro něj ideální. Pokud by se do toho dostal, má na tuto pozici úžasné parametry. My ač jsme neměli jasnou trojku, jsme ho zkoušeli na pozici 4, kde se cítil v útoku líp. Uvidíme ale za rok, až se vyhraje hlavně v béčku Pardubic v první lize. Byl z těch hráčů, kdo zahráli nad očekávání, a je to obrovský příslib pro příští rok. To, jak ubránil nebo přehrál nejlepšího hráče evropského ročníku ´96 Domantase Sabonise, zanechalo na turnaji u odborníků velký dojem."

Forward Matěj Svoboda, který na ME doručoval 7,7 bodu za 18 minut.
"Matěj od sebe očekával o něco víc. Byl to pro něj první rok ve dvacítkách, on navíc ve své kategorii hrával na čtyřce a až teď se dostává na trojku, kde jsou jiné posuny v obraně i jiná hra v útoku. V defenzivě ale udělal velký pokrok, když své hráče byl schopen ubránit. Jen z dorostu má trochu návyk, že jak v domácí extralize hrával kolem 35 minut, trochu se šetří, aby si neudělal faul. Je pak nedůrazný, což jsme se mu snažili vymluvit, aby dva tři fauly v zápase neřešil. Na pozici 3 se ještě necítí komfortně a jde o to, jak se vyhraje v Nymburku B v první lize, aby příští rok už jasnou trojkou byl. Má pro ni obrovské fyzické předpoklady a na ME ji hrál výborně. Má skvělou střelu, chce na sobě makat, ale pořád se musí ždímat, protože má stále sklony si to ulehčovat, a než se rozeběhne, tak o tom přemýšlí. Chce se ale zlepšovat a není primadonou, na kterou se nesmí mluvit, a to jsme k němu s asistentem Láďou Sokolovským byli hodně kritičtí. Láďa mu teď bude šlapat na paty a vlastně každý den ho v Nymburce bude mít na očích, proto o něj nemám strach. Myslím, že příští rok bude na ME U20 hlavní hvězdou."

Rozehrávač Viktor Půlpán, na ME 4,3 bodu, 1,4 asistence za 21 minut, plus 1,6 zisku, což bylo nejlepší číslo z týmu a jedno z nejlepších na celém ME.
"Viktor byl naším nejlepším obráncem a špičkou celého ME. Je vysoký, rychlý, agresivní a je na něm vidět práce trenérů v Pardubicích. Zapracovat musí především na své střelbě, aby byl nebezpečný, když se od něj odstoupí, a aby si víc věřil, protože v útoku to nebylo ono, co se týká hry 1 na 1 i dalších věcí. Pokud jde o dirigentské schopnosti, Viktor je introvert, moc toho nenamluví, na jedničce se ale bude muset otevřít daleko víc a víc na tým mluvit v obraně i útoku. Za správným rozehrávačem mužstvo musí jít, a ono za ním půjde, protože Viktor hraje výborně, není sobec, ale musí se víc projevovat verbálně. Jsem rád, že i Pardubice mají své béčko v první lize, kde se bude rozvíjet a nebude se tak trochu schovávat za hlavním mozkem Ellem Sandersem, který jako hlavní playmaker udává tempo hry. Viktor se musí naučit právě tempo řídit, vědět, kdy zrychlit nebo zpomalit, aby on byl tím, na kom leží ty důležité minuty. Teď půjde o to, zda se to naučí, nebo bude spíš výborný back-up, který ale bude potřebovat někoho, kdo to pak bude dirigovat z pozice křídla. Já ale věřím, že Viktor jako chytrý kluk tohle zvládne a tým v první lize bude řídit. Ještě o tom budu mluvit i s jeho trenérem Dušanem Bohunickým."