Trenér Američanek Geno Auriemma pro Basketmag: Vážím si toho, že mohu v České republice pomoct

 

Kormidelník amerických favoritek mistrovství světa v Česku je prima chlap. A není to proto, že Geno Auriemma poskytl rozhovor pro basketmag.cz a ČBF. Hlavním důvodem je jeho velkorysé zapojení do charity s názvem ABC, která má v Česku za cíl pomoci stavbě domu, kde mladí lidé opouštějící dětské domovy budou pomáhat seniorům v nouzi.

Charita se stala součástí MS, posvěcenou mezinárodní federací FIBA. Auriemma v rozhovoru přes šíři Atlantiku hovořil nejen o důvodech svého příspěvku, ale také o jediném možném vyústění MS pro jeho tým, šancích Lindsay Whalen na průnik na turnajovou soupisku i o pochopení pro absence světových hvězd v reprezentacích.  

 

Kouči, svým zapojením do charity ABC, kde jde v principu o to, že hráči nebo trenéři některých týmů přispějí určitou částkou na základě střelecké produkce své nebo týmové na MS, jste v Česku vzbudil zájem. Proč jste se pro to rozhodl a je to pro vás nezvyklá věc zapojit se do charity v cizí zemi?
Ne! Součástí naší role jako trenérů je schopnost dávat něco zpátky. My jsme ti, kdo byli obdařeni. Máme spoustu možností, co jiní lidé nemají. Dokážeme přitáhnout pozornost k některým problémům a čemukoliv já osobně budu moci pomoct, tomu také pomůžu. Tak jsem byl vychován. V tohle jsem vždycky věřil. V Americe toho dělám také dost a je pro mě určitým privilegiem, že mohu pomáhat jiným lidem.



Když budeme trochu počítat: rozhodl jste se věnovat 50 dolarů za každou danou trojku svého týmu na turnaji. Když předpokládáme, že odehrajete devět zápasů a v každém by váš tým nasázel mezi 7 a 10 trojkami, může se váš příspěvek vyšplhat až někam k 4500 dolarů. Jste připraven na jakoukoliv produkci svých hráček?

Pokud by to při deseti trojkách na zápas dělalo 4500 dolarů, doufám, že jich budeme dávat dvacet a mě to bude stát deset tisíc. To je mi úplně jedno. Budu si vážit toho, že tyto peníze můžu věnovat, protože to také bude znamenat, že moje hráčky předváděly výborné výkony, skvěle střílely a my jsme uspěli.

Předpokládáte, že se i některé vaše hráčky k charitě připojí?

Na základě toho, jaké jsou a co dělají u nás, na základě jejich vystupování na univerzitě a podobných příspěvků v jejich rodných městech bych se odvážil říct, že několik se jich zapojí.

 

Rozhodně! Podílíme se na projektech jako Koše naděje, Trenéři proti rakovině a dalších. Všechny moje hráčky chodí do škol například číst dětem, přispívají organizacím, které zalištují potraviny pro potřebné, dělají dobrovolné pracovníky v zařízeních pro bezdomovce. Spousta lidí od nich dostává pomoc, jak od basketbalistů, tak od basketbalistek.

Proč je pro basketbal podle vás důležité tohle dělat?

Basketbal je globální sport. Baví spousty lidí. Někteří ale nedostali tu možnost se v životě smát a užívat si stejné věci jako my, takže když vidí, jak k nim přichází basketbalista a dává jim něco ze sebe..., ti hráči a hráčky tím získávají sami moc. S nimi se jedná jako s hvězdami a dostávají tolik, o čem jiní mohou jen snít. Když ti lidé v nouzi vidí, že se k nim snažíme přiblížit a pomoct jim, stáváme se tím lidštější. Už nejsme těmi hvězdami z televize a novin, stojíme nohama pevněji na zemi. A to bychom měli dělat.

Pojďme teď k vašemu týmu a MS. Velkou část národního týmu jste kvůli povinnostem v WNBA mohl mít až nedlouho před MS. Na prvním tréninku 4. září jste měl jen 9 hráček. Jak obtížné bude pak do hráček nahustit připravená útočná a obranná schémata a vtisknout týmu tvář?

Sezona WNBA prostě trvá tak dlouho. Neumožňuje nám tolik tréninků jako některým jiným reprezentacím. My pak musíme zbylý čas využít co nejefektivněji a hráčky, které k dispozici máme, musíme vyladit do co nejlepší formy. Po stránce dostatku času jsme asi v nevýhodě, ale zase máme jedny z nej hráček na světě a to doufám ty nevýhody dorovná.

Americký tým neměl ani jednoho hráče z OH v Pekingu, ale tohle je každoroční realita. Jde o neskutečný závazek, když chcete po hráčích, aby se nejdřív kvalifikovali na OH, pak tam hráli, pak trénovali před MS a hráli na něm a totéž při další olympiádě. Je to vážně ohromná zátěž a podle mě jde pochopit, že někteří hráči nemohou reprezentovat pokaždé, při všech možných zraněních a jejich rodinných situacích. Já osobně jsem v přípravě na MS neměl všechny vybrané hráčky, ale na turnaji budu mít dvanáctku, kterou jsem chtěl. A bude to dobrý tým.  

Bude pro vás jakákoliv jiná medaile než zlato určitým zklamáním?

Ne určitým. Jakákoliv jiná medaile by byla neuvěřitelným zklamáním! Spojené státy hrají basketbal z jednoho důvodu: aby vítězily. Vyhrát zlato, dokud ho tedy budou za vítězství udělovat, bychom měli být schopni. Nebude to ale snadné, protože takhle to cítí každý tým. Není to jako někdy před 15 lety, kdy jsme jen přijeli a pak si už si jen vybírali, co si obléct na stupně vítězů při udělování zlatých medailí. Je jiná doba, svět se zmenšil a všichni se zlepšili. Náš cíl se nicméně nezměnil.  

Bude Austrálie nejtěžším protivníkem v soutěži o uchvácení zlatého grálu?

Naším nejtěžším soupeřem je tým, s kterým hrajeme daný den. Tak k tomu přistupujeme. Pokud budeme jen přemýšlet, jak porazit Austrálii, neprojevujeme tak respekt vůči dalším soupeřům a narušuje to navíc koncentraci na skutečně důležité věci. Jsem si ovšem jistý, že mnohé týmy kalkulují s tím, že je budeme přehlížet a budeme se chystat jen na Australanky. Jenže to by nás ke zlatu nepřivedlo.

Dobře, které další týmy budou tedy nebezpečné?

V roce 2006 jsme na MS prohráli v semifinále s Ruskami a myslím, že horší teď určitě nejsou. Rozhodně budou vynikající. Totéž Španělky. Na ME jsem sledoval i Francii a ta je také velmi velmi dobrá. Neviděl jsem všechny týmy, ale tyhle kvalitu mít určitě budou. A Řecko bude také dobré, protože s ním hrajeme první zápas ve skupině. Jdeme do toho s tím, že momentálně jde o nejtěžšího soupeře na MS.

Moc se na to utkání těším, protože budeme hrát proti soupeři, který bude doma. Vzpomínám na zápas s juniorskou českou reprezentací před několika lety (semifinále MS U19 2001 v Brně), kdy nás porazila. Vždycky mají dobrý tým, hrají organizovaně, týmově a samozřejmě budou doma. Takže půjde o perfektní test.

Kolik toho v přípravě ze svého taktického rejstříku neukazujete?

Já nejsem jedním z těch tajnůstkářů. To už bych vám spíš neřekl, co jsem měl k obědu nebo jaké jsem pil víno (smích), ale pokud jde o basketbalové věci, budeme hrát to, co potřebujeme, protože si to musíme nacvičit. Takže vše, co uvidíte, to bude naše hra.

V kádru máte Lindsay Whalen, superhvězdu pražského USK. Pro ni by znamenalo moc nastoupit právě na tomhle MS. Jakou má šanci, že ve vaší dvanáctce bude? 
Lindsay mám hrozně rád. Jako hráčku i jako člověka. V přípravném kempu byla skvělá. Komise (vybírající hráčky pro reprezentaci) bude muset spolu se mnou nakonec rozhodnout, koho nominujeme, ale teď bych řekl, že Lindsay zatím neudělala nic, co by její šance zhoršilo.

Které momenty vás zaujaly při sledování MS mužů?

Náš mladý tým byl obrovsky koncentrovaný a schopný na to, jak nízký věk letos měl. Lidé hovořili o "béčku", protože hráči "áčka" nepřijeli. Ti kluci ale odehráli báječný turnaj a ukázali se jako správní reprezentanti USA. Strašně se mi líbili. Ale užil jsem si i jiné zápasy. Turecko, Srbsko byly moc dobré, totéž Litva a další. Jsem hlavně rád, že jsme porazili Rusko, protože ten zápas vracel vzpomínky na olympiádu v Mnichově (v koncovce finále sudí nechali vrátit čas a dali Sovětskému svazu novou šanci na nakonec vítězný koš proti USA), tak jsem byl rád, že jsem to vyhráli.

Kobe Bryant při letním turné v Číně prohlásil, že ve výuce basketbalu už Evropa předběhla USA a že má nejlepší systém výchovy. Pokud s tím alespoň částečně souhlasíte, v kterých oblastech by se teď mohl americký basketbal od evropského něco přiučit?
Já se pořád učím, i sledováním středoškolských zápasů. Každé utkání se něco naučím. Naši hráči na základě toho, že hrají v Evropě, se naučili moc. Vysvětlím to takhle: v minulosti jsme posílali do Evropy spoustu našich trenérů, aby vedli kliniky a Evropané si pak z toho něco odnesli a začali to dělat lépe než my. Stejně jako jsme vynalezli automobily a teď jsou lidé, kteří dokážou vyrobit lepší auta než my. Můžeme se tak od ostatních naučit moc a i já z toho logicky těžím. Hrozně mě baví sledovat cizí zápasy a učit se z nich. To už se nikdy nezmění.


Petr Hamták
Foto: USA Basketball