Treml před první bitvou o medaili: Možné je vše!

6.8. Z totální euforie čtvrtfinálového triumfu se čeští kadeti přenesli do soboty, kdy je čeká další obří překážka. A to doslova! V cestě za snem v podobě jakékoliv euromedaile jim budou totiž dnes od 20:15 stát v pardubické ČEZ aréně King Kongové zpod košů ? Francouzi. "Je to tady na turnaji fyzicky nejvyspělejší tým. Někteří hráči vypadají jako osmnácti  a dvacetiletí. Když jsme s nimi hráli v přípravě, na doskoku jsme neměli absolutně šanci. A ač jsme basketbalově vypadali líp, přes tu fyzickou sílu bylo hodně těžké se prosadit." To říká na adresu semifinálového protivníka kormidelník Petr Treml. Zároveň však dodává: "V té euforii a s podporou skvělých fanoušků, kterých snad zase přijde hodně, tady už nic není nemožné! A před námi jsou dva pokusy na to urvat tu medaili."

Kouči, vraťme se nyní ještě k nervydrásajícímu čtvrtfinále s Lotyšskem. Popište pro člověka, který detailně nezná psychiku 16letého vrcholového sportovce, co mohli prožívat vaši svěřenci těsně před koncem, kdy nebylo vůbec jasné, jak zápas skončí? A jak se s tím dokázali opět tak dobře vypořádat?
Ten zápas pro ně byl hrozně těžký celý. Vlastně poprvé jsme se dostali do role favorita, kluci navíc věděli, že se hrálo o účast na MS U17 a věděli, že je to i přes sílu Lotyšů nejpřijatelnější možný soupeř. A jak se to všechno blížilo, bylo už při rozcvičení vidět, že jsou hráči až příliš nervózní. Nebylo to úplně ono, byly tam hned dvě ztráty na začátku, které nám nepomohly, a celou dobu jsme byli těch pět sedm bodů pozadu. A když se povedlo přiblížit, následovaly pokaždé nějaké chyby. Nutno ale říct, že Lotyši hráli velmi dobře (důrazně), jsou velice rychlí a i jako menší nás přeskákali, protože na ten doskok chodili.

A co kluci prožívali? Od začátku to bylo velké trápení, kdy všichni hrozně chtěli. A chtěli až moc. Z toho pak pramenily chyby. Poprvé na turnaji se ne až tak dařilo v útoku Martinu Peterkovi, i když jinak byl přínosem. A ten závěr? Náš sen pokračuje a je neuvěřitelné, že na to, co se dělo v hlavách těch kluků, to takhle unesli.  Když se vrátím k naší debatě o přípravných zápasech, k tomu, zda nám pro ME nepomůže zkušenost ze všech těch těsně prohraných koncovek, tak teď se nám to všechno otočilo. A jak to bývá, když se člověk dostane na vlnu a má sebedůvěru, tak i v těch klíčových momentech si pak věří. A i když Radovanovi Kouřilovi a Martinu Peterkovi tam některé střely v závěru nepadly, zase jsme to nějak urvali. Nejdřív trojka s faulem Jirky Šouly a pak rozhodující útočný doskok Prokopa Slaniny, který se zápas od zápasu zlepšuje a dnes byl náš nejlepší hráč.



Dnes ho však udělal jako dvorní nahrávač pod koš Martin Peterka?
To určitě.  A my jsme s tím i počítali, protože jsme věděli, že bude velký tlak na Radovana a Martina. A když Martin hraje venku, Prokop by měl mít uvnitř víc místa pro svou hru. A Martin to tam dát umí. Měli jsme tam těch míčů jen dostat ještě víc. Bohužel hned na začátku z toho byla ztráta a pak si na to hráči kromě Martina míň věřili.

Proč to podle vás Martinovi poprvé nevyšlo bodově a proč třeba nešel hrát zády dolů pod koš, když mu nešla střelba z dálky?
I o tom jsme přemýšleli, ale nedostali jsme se k tomu. A že mu to nevyšlo? Jsou to pořád 16letí kluci a on odehrál šest zápasů v obrovských výkonech a ani dnes bychom bez něj nevyhráli. Je dobré, že si něco nechal na semifinále (usměje se).

Je pro vás nějakým znamením, když se Kouřilovi v utkání nepovedou první střely?
Malé ano. Pozoruju jeho hru těla, kdy trochu svěsí ramena, svěsí hlavu a to nevěstí nic dobrého.  Je třeba ho pak nastartovat.

Dnes měl ramena svěšená docela dost?
Trochu ano. Proto jsme ho na chvíli vystřídali a zase se vrátil trochu jiný a byl velice prospěšný.

Pomohlo vám, že jste asi poprvé nasadili do hry oba rozehrávače naráz?
Byli jsme na to připraveni, že by měl David Zumer odehrát víc minut, protože tito soupeři by mu měli díky menší výšce víc vyhovovat a on by je díky větší rychlosti měl dobře ubránit. Chtěli jsme, aby si Radovan víc odpočinul i tím, že bude víc rozehrávat a vyvážet míč David.

Byli Lotyši zatím nejorganizovanější a nejlíp řízený tým, co se tu dal vidět? A prohráli si to i sami, když postupně přestali dávat trojky a na konci i šestky?
Možná se ukázalo, že jsou to ještě 16leté děti a ta atmosféra a blízkost možné výhry je složila. V každém případě odehráli výborný zápas, slyšel jsem, že jsou spolu už delší dobu. Jsou výborně organizovaní, rozehrávači připravují body pro střelce a jako tým i přes malou výšku dávají hrozně moc bodů zpod koše, po sebězích a výborně řešených clonách.  

Když jste se v druhé půlce nemohli na soupeře dostat, brzdily vás i odpískané technické prohřešky, kterých se na turnaji pískají mraky. Vy jste ale ve všech těch situacích vypadal dost klidně a vlastně na celém turnaji jsem vás neviděl se rozčilovat nebo hádat se s rozhodčími. Tlak na sudí tedy není vaším pracovním nástrojem?
To samozřejmě je, ale tady jsou tak zkušení rozhodčí, že by se tohle mohlo spíš otočit proti nám. Minimálně v tom, že by kluci viděli, že my jako trenéři víc diskutujeme s rozhodčími a začali by si stěžovat taky. A hlavně by v hlavách měli to, že jim někdo ubližuje a potom by se ztratila koncentrace.

Dneškem došlo i k jednomu paradoxu. Tým vybojoval pro Česko MS U17, ale napřesrok se jeho členové budou muset také lopotit v B-divizi s výběrem U18. Po té letošní euforii to pro ně bude zase propad, jak to berete vy?
Kluci o tom zatím ještě nepřemýšlejí, i když smutní z toho jsou. Pořád ale platí, že na jedné straně tohle ME je extrémní úspěch, na druhé jako země pořád patříme někam na rozhraní áčka a béčka. A nemůžeme čekat, že bychom to opakovali každý rok. Je jasné, že tenhle ročník má individuality a mohl by se i dál pohybovat výš, ale letos to bylo hodně dané i euforií a domácím prostředím. A kdyby se turnaj opakoval za 14 dní, nemuseli bychom třeba ani postoupit ze základní skupiny. Všechno bylo hodně vyrovnané. Teď máme štěstí, že se vezeme na vlně euforie a to nám pomáhá vyhrávat zápasy. Nemůžeme tvrdit, že jsme lepší než Řekové nebo Litevci.

Petr Hamták
Foto: ČBF