Top skórerka ŽBL Tereza Pecková o splašeném Brnu, nešikovné myčce nádobí, jedné ostudě a jednom Ano

Vyhoupla se do čela střeleckého žebříčku Excelsior Ženské basketbalové ligy. S 269 body si Tereza Pecková navíc vylepšila osobní sezonní rekord - a teď má čtyři měsíce k jeho vylepšování. Ovšem radost jí tahle čísla moc nečiní. Její Frisco Brno totiž prožívá nejhorší sezonu v tomto tisíciletí.
 

Jedním z důkazů je i 15. kolo české nevyšší soutěže. "Žabiny" s tradičním rivalem ZVVZ USK Praha prohrály 62:77. A hodnocení z poraženého klubu? "Jsme rády, že to bylo míň než o třicet," říká čtyřiadvacetiletá česká reprezentantka.

Takové hodnocení Pecková vysvětluje: "Konečný výsledek tak úplně neodpovídá. Mohlo to být i o míň. Když se ale podíváme na naše euroligové výkony, bály jsme se, že dostaneme výprask."

Terezo, v poločase byl rozdíl pouze dvoubodový. Co se změnilo, že jste v dalších minutách už nestíhaly?
Ve třetí čtvrtině se nám soupeře nepodařilo ubránit, špatně jsme se vracely. To byla škoda, mohly jsme se držet dýl. Ale USK má mnohem širší kádr a jsou tam větší jména.

Důvod prohry je rovněž na ofenzivní polovině: 62 bodů je na výhru málo. Čím to bylo dáno, že jste se střelecky neprosadily víc?
Někdy padne, někdy ne. Tentokrát nám nepadlo. My hrajeme takový zvláštní útok, potřebovaly bychom zkušenější hráčku, která ví, kdy to má uklidnit. Všechno je jako když hraje dorost proti ženskejm. Jsme takové bláznivé, splašené, jenom běháme tam a zpátky. Ještě bychom potřebovaly pár zkušených, které by hru uklidnily.

Je tohle problém číslo jedna i na vaší cestě Euroligou, kde máte bilanci jedné výhry a devíti porážek?
Asi ano, ale to není vše. Musíme zlepšit obranu, hlavně pick and rollu. My to ještě dobráníme, ale pak máme špatné posuny. Na slabší straně se to většinou neposune. Na tom musíme zapracovat.

Vy jste byla v pražské hale na Folimance "doma" sedm let. Jaký pro vás návrat na palubovku USK byl?
Speciální je to vždycky, když hrajete proti bývalým spoluhráčkám a trenérovi. Když se ale začne hrát, spadne to z vás a dá se to. Poprvé proti USK to ale bylo horší. To jsem byla nervózní docela hodně. Příště už to bude lepší.

Jak dosavadní sezonu Frisca Brno vnímáte?
Věřily jsme, že v Eurolize vyhrajeme víc zápasů, ale pravdou je, že jsme mladý tým. Euroligu od nás nikdo pořádně nehrál, takže se nedalo počítat s tím, že budeme někde ve středu tabulky. Ale Taranto jsme doma porazit mohly a v Košicích jsme na konci udělaly hloupé chyby.

A v Excelsior ŽBL?
To je standard, tedy až na porážku s VŠ.

Dostaly jste vy hráčky od vedení a trenérů nějak pocítit zmiňovanou prohru s VŠ Praha?
No, docela se to řešilo. Dlouho se to nestalo. Cizinky třeba vůbec nechápaly, co se děje a proč si holky z "véešek" fotí skóre. Musely jsme jim pak vysvětlit, že je to docela ostuda. Teď je tu tým úplně jiný a lidi na to nejsou zvyklí, že by se prohrávalo. Ale nakonec si myslím, že je dobře, že se to stalo. Vzpamatovaly jsme se, uvědomily jsme si, že česká liga nebude tak jednoduchá. Soustředíme se teď víc.

Vy sama můžete být spokojena alespoň se svými statistickými čísly. Jste?
No, jsem spokojena s minutami. Kvůli tomu jsem sem šla, abych hrála víc, zahrála si Euroligu. Ale myslím, že by to mohlo být i lepší. Mám hrozné výkyvy. Někdy je to dobré, někdy je to úplná tragédie. Na tom musím zapracovat.

A střelecky? Poslední období vám hodně vyšlo, dvakrát jste překonala 30 bodů, jednou chyběl bod.
Asi to bylo tím, že jsem se postupně dostala do větší pohody než předtím. Souvisí to i s minutami. Víc si věřím. Mám jinou roli než v USK.

Nyní máte na kontě 269 bodů, nastřílenými 13 body proti USK jste překonala předchozí osobní maximum. Co vy na to?
Já to sice nesleduju, ale určitě jsem s tím spokojená. Za body jsem ráda, je to pěkné. Ale lepší by bylo, kdybychom hrály vyrovnanější zápasy v Eurolize.

S více minutami by se mohla pojit také únava. Platí to?
Je to stejné. Tréninky jsou jako v minulém roce a rozdíl je jen v zápasech, Jenže když jsem nehrála, trénovala jsem s kondičním trenérem.

Ve Friscu jste využívána nejen na pozicích tři a čtyři, ale občas dokonce i jako pětka. Jak jste tuto změnu vzala?
Dopředu jsme se bavili o trojce a čtyřce, na pětku se posunuju spíš z nouze. Je to v obraně strašně těžký, tam si body body každej. V české lize to tak nevadí, ale v Eurolize je to znát. Ale aspoň si to zkusím. Teď se ale zranila Farhiya Abdi, a já jsem zase spíš křídlo.

Její absence je jistě znát. Jakého rázu je její zranění?
Farhiya si pořezala ruku při mytí nádobí. Má pět stehů, s tím hrát nemohla. Má to na deset dní, takže už je doma ve Švédsku a vráti se po Novém roce.

Pojďme zpět k vám osobně: naučila jste se z pivotmanského repertoáru něco nového?
Zatím se to spíš snažím ostřelovat z dálky, proti větším hráčkám jako je Petra Kulichová, se mi pod koš moc nechce. Tam mě vždycky úplně zabijou.

Jak vás, několik let Pražačku, basketbalové i nebasketbalové Brno přijalo?
Já myslím, že jsem si docela zvykla. Chvíli jsem byla trochu zmatená, znala jsem jen cestu na trénink. Ale teď už je to lepší. Do města je to kousek. No, ono je tu vlastně všechno kousek, člověk dojde pěšky. V týmu je to taky super, my mladé máme dobrou partu. A diváci? Ti jsou srdeční, vždycky přídou po zápase a chtějí si povídat. Tedy když se teď nedaří, zase tolik jich nechodí. Ale jo, líbí se mi tu.

Závěrem se zeptám na spojení Tereza Pecková a reprezentace.
Zrovna v minulém týdnu se mnou mluvil pan trenér Blažek. Ptal se, jestli mám zájem a tak. Já mu samozřejmě řekla ano. Předběžně se mnou tedy asi počítá do širší nominace.


Bohdan Zakoš