Tomanec o divočině holandské tour 3x3, "shotclocku" v hlavě sudího a útoku na nedělní finále Prague Masters

4.8. Z ČESKÉHO TÁBORA PŘED PRAGUE MASTERS 3X3    Po Eurohrách v Baku má před sebou druhý vrchol sezony. Ten už nečekaný. Elitní český tým pod hlavičkou Ostrava nakonec získal jedno ze dvanácti míst na pražském kvalifikačním turnaji FIBA World Tour 3x3, ač si jej během léta nestihl vybojovat na žádné z postupových akcí. K účasti pomohla až shoda okolností, kdy vítězi egyptské tour s postupovým právem do Prahy nebyla udělena víza. I prostějovský Orel Jan Tomanec (na horním snímku s číslem 33) se tak může těšit na smetánku trojkového basketbalu v čele s prvním týmem světa, srbským Al Wahda Dušana Buluta, který spolu s ruským Leningradem čeká na Čechy už v základní skupině. Power forward v následujícím interview probere velký turnaj Prague Masters, který na pražském Václavském náměstí startuje už v sobotu v 16 hodin, a k tomu zabrousí i do zákulisí jiných evropských tour, kde to prý mnohdy bývá pěkná divočina.

Honzo, bylo to i pro vás velké překvapení, že nakonec na Prague Masters nebudete chybět?
Od začátku jsme se tam určitě chtěli dostat, kvůli Baku jsme ale nemohli vyhrát českou tour, odkud by byla asi největší šance se kvalifikovat. Potom jsme ještě pokoušeli turnaje v Nizozemsku a následně v Belgii, kde to ale ani v jednom případě nevyšlo. Už jsme se tak s World Tour loučili, ale po návratu z Belgie nám zavolal (vedoucí reprezentace) Michael Kruk, že kvůli vízové situaci jednoho z kvalifikovaných týmů ještě nějaká šance je. Dobře, že to tak dopadlo. Kvalitou na World Tour patříme a asi tam nebudeme jen do počtu. Máme velkou šanci uspět.

Vraťme se ještě podrobněji k vašim zahraničním pokusům o dobytí Prague Masters...
V naší aktuální sestavě jsme byli v Nizozemsku na tamní tour, kde jsme bohužel vypadli v semifinále s litevskou repre. Hrálo se jen do 15 bodů a my nešťastně prohráli dvojkou v posledních vteřinách. To byla velká škoda, protože tam jsme na vybojování Prague Masters určitě měli. A týden nato, kdy jsem já chyběl pro nemoc a Kamil Švrdlík kvůli kempu pětkové repre, ještě Filip Zbránek s Romanem Zachrlou doplnění, tuším, o Ondru Dygrýna s Honzou Kratochvílem dopadli podobně. Úplně na začátku léta jsme to zkoušeli ještě na maďarské tour, kde jsme se ale teprve sehrávali a vypadli taky už v semifinále.



Tour od tour se prý v jednotlivých zemích poměrně liší. Třeba v Nizozemsku se hraje jen na 6 minut hrubého času.
Je to tak. Dokonce u kurtu chyběla i časomíra. Rozhodčí byli taky takoví zvláštní a třeba čísla na dresy si hráči museli vyrábět sami! Proti české Chance 3x3 Tour to bylo jako "nebe a dudy". Hrálo se navíc jen do 15 bodů a ne do 21, takže se nedodržovala ani oficiální pravidla FIBA. Stejně tak se neřešilo 12 vteřin na útok. Jak jsem pár různých tour zatím poznal, tak česká je po organizační stránce bezkonkurenčně nejlepší v Evropě. To, myslím, vidí každý, kdo sem přijede. A ty týmy to i vědí, protože sem jezdí rády a jejich hráči to sami říkají.

Čerstvá zkušenost kolegy Jana Stehlíka s výrazně kulhající organizací v Berlíně nebo Polsku hovoří dost podobně. A i podle vedoucího reprezentace je česká Tour na kontinentu úplnou špičkou.
V Německu jsem ještě nebyl, ale jinak s tím opravdu souhlasím. Kluci vyprávěli, že v Německu to je dost hrozné. Třeba jen na beton nasprejují od oka čáry a hraje se. Do kopce, z kopce, na kostkách (směje se), je to docela divočina. My jsme si i proto říkali, že na české tour by nám to mělo vyhovovat nejvíc a cítili jsme tam i největší šanci. Přece jen venku je to leckdy docela džungle, sudí domácímu týmu pustí víc než 12 vteřin na útok, nepísknou nějaký faul, nebo poposunou čas. Může se prostě stát cokoli. Když chybí i ta časomíra, nikdo neví, co se děje, a najednou je konec. (směje se)

Jak vůbec může fungovat hra, když chybí ukazatel limitu na útok?
Když rozhodčí chtěl, prohlásil, že už by někdo měl střílet a začal počítat. V Nizozemsku tedy spustil v holandštině pět, čtyři... Ale v zápase jsem to zažil jen jednou. Když jsem to sudímu v tom semifinále s Litevci říkal, protože útok soupeře trval už 20 vteřin, což jsem si na lavičce sám počítal, tak mě napomenul, že je to jeho práce a že moc dobře ví, kolik zbývá. A ještě vyhrožoval technickýma. Anebo jiná situace - na kurtu, kde jsme měli hrát, chybělo ochranné polstrování na desce. My jsme řekli, že v takovém případě nebudeme hrát, pak se to kvůli úpravě zdrželo a my měli o to kratší zápas, protože pro všechny kurty se používal centrální čas a tohle nikdo neřešil.



Bude Prague Masters tím nej turnajem, jaký zatím v 3x3 zažijete?
Asi jo. Já jsem nováček v týmu, na World Tour jsem ještě nebyl a je to určitě vrchol téhle disciplíny. Pak už je na podobné úrovni asi jen All-Star v katarském Dauhá. Možná to bude nachystané na ještě vyšší úrovni než česká Tour, navíc se hraje jen na jednom kurtu. Takže to bude vrchol, podobně jako Baku, které bylo připravené rovněž hodně profesionálně. Tam hráči nemohli k organizaci říct křivé slovo.

Co kvalita týmů, je výš Prague Masters, nebo Baku?
V letošní World Tour proběhl zatím jen jeden turnaj, který v Manile vyhrál momentálně nejlepší světový tým ze Srbska (Al Wahda). Ten ale na Eurohrách skončil až třetí. Baku tak mohlo být ještě výš. Těžko se to ale porovnává, protože třeba Španělé tam vyslali hráče, kteří nejsou vyloženě specialisty na 3x3, ale Srby v semifinále předčili.

Ve středu po herní přestávce nastupujete do Brandýsa na krátké soustředění. Stihnete se správně nachystat?
Myslím, že jo. Všichni se už udržujeme v kondici, protože nám i v klubech pomalu začínají přípravy. Půjde jen o to, že si musíme osvěžit principy hry 3 na 3. A hlavně to pak musíme prodat o víkendu v Praze.

Váš vedoucí týmu prohlásil, že cílíte na výhru. Jak se na to cítíte?
Já měl za cíl finále, které by znamenalo postup do celosvětového finále v Abú Dhabí. Když pak Michael Kruk přišel s tím, že chce vyhrát, tak jsem řekl, že tedy dobře. (směje se) Když už jsme se sem dostali, a tu kvalitu máme, tak už by to chtělo ji jednou přetavit i v nějaký výsledek. Zatím ta sezona není nějaké zklamání, ale třeba Baku mě mrzelo ještě dlouho, protože jsme měli být výš než ve čtvrtfinále. Jde hlavně o to, aby už si to sedlo a měli jsme i trochu potřebného štěstí. A pak to můžeme klidně i vyhrát. Je určitě nesmysl dávat si nízké cíle.



Jaké bude hlavní poučení z Baku?
Vyvarovat se zbytečných chyb a hrát disciplinovaně. Musíme hrát svou hru a nenechat se strhnout tím, když to párkrát nevyjde, a soupeř o něco odskočí. Už víme, že není třeba zmatkovat a dá se to normálně stáhnout. A budeme-li se držet instrukcí, můžeme postoupit hodně daleko. Po Baku už jsme odehráli řadu dalších zápasů, sehranost se lepší a ten posun je vidět.

Prozraďte třeba, kolik máte nachystaných akcí do útoku.
Vyloženě akce máme nachystané tak čtyři, možná pět. Spíš jde o styl, jakým chceme hrát. On tam ani není čas vzít si míč a říct si, že budeme hrát třeba pětku. Jde o dané situace na kurtu, co v nich chceme zahrát, a je to hodně o té souhře. Víme tak, že když je míč na pravé straně, tak ten hráč dělá to a další zas tohle a musí to být spíš zautomatizované, než aby se hrály nějaké konkrétní systémy.

Liší se hodně taktická příprava na jednotlivé soupeře?
Základy jsou stejné, tedy že nesmíme soupeři nechat útočný doskok a volné trojky, které bývají většinou smrtící. Jinak ale máme na každý tým speciální taktiku. Víme, koho můžeme v uvozovkách nechávat střílet a podobně. Řekneme si, co který hráč umí a neumí, a kde bychom měli soupeře přehrát.