Tomáš-S o o 7 let mladším Welschovi, stání v rohu, 3 trojkách se zašitým loktem a poctě od trenéra z NBA

INTERVIEW BASKETMAGU   Nezahajoval, přesto odehrál 35 minut. Není střelec a navíc mu jen před pár dny zašili pořezaný loket, přesto vysázel tři trojky ze čtyř pokusů a se 16 body byl top skórerem Čechů. Je rozehrávačem Barcelony, přesto v řadě útoků jen postával v rohu, aby "nepřekážel" spoluhráčům. Na středečním osudu rozehrávače Tomáše Satoranského se ukázalo, jak pestrý, nevšední a stále překvapující dokáže basketbal být. Kvalifikační bitva Čechů s Gruzínci, jež skončila drtivým triumfem lvů, byla strhující taktickou partií. Přesto taktika nebyla podle českého playmakera tím hlavním důvodem vítězství skvadry Ronena Ginzburga. O tom, co bylo ještě důležitější, ale také o mnohem dalším, bude nyní Tomáš Satoranský v detailech vyprávět.

Tomáši, odfoukl jste si hodně po posledních dvou zápasech a po pro vás i několika bouřlivých dnech?
Určitě jsem cítil úlevu. Nejdřív z toho, že zase budu moct hrát a trénovat. Taky bylo velké štěstí, jak jsme to jako celý tým zvládli. A zároveň jsem byl po zápase s Maďarskem rád, jak se s tím tým popasoval, protože to byla nesmírně důležitá výhra, stejně jako s Gruzií.

Se zašitou ranou na lokti a limitovaným tréninkem mít s Gruzií trojky 4/3, to bylo dost slušné překvapení, že?
Třeba mi to trochu pomohlo a seštelovalo mi to tu ruku. (úsměv) Ne, vážně, já jsem už po prvním tréninku cítil, že to je docela dobrý, že se s tím dá manipulovat a neomezuje mě to v pohybu. Samozřejmě jsem ten loket měl trochu stažený, abych nemohl jít do nějakých rizikových poloh, ale nakonec to bylo v pohodě a cítil jsem, že můžu střílet jako dřív. Po pravdě jsem ale nečekal, že až s takovým procentem.

Pořád se říká, že nejste střelec, ale třeba v ACB jste měl naposled trojkovou bilanci 79/29, což je 37 procent. V sezoně 2010/11 jste měl trojky dokonce 41 procent. Tak jak to s vámi tedy je?
No, není to jedna z mých největších zbraní. Spíš se to považuje za moji slabinu. Já se ale střelbu snažím stále zlepšovat a poslední rok, i díky roli, jakou jsem měl, šla dost nahoru. Poslední dobou se tak nebojím střílet a to je pro moji střelbu možná dobře. Navíc obránci mi spíš nechávají prostor ke střelbě než k nájezdu, takže střílet i musím.



Mimochodem, jaké procento už by se nepovažovalo za slabinu?
To nevím. Spíš se to ale bere tak, že když mám na výběr, jdu spíš do nájezdu. Ta procenta mohou být u hráče i dobrá, ale často se to bere tak, že střelci jsou ti, kteří střelu přímo vyhledávají za clonami a podobně. Jsou i rozehrávači, co střílí z driblingu po clonách, a mezi takové nepatřím. Já se snažím, když už si ty střely beru, abych měl dobré procento. Prostě střely, které na mě vyjdou.

Pojďme teď po stopách zápasu s Gruzií, který byl velkou bitvou pro basketbalové fajnšmekry. Užíval jste si její taktický aspekt i vy na hřišti?
Tak, užíval. (váhavě) Na začátku jsem nevěděl, jaké bude po té pauze moje zapojení, a jak se budu cítit. Pomalu jsem se do toho ale dostával a hlavně se snažil přinést do hry energii, třeba při obraně hlavního gruzínského rozehrávače Tsintsadzeho. Přece jen jsem měl nějaký odpočinek, takže nohy mi běhaly. A v druhé půlce už mi některé věci šly v útoku i samy.  

Byl záměr, že jste nezačínal, aby Gruzínci nemohli hned vyrukovat s kombinovanou obranou "box and one", kdy vy jste kryt osobně, a další 4 hráči brání v zóně?
Nevím přesně, jak to bylo, ale spíš rozhodovalo, že se v té zahajovací sestavě hrálo dobře i proti Maďarům. A trenér mi řekl už před utkáním, že půjdu do hry až po čtyřech pěti minutách. Už proto jsem tam chtěl jako druhá vlna přinést tu energii. My jsme chtěli hlavně unavit Tsintsadzeho, který zatím hrál v průměru 39,7 minuty, což je obrovské číslo, a na téhle úrovni se nedá vydržet hrát při takové porci minut stále s tou potřebnou energií. Proto jsme se na něm chtěli hodně střídat.  

Kolik na vás té obrany box and one hráli Gruzínci tentokrát?
V první půli moc ne, spíš se k tomu uchýlili, když začali prohrávat. My jsme na to ale byli připravení. Zapojovali jsme do hry jen čtyři hráče, na které byla aplikovaná zóna, a já jen postával uklizený v rohu, aby můj obránce nemohl pomáhat ostatním spoluhráčům. V porovnání s prvním zápasem tuhle obranu Gruzie ale zase tolik nehrála. My si totiž proti tomu líp půjčili míč a vytvořili si lepší střely, které jsme tentokrát proměňovali.



Bylo to docela komické, když jste jen přešel půlku, odevzdal míč a šel se uklidit do rohu. Přesto, někdy jste i proti téhle obraně s míčem hrál. V jakých případech?
Některé akce jsme na to měli. Převážně jsme ale chtěli zapojovat jen ty čtyři zbývající hráče. Dali jsme z toho i dost košů, až od toho hosté museli ustoupit. Odpojit se ze hry a nechat ostatním víc místa je na tuhle obranu opravdu to nejlepší.

Trenér soupeře Kokoškov mi řekl, že box and one na vás prý vytáhl ze zoufalství a že tento systém dosud nepoužil ani žádný z týmů v NBA, ve kterých za 14 let působil. Berete to jako uznání?
Ne, tak to neberu. Spíš je to tak, že při jejich menší rotací hráčů tato obrana pomáhá více vytíženým hráčům, aby si trochu odpočinuli. A na mě pak točili obránce, co nemají tak výraznou roli v útoku. Pro mě to byla i dobrá škola, abych se na podobné obrany do budoucna připravil. Je totiž pravda, že v prvním zápase nás touhle obranou hodně zaskočili.

Když jste hráli společně s Jiřím Welschem, zdálo se, že on i vyvážel míč a celkově jste se snažili, abyste moc dlouho neměl míč v ruce vy a soupeř se na vás nemohl soustředit.
Když jsme spolu s Jirkou, tak se hodně střídáme v hlášení akcí. Já byl i rád, že právě v tomhle utkání při obraně Gruzínců mohl Jirka takhle pomoct. Přece jen pak ušetřím nějaké síly. A několikrát to bylo právě proti tomu box and one, kdy on hlásil akce, a já zůstával v rohu. Takhle jsme se na balonu střídali hlavně v poslední čtvrtině.

Jiří Welsch musí užívat nějakou kouzelnou šťávu, protože zápas od zápasu hraje lépe a lépe. S Maďary byl celý zápas na rozehře, dal dvě trojky ze dvou pokusů a navrch přidal dunk, včera to zase úspěšně kropil ze střední vzdálenosti a vše zazátkoval podletem koše přes Pachuliu. Jako by na hřišti nestárnul, ale naopak stále mládnul...
My tohle říkám všem. Jak je Jirka v reprezentaci a má mě kolem, tak mládne minimálně o 7 let. Mě tak tyhle jeho výkony nepřekvapují. Musím ovšem přiznat, že to zvládá bravurně. Na to, kolik toho už odehrál a jak těžkou sezonu má za sebou. Podržel nás hlavně proti Maďarům a s Gruzínci byl opět výborný. Na začátku dal řadu košů a k tomu výborně organizoval hru. Je dobré vědět, že máte v nároďáku takové hráče, kteří za svou zemi bojují už tolik let a na hřišti nechají srdce.    



Vy jste tentokrát hru naprosto znechutili klíčové opoře soupeře Pachuliovi. Co při tom bylo hlavní -  ohromná aktivita jeho obránců Balvína s Houškou, výpomoci ostatních hráčů, nebo tlak na přihrávající?
Bylo to trochu od všeho. Všichni jsme odvedli mnohem víc práce než v utkání u nich, co se týká agrese a tlaku na balon. Hodně dlouho jsme se dívali na video a taky jsme viděli, jak proti nim hrály ostatní týmy. Bylo třeba vyvinout tlak na míč, aby pod koš nepřihrávali snadno a aby jim pivoti hráli víc na tělo, jako Ondra Balvín, který neměl tak dobrá čísla v útoku, ale v obraně byl hrozně důležitý. A totéž platí o Pavlu Houškovi, který byl naším X-faktorem.

Vy jste toho v obraně vystřídali strašně moc - ještě na útočné polovině to byl klasický presink nebo zónové krytí, na vlastní půlce jste soupeře chaotizovali střídáním osobní a zónové obrany a několikrát jste i v průběhu útoku hostů přešli ze zóny do osobky...
Z našeho defenzivního arzenálu jsme toho použili opravdu hodně. Jednak jsme chtěli unavit Tsintsadzeho, takže jsme vytáhli presink po celém hřišti, nebo tam byl zónpres, z kterého jsme přecházeli do zónové obrany a někdy i do osobky. Snažili jsme se to pořád nějak střídat, aby soupeř neměl čas se v tom zorientovat. Bylo to obráceně než v Gruzii, tentokrát jsme zaskočili my je. Bylo to velice důležité a jsem rád, že jsme to takhle zvládli.

Máte dobrý pocit, že jste vlastně utaktizovali kouče z NBA?
(směje se) Takhle bych to zase nebral. Igor Kokoškov je velmi kvalitní trenér a má skvělé a propracované systémy v útoku. A i v obraně jsou hodně dobrý tým. Ono taktika je jedna věc, ale včera rozhodovalo něco úplně jiného, a to naše nasazení.

A pak se také zdálo, že jakoby dlouho neplatila poučka o 60 faulech, zmíněná po zápase s Maďary Pavlem Pumprlou. Vy jste na rozdíl od některých minulých zápasů tentokrát fauly vyjmuli ze svého arzenálu už od prvních minut, jenže brzy měli po dvou chybách klíčoví obránci Pumprla s Hrubanem a ve 12. minutě měl už třetí faul Jiří Welsch. Na druhé straně ale procházela řada remplování a zákroků na Pachuliu, nebo i jasné fauly přes ruce střelce. Jak těžké se v tom bylo vyznat?
Ty fauly vyplynuly z našeho nasazení. Takhle agresivně ale nejde hrát celý zápas, protože rozhodčí už nám něco napískali. Ani my jsme neměli nějak obrovskou rotaci, přesto jsme se snažili hrát agresivněji a sudí pak některé rádoby fauly nechají projít. Sice nám brzy napískali dost faulů, ale postupně si zvykli na náš obranný styl a bylo to OK. Jen Ondra Balvín si nakonec udělal pět faulů, ale to bylo až v závěru. Někdy je prostě potřeba hrát tvrdě proti takovému soupeři, který chodí agresivně do nájezdů pod koš.