Ten, který pokořil Jordana: "NBA utíká od basketu"

 

V roce 1986 ho povolali Bulls, aby nahradil Michaela Jordana, rehabilitujícího po těžkém zranění. O tom, jak a v čem ho porazil, a proč ho naštval, hovoří někdejší křídlo i rozehrávač pěti klubů v NBA Michael Holton, který v květnu předvedl speciální seminář na téma rozvoje individuálních dovedností mladých hráčů trenérům v Praze a Brně, na stránkách červnového vydání BASKET Magazínu. Na webu basketmag.cz jsme pro vás vybrali i jeho další výpovědi, tentokrát třeba o proměně NBA za posledních 20 let nebo o tom, jestli kouč LA Lakers Phil Jackson studuje taktiku hry v evropských ligách.

 

Teď to je všechno víc v pohybu. V roce 1984 se hrálo víc "izolací", cílené akce jeden na jednoho. Nebo dva tři hráči hráli s míčem na "silné straně" a zbylí na "slabé" se do akce vůbec nezapojovali. Pak přišla podkošová hra, kde hráči jako Barkley nutili soupeře do "nepovolené obrany" (soustava nepovolených obranných postupů, kam patřily určité typy zdvojování nebo sklouzávání k zónové obraně, což snižovalo šance útočníků na nájezdy ke koši). Pak přišly pick and rolly a akce dvojic hráčů. Teď je všech pět hráčů zapojených do hry daleko víc. Tohle obdivuju na evropském týmovém basketu, všechen ten pohyb. Tak by se mělo hrát.

Je nyní složka s jednotlivými systémy a signály daného týmu silnější než za vás? 
Vždycky byla dost tlustá, měli jsme 5 až 10 setů, ale každý obsahoval 6 nebo 7 různých signálů. Teď už tam jsou nejen akce pro postupný útok, ale i možnosti pro sekundární rychlý protiútok. Útočná činnost se řeší celoplošně, to v roce 1984 neexistovalo. Dnes se týmům moc nelíbí, když obrana zaujme postavení a musí se útočit "do plných". Proto se hodně používá rychlý přechod, sekundární protiútok, útok, který umí číst obranu. O tom tenhle tempo basketbal celý je.

 

Moc. Hrát pro Larryho Browna, člena Síně slávy, mě naučilo, jak vůbec hrát, jak být lídrem, jak řídit tým. Řekl mi hodně o životě, o zodpovědnosti i o tom, jak se oblékat. Měli jsme také výuku chování a za to vše mu vděčím. Třikrát se mi poštěstilo posedět jen ve dvou i s Johnem Woodenem. Bylo to něco neuvěřitelného, on byl tak skromný a zároveň měl velmi jednoduchý názor na to, jak by se mělo hrát. Nikdy nezapomenu na to, když řekl, že všichni kouči by měli být především učitelé. Sám vyrůstal v době, kdy na střední škole byli všichni trenéři zároveň učiteli. Jemu se pak nelíbil nástup televize, kde získala velkou úlohu touha po zviditelnění a vytrácela se vášeň, láska a srdce. Poškodilo to hru, velká pozornost byla upřena k trenérům samým, ale také k hráčům... Jednou z výzev současné NBA jsou příjmy z reklam. Hráči chtějí být individualitami, chtějí být jedineční, aby vydělali víc, získali větší status, lesk. Ne všechno je zlé, ale už se to odchyluje od basketbalu coby týmové hry.

 

Když jste se stal trenérem, jak těžké pak bylo vůbec získat alespoň místo asistenta v univerzitní divizi 1?
To je hodně těžké. Je jen nějakých 326 škol, není to tedy moc šancí a chce tam spousta lidí. A spousta z nich ze špatných důvodů, s nesprávnou motivací. Nejdřív musíš být studentem hry, znát účel toho, co děláš, organizovat kempy, jezdit na kliniky a platit za tu šanci. Jistě v tom někdy trochu pomůže, když člověk před tím sám hrál.

Kolik trenérů z divize 1 dostane někdy šanci vést tým v NBA?
NBA týmy často vedou bývalí hráči ligy, nebo někdo, kdo s hrou v NBA má zkušenosti: skauti nebo i videokoordinátoři jako byl Spoelstra v Miami. Jackson, Brown, Karl, ti všichni hráli a jsou v Síni slávy i jako trenéři. Řeknu, že v hodně ohledech jde o uzavřený klan a musí se do něj jaksi dorůst, aby trenér vůbec měl nějakou šanci.

Kdy konečně některý z trenérských velikánů z Evropy dostane možnost jako hlavní kouč vést tým NBA?
Jednou se to stane, basketbalové hranice se mění. Před 20 lety bych tady v Česku nemohl být ani já. Většina koučů v NBA má velký respekt ke špičkovému evropskému basketbalu. Larry Brown často hovoří o tom, jak významně se posunul, jak se Evropa učí z NBA, ale i opačně.

Učí se z Evropy i takový Phil Jackson?
(směje se) Tak ten zrovna ne, ale další ano. Prostě musí. Čím víc je v NBA hráčů z Evropy, tím víc musí trenéři evropskému basketbalu rozumět.

Petr Hamták