Tam, kde je radost ze hry hlavní (a jedinou) zbraní...

Nejen přípravné duely na mistrovství světa, kvalifikační boje o evropský šampionát a zápasy evropské divize B formují basketbalové léto na starém kontinentu. Basket - jako správný globální sport - proniká i do zemí, pro jejichž reprezentanty není podstatou hry vítězství, ale samotná reprezentace své vlasti. Právě taková družstva se potkávají na mistrovství Evropy skupiny C. Letos se tenhle neprestižní, nesledovaný a o to "opravdovější" podnik uskutečnil v úvodu července na Maltě a "antititulem" nejslabšího evropského celku se mohou pochlubit basketbalisté San Marina... 

Říkáte si, že termín "pochlubit" není na místě? A pročpak ne? Každý tým chce pochopitelně při každém utkání uspět, z pohledu vyspělého basketbalového světa je ale úplně poslední místo mnohem přitažlivější a efektnější, nežli například nějaká neslaná nemastná třetí příčka od konce. 

San Marino, pátá nejmenší země světa, vyrukovalo do "céčkového mistrovství Evropy" se symbolicky malou sestavou. Sehnat dvoumetrového basketbalistu, který by za něco stál, se mezi 32 tisíci obyvateli nepodařilo, a tak se magické výšce nejblíže přiblížil (paradoxně nikoliv pivot, ale hráč na pozici 4) Emanuele Crescentini se svými 198 centimetry. Podkošová "frakce" Sanmarinských  dále zahrnovala Zanottiho (195 cm), Raschiho (192 cm), Dall´olma (190 cm) a De Biagiho (186 cm).   

Malý vzrůst v kombinaci s přeci jen slabšími herními kvalitami zapříčinil, že reprezantanti republičky uvnitř Itálie nedokázali ani jeden z pěti mistrovských zápasů vyhrát. Nejblíže úspěchu byla "squadra azzura B" v závěrečném klání proti Gibraltaru, s nímž nakonec prohrála o mizerných 8 bodů. Nebýt gibraltarské dominance na doskoku (51 - 20!), třeba bychom dnes psali právě o mužstvu z jihu Španělska...

V ostatních zápasech už byla vítězství o poznání dál (lépe řečeno výš). Ještě sympatická prohra se Skotskem o 14 bodů  sanmarinské bojovníky musela zahřát, prohra se Walesem (47:79), neúspěch v "derby" s Maltou (51:83) a debakl s Dánskem (37:95) už měly spíše efekt mrazící.

V žádném případě ale není na místě nahlížet na San Marino s posměškem! Reprezentanti modro-bílých barev jsou hvězdami už pro své odhodlání bít se v národním týmu a navíc již důvěrně znají, jak voní výhra na evropské scéně. Před dvěma lety dokázali na ME "C" zvítězit hned třikrát z pěti zápasů. 

V letošním roce se sice Sanmarinští vžili do role milosrdných sanmaritánů a svým soupeřům zápasy příliš nekomplikovali, zkuste si ale představit, jak by na mezinárodní scéně obstál třeba takový výběr Chebu... A navíc, už klasická literatura nám dává poselství o tom, jak je těžké postavit se silnějšímu: Prasátko v Milneho knize Medvídek Pú ne nadarmo říká: "Je těžké být odvážným, když jsi tak malé zvířátko." 

Narozdíl od růžového vepříka, basketbalisté San Marina odvahu nepostrádají.     


Pro zpravdajskou úplnost uveďme celkové pořadí letošního ME, skupiny C:
1) Dánsko - postup do divize B
2) Andora
3) Malta
4) Moldavsko
5) Wales
6) Skotsko
7) Gibraltar
8) SAN MARINO





Matěj Sýkora

(pozn.: autor reprezentanty San Marina skutečně oceňuje, pokud by některému čtenáři článek připadal jako pejorativní a povýšený, v žádném případě nešlo o pisatelův záměr. Drobná nadsázka v textu nemá negativní podtón.)