Tak pravil Metta World Peace: Ex-Ron děkuje Bohu za včas vypadaný chrup. A spoluhráči neví, jak ho oslovit

Něco mezi bijcem, co nezná slitování a duchovním mistrem, jehož mysl se na vlnách klidu a míru pokojně blíží osvícení. To byl Ron Artest, to je Metta World Peace. Křídelník Los Angeles Lakers, jehož rozhodnutí změnit si jméno dodnes budí nepřeberné množství reakcí, pokračuje ve své cestě vyvolávání údivu, zmatku a veselí i na prahu nové sezony. Jeho posledním kouskem je pozoruhodná odpověď na vcelku banální otázku novinářky Los Angeles Times. Posuďte sami...

Žurnalistka Melissa Rohlin se basketbalistovi svěřila, že u jeho spoluhráčů zjišťovala, jakým jménem ho v nové sezoně oslovují. Z průzkumu jí vyšlo, že mladí hráči používají čerstvé "Metta", zatímco starší a zkušení borci zůstávají u zaběhlého "Ron". I vznesla rozverný a v nadsázce myšlený dotaz, zdali ona výsada veteránů nemá co dělat se šikanou nezkušených.  

Až na samotný námět otázky vcelku klasická situace. Když však došlo na reakci, Metta/Ron s až stoickou vyrovnaností ve tváři pronesl něco, co by nečekal ani vášnivý surrealista: "Já jsem nejvíce šťastný z toho, že Ježíš Kristus nedovolil, abych přišel o svoje zuby, když mi bylo dvacet let," pronesl Světový Mír jako by se nechumelilo. A pokračoval...

"Říkal jsem si totiž, jaké by to bylo, kdyby nám mléčné zuby zůstávaly až do nějakých osmnácti, dvaceti let a až pak vypadávaly. To by vypadalo velice špatně. Takže si myslím, že je (Ježíš) opravdu úžasný, protože zařídil, že o první zuby přicházíme už když jsme děti a ne až ve třiceti nebo dvaceti letech."

Zmatenost novinářky v ten okamžik pravděpodobně dosáhla maxima, a tak ji Metta World Peace alespoň ubezpečil, že si je vědom své "ne zcela relevantní" odpovědi: "To nemá nic společného s vaší otázkou, ale právě to jsem zrovna měl na srdci."

Šokované Melisse Rohlin nezbylo nic jiného, než se v zájmu rozhovoru dostat na moment do ex-Ronova světa. Zeptala se proto, jak vůbec basketbalista k téhle problematice přišel. "Ne, nezdálo se mi o tom, že bych teď přišel o zuby. Prostě jen o tom přemýšlím," pokračoval neuchopitelný projev ve stále stejných kolejích.

"Je úžasné, že (Ježíš) myslel i na lidskou image. Vždyť bez zubů bychom ve věku osmnácti nebo dvaceti let byli děsně oškliví! Takže nejen že stvořil za sedm dní a nocí svět, ale on si navíc řekl ok, nechám lidem zuby vypadávat radši dříve než později."

Tak pravil Metamír.



Abychom se z hloubky zásadního poselství hvězdy NBA trochu vzpamatovali, podívejme se ještě na část zmíněného průzkumu mezi účastníky předsezónního kempu Lakers. Z něj je patrné, že otřískaní borci opravdu hodlají pokračovat v zažitém oslovování "Ron", zatímco mladí hráči přinejmenším váhají.

Legenda Lakers James Worthy, jež je v současnosti analytikem NBA pro losangelskou televizi, přiznává, že zvyknout si na nové jméno bude hodně těžké. Časem se prý nové "označení" muže s patnáctkou na dresu zaběhne, do té doby ale podle Worthyho dojde u komentátorů a moderátorů ke spoustě přeřeknutí a zaváhání.

A jak se s mimořádnou situací vyrovnali aktivní hráči? Andrew Bynum si vystačí s krátkým "Metta", Steve Blake se ještě nerozhodnul, ale má tendenci spíš zůstat u klasického "Ron". Totéž platí pro Matta Barnese, který si u samotného World Peace "zažádal o výjimku" - na nové jméno by prý pořád zapomínal.

Asi nejzajímavější jsou slova trochu vylekaných mladíků. Dvacetiletý Darius Morris s úsměvem prohlásil: "Na veřejnosti budu v souladu s tím, jak to je oficiální, používat jeho zákonné jméno, ale v šatně mu budu říkat Ron."

Až trochu dojemný je pohled na nejistého Andrew Goudelocka, který se doznal, že nepoužívá ani jednu z variant. "Neříkám mu ani Ron ani Metta, neříkám mu nijak. Když ho vidím, řeknu jen ´čau´ (what up), protože nevím, co mám dělat. Řekli mi, že když ho neoslovíte Metta, hrozí, že od něj dostanete ránu... Takže mu říkám jenom ´zdar´ (hey)."

Na závěr se štafeta vrací k Jamesi Worthymu. Myslíte si, že se k němu nové jméno hodí? "...No, já mám rád jméno Ron, abych řekl pravdu. Ale musím respektovat jeho rozhodnutí," povídá rozvážný Worthy, aby celou debatu uzavřel prostým, leč všeříkajícím soudem: "Je to zajímavé jméno."