Tým USA: "MS je teď pro nás víc než olympiáda"

Basketbalisté Spojených států, kteří se rozhodli narozdíl od svých hvězdnějších krajanů obětovat léto světovému šampionátu v Turecku, nyní stojí před čtvrtfinálovým duelem s Ruskem. Mladý tým kouče Krzyzewského je doma v těžké pozici - zlato se bere jako samozřejmost, o níž netřeba výrazněji hovořit, jakýkoliv jiný výsledek se naopak rovná selhání, které si zaslouží pořádnou dávku jedovaté pozornosti. 

Pro mladé hráče je turecký šampionát obrovskou - nejen basketbalovou - zkušeností. Ve Státech můžete zažít ledasco, ale zeptá-li se vás na ulici neznámý člověk, odkud jste, většinou to opravdu neznamená "Pojďte se podívat do mého obchodu na speciální nabídku koberců, které vás uchvátí". V Turecku ano...

Kromě dalších společenských odlišností se Američané musí vyrovnávat se svou náročnou pozicí "neznámého favorita". Ve Spojených státech i v pořádajícím Turecku jsou považováni za jasného adepta na první příčku, přesto se jim v domovině nedostává žádné zvláštní pozornosti a Turecko stejně řeší spíš to, proč nepřijeli Kobe Bryant a LeBron James. Když hráli Američané osmifinále, celý Istanbul byl u vytržení z kocertu U2, kousky Gaye a spol. nikdo moc neřešil. Když poté zámořský tým postoupil, jeden z istanbulských plátků článek o Kevinu Durantovi doplnil fotografií Chaunceyho Billupse. Takové věci by se "Černé mambě" z města andělů nestaly...

I v případě, že Americký výběr opravdu doputuje na vrchol tureckého mistrovství, žádné červené koberce, ani zasloužená sláva hráče nečekají. Přitom všichni zámořští borci obětovali světovému podniku celé léto. Přitom navíc všichni dobře ví, že nikomu účast na mistrovství světa (snad kromě Duranta a Rose) nezaručí nominaci do znatelně prestižnějšího olympijského výběru pro rok 2012. Přesto basketbalisté hvězd a pruhů předvádí basketbal se stoprocentním nasazením a je velice zajímavé sledovat, jak se mladí chrti doplňují se zkušenými buldoky Billupsem a Odomem. Ze hry USA čiší maximální zaujetí pro hru, které nebývalo při předchozích neúspěšných šampionátech vůbec zvykem.

Letos je ale všechno jinak, což nejlépe vystihují slova Derricka Rose: "Když nám trenér Krzyzewski připomenul, že nasposledy USA zvítězily na mistrovství světa v roce 1994, uvědomili jsme si, jak moc je pro nás šampionát důležitý. Je jasné, že se každý z nás musel pro svůj start v reprezentaci vzdát volného času. Jenže když sem přijedete, najednou zjistíte, na jak velkou akci jste se dostali a jak zásadní je mistrovství pro ostatní týmy. Pro každou reprezentaci je tady v Turecku šampionát "větší" než olympijské hry, a tak na to nyní nahlížíme i my!"  

Třeba Derrick Rose se svými spoluháči opravdu získá zlaté medaile. Pak možná - aby ve Státech upozornil na přehlížený úspěch - požádá o drobné přejmenování svého týmu na Chicago istanBulls.

Matěj Sýkora