STORY of Chester Simmons vlastními slovy

BASKETMAG EXCLUSIVE   Někdo má v životě kliku i talent. Někdo má pouze ten talent. Někdo nemá nic. A pak jsou tu složitěji definovatelné případy. Takové jako - Chester Simmons. Patřil k těm klukům se slušným nadáním, kterých po amerických hřištích běhají mraky. Kolik jich pak ale skončí v propadlišti dějin, byť při dobrém vedení bývali měli na to dostat se vysoko. Chester nebyl daleko od toho, aby se ocitl mezi nimi. Z oné hrany, kde se lámal chleba, už se skoro kácel na stranu "propadlých", ale naštěstí pro něj ho nad propastí vždycky vytáhla "last minute" záchranná ruka dobrých kamarádů, především Brandona Roye. Díky tomu, ale nejen díky tomu, se mohl v této sezoně vyšvihnout až do pozice top střelce celé VTB ligy. Po tom, co má za sebou, to byl pro "Nejlepšího hráče ze Seattlu mimo NBA", jak ho překřtil jiný kamarád Jamal Crawford, dosud zlatý moment kariéry...

"Tu větu o nejlepším hráči ze Seattlu na moji adresu neřekl jen Jamal. Jo, je to dobrý pocit, když někdo z NBA prohodí, že jste lepší než někteří hráči, co tam hrají. Ale o NBA se teď nestarám. Když mě budou chtít, budu rád, ale šel bych tam jen s garantovaným kontraktem. Jinak ne," pravil rozhodně v červenci 30letý křídelník.

Seděl v tu chvíli na pohovce v lobby petrohradského hotelu, večer před tím, než pro jeho Nymburk nadešel čas odvety čtvrtfinále letošního Eurocupu.

To že teď vůbec může mluvit o lize lig v nějaké souvislosti s vlastní osobou, je v podstatě zázrak. Jistě, kdysi o ní snil, jako každý malý kluk, ale od té doby jeho životní stezky vedly objížďkami, které několikrát už téměř skončily v hodně slepé uličce.



Na rozdíl od kamarádů Roye a Crawforda neměl to štěstí, že by vyrůstal se silným zázemím a oběma rodiči po boku. "Neříkám, že jsem vzešel z nějak hrozného prostředí, ale dělal jsem prostě špatné věci," přiznává. "Mě i sourozence vychovávala jen máma. Nebyla to sranda, ale překonali jsme to. Celkem jsem měl čtyři sestry - dvě otcovy a dvě, které měl společně s mámou. A k tomu ještě staršího bráchu. Stěhovali jsme se asi osmkrát nebo devětkrát a někdy jsme se všichni museli vejít jen do dvou pokojů."

Organizovaný basketbal mu dlouho neříkal vůbec nic. Stačily mu zápasy v seattlských parcích. "Byla tam větší volnost, ale taky jsem neměl dost dobré známky, abych se dostal do školního týmu," říká bez vytáček. "Tehdy mi to ale bylo fuk. A o vejšce jsem si říkal, že když tam půjdu, ok, ale když se nedostanu, budu dělat něco jiného. Jasně že o NBA někdy snil kdekdo, ale já si uvědomil, že každý se tam dostat nemůže," říká Chester, jemuž byl vzorem bratranec Donny Marshall. Chlapík s pěti odslouženými lety v nejlepší lize. Právě on později, po vlastní zkušenosti, odkryl příbuznému kouzlo evropských příležitostí. Těch herních i těch finančních.

Ve třetím ročníku střední školy se ovšem pro Chestera něco zásadního změnilo. Tehdy mu poprvé podali záchranné lano jeho kamarádi. Brandon Roy na to vzpomínal pro web Eurobasketu: "Koukal jsem na Treho v parku a říkal si, že je fakt dobrej. A svého bráchy jsem se zeptal, proč nehraje za náš tým na Garfieldské střední. Tre se o to nikdy ani nepokusil, řekl mi."

Roy pak parťáka pozval do mužstva, kde se prý okamžitě stal hráčem základní pětky. "A to jsme byli jedním z nejlepších týmů státu Washington."

Podle Simmonse bylo vše trochu složitější. "Už se o mně vědělo, ale aby mě mohli vzít, musel jsem si nejdřív vylepšit prospěch. Obul jsem se do toho, když mi zemřel děda, který se o sport hodně zajímal. Já jsem původně hrál i baseball a americký fotbal. On dřív hrál taky baseball, bylo to v černošské lize, a taky chodil na všechny moje zápasy."



Na konci střední už byl jedním z top plejerů celého státu a stejně jako Roy s Crawfordem hráčem v hledáčku kvalitních univerzit. Ohromoval univerzálností na perimetru, mohl hrát na rozehře, kde s basketem začínal, ale i na křídlech.

Jenže když se lámal chleba a univerzity si prověřily jeho prospěch, vrátil se po střední zpět "do ulic". Dostal nabídky jen z junior colleges, jakýchsi vysokoškolských přípravek. Postupně vyzkoušel čtyři různé, ale nikde dlouho nevydržel.

"Vždycky jsem něco provedl a odešel, zkusil další, vrátil se domů a dělal jsem, co bych neměl. Ani o tom nemůžu vyprávět," přiznává se Chester.

"Já s Willem Conroyem jsme se ho snažili dostat na University of Washington. Kdyby neměl ty problémy na začátku střední, mohl by býval hrát na jakékoliv škole v divizi I," dodává k prvotnímu rekrutačnímu úsilí Roy.  

Až jednou se už Chesterova matka nemohla koukat na synovo trápení a rozhodla, že musí z domova. Nejdřív hrál v rámci programu Amatérské sportovní unie za tým, kde zářil více než 50bodovými show, aby se poté přes junior college univerzity v Texasu propracoval pro změnu na junior college v Seattlu a později konečně zakotvil u svých parťáků na University of Washington.

Byl to skutečný veletoč. V době po střední totiž ničemu takovému nebyl ani omylem blízko. Potloukal se, kde se dalo, myl třeba vozový park u Mercedesu. "Abych si to taky užil, svlékl jsem si někdy pracovní kombinézu a projížděl se ulicemi, jakoby mi to auto patřilo. Byla to sranda, ale i tam jsem zanedlouho skončil."   



Došlo i na "lepší kousky". V nedobré společnosti lokálních výrostků se dostalo i na krádeže oblečení v obchodních domech a podobné hříchy. "Radši bych o tom ale víc nemluvil, nebyla to dobrá doba."     

I na washingtonskou prvodivizní univerzitu mu pomohla další přímluva kamarádů Roye a  Willa Conroye. A trenér, který měl v týmu například i Natea Robinsona, neudělal špatné rozhodnutí, protože Chester se za své dva roky na škole stal opravdovou hvězdou. I když...

"Začátky byly těžké, chtěl jsem i odejít. Na tak tvrdé tréninky jsem nebyl vůbec zvyklý. Ale kousl jsem se a vydržel. A ve své poslední sezoně jsem byl i v All-Star celé konference Pac-10," vykládá křídelník, který i na univerzitě měl potíže s prospěchem.

80 trojkami v seniorském roce nicméně překonal rekord školy a celkových 128 tref je třetím nejlepším výsledkem dějin univerzity.

Po takové palbě bral za jasné, že z draftu zamíří do NBA. "Agent mi volal o zájmu různých klubů, nejhůř na začátku druhého kola," vzpomíná.

Jenže ouha! Mezi 60 jmény to jeho nakonec nezaznělo. "Byl jsem tehdy strašně naštvaný," říká s důrazem. "Nenechal jsem se tím ale užírat dlouho. Věděl jsem už, že se basketem uživím."

Po draftu sice hned na podzim nikam nenaskočil, ale pak už se přes Řecko a Francii dostal do zaslíbené země - Izraele. "Pro mě jako Američana, který nikdy nebyl zvyklý žít někde mimo, to bylo výborné místo. Začátky jistě nebyly lehké, ale věděl jsem, že pokud bych se vrátil domů, tak dobrý džob bych nesehnal," vystihuje podstatu, kterou by bez váhání podepsala spousta jeho krajanů působících nejen v Evropě.



A ještě něco bylo ve hře. "V tu dobu jsem už měl dceru, ze svého posledního roku ve Washingtonu, a o tu se bylo třeba postarat. Musel jsem něco dělat a - vydělat."

V letních pauzách se teď pravidelně utkává na hřištích doma v Seattlu se svými dobrými kamarády. "Tre tam dominuje. Proti klukům z NBA má velkou motivaci a já myslím, že pořád existuje šance, že by se do NBA mohl podívat," řekl letos na jaře Brandon Roy.

Ten se hned po svém prvním roce u Blazers, kdy se stal Nováčkem roku NBA (2007), přimlouval u vedení, aby při nedostatku střelců dostal jeho kamarád šanci. "Stačilo by jen ho zkusit v kempu, aby se ukázal. Ale asi pro to nebyla vhodná situace."

"O té přímluvě jsem se dozvěděl až z článku na Eurobasketu, na který byl i v Americe slušný ohlas. Nevím, proč jsem tehdy šanci nedostal, a dneska je mi to už jedno," řekl Chester.

Dřív to však bylo jinak. První rok po univerzitě zkoušel i Letní ligu NBA. "A Atlanta tehdy chtěla, abych se k nim ještě vrátil. Jenže pak se ozval i Seattle, kam jsem chtěl zase já. Asi jsem to ale měl zkusit v té Atlantě. Viděli mě na pozicích jedna, dva i tři a líbil jsem se jim. V posledních letech už jsem ale Letní ligu nezkoušel. Je to zahozený čas. Ty zápasy jsou hlavně pro draftované nováčky týmů, které je chtějí sledovat, a pro mě jako hráče z Evropy by tam nebylo místo."

Po Izraeli už přišel na řadu Nymburk, kam ho zlákal kouč Ginzburg, který Chestera dřív vedl. "Věděl jsem, že budu moct ukázat, co umím."

To také chlapík s nenapodobitelným ball-handlingem, fenomenální střelbou a přezdívkou Zabiják ukázal. Snad nejvíc ve své druhé sezoně u českého mistra. Stal se druhým top střelcem VTB ligy, pomohl mu na hranu Final-4 Eurocupu a snad nejvíc se zaskvěl velkolepou show při domácí destrukci CSKA.



V den toho mače vyšel na serveru Eurobasketu velký článek, v kterém o něm v superlativech mluvili kamarádi Roy s Crawfordem. A on cítil, že nesmí zklamat. "Věděl jsem dopředu, že to vyjde ten den, ale dalo mi to jen motivaci navíc. Ten zápas jsem prostě nemohl podělat, vypadal bych pak jako trouba."

Letošní výkony mu vynesly zájem z lecjakých míst kontinentu. O Vánocích ho chtěl pozdější eurocupový šampion Chimki, který právě on na začátku sezony odstřihl od Euroligy a který mu údajně nabízel 50 tisíc eur měsíčně. Kluby se však nakonec nedohodly.

A nedávno málem přestoupil do euroligového Milána, kde však na poslední chvíli vše zhatilo zranění jiného hráče, a klub musel hledat jiný herní typ než Simmonse.

Zájem o něj přetrvává, ale cesta k dalšímu působišti se teprve bude hledat. Být o něco mladší, byl by tou ideální zřejmě domovský Seattle. Že teď nemá v NBA žádný klub?

"Chystají tam ale nový, možná už od roku 2013. Nejdřív je ovšem třeba postavit novou arénu," poodkrývá roušku budoucnosti potetovaný shooting guard, který se teď už může těšit na další společnou narozeninovou oslavu s Brandonem Royem. Akci tradičně pomáhá zařizovat Jamal Crawford a je to vždycky velké mejdlo.

Na konci července to bude pro Chestera Simmonse jubilejní 30. oslava v životě. Pro Brandona Roye teprve osmadvacátá. Pro Brandona Roye, který v prosinci oznámil kvůli problémům s kolenem předčasný konec kariéry.

Možná teď přišel čas, aby zase jednou podal pomocnou ruku někdo jemu...



Petr Hamták
Foto: ČEZ Basketball Nymburk