Stejskalová o ME bez diváků, kuriozitách CZ statistik, své šanci číslo dvě, veliké O2 i situaci zlaté generace

INTERVIEW S HVĚZDOU LVIC O ME 2017 I 2015    Byla z těch reprezentantek, které nedělní verdikt evropského Boardu FIBA očekávaly s tím největším napětím. Nepatřila totiž mezi už jen pětici ze současného týmu lvic, jež v roce 2010 zažila dechberoucí stříbrný šampionát. A o to víc doufala, že Česká republika získá Eurobasket pro rok 2017, aby i ona měla šanci vychutnat si ty velké chvíle na domácí půdě. Po víkendu už je jasné, že i Michaela Stejskalová, jedna z tahounek aktuální skvadry, by se za dva roky dočkat měla. Small forwardka však v následujícím interview nebude hovořit jen o dojmech a pocitech ze získání ME, ale i o minuté šanci v roce 2010, rumunsko-maďarském turnaji bez diváků, zvláštnostech českých statistik, budoucnosti kolegyň ze zlaté generace, novém modelu ME i o výhodách Prahy a Hradce Králové.

Míšo, jak natěšená jste byla na nedělní volbu evropského Boardu FIBA dopředu, při vědomí velkých českých šancí na přidělení ME, a o kolik se vaše radost zvětšila samotným verdiktem?
Když jsme o téhle možnosti slyšely s holkama poprvé, tak jsme v to doufaly moc. Protože vezmu-li si zpětně tu atmosféru z mistrovství světa 2010, bylo to něco neuvěřitelného! I po stránce organizace se všechno zvládlo perfektně.

Na co se vy sama budete těšit nejvíc, počítáme-li, že vás nemine nominace?
Jelikož mi v roce 2010 nominace unikla, tak jsem až dosud nikdy nehrála před takovým publikem, kdy by se tolik fandilo a přišlo tolik fanoušků, kteří tým tak hnali dopředu. Na to se budu těšit já.



Připomeňte, o kolik vás ta sláva před pěti lety minula...
V první nominaci nás bylo celkem 18 a mě s Katkou Zohnovou trenér Blažek vyřadil jako první.

To jste si asi tehdy říkala něco jako: "Jediná šance v životě na takovou velkou akci doma a já ji prošvihla." Tehdy by vás asi těžko napadlo, že za 7 let budete mít šanci číslo 2...
Přesně tak. Mrzelo mě to, hlavně když jsem to viděla z hlediště a holkám fandila. Jak říkám, bylo to nepopsatelné a myslela jsem si, že už to nezažiju. Takže pokud bych byla s týmem za ty dva roky, chtěla bych si to užít stejně jako holky před pěti lety.

Je podle vás reálné celou atmosféru onoho nezapomenutelného šampionátu, se vším, co s ním souviselo, zreplikovat za úplně jiných podmínek, v jiných městech? Nebo se tomu rachotu alespoň přiblížit?
V roce 2010 to bylo trochu jiné. Jiné složení měl i tým. Já ale věřím, že lidi na nás nezanevřou a budou se snažit vše zopakovat. Mistrovství Evropy přece jen nemůžete doma vidět každý rok, a když už se to tady konečně pořádá, tak lidi už ten turnaj samotný přitáhne.

Ve světle posledního ME v Maďarsku a Rumunsku, kde se v Temešváru ani nestihla dostavět původně předpokládaná hala, a v Budapešti na obě semifinále přišlo nanejvýš tisíc lidí, by Česko mělo ročník 2015 v návštěvnosti zřejmě trumfnout, že?
Je pravda, že atmosféra v Temešváru byla mrtvá. Na zápasy nepřišel skoro nikdo, až nás to překvapilo. Některé rumunské kluby jsou na dobré úrovni a čekaly jsme, že to lidi přítáhne, ale opak byl pravdou. Na některé zápasy ve skupinách přišly jen desítky diváků. To u nás doufám nenastane. Před naplněnou halou se hraje samozřejmě líp, hráčky to žene dopředu a já věřím, že fanoušci ten rok 2010 dokážou nějak zopakovat.  



Panovala aspoň na zápasech osmifinálové skupiny v maďarském Debrecínu o něco hlučnější atmosféra?
O trochu lepší to bylo, ale nic velkého. Jediní fanoušci, co tam zůstávali od začátku až do konce, a viděla jsme je i teď doma v televizi, byli Francouzi, kteří tam měli takovou stálou "tlupu". Jinak tam ale žádný tým moc fanoušků neměl. Nám dorazili naši stálí, pan Elhota a spol.

Jak těžké podle vás bude po 11. místě na letošní Evropě naklonit si zpět i tu širší fanouškovskou obec?
Myslím, že každý, kdo sledoval letošní mistrovství, viděl, že bylo opravdu vyrovnané. My jsme třeba porazili Bělorusko, které pak hrálo semifinále. Bylo to trochu i o štěstí, prohrály jsme zápas s Řeckem, který jsme prohrát neměly, a mohly jsme se posunout dál. Bohužel to je sport, na každého ta špatná karta někdy vyjde. Třeba v roce 2011 Španělky na Evropě nepostoupily ani do čtvrtfinále a podívejte, kde jsou teď. Bohužel letos to nevyšlo, ale já i přes ten výsledek doufám, že nám lidi budou fandit dál. A třeba to vyjde za ty dva roky.

Nakonec byl ve vašem podání překvapivě plodný útok a naopak se skloňovaly různé problémy obrany. Zvládnete ji za ty dva roky vypilovat?
Na všem se dá určitě pracovat. Uvidíme, jak často se budeme během těch dvou let setkávat, protože všechno je to i o sehranosti. Na druhou stranu bylo docela zvláštní, že celou přípravu jsme věnovali tomu, abychom vycházeli z obrany a po celou přípravu to tak i fungovalo. Ani jsme nedávaly tolik bodů. A najednou na šampionátu se to otočilo a někdy to bylo víc o přestřelkách než o tom, kdo bude víc bránit. Nevím ale, kde se to zlomilo, že to najednou bylo víc o tom útoku.

Dvě zajímavosti ze statistik - měly jste nejmíň získaných míčů ze všech týmů (4,6) a zároveň druhý nejmenší počet ztrát za Ukrajinou (13,6), která ale skončila už v základní části.
Když jsme se připravovali na to, jak nás soupeři budou bránit, věděli jsme, že některé celky praktikují celoplošný nebo zónový presink a na to jsme se na trénincích chystali nejvíc, abychom do toho neodevzdávaly balony, protože je škoda o míč přicházet při přechodu na útočnou půlku. Z toho asi ta statistika ztrát pramení. A ty zisky vypovídají o tom, že jsme nebyly v obraně dostatečně aktivní.



I ta druhá věc se týká obrany - patřily jste na špičku podle počtu obdržených trojek (průměrně jen 3,7), ale u dvojek to bylo přesně opačně (23,1).
Ono to vychází tak, že když bráníte natěsno, abychom šly po balonu, jak to po nás trenéři chtějí, je jasné, že ta hráčka nemá takový prostor vystřelit za tři, nebo nemá takovou úspěšnost. U téhle obrany ale zase hrozí, že se pak soupeřky dostanou samy 1 na 1 ke koši a my si tam nedokázaly vypomáhat, plus musím říct, že spousta týmů mělo fyzicky jinak vybavené pivotky, než máme my. A z toho ty dvojky také dost pramenily.

Pojďme k oblasti personální. Útok až nezastupitelně držela veteránka Bortelová, která už ale na domácím ME hrát nebude. Bude jedním z klíčových úkolů dovychovat si pro tento turnaj rozehrávačky?
Na jednu stranu naše holky na rozehře jsou pořád mladé a třeba Véra Bortelová jim i na trénincích dávala hodně. Na druhou stranu samy výkonnostně rostou a za ty dva roky může být všechno jinak. Káča Bartoňová už v reprezentaci nějakou dobu je, máme i Káču Sedlákovou, která může Véru taky nahradit. Samozřejmě nebudou mít takové herní vytížení a zkušenosti jako Véra, ale nemyslím, že bychom měli někoho (nového) vychovávat. Ty stávající hráčky do toho správného věku taky dospějí, protože u rozehrávaček hráčský svývoj trvá o něco déle než na jiných postech. A doufám, že v tu dobu budou mít tolik zkušeností, že to i bez Véry zvládneme.

Trenér Blažek ještě před udělením ME 2017 Česku avizoval, že by bylo dobré tento turnaj získat jako určitý výraz díků členkám zlaté generace, která toho pro Česko tolik odehrála a vybojovala. Otázkou ovšem nyní bude, kolika hráček se z onoho výkvětu bude Eurobasket ještě aktivně týkat. Pojďme si nyní vašima očima probrat jména jako Ilona Burgrová, Jana Veselá a Petra Kulichová.
Po pravdě nevím, kdo by měl končit a kdo ne. Když jsme se o tom bavily, jediná Véra Bortelka to zvažuje. U ostatních jsme ani nenačaly diskusi o tom, že by u toho za dva roky měly chybět. Třeba Ilča vůbec nemá věk na to, že by končit musela. Osobně doufám, že vydrží. A totéž se týká Janči i Kuldy. A že Jana mluvila po letošním turnaji neurčitě? Ona o tom ani mezi námi nemluví příliš otevřeně, bude to její rozhodnutí a já zatím po pravdě nevím. A Petra? Pokud svůj osobní život nebude chtít posunout jiným směrem, myslím, že by to mohla zvážit a na domácí Evropě nastoupit. Osobně mi nic o případném konci neříkala, ale vidím, jak je teď v osobním životě spokojená...



Vašeho týmu se jako jediného nebude týkat kvalifikace ME, oproti ostatním soupeřům vám tak budou chybět ostré zápasy. Bude to nevýhoda?
Myslím, že by to mohlo být spíš naší výhodou. Budeme mít víc prostoru pracovat na různých detailech hry a na věcech, které budeme potřebovat nacvičit, protože před turnajem samotným to po ligové sezoně už půjde hrozně rychle. Za pět týdnů musíte stihnout všechno, včetně fyzičky.

Oproti letošku nastane významná změna v hracím modelu, kdy na ME bude už opět jen 16 týmů, a především se vše zkrátí po vzoru posledního MS, kdy do čtvrtfinále rovnou postoupí vítězové čtyř základních skupin a o zbylá čtyři místa si to rozdají druhé celky se třetími. Jak velká změna to bude?
O herním modelu ME se bavíme od roku 2011, kdy turnaje trvaly skoro tři týdny. Z mého osobního pohledu je lepší systém posledního MS. Je pravda, že po jednom zaváhání můžete na turnaji skončit a je to fičák, když se hraje dva dny po sobě a po dnu volna zase dvakrát, na druhou stranu když na ten režim najedete, je to mnohem lepší než zápas, den volna, zápas, den volna (jako v osmifinálové skupině letošního ME). Tenhle nový model nám bude vyhovovat mnohem víc.

Při kandidatuře se počítalo s pražskou Královkou a hokejovým stadionem v Hradeci Králové pro první fázi turnaje a s O2 arenou pro závěrečnou část. Jak se vám dějiště turnaje zamlouvají?
Praha je, myslím, jako volba jasná. Pro všechny to je ideální místo, i pro jednotlivé týmy. Ono je něco jiného, když přijedete na mistrovství a ve chvílích volna se nemáte z hotelu kam hnout, anebo když kolem sebe máte trochu živěji a můžete se někde odreagovat. Praha je z tohoto pohledu dobrá i kvůli divákům. V Hradci jsem sice na hokejovém stadionu ještě nehrála, ale když se podíváte na ženskou ligu, jak tím ve městě fanoušci žijí, tak pro tamní basketbalové příznivce a další diváky to nebude "k zahození" mít možnost vidět tak velký turnaj. Tolik dalších sportů tam na této úrovni navíc není, takže podle mě tím budou žít. A O2? Tam jsem byla akorát na hokeji. Je to krásná a hooodně velká hala (rozesměje se), takže uvidíme. U tak velých arén je trochu problém, že si na ten prostor musíte při tréninku navyknout. Je to jiné, než hrát třeba na Královce.