Stachanovec Šotnar o draftování spolužáka Bašty, střele tátovi k padesátinám, vyčerpání i senzaci ligy

17.10. INTERVIEW S MUŽEM TÝDNE V NBL   Michal Šotnar tyto dny testuje, co vydrží jeho tělesná schránka. Posuďte sami: 8. října prodloužení s Pardubicemi, 10. října první liga v Liberci, 13. října osobní TV show s Novou hutí, 15. října senzace s Prostějovem a dnes bitva s mistrem. A to možná v neděli přijde ještě první liga za Litoměřice. Suma sumárum 6 zápasů za 12 dní. Jeden by se zeptal, jak to ten kluk dává? I o tom byl rozhovor Basketmagu s "NBL Hrdinou týdne", který pondělním kariérním buzzer beatrem do koše Ostravy dal nejlepší dárek tátovi k padesátinám, a na sociálních sítích pak zjistil, jak teď svitavští Tuři frčí.

Michale, kolik jste po oné životní střele do ostravské obruče obdržel gratulací?
Docela dost. Přišel jsem do šatny a měl skoro vybitý telefon. A taky toho bylo hodně na sociálních sítích, kde jsem aktivní. Jo a psal mi brácha, že měl na Facebooku asi dvanáct gratulací, protože si ho se mnou spletli. Hodně toho bylo hlavně od rodiny, doma se samozřejmě koukali. Odpovídalo to tomu, že to byla zatím největší střela kariéry. Navíc to šlo v televizi, kam se člověk za rok zase tolikrát nedostane. No a zrovna se to povedlo! Byla to docela dobrá náhoda. Navíc zrovna ten den měl narozky můj táta, kterému bylo padesát. Proto jsem si říkal, že to snad není možný. Třeba ale ještě nějaká střela přijde.

Zdá se, že Tuři jsou teď docela sledovaní.
To jsme. Hlavně mě překvapilo, že mi psali i lidi, co ani nesledují basket, třeba z Litoměřic (za které Michal hrává první ligu). To by mě někdy ani nenapadlo, že si toho někteří až takhle všímají. U kluků z basketu bych to ještě čekal, ale překvapivě se koukali a ozvali taky kamarádi, co mám i mimo basket.



Vy jste v televizním rozhovoru po zápase vypadal, že tomu pořád moc nevěříte, jakým způsobem jste zápas vyhráli.
Spíš jsem se tomu musel smát. A taky tam byla výborná atmosféra a euforie, jakou jsem ještě nezažil. Cítil jsem se prostě dobře a měl radost jako už dlouho ne.

Vy jste ještě dvě minuty do konce utkání s NH vedli o 9, ale pak jste málem dopustili prodloužení. V zápase byl váš kouč Petr nejméně třikrát slyšet, jak vás tlačí do akcí pod koš a na fauly, ale vy jste místo toho často vypouštěli trojky, že už i kolegové na dlouhých Abercrombie s Votroubkem lomili rukama. To vypadá, že trenéra moc neposloucháte.
My ho posloucháme, to bychom jinak nevyhráli, ale v tom závěru už jsme asi neměli sílu najíždět. Já už opravdu nemoh a ostatní kluci taky ne, protože jsme hráli v nějakých šesti. A pokud jde o ty trojky, tak jich sice bylo dost, ale v předchozích zápasech jich bylo ještě víc, v prvních dvou dokonce 37. Takže už to postupně snižujeme. Taky je ale pravda, že pokud jsme volní, máme povolení střílet. Soupeři si nás už teď i víc hlídají, protože vědí, že to ostřelujeme. I proto se počet pokusů snižuje.

Ptal jsem se proto, že Cory Abercrombie v zápase s NH vypadal místy rozmrzele, že nedostával moc míčů. To jste asi s Prostějovem, kde měl velký double double, upravili.   
My jsme tam měli problém s jedním naším systémem, ale už jsme si to navzájem i Corymu vysvětlili a  je to v pořádku. I Standa Votroubek z toho dával hrozně moc bodů. Poslední dva zápasy už to dolů dáváme víc. V přípravě jsme měli velký problém míč pod koš dostat a s Prostějovem už Cory i Standa měli balonů velkou spoustu, což nám pomohlo. Vystřelili jsme míň trojek (23 stejně jako s NH) a vyhráli jsme.    

Abercrombie proti vicemistrům zářil. Vyhecoval se tedy k velkému výkonu?
On k tomu vždycky přistupuje hodně zodpovědně. Chodí do haly brzo, má své rituály a je to dříč. A že měl někdy míň doskoků, tak to bylo i tím, že si ho víc hlídali, odstavovali ho až tři soupeři a my ostatní jsme na doskok moc nechodili.

S Orly jste po 25 minutách ztráceli 14 bodů. Co jste pak provedli, že jste to tak fantasticky otočili?
Trenér našel ideální sestavu a přišla naše nová posila Martin Bašta. V pondělí po zápase mi zavolal, protože jsme spolu hráli odmalička a chodili spolu i do jedné třídy, a ptal se, kolik nás je, a jestli by k nám nemohl přijít hrát. Já to přednesl vedení, oni se mu ozvali a ve středu už za nás nastoupil. Hned po příchodu na hřiště dal trojku a dvojku, což nás docela nakoplo. Pak začal pod košem úřadovat Cory, který měl ve čtvrté čtvrtině spoustu útočných doskoků a v podstatě nám to vyhrál. Klíčový v tom všem ale byl i Martin, který nám pomohl i v obraně.

Samozřejmě zásadním tématem byla únava. Proti Orlům jste nastoupili už 43 hodin po zápase s NH, vy jste k tomu měl v nohách ještě zápas v první lize. Jak jste to vůbec proti běhavým Orlům vydrželi?
Našli jsme v sobě nějakou morální sílu. Bylo tu i hodně lidí, co nás vyburcovali, nám se dařilo a to už se pak nedá vzdát. Našli jsme v sobě poslední síly a dali do toho všichni všechno. Když do toho programu ještě v pátek hraju první ligu, je to už ale docela náročné. A že jsme stihli s Prostějovem běhat? Tam bylo důležité, že jsme dobře pokryli hráče na perimetru, Marko dal asi šest bodů, Kouřil nic, Slezák pár bodů až v závěru. Jediný, kdo dával seshora víc, byl Talley. A dole nám nedal moc ani Nečas, takže jsme pokryli důležité střelce a dostali celkově málo bodů.    
 
S bilancí 4-2 se aktuálně dělíte právě s Orly o třetí místo. Takže jasné největší překvapení dosavadního průběhu ligy?
To určitě. Sami jsme to taky nečekali. Chtěli jsme tento týden aspoň jednou vyhrát. Prostějov už byl navíc. Tak teď ještě v pátek. (smích) Ne, s Nymburkem už to bude samozřejmě hrozně těžké.