Úspěch znamená další práci

Obecně v basketbalu žen platí, že málokterý tým udrží své postavení na čele několik sezon za sebou mimo USA. Klopýtnou týmy jako Australie, Brazilie, dokonce i Španělsko a Francie s výbornou přípravou mládeže. Udržení mezi šesti nejlepšími je a bude úspěch, asi vždy. Proto je naše čtvrté místo jednoznačným úspěchem, to je nutno si uvědomit, při všech nedostatcích, které se v naší hře objevily. Současně to ale není důvod k tomu nehledat další cesty ke zlepšení. To vše při vědomí, že žádná hráčka nemůže umět všechno a že reprezentační kouč může uspět pouze při kvalitní práci v klubech.

Jedna z věcí, které nám hodně schází, je větší snaha o rychlý protiútok. Jeho nepříliš složité principy je ovšem třeba mít pevně zažité od dorosteneckých let. Jak jsme viděli, jiné týmy doskočí a doslova letí dopředu, Češky byly sice jedny z nejlepších v obranném doskakování, ale zahrály z toho jen minimum rychlých protiútoků. Vydriblovat a zastavit se na místě, ukazovat signál, čekat až si některé spoluhráčky ?vzpomenou?, kam mají běžet a tím hrát prakticky vždy proti zformované, připravené obraně, to není cesta k jednoduchému koši.

Naše obrana není týmová. Dnešní nejlepší basketbalistky lze těžko ubránit jen ve hře 1-1, ale pouze a jenom s pomocí odstoupení a vzájemnou spoluprací. Stejně tak stojí za zamyšlení moderní nekrytí úniku kolem koncové čáry a kolik košů jsme zde dostali atd. Zejména v kolektivní obraně mají nejtalentovanější hráčky a jistě i budoucí tahounky reprezentace Elhotová, Bartoňová a bohužel tentokrát i Vítečková (jakkoliv při své desetileté angažovanosti v reprezentaci má právo na výkyvy) velké rezervy k dalšímu zlepšování. K tomu se přidává málo pohybu i pozdní reakce na útočné i obranné polovině. Zejména pak v obraně, kdy často nestihneme ani zvednout ruku proti střílející hráčce a dokonce ani faulovat. Pramení z toho výpadky a laciné koše soupeřů.
Letošní Mistrovství Evropy se hrálo velmi brzy po skončení ligových soutěží, Týmy tak měly minimum času na nácvik systémů a o to víc pak vynikly nedostatky některých českých hráček v individuelních činnostech. Drily detailů herních činností jednotlivce nejsou úkolem reprezentačního trenéra, ale měly by být stálou součástí práce v klubech. Obranný postoj - v obraně, jak na to poukázal expert Michal Ježdík ve studiu ČT4 ? se (zejména) nejmladší hráčky týmu nepohybují vertikálně a navíc s těžištěm příliš vysoko. Výsledkem bývá únik soupeřky a faul, žádné nebo pozdní odstoupení a neposkytnutá výpomoc. Přechod do rychlého protiútoku ? český tým nemá zažité stažení míče propadajícího síťkou, rychlou první přihrávku na rozehrávačku a pas na sprintující křídla, jak to předváděly například Rusky, ale i další týmy. Nemělo by uniknout, že našich pár protiútoků několikrát zakončila úspěšně Ilona Burgrová, sprint křídel často chyběl. Hra 1-1 ? na rozdíl od Francouzky Gomisové, Rusek Korstinové či Sapovové se česká křídla jen velmi zřídka pokusí přehrát svého obránce a buď jít až do koše nebo na sebe natáhnout obranu a přihrát na střelbu. Na hru zády ke koši si z pivotek troufne pouze Ilona Burgrová. Přihrávka z křídla na pivota - některé přihrávky na spoluhráčky po vniknutí pod koš byly ukázkové a vedly k úspěchu. Současně ale v některých zápasech naše hra větší spolupráci křídel s pivoty v dolním postavení postrádala, naše rozestavení nemělo hloubku a všech pět hráček bylo rozestavěno v pomyslné elipse kolem čáry trestného hodu. Tzv. Krok navíc ? někdy dělá hranici mezi nejlepšími. Jeden příklad za všechny - možná si vzpomenete na situaci z poslední čtvrtiny utkání s Francií : Borteová ztrácí míč, Lawsonová jde sama na koš, Veselá se nejrychleji vrací a její zakončení blokuje. Jenže míč doskakuje Grudaová a dává koš, čemuž další české hráčky pouze přihlížejí.

Přesto není důvod kohokoliv odepisovat a propadat skepsi, prostě jde o to, pokusit se i po úspěšné misi dál zlepšovat. Dvě možné cesty jsou tyto :
1. Důsledně celoročně pracovat s adeptkami reprezentace od výběrů U14 po dospělé, kde je to možné třeba formou krátkodobých soustředění. Musíme své nedostatky vidět, pokusit se je minimalizovat pro současnou i budoucí výkonnost. Jde o dlouhodobý úkol, který je zatím z různých důvodů často přehlížen. Je to práce vyžadující pochopení a spolupráci všech zúčastněných stran.
2. Obnovit post ústředního trenéra (metodika) České basketbalové federace, který převezme odpovědnost za realizaci strategických cílů a stanovení konkrétních postupů. Nemělo by přitom jít samozřejmě jenom o celoroční spolupráci s reprezentačními, ale i s dalšími státem placenými (střediskovými) trenéry při vytváření vyhledávání, výběru a výchovy talentů ale i o kontinuální zpracovávání nejnovějších trenérsko metodických poznatků a důslednou kontrolu plnění stanovených cílů.
Letošní úspěch nesmí být důvodem ke klidu.

MVDr. Miroslav Vondřička a PhDr. Jakub Bažant