Správná karta: v ŽBL esem, v Eurolize žolíkem

Nejlepší týden ve žluto-modrém dresu ZVVZ USK Praha má za sebou reprezentantka Michaela Zrůstová. Nejdřív si v utkání Excelsior Ženské basketbalové ligy střelecky zakoncertovala proti Valosunu Brno. A o pár dní později zaujala i v Eurolize proti hvězdám bohatého UMMC Jekatěrinburg. Čím? Bojovností. A taky flopováním. Neboli přihráváním faulů soupeře.

Bezprostřední blondýnka otevřeně poté promluvila i o umění přimět rozhodčí, aby foukl do píšťalky. I když si tím koleduje o označení za basketbalovou verzi populárních fotbalových "padavek" Jana Chramosty či Jana Rezka.

"Konečně jsem si zahrála!" radovala se Zrůstová po čtyřech euroligových duelech, které proseděla. A poprvé v kariéře se dočkala nejen dvouciferné minutáže, ale i (dvou) bodů.

"Třináct minut, to je docela dost. Ještě aby to bylo takhle každý zápas, to bych byla nadmíru spokojená. Určitě jsem se snažila udělat všechno pro to, abych příště znovu nastoupila. Bojovala jsem o každý míč a snažila se nic nepokazit, ubránit, co mám, a docela to vyšlo," pochválila se.

Ani její solidní práce v posledních fázích zápasu prohře domácích 59-74 nezabránila, alespoň se dočkala komplimentů od klubového a reprezentačního trenéra Lubora Blažka i některých fanoušků.

Míšo, jakým zážitkem pro vás bylo zahrát si proti Jekatěrinburgu, který server basketmag.cz překřtil na "All-Star"?
Pro mě bylo zážitkem už jen to, že jsem vůbec v Eurolize nastoupila. Ale v některých situacích jsem se sama divila, co všechno ty holky umějí udělat. V jeden moment jsem si třeba myslela, že to Parker normálně zadunkuje do koše. Proti takovýmto hvězdám je to samozřejmě super basket, ale když jdu na hřiště, takhle to nevnímám.



V Eurolize vás trenér Blažek používá jako žolíka, který má za úkol oživit hru. Jste s touto současnou úlohou srozuměna?
Takhle to bylo i v reprezentaci, kdy jsem také nehrála, a pak mě tam najednou trenér zkusil dát a všichni mi říkali, že se to oživilo. Ale vím, že je to něco jiného jít tam za stavu minus 20, anebo když je to vyrovnaný. Když ale přijdu na hřiště, snažím se to vyhecovat, bojovat.

Proti Jekatěrinburgu se vám podařilo získat čtyři útočné fauly soupeře. Výjimečná statistika...
To já umím tak nějak odmala. K tomu můžu říct jen to, že to člověk musí mít v sobě a v pravou chvíli umět spadnout. Musí vědět, co a jak udělat. Anna Montaňana to od nás umí taky a párkrát to i ukázala.

Předpokládám ale, že vám tahle schopnost mezi protihráčkami nezískává mnoho kamarádek.
To asi ne. Ale ono je to vždy půl na půl. Když ucítím kontakt s hráčkou a najednou spadnu, je to buď - anebo. Prostě se to pískne, nebo ne. V některých situacích to ale pro soupeře určitě příjemné není. Během zápasů mi řeknou: "Ty herečko!" Nebo i něco jiného. Ale po zápase je to s holkama úplně v pohodě.

A co na to vaši trenéři? Nepokoušejí se vás korigovat?
To ne. Ve středu to bylo jen: "Dobře, Myšáku!" Takže ne. Tuhle výtku jsem od nich ještě neslyšela.

Vám vyšel už sobotní ligový zápas proti Valosunu Brno, ze kterého jste do USK přestupovala. K výhře 103-51 jste pomohla 18 body.
Ano, naštěstí se mi to podařilo, i když to tak nejdřív nevypadalo. Za začátku jsem byla nervózní. Ono je něco jiného hrát proti týmu, ve kterém jsem působila šest nebo sedm let.

Blýskla jste se hlavně pěti trojkami ze šesti pokusů. Kde jste našla střelecký recept?
Musím říct, že jsem to konečně prolomila. Od univerziády jsem neměla šťastnou střeleckou ruku, dva tři měsíce jsem se trápila. Jsem ráda, že jsem to prolomila právě proti Valosunu.

Co vám dnes už bývalé spoluhráčky po zápase pověděly?
 To slovo nemůžu říct. Prý jsem si trošku na... do rukou. Ale pak mi ony i trenéři gratulovali, byli rádi, že se mi v USK zadařilo. I když jsem byla soupeřem.

Podařilo se vám využít znalosti protivnic?
Tak on se jejich kádr dost obměnil. Nevím, jestli jsem znala pět holek. Ostatní jsem moc neznala, dost omladili. Ale u některé hráčky jsem při bránění věděla, co udělá. Někdy se to vyplatilo.

Jak zatím hodnotíte své působení v ZVVZ USK Praha? Už jste naznačila, že úplná spokojenost není.
Vždycky to může být lepší, že? Nedá se říct, že bych nebyla spokojená. Jenom jsem neměla štěstí při střelbě a z tříbodové čáry mi to nepadalo. To bylo ale jediné.

Nyní se v české lize pohybujete v trochu jiné perspektivě. Jaké to je nastupovat do utkání jako takřka jistá vítězka?
No, určitě je to pěkné, když do zápasu jdete s tím, že všechny vyhráváte. Tyto zápasy jsou spíš o tom, abychom motivovaly samy sebe, abychom ubránily druhý tým na co nejmenším počtu bodů. To je někdy těžký, někdy ta koncentrace uvadne a to je špatně. Musíme být pořád stoprocentní.

Vy ale tyto pocity znáte už ze sezony, kdy jste působila v "Žabinách". Anebo to tehdy bylo odlišné?
Tehdy jsem to brala z jiného pohledu, byla jsem hrozně mladá, v sedmnácti jsem byla šťastná, že s takovým týmem můžu vůbec být, že s ním můžu trénovat a nastoupit. Teď už jim můžu být rovnocenná. Snažím se na sobě makat tak, abych měla minutáž větší.


Bohdan Zakoš
Foto: ZVVZ USK Praha