Spiderman J.W. dokáže navzdory dobíhající trvanlivosti velké věci. Věří v účast Tomáše a v postup během ME

Poznáváte toho Spidermana? Myslíte, že jde o copperfieldovské oklamání vašeho zraku? Nebo je to skutečný hadí muž? Budete-li číst dál, dozvíte se víc. A dozvíte se víc i o pocitech "falešného rozehrávače" české repre ze života třetí lví skvadry, která si vybojovala účast na největším evropském pódiu - mistrovství Evropy. Jen dva styční důstojníci stáli u všech třech českých Eurobasketů. Luboš Bartoň a pak on. Nejstarší člen i opěrný kámen aktuální party, který se i v půl druhé v noci nechá vyhecovat k lecjakému kousku. Jiří Welsch.

Jiří, rád bych se ještě vrátil k zápasu s Portugalci. Nehráli jste při těch všech věcech okolo, kalkulacích a tak dále, s dosud nejmenší koncentrací ze všech dosavadních utkání? A nebylo to soustředění tentokrát těžší než jindy?
To si nemyslím. Je pravda, že i přes výhru skoro o dvacet jsme udělali hodně takových hloupých chyb a ztrát, ale neřekl bych, že to bylo nekoncentrací. Je taky třeba zmínit, že jsme hráli čtvrtý zápas během devíti dnů, mezi tím cestování do Itálie, takže se už podepsala i únava. Od druhé čtvrtiny jsme to přesto víceméně kontrolovali, tak jsme se možná někdy pokoušeli o věci, které by se jinak nezkoušely. Celkově si myslím, že jsme to zvládli velice dobře. Proti soupeři, který nemá co ztratit, se vždycky hraje nejhůř.

Vycházel jsem z počtu koulení očima trenéra po různých nedorazech, jako byl třeba nedůraz na obranném doskoku, nechaný lehký koš, věci, které nejsou tak vidět a nejsou ani ztrátou.
To možná pravda je. I takové chyby jsme dělali. V druhé půlce Portugalci hráli v hodně malé sestavě a my na to nereagovali v obraně moc dobře. Místo přebírání clon jsme se často špatně domlouvali a nechávali je volné ke střelám. Přesto bych neřekl, že koncentrace byla špatná. Anebo možná jo a souvisí to s tou fyzickou únavou. Když si saháte na dno fyzických sil, tak i psychická stránka a ostražitost není, jako bývá normálně.

Vy jste si už asi sahali na dno hodně. Když vezmu jenom trenéra na tiskovce, tak vypadal hodně hotový, že se ani pořádně neusmál.
No, byl to čtvrtý zápas v těch devíti dnech, sedmý celkově, po měsíci a půl, co jsme spolu včetně přípravy. Program byl dost náročný a začíná se to projevovat, ale to i na jiných soupeřích. Je to normální. Hraje se co tři dny, plus cestování. Ne že bychom mleli z posledního, ale pokud budu mluvit za sebe, únavu jsem už cítil dost.



Jak jste vtipkoval při menším zranění vás a Luboše Bartoně během přípravy v Estonsku - "dobíhá už ta trvanlivost"?
(směje se) No, už vypršela. Ještě pořád jsme ale ke konzumaci dobrý. Ne, není to tak hrozné, pořád na to ještě s Lubošem máme.

Pozoroval jste před zápasem s Portugalci hlavně na mladších kolezích už velkou natěšenost na dotažení postupu, která taky mohla koncentraci trochu narušit?
Po pravdě jsem celý tým viděl poměrně v klidu. Do zápasu jsme šli s tím, že už se může, ale nemusí rozhodnout. Nezáleželo jen na nás. Viděl jsem ale i sebevědomí, že my ten zápas zvládneme. Teď máme už dvě kola do konce postup v kapse, což je super! A nad očekávání většiny lidí.

A co ten neklid na čáře trestných hodů, který tým tak nějak provází celou kvalifikací?
K tomu nevím, co bych řekl. (usměje se)

Trenér zmínil, že na některých hráčích se projevilo to, že 2400 lidí od nich v ten moment očekává jasné proměnění standardní situace, oni trochu znervózní a jejich ruka při odhodu nejde tak, jak je zvyklá.  
Tady nevím, koho se to týká. Tomáš Satoranský je zvyklý hrát ve Španělsku před tisíci diváků, stejně David Jelínek nebo i Kuba Kudláček v italské lize. OK, v Chomutově byla hezká atmosféra, přišla plná hala, ale nemyslím, že to na hráče mělo takový vliv. Může tam být ten faktor, že se hraje o ME, 8 zápasů, co rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu celého léta, kdy je důležitý každý bod. Tohle spíš.

Nejde se nezeptat na to video, které váš technický vedoucí Michal Šob sestříhal z momentů z ME 1999 a 2007. Jaký jste z něho měl pocit, když jste tam létal, věšel se za obroučku, sázel koše z dálky?
Měl jsem skvělý pocit, hezky se na to dívalo. Ty zápasy z turnajů ME nebo záběry z nich jsem dřív už viděl několikrát, ale teď už dlouho ne, takže to bylo hezké a Michal to sestříhal pěkně. Přineslo to zpátky spoustu příjemných vzpomínek. Obzvlášť na ME 1999, kdy jsme byli s Lubošem mladý kluci a povedly se tam dvě skvělé výhry nad Litvou a Řeckem. Vyvolalo to zase chuť si to na starý sportovní kolena zopakovat.

Bylo na něčem ve středu poznat, že se postoupilo na Evropu? Troubil někdo při odjezdu od haly, nebo sešel se aspoň někdo z vás hráčů později v noci někde spolu?
Ta reakce byla o dost klidnější, než by se možná dalo čekat. Podepsalo se to, že jsme do zápasu nešli, jako že to je definitivní. Po utkání jsme čekali na výsledky z dalších skupin, a když se postup potvrdil, tak jsme samozřejmě radost měli. Tím, že jsme dostali tři dny volna, se ale kluci rozjeli domů za rodinami. Oslavy se tedy zatím odložily, ale určitě ještě přijdou! (usměje se)



Vy a Luboš jste jedinými Čechy, kteří se dostali na všechna tři česká ME. Doufal jste po roce 2007, kdy to v dalších letech nevypadalo moc dobře, že se ještě dočkáte?
Já jsem věřil. Třeba jsem věřil už hned v postup na Evropu 2009. A i letos když jsem viděl, jaký tým máme možnost dát dohromady a jací hráči za poslední roky dozráli, tak jsem tomu postupu věřil. Jinak bych asi ani hrát nechtěl. Je to super! A já hlavně doufám, že u toho budeme i my s Lubošem. Přece jen je to za rok, tak věřím, že na tom budeme natolik dobře po zdravotní i formové stránce, abychom tam hrát mohli.

Když jste tu svou skupinu viděli, jednu ze zřejmě dvou vůbec nejtěžších, kdy asi bylo třeba vyhrát aspoň jeden domácí zápas z těch dvou těžkých, a mít bilanci řekněme 5-3, věřili jste si i na to?
Je fakt, že ta skupina je těžká. Tím, že jsme přecházeli z B divize, se těžko dal čekat lehký los. Nakonec se ale ukázalo, že Turecko i jako vicemistr světa tím, že jim skončila starší generace jako Turkoglu nebo Okur a spousta z těch mladších to odmítla, neposkládalo tak silný tým. Když se teď podívám na náš tým a naši hru, postup jsme si jednoznačně zasloužili. A není to pro mě takové překvapení.

Je to až za rok, přesto - už jste stihl trochu přemýšlet, jakou šanci byste s podobnou sestavou mohli ve Slovinsku mít?
Já hlavně doufám, že na Evropě budeme ještě silnější. Doufám, že budou v pořádku a zdraví kluci z letošního kádru a doufám i v to, že se připojí Honza Veselý nebo Pavel Houška. Můžeme mít ještě silnější a ambicióznější tým. Jistě bude záležet na losu, ale my tam pojedeme s cílem minimálně postoupit ze skupiny.

Musím přiznat, že jednu obavu vidím už teď, po zkušenostech s Honzou Veselým i dalšími hráči z Evropy. Tomáš Satoranský bude mít zřejmě před vstupem do své první sezony v NBA a Wizards si ho asi budou chtít náležitě připravit. Vy věříte, že se podaří vyjednat jeho připojení k národnímu týmu?
Věřím tomu. Jsem o tom přesvědčený. Myslím, že kluci si nenechají ujít šanci hrát na mistrovství Evropy.

Nemáte tedy obavy ze svého rozsáhlého zapojení na pozici rozehrávače?
(směje se) Myslím, že nemám. Věřím, že pro všechny kluky bude ME velkou motivací a že budou chtít hrát.



A teď jedna věc docela odjinud. Když jsem viděl fotku, jak jste přilepený jako pavouk pod stropem hotelové chodby, musím se zeptat, je to skutečná fotka, nejde o nějakou montáž? A vážně jste se nechal vyhecovat k takové gymnastice v půl druhé v noci?
To není žádná montáž (směje se), je to skutečná fotka. Běžně to nedělám, ale byl tam "Saty" a to je známý hecíř. Dal mi výzvu a já ji přijal. Abych pravdu řekl, nebylo to zase tak složité, jak to na fotce vypadá.

A co jste v sázce vyhrál?
Nic. Všechny sázky a hecování vždy probíhají jen o čest a slávu...


Petr Hamták