Snajperka Elhotová o dlouhodobých trendech, umění doskoku, docházející "šťávě" i neházení sebou o zem

INTERVIEW BASKETMAGU   Její čarostřelba ještě v úvodu druhé půle držela český tým jakž takž při životě. Ani to však lvice nakonec neuchránilo od vysoké dvacetibodové porážky v osmifinále MS s Kanadou, jež je z přeformátovaného turnaje poslala domů dřív, než jak zněl původní plán, doufající ve čtvrtfinále. Nyní už závěrečný duel MS i výkony českého celku nahlédne svýma očima shooting guardka Kateřina Elhotová, jež ze šampionátu odjíždí jako druhá nejlepší střelkyně týmu (10,2) za pivotkou Kulichovou (11,7, ale jen ve třech zápasech). Za svých 32 minut, což bylo největší číslo Češek, přidávala i 3,2 doskoku, 2,2 asistence a jen 1,2 ztráty.

Katko, jak si vysvětlujete, že to s Kanadou byla taková sprcha, když jste ji v nedávném zápase, byť šlo jen o přípravu, dokázaly porazit?
Největší problém byl v tom, že jsme prohrály skoro o dvacet doskoků. Kanaďanky byly lepší ve hře 1 na 1, kdokoli si najel, dal koš a my to neuměly bránit. A střelbou jsme nedokázaly odpovídat tak, aby to bylo aspoň vyrovnané. Asi nám došly i síly.

Měla jste ten pocit i na sobě?
Jo, určitě.

Nebýt té letošní přípravy z Karlových Varů, předchozí zápasy s Kanadou ukázaly, že s ní nemáte ty nejlepší zkušenosti. Nesedí vám její fyzicko-atletický styl hry?
Neřekla bych, že nám to nevyhovuje. Ony jsou prostě v té tvrdosti jinde než my. Asi bychom takových zápasů potřebovaly odehrát víc, abychom si na to mohly zvyknout.



Je tvrdost tím hlavním, co byste vypíchla jako rozdílovou věc?
Ony jdou do každého doskoku, a jak jsem řekla, největší kámen úrazu byla hra 1 na 1. Hrozně moc bodů nám daly po nájezdech a doskocích.

Eva Vítečková hned po zápase řekla, že i přes ten negativní výsledek si myslí, že máte lepší hráčky než Kanada. Sdílíte náhled kapitánky?
Mně se to tak zdá taky. Nevím, jestli to pak bylo tím, že my nefungujeme ve srovnání s Kanadou tak dobře jako tým. Těžko se na to teď hledá odpověď. Každý, kdo viděl ten zápas, by ale řekl, že nás přehrávaly 1 na 1.

Obrana ovšem často nefungovala moc ani týmově...
Tohle byl taky velký kámen úrazu našich zápasů. My si sice začneme pomáhat, ale vždycky se tam najde nějaká skulinka, nebo ta poslední hráčky v rotaci už nedobere volnou soupeřku. Vždycky někdo zaspí, a z toho plynou volné střely nebo nájezdy soupeřů.

Byl v tomhle segmentu hry rozdíl oproti loňskému ME, nebo je to dlouhodobější věc?
Neřekla bych, že to je problém letošního roku. Spíš to bude už dlouhodobější.

Pokud se podíváme na MS jako celek, byly prvky jako silovost, agresivita, atletičnost nebo rychlost tím, co vám chybělo nejvíc?
Tohle se těžko hodnotí, protože každý zápas je jiný. A neřekla bych, že jsme míň atletické, než byl nějaký jiný tým. Ty soupeřky třeba umějí líp využívat daných situací a u nás mi někdy chybí taková ta verva, nadšení pro hru. Odevzdat tam prostě všechno a hodit sebou i o zem, aby se získal míč.



Souvisí s tím, co jste právě řekla, i malý počet útočných doskoků? Rozehrávačka Bartoňová zmínila, že jste na ně měly chodit až ve třech, ale ve většině situací na turnaji to byla maximálně jedna hráčka, která měla malou šanci míč získat.
I tady je to o tom sebeobětování. A taky se to musí trénovat.

Uvítala byste tedy větší důraz na tuto činnost v přípravě?
Určitě ano. Tyhle věci se ale učí od dorostenek, nebo ještě dřív. V tom hráči se to musí vypěstovat. Nejde si jenom říct, aby se tam chodilo. Ve velké míře je to o tom hráči, jaký má čich na odraz míče, nebo jak se mu na ten doskok chce jít. Mně jako "nedoskakovači" tohle ale spíš nepřísluší hodnotit.  

A ještě povězte, jak pro vás, která máte čtyři roky starou zkušenost s MS o 9 zápasech za 11 dnů, je divný nový formát, který pro vás (spolu)ukončil šampionát už po čtyřech zápasech?
Je to takové hodně rychlé. Před pár dny jsme přijely a už jedeme domů. Samozřejmě nás to mrzí, ale už s tím nic neuděláme. A další léto se musíme připravit na další akci o to líp.

Spíš mi šlo o to, jak se vám nový systém zamlouvá?
Je to, jak to je. Já jsem ten systém nevymýšlela. Nikdo z nás určitě tak brzy nechtěl jet domů, ale nedá se nic dělat. Jinak s holkama jsme se o tom systému moc nebavily. Nikdo si hlavně nepřipouštěl, že už po osmifinále bychom jely domů. Pokud jde o ten starý systém, ten byl samozřejmě fyzicky mnohem náročnější. Teď mi třeba vyhovovalo, že se hrály dva zápasy ve dvou dnech a pak byl den volna.