Simmonsovy hity: výuční list od Raye Allena, monstr party s Brandonem Royem a extáze z umlčení haly

6.1. Naplňte halu po střechu, nebo aspoň ze tří čtvrtin. Přidejte pár bubeníků, možná jednoho trubače. A zajistěte zápas, kde bude třeba vyhrát. A pak dejte balon do ruky Chesteru Simmonsovi. Máte velkou šanci, že uvidíte velké věci. Možná se to zdá jako nadsázka, ale viděno optikou této sezony - nijak přehnaná. Když totiž bylo potřeba hlavně v Eurocupu zabrat, křídelník ČEZ Nymburk zabral. Naposledy vystřihl 25bodovou exhibici své virtuózní techniky driblingu, napadení koše i vybroušeného střeleckého stylu v Pionir aréně proti CZ Bělehrad, v kulise 5000 srbských fanoušků pískajících a ryčících proti němu. Lepší prostředí si nemohl přát. Konec konců, poslechněte si ho sami.

Chestere, proč trvalo tak dlouho, než jste opět naplnil i v NLB lize svou přezdívku Zabiják?
Od doby, co jsme začali hrát Eurocup, mě chtěl trenér v NLB lize trochu šetřit právě pro zápasy Eurocupu, ale protože teď máme do 18. ledna pauzu, dostal jsem v tomhle zápase větší prostor. Plus mi pomohla vánoční pauza, mohl jsem si víc orazit. Celkově to je celé o soustředění a zaujetí do hry. Jak říká trenér, musíme tomu být oddaní. A já jsem byl fakt hodně koncentrovaný na to, abychom se zase dostali do formy i v téhle soutěži.

Přiznáte i to, že velká návštěva a pořádná atmosféra vás vybičují k lepšímu výkonu?
Budu-li upřímný, tak celou kariéru mám rád velké zápasy, kde o něco jde, kde přijde velká návštěva. V těch většinou předvedu dobrý výkon. Vím ale, že musím být s formou stálejší i v těch ostatních utkáních.

Takže malé návštěvy a prázdné haly viditelně nemáte rád.
To nemá nikdo.  



Skoro se zdálo, že tak velká návštěva domácím spíš uškodila, než pomohla.
Tlak z hlediště tam byl velký, zvlášť když v utkání už tolik ztráceli. Jejich tým se sice hrozně  snažil s tím něco udělat, ale někdy tě prostě lidi dostanou do úzkých.

Některými proměněnými střelami takzvaně do "obličeje" obránců jste musel soupeře i jeho fanoušky doslova provokovat. Vidět, jak je to frustruje, chtěl jste o to víc trefit každou další střelu?
To si piš! Když člověk přijede do cizí haly, která hučí a řve, a ty to trefíš a utišíš je všechny, to je fakt ten nejlepší pocit. A i když to nejsem já, ale můj spoluhráč, je to úplně stejné. Nejlepší.

Váš střelecký styl více či méně vyvolává vzpomínku na současného majitele Charlotte Bobcats Michaela Jordana. Snažil jste se ho někdy napodobovat?
Jeho ne. Ale něco řeknu: docela se znám s Rayem Allenem a párkrát jsem se s ním i připravoval. Pořád mi říkal, že se musím dostat na vyšší úroveň. Dal mi docela dost dobrých rad. Ray je vedle Jamala Crawforda jedním z těch, od kterých jsem se učil a vzhlížel k nim. A sledovat spoustu Jamalových zápasů, co a jak dělá, mi taky hodně pomohlo.    

Jaké byly vůbec hlavní klíče k vaší bělehradské výhře?
Obrana a provádění útočných činností. V tom jsme byli dobří. Měli jsme sice víc ztrát, ale pořád jsme makali a hráli svou hru.

Teď z jiného soudku: Nedávno jsem na YouTube objevil cosi jako reklamu na vaši loňskou narozeninovou party s Brandonem Royem z Portlandu. Měli jste je vážně společně?
Jo, hráli jsme spolu na střední i na univerzitě. On má narozeniny den přede mnou, takže to pravidelně slavíme spolu. A tohle byla největší party, jakou jsme kdy měli. Přišly tam tři tisíce lidí! Z NBA tam samozřejmě pár kluků taky dorazilo, vedle Brandona třeba Jamal Crawford, Zach Randolph a myslím i LaMarcus Aldridge. No, byly tam prostě mraky lidí. O hudbu se starali slavní djové a měli jsme tam i známé modelky. Kdysi mě tohle napadlo s kamarádem, teď už bychom to tak chtěli dělat pokaždé. (více ve videu na hlavní stránce)


Petr Hamták