Show-la-man zalitý štěstím: Tohle jsem ještě nezažil! Budeme hrát tak, aby bylo finále. A velké díky tátovi!

04.08.2011 - Redakce
počet přečtení: 1563
vytvořeno 04.08.2011, upraveno 04.08.2011

Zápas za zápasem roste jeho důležitost pro českou eskadru kadetů. Když se na závěr osmifinálové skupiny tým trápil proti Německu a už skoro poztrácel 17bodové vedení, byl to on, kdo těžkým nájezdem a ještě těžší střelou utnul předlouhou šest a půl minuty trvající pauzu bez koše z pole. Vedle 16 bodů uloupil i půltucet míčů a další čtyři sebral na útočném doskoku. Když pak mluvil o svém týmu, o sobě, o tátovi, o tomhle mistrovství, znělo to, jako by promlouval dospělý muž. Proto i věta, že teď už hrajeme tak, abychom se dostali až do finále, zněla zcela dospěle. 18. nejlepší střelec ME Jiří Šoula.

Jirko, jak jste si užili ten konec, s ovacemi vstoje, skandováním díků a šokujícím prvenstvím v osmifinálové skupině v kapse?
Užili jsme si to absolutně, na sto padesát procent! Nevím, jak bych vám to popsal. Je to něco úplně... ještě jsem to nezažil. Je to vůbec poprvé a doufám, že s tímhle týmem ne naposledy.

Vysloužili jste si nejlepší, protože podle všeho nejhratelnější čtvrtfinále, s Lotyši. Jak velká je teď šance dokonce na medailové boje?
Ze začátku byla malá. Teď k tomu děláme jeden krok za druhým a ta šance je stále větší. My v to věříme a hrajeme tak, abychom se dostali až do finále.

Už dokonce do finále!
Vždycky hrajeme na vítězství. Nechceme prohrávat!

Co táta, který s bubnem řídí skandování a podporu z hlediště? Ještě má hlasivky v pořádku?
To nevím, zatím se mnou mluví normálně, takže asi jo.

Nebýt jeho, hlediště by tak nežilo. Roztáčí to hodně právě on?
Asi jo. My jako tým a hlavně já jsme mu za to všichni strašně vděční. Nevím, jak by to vypadalo bez něj.

Do ČEZ arény by ale na čtvrtfinále potřeboval větší buben...
Sežene se.

Vy osobně, stejně jako další kolegové z Pardubic prostředí ČEZ arény znáte, ale jaké to bude pro tým přejít na největší zápas celého turnaje z haličky Dukla do desetitisícové hokejové arény?
Bude to velký skok, ale zase ne takový, že bychom kvůli tomu prohráli. Věříme v to, že nás zase přijdou podpořit fanoušci a bude to super.

Na co byste je na páteční 18. hodinu pozval?
Chtěl bych je pozvat na český basketbal. Ukázali jsme, že díky tvrdé práci se dostáváme nahoru a hlavně s nimi chceme sdílet tu hru. Hrajeme pro ně a pro Česko. Už si nesmíme dovolit žádnou chybu, a o to víc teď lidi potřebujeme.

S Němci to nakonec bylo další řádné drama, máte je rádi? A jak se vám doma hrají?
Rádi je nemáme, ale hrají se nám dobře, protože nás přijde podpořit plná hala lidí, a my tím máme navrch. A když se se soupeřem držíme, k vítězství nás dotáhnou.

Rozhodili vám Němci zápasový scénář, když v první čtvrtině trefovali z otevřených pozic trojky jako šílení?
My jsme hráli tak, že je necháme střílet z dálky radši, než aby najížděli. Nepočítali jsme ale s tím, že se budou takhle trefovat. Pak jsme to už v druhé půlce pokryli.

Co vás dostalo do až 17bodového vedení v půlce třetí čtvrtky?
Po tom, co jsme v první půlce nepracovali tak dobře s fauly, jsme je už využívali líp, byla tam tvrdší obrana a tím jsme šli nahoru.

Vy sám ke hře týmu v útoku přispíváte čím dál víc a "v pozadí" dvou hlavních hvězd týmu jste se dostal do dvacítky nej střelců turnaje. Berete si čím dál větší díl zodpovědnosti za útočnou produkci?
Samozřejmě kluci na mě spoléhají. Nejdřív to nebylo kvůli bodům, byl jsem tam hlavně jako hecíř a obranář. Jelikož mi ale kluci věřili, tak jsem se dostal až takhle dopředu i ve střelcích.

A taky máte slušný čich na útočný doskok, tam chodíte asi hodně rád, že?
To mě naučil táta. Vždycky mi říkal, že žádný míč není nikdy ztracený. Takže když do něj jdu a chci ho získat, tak ho prostě mám.

Po nabytí 17bodového vedení ale přišlo dlouhé bodové sucho. Z hlediště to vypadalo, že na vás v tu dobu byli přísnější i sudí. Proč jste o náskok přišli podle vás?
To nevím. Něco nám tam nespadlo, asi pět střel bylo až úplně na konci limitu, což nás shazovalo dolů. A než jsme se dostali zpátky, trvalo to celý zbytek třetí čtvrtiny.

Bylo to i tím, že tam dočasně odpočíval Peterka a bez něj to v útoku bylo trápení?
Je to znát i na našem doskoku. On když to dostane do volné pozice, tak prostě dává. A my mu věříme. Takže tam určitě chyběl.

Rozehrávač Kouřil zářil v první půli 17 body, ale za celou druhou přidal jen dva body z šestek (z pole 9/0). Už na něj dolehla únava, nebo se na něj soupeř koncentroval víc?
Spíš myslím, že ta únava. Naše rotace je úzká, druhý rozehrávač tam byl málo a Radek se podle mě utavil.

O Němcích se tvrdí, že neumějí improvizovat. Jak se to projevuje v basketu, uměli se přizpůsobovat změnám ve vaší hře?
Oni jsou hlavně tak tvrdí, že se proti nim nedá zahrát nějaká jiná akce. A nám tvrdá hra nevyhovuje. Myslím ale, že jsme své akce hráli dobře, a když tam bylo místo, tak jsme využili jejich chyb.

Petr Hamták
Foto: ČBF