Neznáte-li blíže dvoumetrovou slečnu Petru Kulichovou, řečenou Kuldu, může na vás na pohled působit podle známého rčení "Mouchy, snězte si mě". Zvlášť když jí soupeřka po doskoku snadno vytrhne míč z rukou. Jsou dny, kdy se nedostane do hry, až se člověk ptá, co na té Petře kromě výšky je?
Neznáte-li blíže dvoumetrovou slečnu Petru Kulichovou, řečenou Kuldu, může na vás na pohled působit podle známého rčení "Mouchy, snězte si mě". Zvlášť když jí soupeřka po doskoku snadno vytrhne míč z rukou. Jsou dny, kdy se nedostane do hry, až se člověk ptá, co na té Petře kromě výšky je?
Jenže pak přijde finále mistrovství světa, proti nadženám z "drým týmu Jú-Es-Ej" a ona najednou vyučuje hvězdy Dabl-jú-en-bí-ej, fintuje a tančí kolem nich jako Hakým-dz-drým, sází koše svou "záklopkou" vysoko nad hlavou a nebojí se ani střely z dálky.
Tahle Petra prostě potřebuje výzvy zásadnějšího charakteru. S Brazilkami šla v osmifinálové skupině do základu a vystřihla 12 bodů. "Ten základ mě motivoval," zdůraznila pak.
Ještě před tím nasadila čtvero "čepic" Ruskám, tři Španělkám a s Australankami vedle půltuctu bodů doskočila ve čtvrtfinále 7 balonů.
To nejlepší si ale nechala na hlavní scénu - Američankám nasázela za 27 minut 14 bodů, nejvíc z týmu, a jako bonus udělila zámořským "hupankám" tři "kulichy". Rázem jí bylo plné hřiště, o míče se rvala jako ďas a hrála jako protřelá veteránka. Zapojit do hry ještě větší agresi, stěží by v Evropě se svou atletickou postavou hledala konkurenci.
Čert vem dvacetibodovou porážku s USA! Několika americkým kormidelníkům z WNBA v realizačním týmu soupeře se nemohla předvést líp! Proč ne třeba madam Marynell Meadors, generální manažerce a koučce posledních finalistek z Atlanty, která byla u týmu USA asistentkou kouče Auriemmy. A mimochodem, v Atlantě teď vedla Bělorusku Levčenko. Pivotku.
"NBA neřeším, prostě jsem do toho dala maximum. Ale neříkám, že do Ameriky nechci," přizná Petra, podle níž uvnitř všech lvic více, či méně kus touhy nejlepší ligu světa vyzkoušet dřímá.
Souhlasí, že finále MS jí sedlo famózně. "Jenom nevím, čím to bylo. Chtěla jsem si ten zápas užít a taky si ho užila," řekla Petra a přiznala, že noc před finále si s kolegyněmi v myslích pohrávaly s představou, co by se dělo, kdyby přece jen s USA vyhrály.
Nejde prý říct, zda nadupané americké hráčky bylo těžší ubránit, nebo proti nim v tvrdé řeži pod košem vybojovat jakýkoliv doskok.
"Ten doskok byl hodně tvrdý, šly do nás lokty a bylo jim to jedno. Pro mě to bylo určitě tvrdší než Bělorusko."
Jakoby mimochodem z pivotky při otázce na budoucnost vypadnou slova, že tenhle tým se teď bude měnit. "Některé holky odcházejí, uvidíme, co bude dál. Nechci nikoho jmenovat, přesto tuším, že jich bude víc."
U koho by ale chtěla, aby zůstal, to je kouč Blažek, který ji teď povede i v USK. "My bychom ho brali stoprocentně, ale tohle je na něm," říká Petra a při podepisování fanouškům bez velkého přemýšlení označí jeho největší přednost: "On umí skvěle mluvit k lidem."
První končící hráčkou, která navíc završení svých roků v dresu se lvíčkem na prsou ohlásila už před šampionátem, je Ivana Večeřová. Vysoká žena, která neudivovala výjimečnými střeleckými představeními, o to víc však ztělesňovala výbušnou a atraktivní kombinaci tvrdě bojující krásy, která do reprezentačních bitev vkládala ty největší city.
"Miluju, když hraju za Českou republiku," řekla v jedné emotivní chvíli během mistrovství.
Další porci emocí musela vstřebávat po finále, když od vedení domácí federace dostala květinu a stojící karlovarská hala jí hlasitě děkovala.
"Je to hrozně smutné prohrát poslední zápas, ale to je osud. A je pořád lepší prohrát finále a mít stříbro, než vyhrát zápas o bronz," prohlásila těsně po ceremoniálu hráčka, která se proměněnými šestkami v prodloužení semifinále prý konečně v reprezentaci dočkala košů zásadní důležitosti.
Ona i celý tým byl v neděli oslavován, jako by vyhrál. "A to je super. Ještě v půlce finále jsme si dělaly naděje na zlato a říkaly si, že šance pořád je, ale Američanky prostě byly lepší. My jsme jim ovšem byly důstojným soupeřem."
I Ivana přiznala, že tvrdost hry proti týmu USA byla nadstandardní. "Člověk se i bál. Když proti mně běžela Taurasi, tak už jsem si radši dávala ruce před sebe. Hrát s Američankami bylo jiné. Spíš jsou tam rány níž, do břicha, mimo hru a v útoku si hodně brání balon," popisuje, co všechno ve finále lvice podstupovaly.
V televizi a z hlediště to tak dokonale vidět nebylo, ale kdybyste zvlášť na konci turnaje spatřili zblízka jejich modřinami a několikacentimetrovými škrábanci pokryté ruce nebo ramena, ocenily byste tyhle dívky a ženy ještě o něco víc. Stejně jako toleranci jejich partnerů.
Noční party v karlovarském Grandhotelu Pupp, ač celkem rychlou, si první české seniorské vicemistryně světa zasloužily za 16. planetární mistrovství víc než moc.
Petr Hamták
Foto: carlosnovotny.com
