Shaq Bez Cenzury: Moje Story. Peprné úryvky z nové knihy o boji s Patem Rileym a nedotknutelném Bronovi

Na první pohled je to týmový hráč a dobrák od kosti, co by se vás jistě zastal, kdyby se vám dělo příkoří. Pohádkové ztělesnění kladného hrdiny. Pokud však přijde čas obchodu, čas prosazení vlastních zájmů a čas nutné sebepropagace a zviditelnění, pak takříkajíc nezná bratra a jde přes mrtvoly. A tak když se "spisovatel" Shaq O´Neal rozhodl přivést na svět už svou x-tou knihu biografického charakteru, nebál se ji připepřit ani kořením z nejostřejších. Nechte se nyní pozvat k průzkumu několika peprných ukázek z nového mistrova díla Shaq Uncut: My Story.

První historka je o Kingu LeBronu Jamesovi, jeho speciálním charakteru a o tom, jak neposlouchal kouče Mikea Browna.

"LeBron byl mega hvězda. Tak velká jako já v roce 2000 v LA, když jsem vládl lize... Náš kouč v Clevelandu, Mike Brown, byl bezva chlap, ale pořád musel balancovat na hraně, protože on ani nikdo jiný se nesměl dostat do křížku s LeBronem. Všichni chtěli, aby v Clevelandu zůstal, takže si směl dělat, co chtěl."

"Pamatuju si, když jsme třeba koukali na video a v jedné sekvenci se LeBron po své minuté střele nevrátil do obrany. Brown k tomu neřekl ani slovo. Posunul se k další akci, kde se nevrátil Mo Williams. A Mike řekl: "Hej, Mo, tohle není možný! Tady musíš přidat."

Vedle seděl Delonte West, který už toho měl dost. Postavil se a prohlásil: "Počkej, takhle kolem toho nejde našlapovat. Každý musí být zodpovědný za to, co dělá, ne jen někteří z nás." A Mike Brown jen řekl: "Já vím, Delonte, já vím."
Věděl, že Delonte měl pravdu..."

"Nevím, jestli Kobe teď bude Browna (nového kouče Lakers) poslouchat. LeBron ho neposlouchal nikdy. Je proto jasné, že Kobe bude v téhle sezoně u Lakers šéfovat."

"Podle mě ale bude dynamika vztahu Kobeho a Browna jiná, už proto, v jaké fázi kariéry Kobe právě je. V případě Jamese byl Mike v podstatě spoutaný, nemohl nic. Kobe s Lakers se blíží už ke konci mistrovského potenciálu týmu a nemůžou si dovolit zabít rok hádkami s koučem. Nemají na výběr, musí spolu vyjít. Kobe tak bude velet, ale on je zase zapálený pro věci jako video a zkoumání hry. V tom to bude jiné."

"Zajímalo by mě ale, jak kouč Spoelstra a prezident Riley vycházejí s LeBronem v Miami. A nebo mají něco jako prostředníka a pomocníka ve Wadeovi?"



Co je v knížce dál?

Například to, jak v roce 2003 Kobe porušil zákaz trenérů o veřejné kritice spoluhráčů. V interview pro ESPN zpochybňoval Shaqovu kondici a vážnost zranění jeho prstu.

Napětí mezi dvojicí hvězd postupně rostlo. A po Bryantově obvinění ze znásilnění pokojské a nejistotě kolem Shaqova dalšího kontraktu dosáhlo svého vrcholu. Obě hvězdy do sebe šily a Kobe si podle Shaqa například stěžoval generálnímu manažeru Westovi na nadměrnou šikanu nováčků (v podání Shaqa).

Suchou nitku O´Neal nenechal ani na klubové i ligové legendě Kareemu Abdul-Jabbarovi.

"Kareem nikdy nebyl po ruce. A když už jsem ho potkal, obvykle mě ignoroval. Tohle mě hrozně zklamalo, všechny ty roky v LA, kdy jsem se snažil mu vyrovnat, bych si s ním tak rád promluvil... On mě třeba pozdravil, ale já od něj čekal něco jako: "Dělej tohle" nebo "Dej si bacha na tohle". Věděl, že mě s ním každý srovnával. Věděl líp než kdokoliv jiný, čemu jsem tam čelil. Nevěnoval mi ale nic."

Abdul-Jabbar na tuto kritiku osobně reagoval na svém facebookovém profilu.

"Jako laskavost kouči Daleu Brownovi jsem s Shaqem pracoval na základech sky-hooku ještě na univerzitě LSU. Pak jsem se ale dozvěděl, že Shaqův otec tvrdí, že jeho syn nepotřebuje pracovat na téhle střele, protože mu postačí, když bude všechno zarážet do koše dunky. Měl pocit, že Shaq bude tak fyzicky dominovat, že takovou technickou střelu jako sky-hook nebude vůbec potřebovat."

"Jako hráči NBA už jsem se do toho Shaqovi nikdy nemontoval, protože jsem měl pocit, že měl dost úspěchů s tím smečováním. A že mou pomoc nepotřebuje. Navíc - nikdy jsem nebyl oficiálním členem žádného realizačního týmu v klubech, kde Shaq hrál. Zároveň jsem se nikdy nechoval nepřátelsky a rád bych s ním mluvil, ale Shaq si užíval svůj úspěch, jehož dosáhl vlastní cestou. Nikdy se mě nezeptal, co by měl dělat, a já to respektoval. Kdyby to bylo naopak, velmi rád bych s ním spolupracoval."

"Teď jsem absolutně překvapený jeho výpady. Já jsem se jen snažil respektovat jeho soukromí a nikdy jsem neměl žádné indicie o tom, že by mou pomoc vyžadoval."



Vynikající historku má Shaq i ke svému vztahu s trenérem Patem Rileym z dob jejich společného fungování v Miami. Psal se rok 2008 a málem došlo na pěsti:

"Zrovna když jsem uváděl na trh v Číně svou novou kolekci oblečení, Pat nám rozeslal instrukce ohledně tělesného tuku. Vylepšil hrozby za překročení limitů, já jsem ten dopis ale ani neotevřel. Bylo mi jasné, že požadovaných čísel nemohu dosáhnout."

"Pat se obával, že po titulu všichni zlenivíme. A po pravdě, měl recht. Zlenivěli jsme. Oslavovali jsme dýl a víc, než bylo zdrávo. Moc party, moc reklam, moc oslav. A ztratili jsme ostražitost."

"Do přípravného kempu jsem dorazil bez šance na dosažení limitu 13 procent tělesného tuku. A nebyl jsem sám. Antoine Walker a James Posey to nesplnili taky a byli potrestáni."

"Tažení proti tuku bylo už přehnané a já toho měl dost. Dost pití obyčejné vody 24 hodin denně, dost stravy pro králíky. Řekl jsem jednou klukům: "Vážně si myslíte, že Riley tohle dělával v LA? Že takhle každý den drtil Magika kvůli jeho břichu?"

"Pat byl vytočený, že jsme do kempu nenastoupili v top formě. A věci se daly do pohybu. Tréninky byly delší a intenzivnější. Po nich jsme navíc ještě museli na rotopedy. Napojili nás na přístroje s měřením srdce, na velké obrazovce svítila jména nás všech a u toho různé srdeční hodnoty."

"Každý musel mít určitou hodnotu závislou na věku, váze a podobně a Riley chodil kolem a každou chvíli zařval: "Shaqu, zaber víc! Posey, ty taky!" Každé kolo mělo i vlastní čip a ukládalo o nás úplně všechna data."

"Patovi šlo o to, aby nás zostudil. Bylo to ponižující, ale my jsme našli způsob, jak to zmanipulovat. Já a Gary Payton jsme si všimli, že když se třelo a klepalo na to zařízení přidělané na ruce, urychlilo to tepové frekvence, i když se nešlapalo tak rychle."     

"DWade a Posey to zjistili taky. Někdy jsme se na těch kolech už i smáli. A Pat už měl určitě podezření a asi se divil, co se tam, sakra, děje?"



"Sezonu jsme začali příšerně. Večer, kdy se v naší hale zvedal ke stropu banner za titul, nás rozneslo Chicago o 42 bodů. Prohráli jsme osm z prvních 12 zápasů."

"A Pat to nesl hodně zle. Vždycky mu záleželo, abychom ven jezdili v oblecích a kravatách. Po titulu jsme ho přiměli, abychom mohli jezdit v džínách a sportovních bundách. Jenže jak se vršily porážky, museli jsme zpátky do obleků."

"DWade měl poraněné zápěstí, takže nemohl hrát naplno. Celá liga nás naháněla a k tomu všemu jsem si už po šesti zápasech zranil koleno. Nejdřív to vypadalo na natažené vazy, ale nakonec jsem musel na artroskopii a přišel o 35 zápasů."

"Sotva jsem se vrátil, DWade si vyhodil rameno. Dokonce i Pat byl zraněný. Vzal si krátké volno kvůli kolenům a kyčli. Upřímně? Potřeboval si hlavně odpočinout od nás. Byli jsme hrozný."

"I přes tyhle špatné zprávy jsme nějak vyhráli 44 zápasů, v jednom úseku sezony dokonce devět za sebou. Jenže v prvním kole play-off nás s nulou vyřadili Bulls. Je jedna věc, když vás ve čtyřech zápasech vykopnou z play-off Jordan a Pippen, a druhá, když to je Deng a Ben Gordon."

"Začátek sezony 2007/08 byl ještě horší. 22. prosince jsem si v zápase s Utahem po srážce se zapisovatelským stolkem poranil kyčel. Teda bolela mě celá noha. Pár dní jsem vysadil, vrátil se a ještě se to zhoršilo. Ani rentgen ale nic neukázal. A nepomáhalo mi vůbec nic."

"Začala se mi blokovat i záda a nikdo nevěděl, co se mnou je. Byl jsem z toho už hotový, ale ještě daleko hotovější byl Pat. Prohrávali jsme jeden zápas za druhým a on mě potřeboval na hřišti."

"Hráli jsme tragicky. Zkusil jsem zápas nebo dva, pak zase vysadil. Chyběl jsem v devíti utkáních v řadě a všechny jsme prohráli. Pat už na mě byl naštvaný, ale já fakt nevím, co po mně ještě chtěl. Měl jsem za to, že moje kariéra je u konce."

"V lednu jsem šel na rezonanci. Něco se tam ukázalo, ale nebylo to nic zásadního. A já cítil, že Pat si myslí, že jen simuluju."



"Zraněním jsem se užíral. Jednou jsem stál v šatně, s velkou bolestí, psychicky už skoro zlomený. Přišel ke mně Alonzo Mourning a vyprávěl, že i když byl hvězdou Heat a vedl tým ve všech statistikách, Pat po něm šlapal. "Vždycky jde po svých hvězdách, je to jeho styl."

"Zoovi možná ten styl vyhovoval, ale mně ne. Byl jsem zraněný a Pat začal lidem vykládat, že Shaq to jen předstírá. Rozvádí se, máme špatnou bilanci, tak se mu nechce hrát. Po přestupu do Phoenixu mi tehdejší GM Steve Kerr řekl, že Riley vykládal, že jsem to zranění simuloval. A neříkal to jen on." 

"Nebudu lhát, tohle mě dost ranilo. Kdyby si mě vzal stranou a řekl: "Už to prostě nejde, přišel čas, abys odešel", mohli bychom to nějak vyřešit. Mohli jsme si ušetřit všechno to nechutné, co se stalo potom."

"Můj odchod z týmu byl stvrzen v půlce února. Mezi Patem a hráči bylo ohromné napětí. Stalo se, že jsme začali trénink a Jason Williams dorazil asi o deset vteřin pozdě."

"Pat je Pat, začal sprostě nadávat a pak zařval: "Vypadni odsud do prdele!"

"Chvíli na sebe řvali, když vtom se JWill otočil, nakopnul vozík a balíčky žvýkaček se rozletěly po celém hřišti. Odcházel pryč, ale já ho zastavil: "JWille, vrať se. Nechoď nikam."

"Pat to uslyšel a obořil se na mě. Já jsem ale cítil za JWilla zodpovědnost, do Miami jsem ho svým způsobem přilákal."

"Řekl jsem Patovi, že jsme tým a musíme držet pohromadě, ne vyhazovat kluky z tréninku. Pat začal řvát, že když se mi to nelíbí, mám vypadnout taky."

"A v tu chvíli jsem řekl: "Tak proč mě k tomu nedonutíš?"

"Popošel jsem blíž k němu. Udonis Haslem se postavil mezi nás, ale já jsem ho odhodil pryč. Pak mě zkusil zastavit Zo, ale i toho jsem odmrštil jako hračku."



"A zůstali jsme tam jen my dva, tváří v tvář. Strčil jsem do něj a on mi plácal rukou do prstu. Začalo to být nepříjemné. A hlučné."

"On zařval: "Fuck you!"
"A já mu to vrátil: "No, fuck you!"

"Zo se nás pokusil uklidnit a mluvil při tom, jako by ho zachvátila panika. Až jsem se k němu otočil: "Bez obav. Nedám mu ránu. Myslíš, že jsem blázen?"

"V tu chvíli Pat ukončil trénink. Zmizel ve své kanceláři a my všichni tam zůstali stát. Nikdo nevěděl, co dělat. Všichni byli v šoku. Bylo to zřejmě poprvé, co viděli se někoho postavit Patovi takovým způsobem."

"Každý se radši vzdálil, protože můj vražedný pohled říkal, že se něco stane..."

"Samozřejmě tohle znamenalo můj konec v Miami. Zavolal jsem strýci Mikovi i agentu Perrymu Rogersovi a řekl jim: "Požádáme o trejd, dokud nezačne tuhle story řídit on." Znal jsem Pata, chtěl mít nad vším až šílenou kontrolu, udělat všechno po svém." 

"Pat brzy zavolal Perrymu a oznámil mu svůj úmysl mě vytrejdovat. Perry to chtěl prodiskutovat, ale Pat řekl: "Ne, končíme."

"Perrymu oznámil, že by mě mohli vyměnit do Phoenixu. Okamžitě jsem to vzal. Když mě trejdovali, Pat popřel jakékoliv spory. Médiím řekl: "Shaqa jsem měl rád, když jsme ho získali, a mám ho rád i teď."

"Jasně, že to nemyslel vážně. Byl vytočený, jak jsem se k němu zachoval. Neměl rád, když se mu někdo postavil. Myslel si, že jsem se snažil zničit kulturu, kterou on vybudoval. Nejspíš měl pravdu. Chtěl jsem tuhle "kulturu" trochu vychýlit."

"Smutné na tom všem je, že trocha lepší komunikace by to spravila. Dokud vím, jak se věci mají, je to v pohodě. Jednejte se mnou rovně a bude to ok. Neříkejte mi ale: "Milujeme tě, zviditelnil jsi náš klub" a pak všechno nepopřete a netrejdujte mě jen pár dní po tom. Jednejte se mnou jako chlap s chlapem."

"Ještě pořád slyším, jak mi Pat říká, že nechá pod strop arény vyvěsit můj dres s číslem 32. "Udělal jsi pro tenhle klub tak moc. Tvůj dres tam bude první. První, který Heat vyvěsí."  

A pak, z ničeho nic, jsem byl pryč.


Zpracoval
Petr Hamták