Sevillský tank číslo 4 s tonáží 115 kágé v ofenzivním tažení: Chtěl bych být pátým českým zářezem v NBA

Jeho trup vypadá jako po ročním kempu u neporazitelných bratří Kličků. I reprezentační kolegové od něj při tréninkovém zápase odletují jako třísky při mýcení lesa. Ještě loni ho přitom v mužské eurodivizi B lecjaký kontakt rozkomíhal a jeho stabilita v bedně dostávala trhliny. Letos však na statných nohou nový 115kilový exteriér drží jako přibitý. S 216 čísly má našlápnuto k tomu stát se po čase prvotřídním pivotem klasického střihu s českým pasem. Má i velmi blízko k tomu být členem základní pětky v kvalifikaci o Slovinsko 2013. A má i na to stát se pátým zářezem země zpod Řípu v kronice nejslavnější třípísmenné ligy planety. V interview Basketmagu se k tomu sám přihlásil. Sevillský muž číslo 4, toho času jen a pouze 19letý - Ondřej Balvín.

Ondřeji, nejde se nezeptat, kolik hmoty na vás za poslední rok přibylo?
Deset kilo, takže se pohybuju kolem 115. Chtěl bych mít až 120, ale teď půjde hlavně o to proměnit "hmotu" ve svaly, ne jenom mít tu váhu.

Teď už pojďme ke stále čerstvému úspěchu, tedy vašemu postupu s U20 do divize A. Byla mise splněna na výbornou?
No, jak se to vezme. Když se vrátím k prohranému finále s Chorvaty... Nám s nimi extrémně vyšel první zápas ve skupině. Za poločas jsme dali 11 trojek, všichni byli v laufu. A oni už to pak vzdali. Před finále nás čekalo ještě semifinále s Izraelem, kde už to bylo trochu tužší. Kvůli únavě to byl spíš chodící basket, ale nakonec jsme to zvládli a nepřipustili drama. Ve finále Chorvati začali agresivněji, což nám dělalo problémy, ale postupně jsme se s tím vyrovnali a poločas byl na plichtě. Pak ke konci třetí čtvrtky se Chorvati dostali do menšího trháku a pět minut před koncem vedli o deset. My to asi za dvě minuty stáhli a dokonce jsme šli do vedení, ale pak nám dali proti zóně dvě blbý trojky, my museli nuceně faulovat a už jsme to nesmazali. Nebyl to moc povedený zápas, hlavně v obraně, protože dva hráči nám dali 11 trojek. To byl šílený lauf, dávali nám to i do obličeje, přes ruce!     

Bylo letos jasné, že návrat do A-divize při čtyřech postupujících týmech prostě musí být?
Asi tak. Původně jsem měl informace jen o třech postupujících, ale byli to čtyři. Příští rok by mělo A-divizi hrát už 18 týmů (letos to bylo 16). Postup jsme tedy zvládli a teď je už na ročníku ´93, jak si s tím příští rok poradí. Já jsem jako ´92 letos ve dvacítkách skončil.

Co vůbec dělali Chorvaté v divizi B?
Bylo znát, že loni jim chyběl ročník ´91, protože ti hráči byli na MS U19 a na následné A-divizní ME U20 nejeli. A pokud jim chybějí hráči, co už hrají i Adriatickou ligu, tak se to docela pozná.    

Hlavní tíha vašeho týmu ležela na vás, Martinu Křížovi a Jaromíru Bohačíkovi. Co jste každý týmu dávali?
Spíš už ty velké zkušenosti, které s mužským basketem máme. Martin sice letos nehrál za Nymburk tolik, ale už i dřív měl větší minuty v USK. Jaromír hrál vedle NBL i Eurochallenge, už ví, co má na hřišti dělat. A já se snažil využít zkušenosti ze Španělska, hrát spíš týmověji než to tahat na sebe, protože v týmu je určitě větší síla.

Martin měl ve finále 19 doskoků a celkově skvělé statistiky, vy jste byl těsně za ním a Jaromír jako váš top střelec (18,4) patřil ke špičce celého turnaje. A měli jste i další hráče z NBL. Jak moc vás pak štvalo, že s takovou sestavou hrajete jen béčko?
Diskutovali jsme o tom. V přípravě jsme hráli třikrát s Litvou (letošním mistrem Evropy divize A), víceméně vyrovnaně. A ten první zápas jsme si prohráli jen vlastními chybami. Takže v áčku bychom určitě postoupili ze skupiny a v play-off už by to byla loterie.



Kdo teď bude mít ten nesnadný úkol áčko udržet?
(směje se) Bude tam pořád Martin Kříž jako ročník ´93, a dál Kyzlink, Urbánek, Šiška a Fait z letošního týmu. A z ročníku ´94 by to měl být z Plzně Aušprunk, z akademie na Kanárech Heřman, a možná pokud by se zapojili borci z ročníku ´95 jako Martin Peterka, měli by mít tentokrát šanci.

Vy jste po loňském All-Star zopakoval stejný úspěch i letos, navíc jste ho korunoval trofejí pro MVP. Čím jste si ji zasloužil nejvíc? A nemrzelo to trochu Martina Kříže, který měl - ač při vyšší minutáži (35 ku 27) - lepší body (17 ku 14) i doskoky (13,3 ku 11,9, Kříž byl top doskakovačem celého turnaje, Balvín byl druhý, navíc přidával 2,5 bloku)?
(směje se) Ne, podle mě jsme si to zasloužili všichni tři, tedy i Jaromír. Ani bych se nezlobil, kdybych to nezískal. Jestli o tom ale zodpovědní porotci rozhodli takhle, tak jsem za to šťastnej. Snažil jsem se prostě v obraně i útoku a hlavně hrál pro ostatní a předával nějaké zkušenosti.

První zápasové minuty letos nově stavěného repre týmu mužů přijdou na řadu až nyní na turnaji v Estonsku, přesto troufl byste si už odhadnout, jakou bude mít v kvalifikaci šanci?
Postoupit můžeme určitě, minimálně jako jeden ze čtyř týmů z třetích míst. A myslím, že bychom se mohli dostat i na druhé a pozlobit někoho z těch lepších, protože se ještě přesně neví složení sestav soupeřů. Italové mají z NBA jen Gallinariho a jako reprezentace byli teď taky trochu na ústupu, takže bychom s nimi mohli hrát vyrovnaně. A hlavní otázka bude, jestli se Turkům jako největším favoritům skupiny sejdou hráči z NBA, nebo ne. Pokud se jim nesejdou, řekl bych, že můžeme mít dokonce ještě lepší tým než oni.       

Trenér Budínský počítá s tím, že vás bude nasazovat do hry i s Petrem Bendou, který by tak byl na čtyřce. Při dané konstelaci podkošové sestavy, jste připraven i na to, že byste šel už i do základu?
Já bych s tím neměl problém, s Petrem jsem hrál v tréninkovém zápase a spolupracuje se mi s ním dobře. Je to už zkušený hráč, dokáže mi se vším poradit a pro mě je to přínos. Ať už budu v základu, nebo ne, to je mi jedno, hlavně tu chci získávat zkušenosti a nastupovat proti špičkovým hráčům.    

Co vám dal nejvíc druhý sevillský rok?
Asi to, že jsem hodně pracoval na fyzičce a nabírání síly i kil, v tom je největší rozdíl. Je to znát v bojovnosti pod košem. Dřív jsem byl jakoby leklý, nerad jsem chodil do kontaktu, ale trenér mě to teď hodně naučil. A něco jsem přidal i po stránce pohybu.

V minulé sezoně už v Seville nebyl jako asistent někdejší slovutný hráč Žan Tabak, coby kouč dlouhých hráčů (odešel trénovat Sopoty). Jak moc vám první rok pomohl právě on a jak nyní jeho následovník?
Žan Tabak mi toho dal fakt hodně. Přece jen není moc trenérů, kteří by hráli tak vysoko jako on. Měl i velké zkušenosti z NBA, které se mi snažil předat. Teď už jsem pracoval s Javim Carrascem (po odchodu Tabaka byl povýšen z funkce třetího na druhého asistenta), s kterým jsem částečně začal i loni. Jediná změna je, že je to teď rychlejší a dělám víc věcí pro venkovní hráče, protože si potřebuju srovnat driblink a zlepšit střelbu. S Tabakem jsme hlavně pilovali pohyb pod košem. Na pivotmanských věcech v klubu děláme prakticky denně.    



Vy jste do ACB zatím za dva roky nakoukl ve třech zápasech a většinu uplynulé sezony jste strávil v záložním týmu ve čtvrté nejvyšší soutěži. Jak se dařilo tam?
EBA úrovní odpovídá naší první lize a na vyhrání pro mladé hráče je to výborná soutěž. Jistě mě mrzí, že jsem nemohl hrát nějakou LEB soutěž, což jsou ty vyšší, kde už hrají i Američané. Bohužel v blízkosti Sevilly žádný takový tým nepůsobí a já jsem hlavně chtěl být v denním kontaktu s naším áčkem, takže jsem nikam hostovat nemohl. V EBA, která je rozdělená po krajích, jsme skupinu hranou v Andalusii vyhráli, ale problém byl, že když jsme měli postoupit do play-off, krylo se se španělským šampionátem U18 a náš klub řekl, že play-off hrát nemůžeme, protože za tým EBA hrají prakticky samí junioři a jen tři jsme byli ročník ´92.

S čím vás klub po sezoně vyprovodil a jakou šanci tušíte v ACB pro příští sezonu?
My jsme teď hlavně vyměnili trenéra, když za Plazu přišel Aito Reneses, který hodně pracuje s mladými hráči. Slibuju si tak od toho hodně. Už jsem se bavil s Jirkou Welschem, kterého Aito vedl v Malaze, abych byl připravený, co můžu čekat. Teď bude pro mě důležité se prosadit v prvním týmu, protože už z nějakých 90 procent mám připravenou licenci pro ACB. Teď chci s klubem začít komunikaci, abych věděl, do čeho všeho půjdu. Nebylo ještě jasné složení týmu, a protože se snižoval rozpočet, počítám, že bude slušná šance se prosadit.

Vy byste měl získat statut domácího hráče až po třech sezonách ve Španělsku, nebo to půjde i dřív?
Mělo by to být už během nové sezony. Licenci ACB mám ale skoro jistou už teď. Řešili jsme to s agentem, který se s tím obrátil na klub, a od vedení jsme měli pozitivní odezvu.

Jak moc se musel snižovat rozpočet týmu a jak se to případně promítlo už na uplynulé sezoně?
Na té ještě tolik ne. Na jejím začátku se řešilo, jak to bude dál s naším hlavním sponzorem bankou Cajasol. Smlouva se uzavřela, ale rozpočet se o něco snížil. Přesto se udržel skoro celý kádr, hlavně šlo o Paula Davise. Teď to ale bude složitější. Banku Cajasol koupila Caixa, která se touhle fúzí stala největší bankou Španělska. Zároveň ale vyhlásila, že chce mít tým v první čtyřce ACB, jinak nás podporovat nebude. Stal se tak z toho začarovaný kruh. Pokud totiž nedají peníze, my nemůžeme postavit tak silný tým. Budeme se ale snažit, co to půjde. Teď bude důležité, aby se zapojili mladí hráči a asi i proto přišel právě Aito.

Dva mladí Češi teď zamířili během roku do NBA, včetně vašeho spoluhráče ze Sevilly Satoranského. Předpokládám, že motivace vás dalších možných adeptů se tím ještě zvýší. Už kolem vás začali zámořští skauti také kroužit?
Bavili jsme se o tom s mým agentem Phillipem Parunem, že bych se příští léto už chtěl do toho víc zapojit, jet na nějaké kempy do Ameriky, abych se trochu zviditelnil. Takže Treviso, Las Vegas, když to půjde, a pustí mě Sevilla. Přál bych si jednou se do NBA podívat. Když všechno půjde správně, chtěl bych do dvou tří let jít do draftu.

Takže zvedáte rukavici pro pátého Čecha v NBA?
Uvidíme, uvidíme. Já doufám, že ano.