Satoranský rozjel play-off ACB lépe než Petrovič! Je No.1 ligy, jež z něj žasne. A to neměl být rozehrávač!

10.6. UDÁLOST    Zní to až neuvěřitelně, ale je to tak. Top skórerem a také nejužitečnějším hráčem Barcelony a dokonce celé španělské ligy je v play-off Čech! Tomáš Satoranský. Nečekaný nový lídr týmu poslední třetiny sezony točí ve vyřazovací části jednu z nejvyšších průměrných užitečností rozehrávačů v dějinách ACB a právě aktuální hvězdné produkci úřadujícího českého krále se čerstvě věnoval i oficiální web soutěže, který rozehrávače vynáší do nebes. 

Jen playmaker Michael Anderson (28,2) v roce 1996 vykazoval v průběhu play-off (pokud se bere v potaz větší počet odehraných utkání) vyšší průměrnou valorizaci. Reprezentační point guard je zatím lepší i než super produktivní Dražen Petrovič ve své poslední sezoně před odchodem do NBA, kdy řídil ofenzivu Realu. A aktuálně je číslem 1 celého pelotonu play-off. Nejlepší je i v asistencích, pátý v bodech a 14. na doskoku.

Nárůst Satoranského důležitosti potvrzují i jiná čísla: v první polovině základní části zapisoval 6,9 bodu, 2,4 doskoku a 2,2 asistence s užitečností 10, ve druhé polovině už to bylo 8,5 bodu, 3,3 doskoku a 3,6 asistence s užitečností 12,9 a v play-off již čísla navýšil na 13,3 bodu, 4 doskoky a 5,8 asistence s užitečností 22,3!

V Eurolize šel z 5,6 bodu, 2,3 doskoku a 3,3 asistence s valorizací 8 v základní části přes 7,4 bodu, 2,7 doskoku a 3,6 asistence s valorizací 11,5 v TOP 16 na 10,3 bodu, 5,3 doskoku a 2,3 asistence s valorizací 14,8 ve čtyřech utkáních čtvrtfinále proti Olympiacosu.



Vedle toho Satoranský nebývale přesně pálí za 3, kdy jeho 48procentní úspěšnost (50/24) znamená nejen nej číslo kariéry v ACB, ale také téměř 12procentní zlepšení oproti poslední sezoně v Seville. V play-off má aktuální úspěšnost 55,6!

Ve dvojkách, které nyní soustřeďuje především do nájezdů, pak v play-off vládne s neskutečným procentem 92,3! K tomu získává čtvrtý nejvyšší počet faulů (4,25). A to vše při poměrně skromném počtu 23 minut.

A pak je tu ještě jedna specialita: ač pro play-off to právě neplatí (2,25), Satoranský na absolutní minimum srazil v této sezoně počet ztrát (1,06).

Jednou věcí je, že už loni jako šéf sevillských mladíků, které dovedl až do play-off, patřil k vůbec nejužitečnějším hráčům ligy. Jenže to ještě točil jednu z nejobjemnějších minutáží ACB a mohl si dovolit větší počet chyb. Teď už patří do kádru jednoho z nej týmů Evropy, v němž se přitom během pár měsíců vypracoval od píky až do role prvního rozehrávače a hlavního tahouna týmu, přičemž si musel zvyknout na mnohem propracovanější a svázanější hru, s velkým počtem útoků 5 na 5 a desítkami systémových opcí.

Co rovněž vyniká, je to, jak málo pokusů mu většinou stačí, aby byl nejlepším střelcem týmu. Trojky pálí, až když na něj vyjdou při přísném krytí snajprů Navarra, Abrinese nebo Olesona, a body tak získává z občasných brejků, stabilních nájezdů, šestek po vynucených faulech a také ze seběhů po zadní lajně, kde dostává báječné pasy od rozehrávače v těle pivota Anteho Tomiče.



"Je pravda, že se cítím lépe s otevřeným kurtem před sebou. Abych se ale stal dobrým hráčem, musím se zlepšovat ve všem a v Barceloně je velmi důležitá hra 5 na 5, čtení hry a komunikace se spoluhráči," říká v textu na ligovém webu Satoranský, kde autor článku podotýká, že ne každý nový hráč v Barceloně velké herní nároky dokázal v minulosti tak perfektně zvládnout, navíc už během první sezony.

Satoranský však velká slova odmítá. "Nemyslím si, že by ta adaptace byla složitá. Hraju v ACB už pět let a vedlo mě tu hned několik trenérů. Třeba Joan Plaza v Seville se snažil o rychlou přechodovou hru a i na to jsem si brzy zvykl. Tady v Barceloně je teď dobré, že máme mladé hráče, kteří mohou taky rychle běhat dopředu, a je důležité, že tak můžeme měnit rytmus hry."

Ten se mění i střídáním obou rozehrávačů, což si pochvaluje kouč Xavi Pascual. Právě oba playmakeři jsou zatím v play-off zcela klíčoví, neboť Brazilec Huertas je s 10 body druhým střelcem týmu, hned za Satoranským. A rozložení bodů se tak stává dost atypickým: z perimetru přicházejí body spíš od rozehrávačů než od křídel.

Kupříkladu ve druhém semifinále s Malagou prvních 34 bodů vsítili rozehrávači nebo podkošoví hráči. A celkově v play-off Huertas se Satoranským v průměru sázejí 23,3 bodu a všechna hrající křídla dohromady (Thomas, Navarro, Hezonja, Abrines, Oleson) jen 29,75.



V závěru článku se autor pozastavuje i nad tím možná nejzajímavějším, když podotýká, že na začátku španělského působení v obecném povědomí bylo, že - Tomáš Satoranský není rozehrávač. Nebo ještě hůř - že jím ani nemůže být. A překonat tyto předsudky bylo ještě složitější než přechod ze Sevilly do Barcelony.

Redaktor webu ACB připomíná, že když v necelých 18 letech teenager otevřel poprvé dveře v Seville, nechyběla mu výjimečná atletičnost, ale přesto, že jeho kouč z USK Petr Jachan jej formoval pro pozici rozehrávače, stále mu chybělo příliš na to, aby na této pozici mohl uspět mezi elitou. Měl problémy pod tlakem obrany, atypickou kontrolu míče při driblingu, a tak hlavním polem, na němž exceloval, byla především hra do otevřeného hřiště.

Po druhém semifinále byl požádán o názor na Satoranského "mimopozičnost" i jeho bývalý kouč ze Sevilly Joan Plaza. Ten si nechtěl připisovat žádné zásluhy, nicméně zmínil zajímavou "historku".

"Když Tomáš do Sevilly přišel, měl výšku křídla. Sám si myslel, že na křídle také skončí. Přesvědčen o tom byl i tehdejší sportovní ředitel a mí asistenti. Já se ale rozhodl, že ho nechám na rozehře," vypráví současný kormidelník Malagy, který velkou zásluhu na rozvinutí Čechovy hry přisuzuje tehdejšímu asistentu Ocampovi a jeho nekonečným drilům při individuálních trénincích, dále svému sevillskému nástupci Aitovi Renesesovi a aktuálně i realizačnímu týmu Barcy. "Tomáš teď dokazuje, že už je hráčem patřícím do španělské a evropské elity. A možná už i do té světové."



Jen vyšel text o české jedničce na webu ACB, i s onou zmínkou o Petru Jachanovi, už současný generální manažer pražského USK, odkud Satoranský do Španělska odešel, obdržel několik ohlasů ze zahraničí. O svůj pohled na začátky bývalého svěřence i jeho současný raketový vzestup se podělil také s Basketmagem.

"Na Tomášův vývoj jsme dohlíželi už od dětské kategorie, znali jsme jeho somatotyp a tušili, že díky genům by mohl být atletickým hráčem. Od začátku jsme ho proto profilovali jako univerzálního hráče, který by mohl být i rozehrávačem. U nás to tedy bylo jednoznačné a nepochybovali jsme. Zároveň jsme ale nevěděli, co se z toho nakonec podaří uvařit. Chtěli jsme ovšem využít jeho potenciál, navíc jsme později mohli ovlivňovat i jeho vstup do mužské soutěže (NBL), kde jako velmi mladý už na pozici rozehrávače nastupoval," vzpomíná Jachan, který prý neměl obavy z toho, že by se Satoranský na nejvyšší úrovni v mužích coby playmaker neuplatnil.

"Vycházeli jsme z toho, že z pozice 1 se případně dá přejít na křídlo, ale obráceně ne. Rozehrávač je nejvýznamnější ze všech postů z hlediska náročnosti vstupních parametrů, nejen z pohledu výšky a atletiky, ale i z hlediska klíčovosti myšlení, které se nedá natrénovat. My doufali, že u něj tohle bude dominantní. Dám tu jeden příklad - on od začátku miloval přihrávku na volného hráče, což v dnešním sportu a především v americkém basketu je spíš výjimkou. A já od začátku pracoval s myšlenkou, že když někdo má radši přihrávku než vlastní skórování, je to obrovský předpoklad k tomu být dobrým rozehrávačem a vůbec týmovým hráčem."

Ač prý Joan Plaza s mladým Čechem zprvu šachoval mezi pozicemi 1 a 2, podle Jachana ani on nepochyboval o tom, že ze Satoranského dobrý rozehrávač může být. "V Seville to bylo vždy hodně spojené právě s osobou trenéra. A role kouče Plazy byla naprosto klíčová."



Jak nicméně Jachan podotýká, sázka na nového rozehrávačského koně měla pro Sevillu svá nemalá úskalí.

"Přechod z českého prostředí do vrcholného evropského basketbalu přináší obrovský problém v oblastech atletiky i silového pojetí, navíc na pozici 1 v předních klubech panuje obrovská konkurence malých amerických rozehrávačů. Z tohoto pohledu Tomáše jeho výška a somatotyp s trochu "opožděným" biologickým vývojem trochu limitovaly a vyžadovalo to obrovskou trpělivost lidí, co s ním pracovali."

"Když někdo přijde do klubu, kde očekávají okamžitou efektivitu, tak ta na pozici 1 tehdy ještě u Tomáše nebyla. Když ho třeba bránili malí rozehrávači, nějakou dobu trvalo, než se na ten basket adaptoval. Vedle trpělivosti pak byla ohromně důležitá i důvěra trenéra Plazy. Dvoumetrový rozehrávač je totiž specifické unikum, které vyžaduje podporu trenéra, a ne každý je připraven s takto atypickým hráčem na pozici 1 pracovat."

"Na druhé straně někteří trenéři už teď takto vysoké rozehrávače vyhledávají a v Evropě je to nový trend. Příkladem jsou i hráči jako Bogdanovič nebo Preldžič ve Fenerbahce, kteří jsou relativně vysocí, ale zvládnou zastat právě i rozehrávku. Američtí rozehrávači jsou ale stále menšího vzrůstu a je to tak nyní trochu střet mezi Amerikou a Evropou."

Jachan, který v USK vede i mládežnické kategorie, odpověděl i na to, zda tak expresní rozvinutí Satoranského hry, produktivity a důležitosti pro tým šlo v Barceloně vůbec předvídat.



"Nevěřil jsem tomu, ale věřil jsem a doufal, že někdy to přijde. Naplánovat to ale nešlo. Sezona pro Tomáše začínala v bodě nula, protože fakt, že v Seville byl hvězdou, neznamenal, že by jí měl být i ve velkoklubu, jakým je Barcelona. Tam nastoupil jako dělník, musel si projít vším od začátku a vše si vybojovat. V druhé fázi sezony to ale nabralo obrovský spád a rychlost, až v takových případech odborníci někdy varují, aby to nebylo rychlé až moc. To, že se Tomáš propracoval do klíčové role už během prvního roku, je opravdu neuvěřitelná věc!"

Jachan přidává i jedno osobní překvapení.

"Tomáš je známý jako útočník, velkým obráncem nikdy nebyl. Já si na něm ale teď paradoxně nejvíc vážím toho, že si to všechno v Barceloně vybojoval obranou. Hodně se v ní zlepšil a byl i klíčovým obráncem Spanoulise v play-off Euroligy. K tomu přidal i útočné kvality včetně obrovské kreativity. Zásadní bylo to, kdy získá důvěru kouče Pascuala, a to už se stalo. Nevím, čím to bylo hlavně, ale řekl bych, že Tomáš si ji vydobyl především svou aktivitou na tréninku i v zápasech, kdy do každé činnosti dává neuvěřitelné množství energie."

"Ten jeho nástup ve druhé fázi sezony byl skutečně obrovský a mě jen mrzí, že se nemohl předvést i ve Final-4 Euroligy, což mu letos chybělo. Mohl tam ukázat svou sílu ještě víc. Nicméně věřím, že to pro něj bude velká motivace pro příští sezonu."

Další scénou pro Satoranského představení bude už dnes od 21 hodin třetí semifinále ACB na horké palubovce v Malaze. A jeho ex-kouč Joan Plaza mu určitě nebude chtít dát postup do finále zadarmo...